Mačka, ktorá zachránila knihy
Sósuke Nacukawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503723/bmid_macka-ktora-zachranila-knihy-pd5-503723.jpg
4
256
256
Rintaró Nacuki je len stredoškolák, no na pleciach mu už leží zodpovednosť za tisíce príbehov. Po milovanom starom otcovi totiž nezdedil len lásku ku knihám, ale aj jeho antikvariát. S antikvariátom je však viac starostí ako radostí, a tak sa ho rozhodne zavrieť. Vtedy sa pred ním zjaví hovoriaca mačka a požiada ho, aby jej pomohol knihy zachrániť. Mnohé z nich sú opustené a zdá sa, že vyslobodiť ich od nedbanlivých majiteľov dokáže iba táto netradičná dvojica. A tak sa mačací knižný ochranca a Rintaró vydávajú na úžasnú výpravu do sveta fantázie, do spletitých bludísk, kde na nich čaká nejedno dobrodružstvo. Stretávajú muža, ktorý necháva knihy hynúť na poličkách, neuvedomelého mučiteľa kníh, ktorý z nich vystrihuje časti, aby iným uľahčil čítanie, alebo vydavateľský dron, ktorý je posadnutý písaním bestsellerov. Ostáva posledná úloha – bludisko vedúce do ríše, kam sa odvážia vstúpiť len tí najudatnejší. Dokáže to aj Rintaró?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
本を守ろうとする猫の話 (Hon wo mamoró to suru neko no hanaši), 2017
více info...
Přidat komentář
Tak trochu filozofické zamyšlení nad smyslem existence knih prokládané příběhem dvou mladých lidí a kocoura z říše "za prkennou stěnou antikvariátu". Nebylo to úplně špatné, ale možná jsem čekala něco jiného. Ale hlavně se mi moc líbila obálka ! :-)
Vlastně nevím, jakou představu jsem o knize měla, ale rozhodně byla dost jiná, než to, co jsem nakonec dostala. No ale mohlo mě napadnout hned, že půjde tak trochu o pohádku – kocour a zachraňovat knihy, hmmm? :-)
Přesto se mně příběh líbil, dobře se četl a ať je vám 10, 45 nebo třeba 99, myslím, že oceníte hned několik věcí: 1) celou knihou se prolíná láska autora ke knihám; ta spočívá nejen v jejich zachraňování, ale i vybraných citátech, odkazech na díla světových autorů; 2) děj je napínavý, ale vše nakonec skončí dobře – prostě jako v pohádce; 3) exotické prostředí Japonska, byť tu prbleskuje hlavně v detailech. Mně se navíc moc líbila obálka a to, že kniha se snaží probudit to dobré, co v každém z nás dřímá.
Chtěla jsem zkusit japonskou literaturu, ale asi jsem si na poprvé nevybrala úplně nejlíp. Příběh mě opravdu nebavil. Knihy o knihách mám velmi ráda, vždycky jde o odpočinkové čtení, kde se najde každý knihomol. Nicméně tady to ani trochu nepůsobilo. Děj mi přišel hrozně ponurý, spousta filozofování. Autor se tam snažil vměstnat prostě takové ta skrytá moudra, aby si z toho čtenář vzal nějaká ponaučení, tak je stavěná celá kniha. Ale, ten příběh prostě strádal, protože tam nebylo do čeho se začíst. Hrdina tam dělal jedno a to samé, kóča se podle mě taky extra nepředvedla, na to, že se kniha jmenuje podle ní. Ne, tohle bylo sáhnutí hodně vedle.
Hezká, útlá knížečka na jedno odpoledne.
Bylo v tom všechno, co máme rádi; knížky i kocour.
Četlo se to hezky.
(SPOILER)
!!!DROBNÉ SPOILERY!!!
Celkem se mi to líbilo, ale to moc neříká, protože mně se líbí kde jaká blbost :-D. Je to taková milá knížka, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je vlastně podobně falešná, jako ty labyrinty.
Vybrala som si ju kvôli ČV. Nečakala som, že to bude topka tohoročných prečítaných kníh, ale netušila som, že to bude také nemastné neslané. Ale myšlienka veľmi pekná.
