Máj / Márinka
Karel Hynek Mácha
Dvě klasická díla české literatury
Literatura česká Poezie
Vydáno: 1959 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Máj - Marinka, 1872
více info...
Přidat komentář
Tož těžké čtení to bylo, ale jsem ráda, že jsem se ke klasice dostala a tuto malou knížečku ve své knihovně našla. Byla to výzva a nejen čtenářská. Místy krásná krajina, místy horor. Nepodceňuji básníka, ale možná ještě musím hodně knih přečíst, než se mi toto bude číst lehce.
Máj - čteno několikrát a prvně posloucháno jako audio ve zpracování divadla U Stolu (pro Český rozhlas Brno 2008). Toto skvělé audio dalo Máji větší šmrnc. Čtenář / posluchač není na vážkách, jaké pocity se nám snaží Mácha předestřít. Na 100% pomůže všem, kdo ještě stále v Máji trochu tápou.
Samotný Máj je dílem mladého génia. Není o lásce, není o otcovraždě, je o pocitech člověka, jeho vztahu k přírodě, jeho poselství.
Máj je klasika, takže jsem se vrátila ke školní četbě, abych dohnala resty. Poezie mě (bohužel) nebere a Mácha je pro mě ještě k tomu komplikovaná osobnost a jeho květnatost je až děsivá. Márinka je stejně květnatá, ačkoli více méně próza. Každopádně jsem ráda, že jsem to přelouskla, jsou tací, pro které je Mácha borec :-)
Za mě: Máj 5*, Marinka 4*. K Máji už bylo nejspíš řečeno všechno... Marinka je sice o něco slabší než nejznámější Máchovo dílo, nicméně nakonec ani ona nepostrádá sílu a kouzlo a určitě stojí za to přečíst si i ji. Protože nakonec i ona je důkazem toho, že Karel Hynek Mácha je světovým autorem.
Příběh Máje i Márinky je nesmírně dojemný. Láska k přírodě, kterou Mácha měl, je vyjádřena překrásně. Přínos české kultuře a literatuře nelze tomuto dílu upřít. A přesto nemohu dát více než čtyři hvězdičky. Protože když se na věc podívám zcela objektivně, tak se mi příliš lehce nečetlo.
Po přečtení Máje jsem půlku toho, co tím básník chtěl říct, nepochopil, ale Márinka mi zase přišla jako dojemný příběh, který je škoda, že je až v pozadí Máje... :-(
Smutná povídka, smutné čtení, stačilo mi jednou. Ne že by to bylo špatně napsané, ale člověku to optimismu nepřidá.
Mácha navštěvoval nemocnou dívku, měl rád její hlas, její vyprávění jak žije, co vnímá, musela být zajímavá. Pro něho, pro okolí ne.
Ač nejsem fanouškem poezie, najde se pár kousků, které mě dokážou zaujmout. Může to být Villon... a nebo třeba tady Máj. Každý z něj známe určitě několik úryvků. Líbil se mi popisný styl a celkové až hororové ladění příběhu. Poté následovalo několik kratších vlasteneckých básní a pár povídek a úryvků. Zde už jsem si všímal hodně častého opakování oblíbených přirovnání či slovních spojení. Máj z celé té nabídky vyšel nejlépe.