Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112781/bmid_mesicni-zahrady-4nY-112781.jpeg
4
969
969
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla… Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Nečakala som to, ale vtiahlo ma to do deja tak veľmi, že som knižku schrúmala za pár dní. Neobyčajná mágia, tak dospelá a reálna. Doporučujem! Už sa teším na lúskanie druhej časti :)
Z této knihy mám značně rozporuplné pocity. Autor nabízí obrovskou škálu postav, řas, božstev, kterých je však tak nebetyčně mnoho, že se v nich nedá vyznat. Současně děj působí značně zmateně a hodněkrát jsem nepochopil, co jednotlivé postavy chtějí, jaký je motiv jejich jednání. Na druhou stranu však jde o čtivou knihu a určité pasáže byly mistrovský napsané a četly se v podstatě samy. Kniha mě jako celek sice nenadchla, ale ani výrazně nezklamala, a proto dám Malazské říši ještě šanci a přečtu si další knihu že série, kde už se snad budu více "chytat".
K tomuhle mě přivedlo přečtení Spratka. Jsem tady asi jediný, že. :-) A prakticky se nemohu přiklonit ani k jednomu z táborů. Malazská říše jako svět je nádherně vypracovaný a skvěle fungující se všemi možnými, ať už lidskými či jinými rasami. Co mě na Měsíčních zahradách hodně bavilo, nebyl ani tak rozsah, ale spíše ty jednotlivé nitky, které se společně krásně proplétají. Pak jsou zde nicméně postavy a motivy, které jsem moc nechápal anebo mě nebavily. Mocenské pletky v Darúdžistánu mě štvaly, Kruppeho mluva je na zabití a asasíni trochu podcenění i když souboj na střeše byl bomba. U tak rozsáhlé knížky bych čekal i trochu více konzistentní děj, ale ten je místy dosti rozvleklý a přišlo mi, že Erikson místy sám nevěděl, kudy kam. Lidi mi byli tak nějak ukradení, až na Líto a pár Paličů mostů, kdežto ostatní rasy jako Imassové nebo Tiste Andi jsou super. Samotný princip magie a následné ovlivňování ze strany Bohů a vládců chodeb bylo skvělé a dobře míchá kartami. U příběhu mě štvala jedna věc a to, že směřuje prakticky k jednomu velikému boomu v podobě jaghutského tyrana, který je ve výsledku naprosto trapný. A to i přes svou namachrovanost. Konec trošku uspěchaný. Ve výsledku je to kniha spíš o skvěle vybájeném světě a o okamžicích. Žádná veliká, epická cesta se nekoná, protože v Malazu je to jako v životě - buď se probiješ, nebo tě ušlapou. Erikson je dobrý cynik a mám rád jeho styl psaní i humoru, takže Měsíční zahrady beru jako slušný rozjezd a očekávám, že se bude série vyvíjet v průběhu mého dalšího čtení.
Zo začiatku proste jeden obrovský zmätok tvorený neskutočným množstvom postáv, miest, historických udalostí.. chvílu som premýšlal, či som si vybral dobre, keď som sa pustil do MKP. S postupom času si ale musíte niektoré postavy obľúbiť.. ve´d kto by nemal rád niekoho ako Kruppe :) S každou ďalšou stránkou som bol viac vtiahnutý do príbehu.. Eriksonove písanie je proste úžasné a jeho fantázia nepozná hranice. Nové rasy, celkom nový svet so svojou vlastnou históriou, obrovské množstvo postáv, ktoré sa nedelia vyslovene na dobré a zlé.. Ja som proste nadšený
Skoro všichni jsou nadšení, ale vždyť je to utrpení. Zmatené, nepřehledné, rozvleklé. Asi jsem hloupý :)
Plnohodnotné, originální a "těžkopádné" fantasy s dost promakaným světem. Erikson píše v náznacích a odkazech. Čtenáře vrhá přímo do děje. Moc prostoru na prokreslení charakteru postav nedává, jejich motivy odkrývá pozvolna, ale děj pěkně odsýpá. Jak tu již někdo výše výstižně napsal - jedná se spíše o prolog. Nejpíš bude stát i za druhé přečtení.
Parádní úvodní díl. Ze začátku trošku komplikované na zorientování, ale nakonec krásně jednotlivé linky splynuly a propojili se. Krasně propracované postavy... těším se na další pokračování...
Přiznávám bez mučení, že dočíst Měsíční zahrady pro mě bylo docela oříškem. Když se na to zpětně po dočtením celé série podívám, tak vidím, že je to sice nejslabší díl, ale sedí si pevně a usazeně jako *** na hrnci. Přesto dávám jen 80/100, protože mám na první díl trochu útrpné vzpomínky :))
Pokusím se to shrnout v kostce: Knížka s úžasnými popisy, mnoho postav a tedy spousta dějových linií, rozhodně to není lehké čtení pro každého. Ale když pochopíte na co se soustředit a tedy, že každá část má nějaký důvod a všechny dohromady dávají úžasný příběh jedné nádherné fantasy země s bohatou minulostí.