(9/10) Taková lehce filozofická fantasy/pohádka o vztahu ke knížkám a lidem. Kniha se dá v pohodě přečíst na jeden zátah a na pět hvězd zakrouhluji proto, že má samozřejmě bod navíc za kocoura a hlavně kvůli tomu, že je taková milá a hřejivá, což je přesně to, co jsem teď hledal.
Kocour, který zachraňoval knihy je označen jako japonský bestseller číslo 1. Jistě se mnou budete souhlasit, že ne každý bestseller stojí za přečtení či snad za pořízení do vlastní knihovničky. V tomto případě však můžu s klidným srdcem říct, že pokud si tuto knihu přečtete a třeba i koupíte, neuděláte chybu. Tím spíš pokud máte rádi knihy, Malého prince a jisté zvířátko připomínající velkou kouli chlupů.
Japonský spisovatel Sósuke Nacukawa, který je mimo jiné i lékařem a scénáristou, nás seznamuje se středoškolákem Rintaróem Nacukim. Rintaró je vášnivý knihomol, jenž většinu života strávil se svým dědečkem v jeho knihkupectví-antikvariátu. Po dědečkově smrti se Rintaró chystá knihkupectví zavřít, avšak v tu dobu se u něho zjeví mluvící kocour, jenž ho žádá, aby mu pomohl zachránit knihy. Spoustu knih, které jsou uvězněné, osamělé a nemilované.
Když jsem se do čtení pouštěla, netušila jsem, co přesně bych měla čekat. Ještě nikdy jsem nečetla žádnou knihu od japonského autora a vzhledem k tomu, že japonská kultura se liší od té naší evropské hned v několika směrech, bylo mi jasné, že tohle počtení bude trochu jiný šálek kávy. A nemýlila jsem se.
Příběh se zpočátku odvíjel pozvolně. Autor nám přibližoval život introverta a knihomola Rintaróa a poodkrýval, co všechno pro něho znamenal jeho zesnulý dědeček. Když se objevil mluvící kocour, s nímž se Rintaró vydal zachraňovat knihy, okamžitě se mi vybavil Malý princ. U těchto výletů na zvláštní místa a setkávání se s podivnými lidmi (a jejich ještě podivnějšími názory) nešlo nečíst mezi řádky. Klobouk dolů před autorem a jeho spisovatelským umem! Dokázal utkat několik příběhů, které poté jako tenký závoj přehodil přes novodobé problémy dnešního světa a nechal na čtenáři, zda se rozhodne ten závoj nadzvednout a podívat se zblízka a pečlivěji, co pod sebou skrývá. Ne vždy to bylo příjemné, jelikož si tak spousta z nás mohla uvědomit něco, co si na sobě a na svém vlastním životě nevšimla.
… Kocour se zastavil a ohlédl se na Rintaróa.
„Hlavní podmínkou je, že to musí být člověk, kterému záleží na ostatních,“ zazněla podivná kocourova slova.
„Čímž vážně nemám na mysli to, že má někdo plnou pusu přeslazených frází plných laciného soucitu. Mluvím o tom, že s někým prožíváš jeho strasti i bolesti, a pokud je potřeba, tak s ním jdeš kus cesty, když na to přijde.“
Kocour se opět vydal kupředu a Rintaró ho honem následoval.
„Nejde přitom o žádnou zázračnou schopnost. Jen o důležitou vlohu, kterou má v sobě od přírody úplně každý. Spousta lidí ji ale ztrácí, jak jsou celé dny uspěchaní a ve stresu. Jako se to stalo třeba tobě.“
Jeho tichá a klidná slova Rintaróa šokovala.
„V každodenním shonu začne mít každý plné ruce práce sám se sebou a na ostatních mu přestane záležet. Jakmile se to stane, přestane takový člověk vnímat bolest druhých. A pak už necítí nic, ani když jim lže a ubližuje a využívá slabší jako odrazové můstky k tomu, aby se dostal výš. V poslední době je takových lidí na světě čím dál víc.“
Tíživá slova se rozléhala chodbou, která se začala postupně měnit. …
Na rozdíl od Malého prince, jehož některé pasáže a myšlenky mi dodnes zůstávají záhadou, je tato kniha snáze pochopitelnější. Velice se mi líbilo, že autor kladl důraz na „věci“, které by měly být pro tento svět samozřejmostí, ale realita je bohužel úplně jiná. Mladším čtenářům (a vlastně i těm dospělým) pomůže příběh pochopit, co by pro nás měly znamenat knihy. Proč bychom neměli váhat s pomocí druhým či si snad pokládat hloupou otázku: Proč bych měl pomáhat, když se mě to netýká? A také abychom si přestali ukazovat na druhé a odsuzovali je, ale spíš sami sobě nastavili zrcadlo a se změnou nejprve začali u toho člověka, kterého tam právě vidíme.
