Dům mrtvých

06.01.2017

No...přečetl jsem Měsíční zahrady a Dům mrtvých...a čekal, kdy se ve mě probudí to vesměs všeobecné nadšení...a nic. Postav jak brablenců. Možná, až budu velký, tak to zkusím ještě jednou a prokoušu se dál, ale zatím do toho nejdu.

01.01.2017

Hodnotím 3 a pol *. Začalo sa to teda poriadne vrstviť, bojím sa, že v ďalších dielach pribudne viacero postáv, objavia sa nejaké staré známe postavy z prvého dielu a vznikne mi z toho absolútny zmätok... Ku koncu autor opäť navnadil na ďalší diel, držím palce každému, kto sa pustil do tohto obrovského univerza :)

11.11.2016

A vítr mezi kostmi vál, hroznou jeho armádou.
A on řetěz v dlani svíral, na němž psi zuřiví se vedou.
Coltain na cestě domů krvácel, řekou písku, krví zbarvenou.
Oddíl jeho mezi kostmi vyl, však rozhodně ne pietou.
A on řetěz v dlani svíral, na němž psi zuřiví se vedou.

Druhá kniha dočítaná.. trvalo mi to síce ešte dlhšie než u prvej, ale ten zážitok stál za to. Niekedy som sa až divil, s akou presnosťou dokáže Erikson opisovat všetky tie hrôzy, znásilňovanie, vraždenie, mučenie.. najviac ma dostala linka s Coltainom a jeho pochodom svatou púšti Raraku a koniec, ktorý ma dohnal k slzám a chvílu som preklínal Eriksona za to, aký dokáže byť krutý.. vynorili sa však aj zaujímavé zvraty ohľadom Dujeka, či smrti cisára.. už sa teším až dnes večer otvorím Vzpomínky ledu :)

06.11.2016

Dvojka za mnou... Temná. Krvavá... a jsem o něco moudřejší... jedeme dál:-).

16.10.2016

Svatá válka začala a Sedmiměstím se prohání přízrak vzpoury, jež pro všechny malazské dobyvatele znamená jedno - smrt. Jeden z nejkrvavějších konfliktů Malazské říše se dal pohybu a nevypadá to, že by ho někdo dokázal zastavit, natož přežít...
Steven Erikson ve svém druhém samostatném pokračování Malazské knihy Padlých (časově se odehrává pár měsíců po událostech v předchozí knize) volně navazuje na Měsíční zahrady a opět dokazuje, že patří mezi absolutní špičku moderní dark fantasy. Důvod, proč tomu tak je, tkví v jeho schopnosti rozehrát množství zápletek v několika dějových liniích, ve kterých nejen že udržuje pořádek, ale zároveň nesklouzává k obehraným klišé. Hýří takovým množstvím nápadů, že se nezbytně naskytuje otázka, jestli je víc génius nebo šílenec. A pak je tu ještě ta temnota, černější než duše ďábla. Je to v lidech, je to v místech, je to v celém jeho podmanivém světě. Což o Domu mrtvých platí dvojnásob. Naprostá dokonalost, kterou pro mě v žánru překonalo už jen máloco.

24.07.2016

Raraku pustá jest
avšak pod nánosy písku
ukrývá se krví
příběh napsaný
nad nímž
tisíce vran
slzy roní

Databáze Knih
Chipsonator

Pro Mistra Kápě! Pro Mistra Kápě! A nejspíš ještě tisíckrát, pro samotného Mistra Kápě, pána všech mrtvých! Když už se člověk konečně pořádně začte a dostane se do příběhu, tak náhle přijde konec.

Dům Mrtvých, druhý díl Malazské knihy padlých (a že těch padlých přibývá rychlostí rozmnožujících se králíků), rozhodně nebylo žádné jednoduché počteníčko, do kterého bych se rychle dostal, několikrát jsem byl zmaten (Silanda whaaaaat? co to jako bylo, no what the fuck?) a několikrát na dně sil (ta část, kdy se Heborik dotknul toho velkého prstu, to byl očistec) ale já vytrval a především příběh prchající krvácející obří zmije přes svatou poušť Raraku která jednoduše odmítá zemřít, mě dostal (ke konci husina jak cyp pro Mistra Kápě!). Takže ta pátá hvězdička je především za Coltainův psí řetěz, jehož příběh mě konečně pořádné dostal do světa MKP. 90%

A tisíce vran oblohu náhle pohltilo.

