Prach snů
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264981/bmid_prach-snu-N8n-264981.jpeg
5
302
302
Malazská Kniha padlých série
< 9. díl >
Prach snů, devátá kniha z fantasy série malazská Kniha padlých. Ve válce prohrává každý. Tuto krutou pravdu lze spatřit v očích každého vojáka na každém světě. Do vyhnanství vypovězené malazské vojsko pod velením pobočnice Tavore se vydává z Lederu na východ přes Pustiny, kde má bojovat za neznámou věc s nepřítelem, jehož ještě nikdy nevidělo. Na osud, jaký čeká Lovce kostí, není žádný voják připraven a nedokáže mu vzdorovat žádná smrtelná duše – jejich epřítelem je nejistota a jedinou zbraní proti ní je umíněná odvaha. Poslední velké vojsko Malazské říše je odhodláno k poslednímu hrdinskému boji ve jménu vykoupení. Mohou však být skutky hrdinské, když je nikdo nevidí? A může skutek, který nikdo nevidí, navždycky změnit svět? Osudy jsou zřídkakdy jednoduché, pravda nikdy není jasná, a jedinou jistotou je, že čas nikdy není na vaší straně. Karty z balíčku draků byly vyloženy, a přitom byla vypuštěna děsivá síla, již nikdo nechápe. Odpovědi na Lovce kostí čekají za Pustinami.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2011
,
Talpress
Originální název:
Dust of Dreams, 2009
více info...
Přidat komentář
Občas si říkám, proč já si to vlastně dělám. 912 stran zbytečnosti. Jestli to syn Erika, v tom posledním špalku uspokojivě neuzavře, bodu asi hodně naštvaný!
Predposledný diel série prichádza síce s novou perspektívou a kapitolami z pohľadu starších rás, ktoré boli doteraz zahalené rúškom tajomstva, no to je príliš málo, než aby som Prach snov nezaradil na jednoznačné posledné miesto v obľúbenosti v rámci celej ságy. Udalostí, majúci nejaký vplyv na dej, sa tu stane totiž žalostne málo a väčšina knihy je rozťahaná, bez odôvodnenia, aby kniha mala skoro 1000 strán. Chápem autorove prehlásenie, že 9. a 10. diel sú v podstate jedna kniha rozdelená na dve, no tento diel by sa veselo dal skrátiť o polovicu a čitateľ by neprišiel o veľa.
Minulé knihy obsahovali nemálo zapamätateľných momentov, či už epických výjavov z bitiek alebo prekvapivých zvratov a odhalení, no z Prachu snov mi ostane v pamäti zrejme len posledných 100 strán (ako inak, z bitky) a dejová línia s Barghastami a Hetan. Ostatné línie tak nejak vyšumia (Badalle, Třasi), aj keď ich vyvrcholenia sa zrejme dočkám v Chromom bohovi. Zrejme jediná uspokojujúca dejová línia je pre mňa Kalyth a K'Chain Che'Malle, kde je jasne vidieť úvod, jadro aj záver v rámci jednej knihy; všetko ostatné pôsobí ako setup pre záverečný diel, čoho nie som priveľký fanúšik.
Na záver série som však stále nesmierne zvedavý, pretože Erikson má pred sebou takmer monštróznu úlohu dokončiť zmysluplne 10-dielnu ságu, zodpovedať na pálčivé otázky a urobiť uspokojujúcu bodku za týmto svetom.
V tomhle díle nás nečekají žádné odskoky na jiné kontinenty, vše se odvíjí na Lederském kontinentu. Ten je ale tak velký, že rozdíl je minimální.
Lovci kostí Tavore Paran putují za svým cílem, o kterém ví či tuší jen málokdo, a to napříč celým kontinentem. Naneštěstí se až do závěru knihy během jejich cesty nic neděje. Je to taková road trip s celou armádou, kde se řeší jen vztahy mezi některými jedinci. Alespoň se už ale odhalí, jaký má Tavore konkrétní cíl.