Knihu som si prečítal na základe nadšených recenzií a vysokého hodnotenia. Asi som čítal niečo iné, pretože to bola natiahnutá nuda. Okrem toho sa mi stále plietli postavy (je ich tam kvantum), ktoré som si nakoniec premenoval, napr. paní Simtal na Slintal, Barúk na Pavúk a tak podobne. Niektoré dejové linky mi neskutočne liezli na nervy, napríklad Bába, to ma fakt dožieralo. Podtrhnuté a spočítané: knihu beriem ako úvod, preto dám šancu druhému dielu, potom sa definitívne rozhodnem, či svet Malazu stojí za to, prečítať ho celý.
Tato kniha mi doma leží už několik let a za tu dobu jsem ji rozečetl asi pětkrát a vždy ji po cca sté stránce odložil s tím, že se to prostě nedá... A jsem nakonec moc rád, že jsem ji otevřel napošesté a donutil se to konečně dočíst. Kniha vám opravdu nedá vůbec nic zadarmo. Ocitnete se uprostřed děje, o kterém nevíte naprosto nic, stejně jako nic nevíte o postavách nebo malazském světě. To by ale nebylo to nejhorší. Autor totiž nic neříká přímo, spoustu věcí si musíte domyslet, a tak jsem se často u knihy zastavoval a musel jsem přemýšlet, cože se to vlastně stalo, popřípadě to zjistíte klidně o několik set stran později. A že si už nepamatujete, o co tehdy šlo? Váš problém, autor vám nic neodpustí. Ke konci jsem začal litovat, že jsem si od začátku nedělal poznámky, jelikož mi spousta věcí určitě unikla. Do děje jsem se dostal řekl bych daleko za polovinou knihy a do té doby to, co jsem četl, nedávalo moc smysl... Postupně ale jsem se do toho začetl a začal jsem si knihu opravdu užívat. Moc se mi líbilo několik dějových linek, kdy každá postava měla vlastní příběh, který ovšem úzce souvisel s ostatními a dohromady to dávalo úžasný celek, který ve finále vygradoval do dějového střetu prakticky všech postav. Doufám, že takto rozjeté to bude pokračovat i v dalších dílech, jelikož autor na spoustu otázek neodpověděl, spiš mi přišlo, že čím dále jsem se v knize dostal, tím těch nezodpovězených věcí bylo víc a víc a já prostě musím znát odpovědi.
Po první knize si nedovolím hodnotit. Zpočátku to působí jako sbírka povídek a nějakou dobu trvá než do sebe začnou zapadat. Autorova fantasie je vskutku bujná a velice originální, leč nejsem z těch, co si na originalitu potrpí, tak zde klóbrc dole. Bylo mi řečeno, že první díl je jakýsi pomyslný úvod do děje a světa a hlavně ať se na to nevyseru, že od dvojky začíná ta pravá jízda. Rozhodl jsem se, že tuto ságu pojmu jako výzvu, kterou zdolám, i kdyby mne to mělo přivést před bránu samotného Mistra Kápě...
teď jsem to začal číst, bohužel to čtu v angličtině, a jelikož jsem slyšel že i v češtině je to nesmírně těžké čtení, trochu z toho mám obavy. ale pomalu to louskám a zatím se mi to opravdu líbí. uvidíme co dál :)
Malazská kniha padlých je série, která nedá nic zadarmo, teprve po přečtení všech deseti knih se uzavře alespoň to, co by se dalo nakonec považovat za hlavní dějovou linii. Vyprávění je nelineární, postav a dějů hodně. Čtenář nemůže ze začátku vůbec očekávat, že by věděl, o co že to vlastně jde. A proč je to tedy celé tak úžasné? Kdo miluje mytologii, velká vyprávění ve stylu "kmet vypráví u táborového ohně", příběh i svět až monstózní velikosti, přemýšlení o nejasné motivaci postav (která může začít dávat smysl až po dalších pěti knihách), asi vlastně nemá vůbec na výběr a musí Malaz milovat. Nic takového jinak asi v rámci žánru neexistuje. Vše ostatní má vždy jen něco z tohoto světa. Ano, je to obří dílo, spletité, ale zároveň originální, ohromující, napínavé a kdo se do tohoto světa opravdu ponoří, těžko bude zapomínat a netrpělivě očekávat další dávku. A kdo se nechce u čtení nadřít, má zatraceně na výběr.
Malazaská kniha padlých mi byla doporučena dvěma známými a to nezávisle na sobě. Jedním z nich byl spolužák a druhým kolega a kamarád mého otce. Oba se shodovali v tom, že Malazská kniha padlých je něco jedinečného a úžasného.
Dnes už to vím, ale nevěděl bych to, pokud bych se neprokousal prvním dílem. Netvrdím, že četba Měsíčních zahrad byla snadná, ani že se jednalo o utrpení - je to mistrovský kousek, ostatně jako všechny knihy z této série - jen to není laciný mistrovský kousek!