19.07.2016

Jo, tady už jsme doma. Děj se tolik nevleče jako v první díle, věci do sebe začínají zapadat a čtenář se má jako rochňátko v žitě.

19.03.2016

Celkově mě to bavilo, nové postavy byly tak půl napůl jestli se mi líbily nebo ne. Prostředek knihy se celkem táhne a nic moc se neděje. Závěr je krásně syrový, ale bohužel mi přišlo, že se vlastně toho moc nestalo a že události knihy neměli moc velký význam na svět v porovnání například s minulým dílem.

Dějová linka Kalouse má sice zajímavé momenty, ale je přehnaně filozofická, ikdyž k tomu moc nebyl důvod. Také si nemůžu pomoct, ale neustále je zachraňuje nějaká deus ex machina (což v této sérii platí obecně, ale tady mi to přišlo už trochu moc).
Dějové linky iicarium + mappo a felisín + heborik se mi líbily. Postava Iskarala Pusta se mi líbila ještě více než Kruppe v minulém díle. Kapitoly o Kalamovi byly relativně dobré, ale dlouhou dobu to trpělo na to, že cestoval sám.

16.03.2016

Z Malazské Knihy padlých jsem doposavad zvládl první dvě knihy a, upřímně, do dalších se mi nechce. Při čtení mi nevadí komplexita, nenechám se odradit tloušťkou svazku a nepopuzují mě požadavky na aktivní zapojení mozku, ale na Eriksonově vesmíru mi něco jednoduše nesedí.
I když špičky ledovců tu jsou doopravdy malinkaté, orientace v tolika postavách, rasách a frakcích se jistě dá zvládnout. Je to spíš způsob, jakým autor jednotlivé linie a motivy propojuje a jak pracuje s postavami a prostředím, kterým se mi kniha vzdaluje. Spousta dialogů a scén je zvláštně samoúčelných a motivy postav jsou často mlhavé a snad víc nevykreslené než tajemné. Jakkoliv oceňuji snahu o navození pocitu realistické složitosti mišmašem kultur (archeologie a antropologie, které S. Erikson studoval, se nezapřou), asi bych ocenil spíše méně množin s intenzivnějšími interakcemi, a to platí jak pro Měsíční zahrady, tak především pro Dům mrtvých.
Velké plus ale za originální pojetí magie! Invence na tomto poli ve fantastické literatuře je osvěžující.
****
Edit: Po druhém přečtení musím jednu hvězdu přihodit. Za výtkami, které jsem napsal výše, si sice pořád stojím, ale přesto jsem došel k závěru, že si pan Erikson za takovou nálož komplexity, originality a atmosféry přeci jenom zaslouží větší obdiv.

07.03.2016

Stevene, Stevene, vy jste mi teda dal....chvílemi jsem přemýšlel, že už nebudu pokračovat dál, protože jsem už na to neměl sílu, ale vy jste si mě vždycky získal zpět a já četl a četl. Snad nikdy jsem se nesetkal s tak složitým obsahem. Jsem rád, že existují internetové stránky, kde jsem se mohl ujistit, kdo je kdo a s kým je, protože přehršel postav s šílenými jmény mi dával zabrat asi nejvíc (byl jsem líný a jelikož jsem to četl ze čtečky, neměl jsem chuť pořád přeskakovat na rejstřík), ale i tak se těším na třetí díl a musím dát plnou, protože umíte psát a dokážete člověka zaujmout, pobavit, rozesmát, ale i dojmout a za ten skvělý konec musím dát plnou :)

08.11.2015

Tak ako niektorí tu už písali 2. časť bola o niečo zrozumiteľnejšia, čitateľ (ja) som sa v nej lepšie orientoval i ked nedorozumení a tápania (kdo je kdo, s kým ten kdo spolupracuje a s kým nie, a čo kedy spravil) bolo ešte stále dosť. Knihu tak ako predchádzajúcu som čítal veľmi dlho, nejde ani tak o to žeby ma to nebavilo, skôr naopak, ale bolo to obsahovo náročné. Stále si väčšinu toho nepamätám (podobne to bolo aj s GOT) ale už aspoň mám približnú predstavu. Už aj pokračujem trojkou.

