Dům mrtvých

17.02.2018

Naivně jsem očekával, že to bude dávat větší smysl, než Měsíční zahrady. A ono asi ano, už aspoň přibližně tušíte, co se děje, a závěr vám nabídne několik odpovědí. Ovšem rozhodně množství otázek zůstane nezodpovězených. Už na začátku knihy jsem se rozhodl, že hned poté, co se mi podaří prokousat se všemi díly Malazu, si zase pěkně otevřu Měsíční zahrady a přečtu si to znovu. Opět naivně doufám, že při druhém přečtení už mi to bude dávat smysl celé. Uvidíme.
I přes to, že nepřestávám žasnout nad úžasnou promyšleností a uvěřitelností světa Malazské Knihy padlých, nejsem s to dát plné hodnocení. Čtenářský komfort je minimální, je třeba si neustále něco domýšlet, odhadovat, předpokládat a teoretizovat. Když si chce člověk u četby odpočinout, toto není ta správná série.

05.01.2018

Dům mrtvých vás vrhne do jiného kontinentu- Sedmiměstí, kde se zrovna rozpoutalo povstání. Čtenář sleduje příběh jak postav z prvního dílu (nutno říci, že jen pár z nich, většina zůstala na kontinentě Genabakis, kde se odehrával první díl), tak úplně nových postav.

!!!Může obsahovat spoilery!!!

Linka Kalama nebyla špatná, ale když se Kalam dostal na ostrov Malaz a utkal se se Spárama, bylo až moc do očí bijící, že příběh původně vznikl jako hra.

Pak je tady Felisín! Nejotravnější knižní postava, kterou znám (a to znám Daenerys z Písně ledu a ohně)! Ne, že by dějová linka byla nudná, ale stejně jsem ji nenáviděl a přál si, ať se děj vrátí k jiné postavě. Společníci Felisín mě taky moc nezaujali.
Dějová linka také obsahuje jednu z nejtěžších scén na pochopení... Samozřejmě myslím tu, kde jsou postavy na Silandě v úlomku chodby Kurald Emurlahn. Ke scéně se vrátíme ještě ve 4. díle, ale ten přidá ještě více otázek... Pak když se tam objevili T´lan Imass jsem si poprvé v sérii uvědomil, že se začínám ztrácet ve jménech.

Šumař? Tak to je prostě borec! V první knize byl celkem nevýrazný, ale zde jsem si ho oblíbil hodně. Jedna z nejlepších postav v Malazu. Taky se tu představí dost důležitých postav - Mappo a Icarium - Dobré postavy, ale s celkem smutným osudem. (Když Icarium stál u svého stroje ve vesnici, kterou sám v zuřivosti zničil - to byl hodně silný okamžik.) No a pak je tady Iskaral Pust, aneb druhý Kruppe (no... zlatý Kruppe :D) Na Iskarala jsem si opět moc nezvyk. Zakončení linky v Azathu bylo taky skvělé.

No a zlatý hřeb - Psí řetěz! Jeden z nejdokonalejších válečných příběhů, co jsem kdy četl! A na konci jsem málem plakal. Coltain je hrdina! Pormqual je debil! Díky Psímu řetězu budu na tuto knihu vzpomínat ještě dlouho...

Znova maximální hodnocení a mohu jen doporučit. :)

03.01.2018

Při otevření této knihy jsem se těšil na návrat starých známých postav z prvního dílu Mesíční zahrady. Jaké bylo mé rozčarování, když jsem zjistil, že známých postav z prvního dílu je to žalostně málo. objevují se zde postavy nové, a není jich zrovna málo jak je u Eriksona zvykem a vy tak sledujete jejich postupný vývoj a způsob jakým ovlivňují běh světa Malazu. Dějová linka Psího řetězu a postava Coltaina ve mě dlouho rezonovala po dočtení knihy. Už se nemohu dočkat, až celou sérii dočtu a budu se moci znovu vrhnout do tohoto geniálního světa, protože věřím, že až při druhém čtení mi dojdou všechny detaily a souvislosti.