Směle do toho! :)
Výhodou Měsíčních zahrad je, že místo zdlouhavého úvodu se od prvních stran ocitnete uprostřed děje. Figury se vynořují jedna za druhou a vy ani netušíte, na kterou se zaměřit. A než se rozkoukáte, už kolem lítaj mrtvoly hlavních i vedlejších postav. Přitom minulost jednotlivých hrdinů autor nerozebírá, stejně jako historii svého světa. Samozřejmě že podstatné souvislosti odhalí, ale po troškách a teprve ve chvíli, kdy to má smysl. To ještě podbarvuje výborná stylistika, která dokazuje, že není žádný pulpař ale umí se slovy skutečně pracovat.
Steven Erikson stvořil cyklus, odlišující se od všech ostatních. To že má vlastní bohy, magii a dějiny, je samozřejmostí, ovšem on přidal něco navíc – temnotu. Jeho svět je tak pochmurný, až z toho mrazí a to vám poodhalí jen vrchní slupku. Lidé dobří i spravedliví jsou už dávno mrtví a ti ostatní jen s cynismem přežívají. Přesto rychle přirostou k srdci.
Jednoduše řečeno, žádná veselá bajka to není. Ale nenechte se odradit, výsledek stojí za to.
Nebudu psát komentář ke každému dílu série. Takže to shrnu, jak jsem začal číst Měsíční zahrady přišla mě kniha strašně zmatená a špatně jsem se v ději orientoval . Ale jakmile jsem si zvykl na styl PANA Eriksona stala se tato knižní série mou TOP ve světě fantasy. A na postavy jako je Rychlej Ben a nebo Kalam asi jen tak nezapomenu. Za mě všechny knihy 5z5 a už se nemůžu dočkat dalších dílu ze série Kharkanas :). Erikson se právoplatně řadí mezi mistry fantasy.
Úvodní díl do světa Malazu je pro čtenáře, který nemá s tímto stylem zkušenosti, velice náročný. Extrémní množství postav, velký prostor pro představivost, a komplikovaný děj. Navíc je na knize vidět, že byla napsána (ne vydána, pouze napsána) celých deset let před zbytkem knih a jsou tu oproti zbytku série vidět dějové nesrovnalosti. Podle mého názoru druhý nejslabší díl v sérii, a ne zrovna vhodný jako úvod, protože hodně čtenářů předem odradí.
Tak bohužel mne kniha hrozně zklamala. Šel jsem do toho naplno, věděl jsem, s čím můžu počítat, na co se připravit a jak ke knize přistupovat, ale tady je prostě všechno špatně. Způsob vyprávění je příšerně neosobní, od začátku se setkáváte s takovým množstvím postav, že prostě nemáte šanci si k nim vybudovat nějaký vztah a to je strašná chyba, obzvlášť u fantasy. Při čtení mi bylo úplně jedno, kdo se kde nachází a v jaké je situaci, jestli zemře nebo ne, prostě postav bylo moc, žádné se nedostal pořádný prostor a celé to na mě působilo strašně vágně a ploše. Například když autor popisuje nějakou postavu, dopíše, že působila třeba velmi unaveně ze svých povinností, bylo vidět, že jí daná situace trápí a má starost o své podřízené. A v podstatě na základě takového popisku se potom na postavu díváte, jako na starostlivého zodpovědného seržanta, protože tohle vám prostě na začátku autor dá a... nic, pak nastane konkrétní děj, postavy vás ničím nepřekvapí, to, co od nic očekáváte od prvního setkání pak šablonovitě na 100% splňují v průběhu celého příběhu, tečka. Navíc autorova patetická recyklace charakterů... jako by si přímo říkal o emoce a nadšení, ale na mne to mělo přesně opačný efekt. Jako: "je to drsná fantasy, postavy umírají jak na běžícím páse", nicméně každá trochu důležitá se pak objeví znovu, ehm. Opravdu nejsem takový maniak, abych čekal do třetího dílu, kdy má do sebe údajně víc věcí zapadnout a čtení se stát zábavnějším. To je prostě k smíchu, nebudu číst tisíce stran čehosi, co mě možná potom dovede konečně k zábavě, ne děkuji, mám lepší věci na práci.
Dle mého skromného laického názoru není umění vypustit do světa triliony stran textu a vychrlit na chudáka čtenáře kvanta zbytečných detailů, z kterých si stejně většinu nezapamatuje. Umění je nechat lidi zabřednout do příběhu a čtení co nejdřív, budovat atmosféru a hlavně charaktery. A to vůbec nemyslím tak, že by fanstasy měla být nějak přímočará a začít od první strany velkým příběhem, ale pokud se tak nestane ani po pětistech stranách, je něco špatně. Epický příběh o ničem. Omlouvám se, vážně jsem se snažil.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Počínaje touto knihou se začal můj obdiv k propracovanému a velmi fascinujícímu světu Malazu. Za mě nej série fantasy!