Macanudo 3
Liniers (p)
Kritika našeho současného životního stylu a politiky, nonsens, humor, poezie. Každý strip argentinského autora Ricarda Linierse přináší překvapení a svérázný vtip. V Macanudu se objevuje množství neobvyklých fgurek: Jindřiška se svým chytrým kocourem Fellinim a plyšovým medvídkem Madariagou, citlivý robot, muž, který překládá názvy flmů, Oliver Oliva, tajemný muž v černém, trpaslíci, tučňáci, ovce... V každém dalším albu Macanuda se ale objevují další nové postavy. Liniersovy příběhy zabírají na lidi po celém světě. Nakladatelství MEANDER vydalo Liniersovi již dvě alba: Macanudo 1 (2011) a Macanudo 2 (2012) a Liniersovy stripy byly v českém prostředí přijaty stejně nadšeně jako v Buenos Aires. ... celý text
Přidat komentář
Skvele jako vzdy. Vzhledem k tomu, ze se jedna o jeden z prvnich dilu, tak je zde jenom par znamych postav: jako napriklad Jindriska a zahadny muz. Na dalsi oblibene postavy se musi pockat na dalsi dily serie. Presto je to zase klasika, ktera potesi.
Moje druhé přečtené Macanudo. Když si to shrnu, tak se moc nesměji, ale mám z toho takový milý pocit. Některé stripy jsou o ničem, až tak moc, že jsou vlastně o něčem mnohem víc. Je to o celkové pohodě pročítání. Říkám si, už ty blbosti nebudu číst a pak vemu další do ruky a tlemím se. Je to záhadné.
Není to kniha vtipů na velké zasmání, ale mnohdy jde o autorovu prezentaci životních postojů (zvláště v podání Jindřišky) a ukázání krás všedního života. To však neznamená, že zde nejsou stripy, které jsou úsměvné, např. u příhod Lorenza a Terezky jsem se hodně bavil - ale asi je to hodně individuální, protože Lorenza a Terezku jsem ukázal manželce a ta se nesmála:).
Nakladatelství Meander na český trh přineslo autora, který je jedinečný, který má čtenářovi co říct, autora, který je specifický svou kresbou, ale také pohledem na svět. Nedívá se na něj pesimisticky, nedívá se na něj přehnaně optimisticky, ale uvědomuje si, že ten nejkrásnější dar, který máme, je život sám. Je pak na nás, jak s tímhle darem naložíme. Sami se můžeme trápit anebo se sami můžeme radovat z toho, jak se nám všechno daří, jak se nám ten život krásně žije. Nejde o to, aby si člověk užíval v tom smyslu, jak je to dnes chápáno, ale jde o to, aby žil. A to je hlavní. Krásné poselství stripu, který vás dokáže okouzlit, pobavit, ale také rozesmutnit. Pokaždé ale tak nějak hezky. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/03/544-macanudo-3-85.html
Melancholické, jemné, přemýšlivé, pěkně kreslené, bez křečovité snahy o pointu, ale trochu mi vadilo, že jsem se ani jednou nezasmál. Je to ale tak originální a neobvyklé v našich končinách, že rozhodně budu sledovat Liniersovy hrdiny i nadále. Ale po malých dávkách!
Druhé Macanudo se mi líbilo ještě víc než první a třetí ještě víc než druhé. Nevím, jestli Liniers zraje, nebo jsem do něj jen čím dál tím víc zamilovaná. "Pravděpodobně nastanou ojedinělé dešťové přeháňky a lehký pocit smutného toužení."
Pořád zachovalý elán, pro jemnost maličkosti života a touha po něm, prožívat ho znovu a znovu.
Třetí díl Macanuda mě přesvědčil, že autor bude spíš zasněný poeta, než řemeslný vtipálek. Takže koho užije na situační komiku, nějaký ten sarkasmus, případně ostřejší pointu, ten by se měl sérii vyhnout obloukem. Ovšem je-li ve vás kus citlivého melancholika či přímo romantika, právě jste narazili na zlatou žílu duševního pohlazení.
Riccardo Liniers je bezesporu úžasným výtvarníkem, jen se s ním zkrátka maličko rozcházím ve smyslu pro humor. Některé jeho kousky jsou absolutně dokonalé, ale s každým dalším albem bohužel zjišťuji, že většinu prostoru zabírají čistě náladové výjevy. Má to svoje kouzlo, ovšem cynikovi, jako jsem já, se něčím takovým nezavděčíte. Můj postoj bezvadně ilustruje cyklus stripů nazvaný „Skutečná Liniersova dobrodružství“, kdy mě první kousky okouzlily podobně jako bublinky v šampaňském, později ale nápaditá chuť vymizela a já najednou zjistil, že celý ten humbuk kolem je vlastně docela nuda. Stále však doufám ve zlepšení, tak uvidíme, co přinese další kniha.