31.12.2017

...takové knihy čtenáři milují jakýmsi podivným způsobem,asi tak jako člověk miluje nevrlého psa.Poplácáte ho jednou,zavrtí ocasem.Poplácáte ho podruhé a příjdete o ruku...

27.12.2017

No, abych se přiznal Psí řetěz mě zprvu moc nebral a víc mě bavil Šumař a jeho parta (Šumař je božan pořád), ale jakmile šlo u Psího řetězu do tuhého, tak jsem byl jak přikovaný u této nádherné knihy.. a to jak to dopadlo mě srazilo na kolena ..celkově posledních cca 200 stran bylo skvostných. Jsem si jistý, že se k této knize v budoucnu mile rád vrátím a doufám, že v pokračování budou další zmínky o Záchlumčanech.

14.11.2017

Jak jsem již pravil, tato sága vám dá vše. Úplně vše. Od promyšleného a velkolepého světa ve kterém je opravdu mocný příběh, plný humoru, smrti, emocí a žalu. Očekával jsem hodně od Malazu, ale to, co se mi tu dostává, převyšuje všechny očekávání. Ať již zdrcující příběh jednoho Trella a Jagha, tak neuvěřitelně mocný Psí řetěz a samozřejmě Tremorlor.
Opravdu jsem žasl a žasnu nad každým, kdo si po přečtení prvního dílu nepořídil Dům mrtvých...

07.11.2017

Dočteno.Opět a zase jsem se ztrácel jak v postavách tak místy i v ději.Od poloviny knihy už jsem nacházel jisté spojitosti a na konci knihy se definitivně rozhodl v pokračování.Tak a hurá na třetí díl ...

24.10.2017

Vzdávam to a som rád, že som tak učinil. Prečítal som si niekoľko nadšených komentárov, s ktorými sa nestotožňujem, avšak komentár od užívateľky Avel znie tak, akoby som ho napísal ja sám. Ona však hodnotí o hviezdičku viac, čo je nemôžem. Takisto sa nehodlám k tejto série v budúcnosti vrátiť - čas sa dá využiť aj lepšie.

28.09.2017

Další díl přečten a je fakt lepší než první. Sice se už začínám v postavách ztrácet, ale to neva. :-) Alespoň musím listovat zpátky a číst to znovu. Autor už začíná postavy prokreslovat a potěšilo mě, že takříkajíc "sovy nejsou, čím se zdají být" (Tavore a Felisín. Tahle sesterská linie mě moc zajímá.) Už se řítím na třetí díl. :-)

07.07.2017

Druhý díl mé oblíbené série pro mě byl zkouškový.
Autor se sice nikdy nezaobíral nějakým vysvětlováním, ale v prvním díle se držel na uzdě. V tom druhém už ale asi předpokládá, že se tak nějak vyznáte, a tak to vybalí naplno.
Ocitáme se zase na novém kontinentu, postav z jedničky je jen minimum. Nové rasy, cestování chodbami, atd. atd. Občas jsem měl hlavně v první polovině velké problémy.

Ale i přes složité pasáže je Dům mrtvých vynikající kniha. A Coltainův Psí řetěz dojme i toho nejbezcitnějšího drsňáka.

20.05.2017

Na 2. dil serie malokdo narazi bez 1. dilu, takze i toto hodnoceni spise patri serii.
Vyborna kniha!!!!! Nevim, co dodat. Nove postavy, i stare postavy, prekvapeni, tajemstvi.
Proste si to prectete :-)

17.05.2017

Velice zaujala, i přes nudnější úvod jsem si oblíbil všechny nové postavy a nemůžu se dočkat až poznám nové a zase si vyslechnu příběhy těch starých známých (Kulp je borec). Eriksonův fantasy svět znám o něco lépe, ale pořád je pro mě velice enormní... Skvělá sága