Daleko zajímavější je pak osud Olose Toolana a Barghastů, kterým velí jako vojevůdce. A jejich osud je dost drsný. To je však řešeno až v druhé polovině knihy. Více se tu pak odhalují starší bohové a hlavně ještěří lid Che Malle, o kterém se dozvíme víc, než za posledních osm knih. Až na Toblakaie se tu vlastně objeví všechny starší rasy a nějakým způsobem se zapojí do příběhu, přestože se ne všichni zapojí do hlavního děje.
Ostatní dějové linie jsou pak nudné až otravné. Král Tehol mě už nebaví tolik, jako chuďas Tehol. Had dětí putujících pouští je nejen nuda, ale i otravná nuda. To samé je putování menší skupinky lidí pod vedením Taxilana.
U Malazu tak narážím na neustálý problém, kdy se nudné části mísí se zajímavými částmi, kdy děj pak graduje do fenomenálního finále. Celé malazké sérii by vůbec nezaškodilo zásadní proškrtání spousty balastu. Pokud vás ale neotrávil grafomanský balast Eriksona doteď, těžko vás to samé překvapí v tomhle díle.
Těším se však na konec této série. Přestože se mi svět Malazu moc líbí, přečíst v průměru jednu až dvě třetiny tisícistránkové knihy, abych se po zbytek času bavil, mi začíná připadat jako ztráta času. Po přečtení Návratu rudé gardy doufám, že Esslemont bude ve vyhazování zbytečností z děje úspěšnější, než Erikson.
Série bude končit a tato část je zjevně velká zahřátí před epickým koncem. Zápletek je více než v Dani pro ohaře, i když většina z nich se odehrává na kontinentu Lederas. Konec je jako vždy skvělý a napumpovaný. Zápletky s Barghasty a Bounty huntery/Malazskými vojáky jsou docela dobré, jiné mě tolik nezajímaly. Někdy pro mě byla kniha více prace než zábavy. Tak doufám, že konec bude epický....tuto knihu bych nedával tak vysoko jako ostatní knihy ze série. Ale celkově ok
Pro mě nejtěžší díl na čtení od Půlnočních vln. Opravdu značnou část knihy, Erikson popisuje postup armády Pustinami, přičemž se tady pořád přidávají další a další vojska, až si člověk říká, kde se tady najednou všichni vzali. Finále je ze všech dílů nejmíň klimaxové, což je hodně ke škodě, jelikož právě na finále Erikson ve svých knihách nejvíc spoléhá, ale aspoň to v poznámce na začátku knihy sám přiznal. Nenechte se, ale zmýlit, jedná se sice o základní kámen k Chromému bohu, avšak i v Prachu kostí, pár skvělých linek končí a to navíc opět dost nevybíravým způsobem. Chtěl jsem si dát zase tak měsíc pauzu, ale kniha končí fakt brutálním cliffhangerem, takže budu muset na to finále naběhnout asi hned. achjo
Uffff. Tento díl se táhl jako ranní hlen letitého kuřáka. Po geniálních ohařích působí tento díl jako studená sprcha. Díky epickému závěru, který předchozí dějový balast a nekonečnou vatu jakš takš dokázal spojit dohromady, hodnotím trojkou.
Někdy od pátého dílu hlavní příběh už dává smysl, takže se v tom tolik neztrácím. Tady ve finalové dvouhře se už všechny náznaky konečně vybarvují a postupně už víme co bude. P5esto každý díl MKP mi dává zabrat, rozhodně to ale nevzdám a hned jdu na finále.
Opět se budu opakovat,ale jinak to nejde Erikson je velký spisovatel a i vypravěč.Místy se mi zamlžily oči a chytlo mě u srdíčka.Uvidíme kam ten jeho svět dojde???
