Malá noční žranice
Jiří Šimáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207020/mid_mala-nocni-zranice-Qwd-207020.jpg
4
113
113
Malá noční žranice se jako předchozí knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí; syna, který už je ve středním věku, a přesto nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s mužem, jehož nemůže vystát. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací a nedorozumění. Šimáčkova próza není na první pohled založena na výrazných dějových zvratech, ale jakoby mimochodem popisuje banální rodinná dramata a traumata. Pro jednotlivé aktéry je však jejich intenzita téměř osudová. Ironická, až groteskní forma monologů „nedůvěryhodných“ vypravěčů, kteří líčí příběh ze svého omezeného úhlu pohledu, nechává ale nakonec na čtenáři, aby si sám domyslel a seskládal skutečný sled událostí.... celý text
Přidat komentář
Tak. Co říci? Na Charakter to nemá, ale jinak je to zajímavá sonda do života jedné (brněnské) rodiny. Občas mi neseděla slova pana otce na jeho věk. Pan Šedý mne iritoval od začátku do konce. Pan syn byl asi nejzajímavější postava. Cením si opět hlavně brněnského prostředí, svižného deníkového (komentujícího) stylu psaní, ale na pět hvězdiček to tentokrát není.
V knize se pohybují typicky české postavičky - trochu tragické, trochu komické, hodně rezignované. Když je nejhůř, sednou ke stolu, dají pivko, nějaké to dobré jídlo a je zase dobře. Co naplat...občas to dělám taky tak.
Román je jako kánon, období do Dušiček do Dušiček je popisováno z hlediska pana otce, pana syna a pana Šedého. Všichni tři jsou trochu ťáplí, pan otec nejméně.
"Asi bych se tady měl najednou zpytovat a uvažovat o tom, jak odteď vůbec dokážu žít sám se sebou, když jsem podrazil nohy ubohýmu staříkovi Dvořákovi. Já jsem zabil v autě vlastní ženu, neuchránil jsem svou dceru před největším idiotem v dějinách Jihomoravskýho kraje a ze syna jsem vychoval totálního lempla, Takže upřímně řečeno, po tom všem se už fakt nestydím za to, že jsem podrazil nohy nějakýmu hajzlovi v domově důchodců."
Kniha se četla velmi dobře, bylo to svižné, vtipné, občas i smutné a lehce depresivní a také reálné. Pokud patříte mezi zastánce českých autorů, rozhodně knihu doporučuji.
Po nadšení z knihy Charakter jsem se trochu bála, zda s Malou noční žranicí nepřijde zklamání. Zbytečně. Byl to opět zážitek. Spousta nápadů, vtipných postřehů, jazykově dokonale přizpůsobené každé postavě ( znovu jsem byla v úžasu, jak má autor "zmáknutou" mluvu i chování jednotlivých věkových i sociálních vrstev ). Poměrně živě vidím celý příběh před sebou, zdá se mi silně ze života a ač jsem se v průběhu čtení mnohokrát zasmála, podstata příběhu zase taková sranda není.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Malá noční žranice |
| 2012 | Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar) |
| 2020 | Článek II. |
| 2009 |  Snaživky |
| 2019 | Prvotřídní hajzl |
Mé první setkání s autorem. Oceňuji formu, kterou je příběh vyprávěn - prostřednictvím tří mužů (pan otec, pan syn a pan Šedý) máme možnost nahlédnout do jejich životů z různých úhlů. Z tohoto hlediska jsem byla spokojená. Výhradu mám jen k charakterům postav, takto čtyři zoufalé lidi (nutno započítat i paní sestru), v podstatě všechny stejně šedě nudné, by snad v jedné rodině člověk hledal těžko. Ale třeba jo. Mně to však od půlky knihy taky tak trošku začalo nudit, například kapitola, kde se dalekosáhle popisuje výběr basů, pro které jede pan syn do Ostravy, byla nekonečná...
Ale jinak hodnotím dobře, určitě si od autora ještě něco přečtu. 3/5