15.05.2017

Naskakujeme do rozjetého příběhu z prvního dílu, ale jestli by někdo čekal, že ve druhém díle se už bude skvěle orientovat, protože přece v Malazském světě není žádným nováčkem, tak se krutě mýlí. Děj má několik linií a spousty postav, ve kterých se jen tak někdo nevyzná. Všechny ty národy, klany, spojenectví, odpadlíci, bohové, ascendenti, zabití a znovuzrození. Sice je to pořád lepší, než v druhé sérii Arabely, kde se nechytám vůbec, ale i tak je moje mozková kapacita přehlcená, přehřátá, přetížená a kolabuje. Děj je napínavý a nemá slabší místo, jen některé poznámky a události nedávají smysl, protože čtenář ještě spoustu věcí netuší, kdežto pan spisovatel je považuje za samozřejmé. Občas je to jako číst něco v cizím jazyce. Když neznáte daný výraz nebo slovní spojení, tak je důležité nepanikařit, nehledat všechno ve slovníku a prostě číst dál. Ono se to nějak vyvrbí. :o)
Konec je velmi emotivní. Musel jsem dýchat opravdu hluboce. Čekají nás asi ještě zajímavé události...

23.03.2017

Jeden z nejlepších dílů celé série. Sledovat putování psího řetězu bylo dechberoucí. Zase je lepší knihu brát jako celek. Jsou tam části, které pro příběh v knize nejsou podstatné, ale po přečtení všech knih to do sebe zapadne.

15.03.2017

Tak druhý díl dočten a na jednu stranu jsem opět nadšen, na druhou jsem trošku i v rozpacích. Začnu tím druhým, trochu nepříjemně mě překvapilo, že jsem ve druhé knize nenašel některé své oblíbence z první knihy (chyběli mně hlavně Paran a Besana). Objevila se spousta dalších lidí, což jsem tak trochu čekal, ale přesto jsem se často ze začátku ztrácel kdo je kdo a za který tým hraje, hlavně u těch vedlejších postav to byl trochu masakr.

Ale co mě nejvíc překvapilo, že je kniha tak nějak rozpolcená - jedna linie příběhu mě strašně bavila (ta kde je Kalous a Coltain), druhá mě trochu i "nudila" (Mappo a Icarium ). Upřímně ta část o putování a "jakémsi hledání prozření" pro Icaria je taková trochu "navíc", kdyby v knize nebyla, asi by se nic nestalo. On vlastně stejně Icarium celý napínavý finiš knihy prospal, což mně přišlo docela komické. Ale třeba je jejich putování důležité pro další knihy, kdo ví. Každopádně neubráním se pocitu, že zúžení knihy o 200 stránek právě o tuhle linii by jí asi dost prospělo, aby měla ještě větší drive.

Tím nejlepším jsou samozřejmě v této knize bitvy, to je potrava pro mé chrochtání nad fantasy, a v tomto díle se mi jich dostane požehnaně. A to je dobře, jen houšť pane Eriksone, jen ať se to mydlí, až krev stříká, ať se celá Malazská říše utopí v krvi... pak bude moje černá duše uspokojena. Už se těším na střet Tavore a Felisín, to bude krásný "dámský gambit" a očekávám, že jen u vyškrábaných očí nezůstane.

Celkově dávám knize tak 75%, Měsiční zahrady to měly za rovných 80% a to hlavně z toho důvodu, že jsem v nich našel méně hluchých míst.