Musím povedať, že dejová línia Lovcov kostí bola pre mňa vždy najnudnejšia, pričom tam bolo viacero dobrých postáv, ktoré boli nevyužité a omnoho viac postáv, ktoré boli zbytočné. Avšak musím zároveň uznať, že v tomto diele sa Lovci vyznamenali a veľmi sa mi páčilo ako bojovali. Konečne ukázali, že majú zmysel. Aj Rychlej Ben aj Flaška konečne niečo predviedli. Inak je kniha podobná svojím predchodcom. Je tu veľa postáv, veľa rozprávania, veľa presunov a občas nejaká akcia, ktorá ale keď je, tak stojí za to. Každopádne sa stále neviem zbaviť pocitu, že keď už čítam predposledný diel, a to už deviaty, čo je dosť vysoké číslo, stále mi pripadá ako by sa iba k niečomu schyľovalo a nič poriadne sa nedeje. Snáď si to veľké vyvrcholenie necháva autor na posledný diel a konečne to rozbalí vo veľkom.
Ale jo, četlo se mi to o chlup/hvězdu lépe než Daň pro ohaře... Ale zase si SE neodpustil pseudofilozofické rozjímání a plkání - hlavně u malazskych vojáků... finální bitka, linka onose a barghastu a linka Kalyth byly fajn... ten dětský had se dá v klidu vypustit, nudná byla i Rautosova vsuvka... ale což, mám to za sebou a jde se do Grand finále!
Nádhera! Po relativně slabším Vichru smrti a tragické Dani pro ohaře je Erikson opět na vrcholu. Dokáže krásně vybalancovat poměr filosofování, akce, zvratů, odhalených/skrytých informací a je to pecka :). Měl bych snad jen jednu drobnou výtku, a to k uspěchanému závěru na posledních padesáti stranách - fakticky tyto považuji gradací děje za to nejlepší co jsem v životě četl... ale kdyby to mistr protáhl hlouběji do zbytku knihy, posunulo by jí to mnohem výš :)
Inu - drogy nejsou jen chemikalie - tahle serie je jasnej dukaz. Nektere dily me doslova nici (jako TENTO), ale uz nemohu prestat. Mohu si dat detox, ale nakonec se stejne pokazde vratim...
Tento dil je nejslabsi ze vsech. Napriklad dejovou linku "had" - tu jsem doslova preskakoval. Malokdy mam pocit, ze me jen nekdo zkousi okradat o cas - zde jsem to ale opravdu citil. "Filozoficke pasaze" nekterych postav jsem preskakoval teze. Necitim, ze by mi neco uniklo - a to nepovazuji za dobre hodnoceni. Jsou tam i svetle momenty - posledni a jedina Jaghutska armada, potkani se s Forkulama... Osobne ale poprve v serii nemam problem cteni prerusit "a jit brzo spat"...
Jak píší mnozí a ostatně i sám Erikson, závěr Malazské knihy padlých je tak rozsáhlý, že by se nevešel do jedné knihy a dělá tak z 9. dílu "pouhou" předehru zcela jistě epickému finále. Prachem snů jsem se prokousával opravdu dlouho, ostatně jako celou sérií, a těším se a zároveň bojím, že to vše v příští knize končí. Všechny síly se sbíhají a není jisté, zda na konci bude ještě existovat svět, jak ho většina zná. A na to jsem moc zvědavý.
Další část příběhu z knihy padlých, která je vlastně „jen“ předzvěst konce. První polovina závěru, na který se nejen že netěším, ale dokonce mě odpuzuje představa konce této famózní série. Jediné, co mi potom bude zbývat, je trilogie Charkanas a čekání na překlady nových příběhů... Hrozná představa.
Každopádně ke knize samotné.
Co k tomuto dílu říci. Nemyslel jsem si, že mě Erikson ještě zvládne takto překvapit po tom všem, co jsem si již s tímto světem užil.
Jak moc jsem se spletl!
V Prachu snů začíná být velmi silně cítit závan konce celé Malazské knihy padlých. Především v tom, jak moc se sbíhají jednotlivé události a postavy k závěrečnému střetu, kterého se nepokrytě obávám.
Více ke komentáři není třeba psát. Příběh sám nám dopoví zbytek a ve finále nezbude nic nežli Prach snů...
