Malé ženy
Louisa May Alcott
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537134/bmid_male-zeny-662a0d7c1cda9.jpg
4
1690
1690
Každá je jiná, ale všechny po svém usilují o štěstí, lásku a životní naplnění. Během prvního roku bojů Severu proti Jihu prožívají čtyři sestry rozdílných povah pod dohledem starostlivé matky nejrůznější sourozenecká škádlení, nacházejí přátelství, snaží se pomáhat druhým a potkávají je první citové zmatky. Romantická Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a rozmazlená Amy musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, nedostatku či vážné chorobě, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. „Malé ženy jsou dodnes klasikou a na rozdíl od mnoha jiných děl 19. století nebyly nikdy zapomenuty. Něco z jejich kouzla zřejmě dokáže odolat času i proměnám literárního vkusu.“ Jana Kunová, překladatelka Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Louis May Alcott (1832—1888) Americká spisovatelka vyrostla v harmonické rodině, která žila v duchu německé transcendentalistické filozofie. Finanční situace ji už v mládí přiměla, aby pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice a nakonec i spisovatelka. První publikovanou povídku Soupeřící malíři (The Rival Painters) napsala v šestnácti letech. O dva roky později následovala první kniha Květinové bajky (Flower Fables, 1854), roku 1860 začala přispívat do magazínu Atlantic Monthly. Pod pseudonymem A. M. Barnard psala kvůli výdělku i brakovou literaturu. Skutečný úspěch přišel až s první částí románu Malé ženy (Little women or Meg, Jo, Beth and Amy, 1868), v němž se inspirovala vlastním dětstvím. Knihu psala na objednávku a brzy k ní přibyla i druhá část (Good wives, 1869), kde líčí dospívání svých hrdinek a jejich hledání manželského štěstí. Později doplnila další díly Malí muži (Little men, 1871) nebo Jo a její hoši (Jos boys, 1886). Zastávala abolicionistické a feministické názory, byla obránkyní sufražetek a stala se první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Andrea Elsnerová (*1977) Po studiu herectví na pražské konzervatoři nastoupila do angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav. Odtud v roce 1999 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Na televizní obrazovce se poprvé objevila v seriálu Prima sezona (1994) a ve stejném roce ztvárnila roli novicky ve filmu Řád, za kterou byla nominována na Českého lva a oceněna Zlatým glóbem na pražském MFF. Největší popularitu ale získala díky seriálu Četnické humoresky (2000, 2003) a objevila se také v dalších televizních sériích Život na zámku, Hříšní lidé města brněnského, Hraběnky či Cukrárna, dále v pohádce Rumplcimprcampr (1997) nebo ve snímcích Fany (1995), Co chytneš v žitě (1998) či Rafťáci (2008). Kromě toho úspěšně spolupracuje s rozhlasem a věnuje se dabingu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat,že mi nějakou dobu trvalo,než jsem se do knihy začetla. Nebyl to úplně můj šálek kávy. Druhá část se mi ale četla o poznání lépe a objevila jsem v ní několik pravd,které zřejmě platily před x lety stejně jako dnes. Nakonec docela pěkné počtení.
Kniha krásna, ale preklad od Ikaru je skrátka podľa mňa príšerný... Kiežby radšej Slovart alebo Mladé letá vydal či znovu vydal osobitne 2. diel ako Dobré manželky... Som rada, že Slovart aspoň Malé ženy ako prvý diel nedávno znovu vydal a mám ho doma. Tento preklad tu - celé zle.
Musím přiznat, že i kvůli Rachel z Přátel jsem po této knize sáhla. Přes velmi pomalý začátek, chvílemi až zbytečně sladký (v době napsání byl pohled na svět také trochu jiný), jsem se sama sebe ptala: Kdo by to četl víckrát? Jak jsem ale byla velmi mile překvapena. Děj tak krásně plynul, člověk trávil s děvčaty jejich radosti a smutky, viděl v nich to odhodlání..za mě určitě ano.
Příjemné oddychové čtení. Docela jsem zvědavá na film, který je právě v kinech.
Malé ženy jsem viděla před nějakou dobou v seriálové podobě a teď jsem se konečně dostala i ke knížce. Příběh plný lásky, něhy, přátelství, naděje, snů a rodinného štěstí, pokaždé zahraje na tu správnou strunu v mém srdci. Až mě překvapilo, kolik v sobě může mít takový napohled jednoduchý, relativně rychle plynoucí příběh hloubky a citu.