Kocour, který zachraňoval knihy není knihou plnou akce a napětí, ale takovou, která vám nabídne celou škálu moudrých myšlenek a podnětů ke zvážení. Půjde s vámi bok po boku a pomůže vám zamyslet se a proměnit, pokud o to budete stát.
Zřejmě jsem očekávala trochu jiný příběh, než který jsem dostala, ano bylo to svým způsobem čtivé, ale takové nijaké.
Knížku jsem si koupil, protože mám rád kočky i knihy, takže mě ten název vyloženě uchvátil. Kniha mi ale přišla spíš jako určená pro mládež, která si vztah k četbě teprve buduje, nám, starým zkušeným čtenářům, toho moc nepřinese, i když námět je celkem zajímavý. Ani dialogy 14letých mi moc neseděly, ale třeba je to v Japonsku normální. Takže pro mladé dobrá volba, pro starší už méně.
(SPOILER) Příběh se mi líbil. Kamarádství nás obohacuje prožitkem přítomna, magická chvíle sdíleného, probíhajícího okamžiku....
Velmi roztomilé filozofické dílo, které mě moc bavilo. Je to o klukovi, který hledá knihy v labyrintech a vlastně i sám sebe, doprovází ho přitom kocour a později i kamaradka. Přiznám se, ze miluju japonskou kulturu a kočky, takže jsem po knize sáhla hlavně díky tomu, ale prijemne mě překvapila. V knize najdete i spoustu odkazů na jiné klasické autory, které si rada přečtu.
Knížku jsem si vybrala kvůli ČV, nicméně to podle mě tedy NENÍ knížka, "jejíž hlavní postava je milovníkem koček", alespoň já jsem tam tedy nic takového nezaznamenala. (To jen jako upozornění pro případné "perfektionisty" z diskuzí :) )
Kniha má určitě pěknou myšlenku a poselství, ze začátku mě i bavila, ale tak od půlky mi to vlastě přišlo pořád dokola to samé (některé věty se tam opravdu i opakovaly), takže jsem se ke konci až musela nutit, abych ji dočetla.
Opět se mi stalo, že jsem měla po přečtení anotace očekávání úplně jiná. Nakonec jsem dostala zajímavé dílko, které ve fantasy kabátku schovává filozoficky laděný příběh o vztahu ke knihám i k sobě samým. Děj plyne spíš pomaleji a nutí čtenáře k zamyšlení, a i když kniha zpracovává jiné téma, tak mi něčím připomínala Půlnoční knihovnu.
Příběh chlapce, kterému radí kocour, jak si svět rozděluje knihy - podle přístupu čtenářů k nim. Pro některé jsou zdrojem poučení, pro jiné nemají žádnou cenu, pro další (nakladatele) jsou jen zdrojem zisku, protože vydávají knihy jen podle popularity. Pro další zdrojem poznání pravých hodnot pro život, aby člověk byl schopný jej dobře a smysluplně prožít. Tak osiřelý chlapec, jehož dědeček byl knihkupcem a naučil jej lásce ke knihám, poznává pravé hodnoty podle toho, jak je znal od dědečka, a tak i čtenáře vede k tomu, aby mu knihy byly opravdovým zrojem poznání a ne honbou za populárními tituly, ani za množstvím přečtených knih. Myslím, že každý z nás si může odnést poučení do svých čenářských návyků. Kniha se mi moc líbila a proto moc doporučuji!
Ne že by to byla jedna z těch knih, které nemůžete odložit, jak jsou napínavé a nutí vás číst dlouho do noci, ale byla moc milá a řadím ji opět mezi ty, po kterých bych normálně nesahnula, ale díky čtenářské výzvě se mi dostala do ruky a moc, opravdu moc mile me překvapila!
Štítky knihy
kočky japonská literatura knihkupectví bibliofilie, bibliofilství, knihomilství antikvariáty mluvící zvířata knihy
Fajn pro lidi, co mají rádi knížky. Líbilo se mi to.