Prach snů - už jen ten název je nádherný a vystihuje vlastně celou ságu.. Prach snů mě opět totálně emočně vysál..první dvě třetiny knihy byly čekáním na dezert v podobě části závěrečné..dvě epické bitvy na konci knihy s mnoha smutnými křížky slibují, že desítka bude nadupaná..vlastně ji nejspíš celou probrečím..s každým dílem, kdy se přibližuji závěru, se netěším na chvíli, kdy nastane..a ta chvíle je téměř tu..
Tak to vyvrcholení mě vážně příjemně překvapilo, něco tak velkolepého jsem nečekal... Doufám, že to někteří mí oblíbenci přežijí a zase se s nimi setkám :) Některé úvodní pasáže jsou zase roztáhlejší a působí nudněji, ale už jsem si na to u Malazu zvykl a podle mě je to nejlepší fantasy svět, který vůbec kdo, kdy vymyslel!! :)
Je to velké sbíhání. Předmluva před závěrem série. Spousta myšlenek a tajemství se pomalu, ale jistě začíná zjevovat jak Slunce vycházející ráno nad kopcem. Jak stránky v knize ubíhají, čtenář se postupně probouzí z čtecí kocoviny. A je to teda síla, povím vám...
Na můj vkus je v tomto předposledním díle málo akčních scén, ale když přijde závěrečná bitva, je to zase "majstrštyk" - v popisování bitev je Erikson prostě jedním z nejlepších spisovatelů co znám. Slintal jsem blahem.
Těším se na poslední díl. Zároveň se ho ale bojím otevřít, protože si uvědomuji, že po přečtení už bude konec. A je mi to už teď strašně líto. Spoustu postav jsem si oblíbil natolik, že se staly mou druhou rodinou a nechce se mi je opustit. Vím, že se k celé sérii v budoucnu určitě ještě vrátím, ale už to nebude jako číst knihy poprvé. Závidím všem, co mají Malazskou sérii ještě před sebou, chtěl bych být ve vaší kůži.
Já si jdu prozatím připravit do jedné ruky svítivku, do druhé práskavku ... a jdu na finiš. Tohle nemůžu přežít, nikdo to nemůže přežít!
Předposlední díl je za mnou a musím říct, že Prach snů je zatím nejslabší díl série.
Dá se to ale jednoduše odůvodnit. Jak sám autor na začátku píše, Prach snů není samostatná kniha, je to vlastně první polovina posledního dílu, který se musel rozdělit, aby neměl 2000 stran. Proto je jasné, že kniha má pomalejší tempo a slabší finále - ale pozor, pořád je to jen v Malaz poměru. Popravdě to, že se tato kniha dá označit za nejslabší a nebo dokonce pomalou jen vypovídá o neskutečně vysoce nastavené laťce téhle série.
Prach snů je zkrátka takovou přípravou pole pro finále. I přes pár výhrad tedy dávám jasných 5* a doufám, že se pomalejší tempo odrazí v desátém díle.
Už devátá kniha a já mám pocit, že se budu znova opakovat, protože to bylo znova famózní :) Někdo si stěžuje na nudu, pochodování armády, jiné armády, pochodování někoho dalšího.. ale ten, kdo si umí vytvořit nějaký vztah k postavám, musí ten klid a "nudu" ocenit.. protože pak přijde nějaká ta bitva a každý umírá.. zase jsem pár stránek četl se slzami v očích.
Z toho, jaký byl závěr a že je to jen půlka závěrečného příběhu, mám vážně strach začít číst Chromého boha.. už se připravuju na to, že celý svět půjde do prdele mistra Kápě..
- Milovaný synu, je čas přinést konec tomuhle světu?
- Proč ne?
Štítky knihy
kanadská literatura dark fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Nejkrutější, nejsurovější a nejemotivnéjší díl série.. A přiznám se,bitva na Pustinách mi doslova vehnala slzy do očí.Po slabších Ohařích je tohle opět šlápnutí na plyn a mě to hodně bavilo.