Na třetí pokus konečně dočteno. Kniha měla několik silných momentů, ale nedokázal jsem se nějak začíst a celkově jsem ji četl velice dlouho. Myslím, že v některých pasážích jsem se asi i lehce ztratil :)

23.09.2015

Druhý díl Malazské knihy padlých se se přesouvá na zcela jiný kontinent, přináší většinou nové - a výrazně propracovanější - postavy než díl první, a nabízí temnější, propracovanější děj. Začátek je, ostatně jako u všech Eriksonových knih velice pomalý, ale už zhruba od druhé třetiny začíná děj silně gradovat, a finálních sto stran je naprosto epických. Hodnotím jako třetí nejlepší díl série.

13.08.2015

Jakože kdyby vždycky nebylo potřeba se zorientovat takovým počtem postav,motivů a frakcí,tak bych byl asi šťastnější.Nicméně,bez toho by to nebyl Erikson a musím říci,že když se na to podívám z delší perspektivy tak mě vlastně tyhle "vykopávky informací" baví.Těžko tuhle knihu hodnotit,asi nejvíc jsem si užíval linii kde byl přítomen Trell Mappo a Jhag Icarium.Ti dva mi prostě sedli...Plus jejich příběh byl velmi zajímavý.Další zajímavá linie byla ta Kalamova,hlavně v závěru to stálo fakt za to.Coltainova linie okořeněná z pohledu Kalouse byla sice strašné utrpení,ale některé myšlenky byly znamenité.Sice mi chyběl Anomander,Paran a pár dalších postav...ale hodnotím knihu pěti hvězdami i když jsem měl v půlce pocit,že jí asi přestanu číst.Holt někdy mi připadá,že mozek nezvládá ten přehršel informací.Ale stojí to za to,a pokud váháte nad tím,jestli Eriksona číst nebo ne.Neváhejte,stojí to za to :)

17.06.2015

Druhý zväzok Eriksonovej ságy čitateľa privádza na úplne nový kontinent a zoznamuje ho s množstvom nových postáv (hoci je tu hrsť hrdinov predošlej knihy). Čo sa dávkovania informácii týka, opäť sme hodený do hlbokej vody bez záchranného kolesa a tak je prvých sto strán kým si človek zvykne na všetky nové tváre a pojmy celkom záhul.

Dej je tentokrát prehľadnejší, u každej zo štyroch hlavných dejových línii knihy je celkom jasné o čo v nich ide a bohovia tentokrát do deja vôbec neprehovárajú. Pochvalu si zaslúži atmosféra knihy – zachytáva kontinent rozorvaný zničujúcim povstaním, ktoré sa neštíti žiadnych ukrutností, ľudia zomierajú po (desať)tisícoch, deti končia umučené na krížoch a novorodenci dokonca na ražňoch. V každej línii príbehu sa neustále niečo deje, dochádza k nečakaným stretnutiam a zvratom, ľudským tragédiám i skutkom veľkého hrdinstva. Záver knihy veľmi silne graduje a ukrýva niekoľko emocionálnych bômb a strhujúcich okamihov.

Lenže... táto minca má dve strany. To, že je všetko tak efektné a cool je vykúpené neskutočným množstvom deus ex machina, neustálym pridávaním nových pravidiel sveta a popieraním logického konania postáv. Príkladov kedy to bije do očí je tak veľa, že vymenúvať jednotlivé prípady nemá zmysel, deje sa to neustále pričom väčšinou platí priama úmera medzi efektnosťou scény a veľkosťou náhody/počtom es ktoré Erikson vytiahne z rukávu. Osobná poznámka ku Coltainovmu ťaženiu – nechápem, prečo je táto dejová línia tak ospevovaná, Coltain mal za celé jeho trvanie jeden dobrý taktický nápad (pri prechode cez prvú rieku), o zvyšok sa postarala mágia, množstvo šťastných náhod a hlavne nepochopiteľná neporaziteľnosť a skalopevná morálka jeho vojska.

Navyše čo sa prenikania do sveta Malazu týka, ešte stále sme v prológu a táto kniha len neustále vrství nové otázky na ktoré neposkytuje odpovede. A všeobecný názor o úžasnej prepracovanosti toho sveta podkopáva sám autor veľmi nepresnou mapou Sedmiměstí (vzdialenosť medzi Hissarom a Vatharom je na mape cca rovnaká ako medzi Vatharom a Arenom, pričom v texte trvalo absolvovanie prvej polovice cesty vyše pol roka a druhej odhadom tri týždne) a hlavne absolútne nepresným počítaním času (všetky línie príbehu prebiehajú súčasne, na čom príbeh celkom zásadne stojí, ale v jednej uplynú mesiace kým v ostatných najviac týždne).

