Snaživky
Jiří Šimáček
Naše bezejmenná hrdinka rozhodně není žádná blbka ani trapka. A už vůbec ne nějaká přeléčená venkovanka, jako její kamarádka Renča, která si zásadně objednává mačiato. Bydlí v Brně a živí se jako kosmetička. Je naprosto profi a občas zajede za rodiči do Boskovic. Chce kluka, kterej bude v balíku. Je to jasný?
Přidat komentář
domnívám se, že autor chybně zvolil podtitul - nejnižší není forma (naopak samotný text, ale i kniha jsou formálně nanejvýš promyšlené a propracované), nýbrž téma
obsahově i formálně výborná sonda do dnešní společnosti, pěkně charakterizovaná ústřední postava, věrný (bohužel) obraz konkrétní (a značné) části naší současné společnosti
závěr mě však hodně zklamal a myslím, že všechno zkazil
Polovinu knihy jsem přetrpěla ale nechtěla jsem to vzdát, vždyť přečíst 116 stránek od autora který mě u "Malé noční žranice" tak nadchl musím zvládnout. Většinu knihy hlavní hrdinka přemýšlí jakou úžasnou značku na sebe napatlá nebo obleče, a velmi cílevědomě usiluje o majitele co nejluxusnějších aut. Nakonec jsem to zvádla dočíst a druhá půle už mě šla lehčeji, konec hodně překvapil. Naštěstí jsem nikdy žádné podobné "Snaživky" osobně nepotkala, ale věřím že existují. Tři hvězdičky jako obdiv Šimáčkovi za vcítění se do myšlení podobné nesnesitelné blbky.
Kdyby to nebyla realita, bylo by to i docela vtipné, ale takových holek v dnešní době je... Jen závěr trochu přitažený za vlasy.
Výborná zábava typu "blbá blondýna", až na to, že hlavní hrdinka úplně blbá není, naopak je nebezpečně cílevědomá...Bohužel, takových "snaživek" kolem přibývá neb blbost velmi bohatých mužů s malým sebevědomím a tím větší potřebou se předvádět, je pořád dost. Vlastně se kniha mohla jmenovat Zlatokopky, že :-)
Jinak bych Jirku Šimáčka nepodezírala z potřeby se přiživit na product placementu, jeho humor je mimořádně specifický a jeho nadhled úžasný. Pro mne za pět a doporučuji!
Nejsem věková kategorie hrdinky a přesto jsem se báječně pobavila. Vykreslení povrchní holky, která pro získání zazobaného manžílka udělá cokoli, je brilantní. I to, jak všichni ostatní jsou podle hrdinčina myšlení nemožní a zaostalí. Naprosto skvělé mi připadá její způsob vyjadřování, s minimálním větným dělením. Při čtení jsem měla podobný pocit (směs smíchu a zděšení), jako když slyším v šalině podobné typy slečen chrlit jednu větu za druhou, každou stejně pitomou, téměř bez nadechnutí - a často i bez výslovnosti.
Krom obratu "být profi" jsem převzala do svého slovníku i název této kategorie dívek. Je to tak dokonale výstižné, že jsem dosud užívané "pipinky, nány a barbíny" odložila na smetiště.
Podle mého Jiří Šimáček až nepochopitelně trefně popsal svět tzv. "pipinek", které bohužel všude kolem jsou. Člověk se fakt nasměje, když pochopí, jakou si z tohoto typu ženštin Jiří dělá bžundu. Navíc, čte-li knížku obyvatel Brna, je úplně v obraze a cítí se opravdu jako doma. Některé obraty se nám s kamarádkami dostali do běžné mluvy, např. "ona vůbec není profi". Príma oddychovka na nedělní odpoledne.
Knížka je vtipná, je nutné ji brát s nadhledem a tak ji i číst, ale na pobavení a oddech je skvělá :-)
Do titulu autor přidal specifikaci: nejnižší forma románu. Má pravdu. Jedná se vlastně o product playsment. Možná skutečně existují takové "mladé singl". Otázkou je, zda je nutné je literárně ztvárňovat. Zajímavé a poutavé snad jen pro věkovou kategorii hrdinky ...
Autorovy další knížky
2014 | Malá noční žranice |
2012 | Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar) |
2020 | Článek II. |
2009 | Snaživky |
2019 | Prvotřídní hajzl |
(SPOILER) Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D