Jo a Laurie jsou moje srdcové postavy s tak krásným a upřímným vztahem, kvůli kterým si pokaždé tajně přeji, aby se konec příběhu odvíjel trošku jinak. I když profesor Béďa mi přišel taky jako hodně velký sympaťák.
Jsem moc ráda, že jsem si koupila právě toto původní, nezkrácené vydání, které na začátku obsahuje stručný náhled do života autorky L. Alcott, díky kterému jsem s překvapením zjistila, že inspiraci na knížku autorka čerpala ve vzpomínkách na své dětství, kdy vyrůstala se svými rodiči a třemi sestrami. Tímto u mě příběh získal na hodnotě. Jakoby se ještě více zhmotnil a já autorku úplně viděla, jak žila svůj život na malebném venkově obklopena láskou své rodiny, kterou byla kniha tak silně protkaná.
Malé ženy jsem četla ještě jako náctiletá. Byla to velice milá, romantická kniha. Viděla jsem i filmové zpracování a chystám se jít i na to nejnovější. Přes všechen půvab ve mně hlubší vzpomínku nebo dojem kniha nezanechala a pokaždé jsem měla dojem, že je to vyprávění sice sladké, líbivé, ale i trochu strojené, naivní a také navzdory všem těm láskám, přátelstvím k sestrám i k jiným lidem a báječným rodinným hodnotám trošičku povrchní. Jsem jediná čtenářka, s tímto dvojstranným, protikladným pocitem?
Knihu nezatracuji ani přehnaně nechválím. Vlastně nevím, co si mám o ní myslet, abych této klasice neukřivdila.
(Je pravda, že román má různé zkrácené i převyprávěné verze, takže je těžké sáhnout hned na první dobrou po originálu. V knize, kterou jsem četla, to bohužel nebylo uvedeno a tak musí mnohdy čtenář dohledávat podrobnosti k určitému vydání na internetu.)
Jaké bylo moje překvapení, když jsem před časem zjistila, že jsem v mládí nečetla Malé ženy, ale jen jejich zkrácené vydání a navíc tendenčně přepracované, v němž kromě jiných nepříliš vhodných zásahů nebyla ani nejmenší zmínka o Bohu! Zde, v původní verzi románu, se s vírou v Boha setkává čtenář poměrně často, ale je to bohužel víra v Boha v duchu transendentalismu, jehož stoupencem byl autorčin otec. Allcottová řeší v románu i otázku emancipace žen, a to především v autobiografické postavě Jo. Dá se říci, že v autorčině době je emancipační hnutí teprve v plenkách a až dnes můžeme v "plné nádheře" pozorovat, kam až dospělo! Po stránce literární jsou jednotlivé kapitoly trochu nevyrovnané, některé slabší vedle jiných vynikajících. Za mně - nejlepší kapitola Údolí stínu.
Vlastně ani nevím, co o knížce napsat. Bylo to příjemné čtení o každodenních slastech a strastech jedné rodiny a jejích přátel. Takže pro pohodové zimní večery ideální.
Krásná kniha . Myslím,že kdyby ji napsal někdo dnes, tak by byla pro smích .My tvrďáci 21 . století se přece nebudeme zdržovat takovým škvárem , kde dobro a slušnost vítězí .
Kdy láska a úcta nejen k rodičům ,ale navzájem mezi sebou nebyla hodna zesměšňování .
Je to kniha jak z jiného světa a opravdu pohladí toho , kdo se pohladit dá .
Ve svém dospělém životě jsem asi nečetla podobnou knihu a mrzí mě, že pokračování nejsou v knihovně k vypůjčení .
Tak otevřete svá srdce a vraťte se do let nevinnosti.
Příjemné počtení pro příznivce Jane Austen, mezi které se také směle řadím. Četla jsem nezkrácenou verzi od Knižního klubu a ocenila jsem už jen úvod, ve kterém je stručně popsán život autorky a její názory. Vyloženě mě pak bavilo sledovat analogie s jednotlivými postavami, jejich sny a představami o životě. Kniha jako celek rozhodně není nadčasová, ale lze v ní narazit na řadu pasáží, o nichž by se s drobným přimhouřením očí dalo říct, že by je mohl napsat i současný autor. Navíc je text poutavě a srozumitelně napsaný, i když místy možná až zbytečně rozvláčný a moralizující. Druhá část rozhodně potěší romantické duše, i když popisované námluvy se nám dnes mohou zdát až úsměvné. Ale to známe i z děl Jane Austen. :) Děj je místy značně naivní, což ale koresponduje s tím, že kniha byla napsána pro mladé lidi a na zakázku. Za přečtení stojí už jen proto, že se jedná o americkou klasiku.