Zážitok je to každopádne lepší ako pri čítaní prvého dielu, ale na rozdiel od ostatných komentujúcich vám radím – ak si chcete knihu užiť, veľmi o nej nepremýšľajte, množstvo nájdených logických dier vám môže výrazne skaliť zážitok. 7/10

06.05.2015

U druhého dílu trochu opadl problém s čitelností. Sice se mi ještě párkrát stalo, že jsem se do příběhu začítala několik stran, než jsem si mohla nerušeně vychutnat obsah, avšak oproti prvnímu dílu to byla procházka růžovým sadem. Dům mrtvých mi také přišel o něco přehlednější. V ději a postavách jsem se orientovala téměř od začátku a odkrývání nových věcí bylo plynulé a postupné. Nehrozilo tedy utonutí v chaosu neznáma jako v Měsíčních zahradách.

Nejvíce se mě asi dotklo putování Coltainovy prchající armády. Jednak se tato linie trochu vymykala celkovému sbíhání řízeného skrze deus ex machina, jako se tomu dělo v ostatních liniích, druhak mi přišla citově nejskutečnější a nejsyrovější. Na konci jsem opravdu nevěděla, co se sebou. Z nových postav mě nejvíce zaujal Icarium, Mappo a jejich vzájemné přátelství. Felisínina linie pro mě byla na druhou stranu poněkud obtížná. Jedovatost a krutost byly hlavními motivy druhého dílu a právě v její linii vykrystalizovaly do nejčistší podoby.

A také mi chyběli Tiste Andii a Anomander Dlouhý vlas.

25.04.2015

Hodnocení druhého dílu Malazské knihy padlých bylo opravdu těžké dát dohromady. Kniha je značně objemnější než její první díl, takže hodnocení vzít postupně je docela "záhul". Ale co, těžší to bude u třetího dílu... nu, ale teď už k tématu.
Hodně krve. Hodně utrpení. Proroctví a apokalypsa - těmihle hesly bych shrnul Malazskou knihu padlých 2. Erikson se zde ukázal nejen jako skvělý vypravěč ale také jako do jisté míry drsný naturalista. Není mu cizí popis utrpení dětí, znásilňování žen a dalších prasáren, které dělaly vzbouřenecké armády. Autor zde často popisuje utrpení takovým způsobem, že se mi buď to zvedá žaludek nebo je mi zle z lidských činů. Celá tahle kniha se vlastně točí okolo válek a okolo povstání bohyně Šaik. Kdo mi ale v knize trošku chyběl byl Whiskeyjack a jeho kompletní oddíl Paličů mostů, ale to samozřejmě není chyba knihy. Setkáte se se svatou poští Raraku a okusíte její "drsné písky", dále se také dozvíte podstatné informace o Stínupánovi a poodhalí se Vám tajemství magických chodeb. Zkrátka - dost dobré.
V knize opět nechybí všudy přítomná filozofie a poezie - celkově bych ale knihu hodnotil o stupeň horší než první díl.

Celkové hodnocení: 95% - hodnotím 4 hvězdičkama. Rozhodně doporučuju.

