Snaživky přehled
Jiří Šimáček

Naše bezejmenná hrdinka rozhodně není žádná blbka ani trapka. A už vůbec ne nějaká přeléčená venkovanka, jako její kamarádka Renča, která si zásadně objednává mačiato. Bydlí v Brně a živí se jako kosmetička. Je naprosto profi a občas zajede za rodiči do Boskovic. Chce kluka, kterej bude v balíku. Je to jasný? ... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Snaživky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)


domnívám se, že autor chybně zvolil podtitul - nejnižší není forma (naopak samotný text, ale i kniha jsou formálně nanejvýš promyšlené a propracované), nýbrž téma
obsahově i formálně výborná sonda do dnešní společnosti, pěkně charakterizovaná ústřední postava, věrný (bohužel) obraz konkrétní (a značné) části naší současné společnosti
závěr mě však hodně zklamal a myslím, že všechno zkazil


Polovinu knihy jsem přetrpěla ale nechtěla jsem to vzdát, vždyť přečíst 116 stránek od autora který mě u "Malé noční žranice" tak nadchl musím zvládnout. Většinu knihy hlavní hrdinka přemýšlí jakou úžasnou značku na sebe napatlá nebo obleče, a velmi cílevědomě usiluje o majitele co nejluxusnějších aut. Nakonec jsem to zvádla dočíst a druhá půle už mě šla lehčeji, konec hodně překvapil. Naštěstí jsem nikdy žádné podobné "Snaživky" osobně nepotkala, ale věřím že existují. Tři hvězdičky jako obdiv Šimáčkovi za vcítění se do myšlení podobné nesnesitelné blbky.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Snaživky v seznamech
v Přečtených | 29x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 6x |
v Chystám se číst | 30x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2014 | ![]() |
2012 | ![]() |
2020 | ![]() |
2009 | ![]() |
2019 | ![]() |
(SPOILER) Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D