12.03.2017

Překvapení. Příjemné. I když jsem se musel ze začátku zase aklimatizovat. Dychtiv ze závěru prvního dílu jsem chtěl jet ve stejném tempu i od začátku dílu druhého - což samozřejmě nejde .... ale vysvětlete to natěšenému fantasyfanatikovi. Ale smíření bylo rychlé. Snažím se pobírat všechny na první pohled nepatrné a nevýznamné detaily, protože tak nějak cítím, že se všechno bude ještě proplétat a propojovat. jen kdyby jich nebylo tolik. Zpět jsem v knize listoval několikrát a 2x jsem vzal do ruky i předchozí díl.
Průběh všech dějových linek mi od prvního dílu přišel "klidnější" a "pohodovější" a z toho jsem byl chvílemi nesvůj - no prostě se všem všechno až moc dobře dařilo. a když už jsem jim začal fandit (kromě Felisín, ta mě sr... snad pořád)....... tak o to brutálnější byl konec. Za mě - a zase dobře - jiný zážitek od prvního dílu. Jenom těch stránek ..... touhle ságou si vyčerpám svůj roční budget. ALE CO, STOJÍ TO ZA TO! Takže vesele do další.
odlehčení na konec - kniha má jednu vadu (i další pokračování co jsem se díval) - NEJDOU NACPAT DO VÝZVY 2017!

09.03.2017

Již nechci číst,
Mistr Kápě tě zatrať.
To informace nová?
Či mám ji již znát?
Och, autore mocný,
já zase čtu dál.

Atlantis
Databáze knih


Bože, jak já tuhle ságu nenávidím. A zbožňuju zároveň. Tohle prostě není fantasy pro odpočinek, mozek vám pořád pojede na plné obrátky, budete přemýšlet nad každým rozhovorem. Je to narážka? Že by nová informace? Odhalení? Nebo ne?
Děj je oproti prvnímu dílu mnohem svižnější, občas brutálnější. Úplně mi nesedlo prostředí pouště a občasný les jsem vítal asi tak jako postavy knihy. Neustálé kameny, písek a vítr byly prostě nezáživné.
Dům mrtvých sleduje několik příběhových linek, které se více či méně prolínají. Já si oblíbil nejvíce děj okolo historika, který se mi zdál nejvíce "klasické" fantasy. Kalam v pořádku, Mappo s Icariem jsou hádanka na hádanku, Šumař nic extra. Jednu postavu jsem ale naprosto nenáviděl. Felisin. Kápě, jak já čekal, až se jí něco stane. Přitom její putování je nabité událostmi a byla škoda, že tahle zabitíhodná postava dostala tolik prostoru.
Na plný počet to není, na to se děj někdy až nepříjemně táhne. Oproti Zahradám je to ale masivní krok dopředu a já se už těším na další díl. Jen si napřed musím chvíli odpočinout. Lehké čtení to prostě a jednoduše není.

20.02.2017

Jsem cíťa, přiznávám to, ale tohle jako vážně? Možná za to může fakt, že jsem při čtení přivedla na svět našeho potomka a fantazie pracovala na plné obrátky. Stačilo se jen trochu vžít do situace zúčastněných a po zádech mi přebíhal mráz. Byla jsem úplně ochromená a zděšená z Psího řetězu. Jak já tenkrát bulela! Z celé série řadím ukončení Kalousovy a Coltainovy linie za jedno z nejemotivnějších a vyloženě srdcervoucích.

V této knize jsem ani neshledala žádnou linii, která by mě vyloženě nebavila. Pravda, uprostřed děj plynul poněkud pozvolněji, ale přišlo mi to vhod, abych mohla řádně vstřebat své dojmy. Kdo mě vyloženě iritoval, byla Felisín. Ale ruku na srdce. Jak bychom se my zachovali v její situaci? Její společníci s ní však měli víc než svatou trpělivost, o to víc mrzí, jak to nakonec dopadlo.

Tento díl byl pro mě těžce depresivní, plný naděje, která ale vmžiku zhasne jako svíčka, a zoufalství z toho, že není cesta ven, ale právě kvůli tomu byl tak výborný. Život není peříčko a konečně se někdo nebál o tom napsat.