15.03.2015

Komentář bude obsahovat spoilery.
Na rozdíl od dílu předešlého jsem měl potíž se do knihy ponořit. Děj byl rozbit do mnoha linií, které spolu začaly souviset až na posledních 100 stranách knihy. Opět jsem měl problémy s chabě popsanými charaktery. Z charakterů obecně se mi na prvních asi 200 stranách líbila Felisín (na rozdíl od většiny fanoušků), protože na rozdíl od ostatních neuměla nic neobvyklého, byla protivná, ale ze svého pohledu měla svou holčičí obhajobu svých činů. Šlo by tedy říct, že měla i jakous-takous hloubku a vývoj. Alespoň tedy do doby, než nasedli na Silanas (ta pasáž mě moc nebavila, přišla mi čistě účelně jen na efekt, vůbec tam nemusela být). Ostatní postavy byly plytké - obzvláště duo Mappo a Icarium - těm dvěma jsem to jejich přátelství prostě nežral. Až do posledních 100 stran pro mě oba byli bez duše, a to i navzdory tomu, že Mappo měl hodně dialogů. Ovšem všechny sloužily jen posunu v ději, nikoliv rozvoji charakteru. Krom Iskarala Pusta všechny postavy mluvily stejně, čistě z řeči, volby slov, zabarvením emocemi bych nikoho od sebe nerozeznal.
Hodně špatné po dějové stránce bylo ovšem i zavedení Sluhy = Relloka jakožto Apsalařina otce. WTF? Tohle fakt nesedlo a vůbec tam nemuselo být. Autor pak zřejmě nevěděl, co s tím, tak Rellok skoro vůbec nemluvil a neměl absolutně žádný přínos ani charakter. Ostatně i Kvítko a samotná Apsalar tam byli navíc. i scéna s Kimlokem vůbec nemusela být... no a třeba na úvodní scéně, kdy Šumař rozstřelil netvora na moři - to bylo jako z RPG hry.
Knize by prospělo prostříhat od zbytečných kapitol a scén.
Coltainovo tažení bylo průměrné na prvních 600 stranách. Lidi obdivují jeho genialitu, ale já žádnou nespatřil. Charakterově na mě velitel působil lépe než ostatní postavy. Avšak jeho genialita utrpěla mnoha deux-ex-machina či štěstěnou (pouštní klan, co se k nim přidal, celá taktika postavená na obětování koně, aby ostatní koně mohli běžet do kopce mi přišla také ujetá a vůbec nevypovídala o nějaké genialitě, jednotky Sedmé byly prostě neporazitelné, vždy stačil jeden tah velitele a ten byl prostě úspěšný - Coltain se nemusel ve svém taktizování skoro ani zapotit, neboť jeho protivníci byli strašně slabí a hned utíkali). Smrt Sorma byla určitě pěknou scénou, avšak v celé kapitole tak nějak zapadla a nezanechala hluboký dojem.
Celkově mi kniha přišla zajímavá a nadupaná až na posledních 100 stranách. Zde došlo k vyvrcholení Psího řetězu a následné kapitoly snaha Kalouse super. Mappo a Icarium také měli jakýsi reset. Kalam konečně začal být taktéž zábavný až na lodi a dál, Aptorian konečně začala mít smysl v ději, vynořivší se Perel taktéž. Jakoby to začal psát náhle jiný autor. 500-600 stran zbytečně rozplizlých a 100 stran strašně krátkých.
Dávám 2 hvězdy.

06.02.2015

Vzdávám to.
Pane Eriksone, vážně jsem se snažila, ale po rozhodnutí, že ve čtení končím (cca 80 % knihy) se mi neskonale ulevilo...

Předně nutno říct, že druhý díl této série je výrazně lepší než první. Na začátku (cca 40% knihy) jsem byla relativně spokojená, bavilo mě to, v postavách jsem se orientovala (se seznamem postav v ruce)...
Jenže pak se děj začal pro mě zbytečně motat. Není to špatně napsané, pro mě hezky čitelné, ale hodně neorientované. Od dobré knížky si já osobně představuji, že mě bude bavit a ústřední myšlenka při čtení nebude spočívat v tom, která postava to zase sakra je a co s ní bylo v předchozím jejím úseku. Svůj čas vyhrazený na čtení je pro mě skoro posvátný a touto četbou si ho nechci plácat.
Od knihy očekávám to, že mi něco nabídne. Že se budu bát nebo smát. Že budu hltat každou větu, některé si jen pro jejich rytmus nebo hloubku opakovat. Že ve chvílích kdy nečtu, budu přemýšlet o knize, námětu, autorovi..
A to se tady bohužel neodehrávalo. Ba co hůř. Víceméně všechy postavy mi byly cizí, jejich osud jedno a nic pro mě nebylo tak podstatné, aby to stálo za hlubší myšlenku...
Věřím, že po přečtení všech knih v sérii, bych pochopila řadu věcí, které mi teď unikaly. Ale stojí mi za to strávit s touto sérií tolik času? A vzpomněla bych si vůbec na souvislosti ze starších knížek.. Osobně jsem došla k závěru, že ne a ne.

Takže pane Eriksone, je mi to líto, ale pro teď Vás a vaše veledílo odkládám..
Třeba někdy, někde naviděnou :)