Malé ženy jsou pro dívčí literaturu tím, čím je Don Quijote pro hrdinský román - tj. jemnou dekonstrukcí žánru, která ho na mnoha místech přesahuje. Nejzajímavější rovina je pro čtenáře v jednadvacátém století asi ta dokumentární, kdy např. jediný záchvěv relativně banální choroby může snadno skosit celou rodinu. Vtipné je i sledování vlivů na pozdější knihy (a to i české); mladá Amy je v podstatě Kája Mařík v sukních, respektive Kája je Amy v kalhotách.
Autorka je poměrně bigotní protestantka a svoje názory tlačí skrze hlavní postavy dost na sílu. Zatímco důraz na postavení ženy v domácnosti nepotěší české ženy, promování abstinentismu nejspíš neudělá radost zase českým mužům...
Jinými slovy, z Malých žen jsem se mnoho nového dozvěděl, ale v podstatě nic nenaučil. Kniha je sice opravdu dobře (ač rozvláčně) napsaná a kvalitní, ale určitě ne nadčasová.
Všechny čtyři sestry Marchovy jsem si zamilovala již při prvním čtení této knihy, což bylo někdy v pubertě. Od té doby se k nim čas od času vracím a vždy si to maximálně užiju. Je to krásný příběh, který se mi dostal pod kůži a stále tam je. Smála jsem se nimi, plakala jsem s nimi, fandila jsem jim, prostě je mám moc ráda asi nejvíce za to, jak mají ony rády jedna druhou. Asi netřeba více co dodávat. Tak jako miluji knihy od JANE AUSTEN, tak miluji i tento příběh.
Příjemné čtení, které by si opravdu každá žena měla alespoň jednou za život přečíst. Marchovi jsou skvělá rodina, která neskutečně dojemným způsobem drží při sobě, a se životními strastmi i radostmi čtyř sester jsem se dokázala ztotožnit (což jde v současných románech docela těžko). Takže rozhodně doporučuji.
Tahle kniha je tak čtivá, milá a nadčasová! Rozesmála mě i rozplakala. Vyznává ty správné a opravdu důležité hodnoty. Je tam prostě všechno: víra, naděje i láska.
Občas neodolám a snažím se doplnit si znalosti klasické literatury a stejně tomu bylo i s Malými ženami. Čekala jsem celkem nudnou četbu, přece jen se s léty literární vkus mění, ale byla jsem docela příjemně překvapená. I když si autorka neodpustila v každé kapitole nějaké to mravní ponaučení, knížka se četla docela dobře na to, že je 150 let stará. Ve své době to mohla být docela příjemná poučná knížka pro mladé dívky o tom, jak se mají chovat a všem pomáhat. Dnes se nad tím pousmějeme, ale na rozdíl třeba od knihy Pýcha a předsudek se pořád ještě dá s trochou nostalgie číst.
V dětství jsem vícekrát četla zkrácenou a převyprávěnou verzi, ze které jsem byla nadšená. Film s Winonou Rider patří mezi moje topky. Proto jsem se moc těšila na nezkrácené vydání knihy, kde jsou poprvé uvedeny oba díly. Knihu jsem si přála k vánocům a myslela jsem si, že mi vydrží jen pár dnů. No, ve skutečnosti jsem ji četla skoro čtyři týdny. Ne že by ta kniha byla špatná, to určitě není - jen mi prostě chybělo to něco, co mě nutí se ke knize vracet každou volnou chvilku. A věřte mi, že to něco navíc často funguje i když příběh znáte jako své boty. Za mě tentokrát jen 3 a půl hvězdy:-(
Štítky knihy
láska ženy zfilmováno americká literatura cestování rodinné vztahy romantika domácnost válka Sever proti Jihu (1861-1865) práce rodina vs. kariéra roční období klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla a knihu jsem dokonce chtěla odložit, ale nakonec se vyplatilo, že jsem vydržela. Postupně to člověka vtáhne do příběhu a chce vědět, co bude dál. Na příběhu je znát, že je čerpáno z vlastního života a příběhy jsou zaobaleny do krásného kabátu. Trochu mi to připomíná tvorbu Boženy Němcové, což asi není divu vzhledem k tomu, že žily ve stejné době.