Oblíbenci: Šumař, Kalam, Gesler, Bouřňák, Lull, Sormo

27.01.2017

Smrt bude mým mostem - Toblakajské pořekadlo

"Lepší je vlézt do pasti, kterou vidíš, než do té, kterou nevidíš." - Kalam

"Posmívají se našim urozeným, věděl jste to, dědo? V debrálštině pro nás mají jméno. Víte, co znamená? Psí řetěz. Coltainův psí řetěz. On vede, ale cení zuby, ale kdo mu poštěkává za patami, jestli ne ti, o kterých přísahal, že bude chránit? Á, taková jména mají hloubku, nemyslíte?" - Lull

********Spoilers! ********

Druhá kniha Eriksonovej Malazskej série je zasadená do úplne nového piesočnatého sveta "Sedmiměstí". Zo starých postáv stretnete len Kalama, Kvítka, Šumaře a Apsalar a pár ďalších a práve táto dejová línia so starými známymi vás bude baviť najviac, pretože po čase sa stretnú s legendárnym Icariom a jeho spoločníkom Mappom a mimo iného aj s Iskaralom Pustom, čo je IMHO najzaujímavejšia postavička v tejto časti. Časť s Felisín ("Felisín z rodu Paranů, jejíž sestrou je pobočnice Tavore, jejíž bratr jezdil s pobočnicí Lorn. Urozená, rozmazlená holčička. Kur*a."), Heborikom a Baudínom bola podstatne slabšia a rozvláčnejšia, dočkáte sa neustáleho putovania po púšti. Tretia dejová línia sa zaoberá hlavne historikom Kalousom, ktorý bude svedkom krutého povstania a zažije veľa krušných chvíľ uprostred boja medzi Záchlumčanmi, ktorých vedie Coltain. Strhujúce dielo, čo vám budem hovoriť. Erikson nešetrí telami ani dušami civilistov alebo vojakov a podsúva čitateľovi temné dielo krvavého povstania, v ktorom mi veľakrát vyrazil dych - napríklad Coltainovou smrťou, Pormqualovou tuposťou a zbabelosťou a konečným ukrižovaním tisíciek vojakov na Arenskej ceste. Môže sa zdať, že v knihe je málo krutých a temných pasáží, no keď Erikson o nich raz začne písať, majú silu a dostanú vás do kolien a vy rozmýšľate, či je naozaj v ľuďoch taká krutosť a prestáva vám z toho rozum stáť ako hlavným postavám.

Uvediem príklad pre silné žalúdky: "Kalous videl, že tady propuklo skutečné šílenství. Muže rozpárali, vytáhli jim střeva a omotali je kolem žen - manželek, matek, tet a sester - které nejdřív znásilnili, než je uškrtili na vnitřnostech. Historik videl děti s rozraženými lebkami, nemluvňata naražená na špízy pouličních prodavačů tapu."

Pár výtok mám hlavne k dosť neprehľadným bojom, takže som sa v nich nedokázal vyznať. Kvítko a ani Apsalar sa k "slovu" moc nedostali, zato Šumař hviezdil a strieľal zo svojej kuše jednu svietivku a práskavku za druhou. Na druhú stranu sú niektoré pasáže veľmi dojemné - vzťah Mappa s Icariom, tam som skoro uronil slzu.

Akurát počujem vonku krákanie vrán, vždy si spomeniem, že určite nesú dušu Coltaina :-)

********

Záchlumčané jsou démoni. Dští oheň. Jejich šípy se ve vzduchu kouzlem zmnožují. Jejich koně bojují se zlověstnou inteligencí. Vyvolali mezlovský ascendent a poslali ho do Sedmiměstí, kde teď čelí bohyni Smršti. Záchlumčany není možné zabít. Už nikdy nevyjde slunce.

"Nemůžeš něco předělat, dokud to nejdřív nerozbiješ." - Felisín

"Jestli nás povýšíte, pane, tak vám jednu vrazím, takže budete mít obě strany obličeje stejný. A až skončím, Bouřlivák vás nejspíš nakopne. Pane. - Gesler

"Žádný z vás není hoden ani toho, aby čichal prdy mého koně!" - Šumař