Malé ženy
Louisa May Alcott
Každá je jiná, ale všechny po svém usilují o štěstí, lásku a životní naplnění. Během prvního roku bojů Severu proti Jihu prožívají čtyři sestry rozdílných povah pod dohledem starostlivé matky nejrůznější sourozenecká škádlení, nacházejí přátelství, snaží se pomáhat druhým a potkávají je první citové zmatky. Romantická Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a rozmazlená Amy musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, nedostatku či vážné chorobě, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. „Malé ženy jsou dodnes klasikou a na rozdíl od mnoha jiných děl 19. století nebyly nikdy zapomenuty. Něco z jejich kouzla zřejmě dokáže odolat času i proměnám literárního vkusu.“ Jana Kunová, překladatelka Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Louis May Alcott (1832—1888) Americká spisovatelka vyrostla v harmonické rodině, která žila v duchu německé transcendentalistické filozofie. Finanční situace ji už v mládí přiměla, aby pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice a nakonec i spisovatelka. První publikovanou povídku Soupeřící malíři (The Rival Painters) napsala v šestnácti letech. O dva roky později následovala první kniha Květinové bajky (Flower Fables, 1854), roku 1860 začala přispívat do magazínu Atlantic Monthly. Pod pseudonymem A. M. Barnard psala kvůli výdělku i brakovou literaturu. Skutečný úspěch přišel až s první částí románu Malé ženy (Little women or Meg, Jo, Beth and Amy, 1868), v němž se inspirovala vlastním dětstvím. Knihu psala na objednávku a brzy k ní přibyla i druhá část (Good wives, 1869), kde líčí dospívání svých hrdinek a jejich hledání manželského štěstí. Později doplnila další díly Malí muži (Little men, 1871) nebo Jo a její hoši (Jos boys, 1886). Zastávala abolicionistické a feministické názory, byla obránkyní sufražetek a stala se první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Andrea Elsnerová (*1977) Po studiu herectví na pražské konzervatoři nastoupila do angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav. Odtud v roce 1999 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Na televizní obrazovce se poprvé objevila v seriálu Prima sezona (1994) a ve stejném roce ztvárnila roli novicky ve filmu Řád, za kterou byla nominována na Českého lva a oceněna Zlatým glóbem na pražském MFF. Největší popularitu ale získala díky seriálu Četnické humoresky (2000, 2003) a objevila se také v dalších televizních sériích Život na zámku, Hříšní lidé města brněnského, Hraběnky či Cukrárna, dále v pohádce Rumplcimprcampr (1997) nebo ve snímcích Fany (1995), Co chytneš v žitě (1998) či Rafťáci (2008). Kromě toho úspěšně spolupracuje s rozhlasem a věnuje se dabingu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OneHotBookOriginální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Takže, jak to zformulovat... První část se mi rozhodně líbila více než druhá. První část je o jakémsi duševním vývoji mladých žen/dívek a přestože se mi to zdálo dost naivní s nereálnými rozhovory, stále je to dívčí román, takže jsem s tím neměla nejmenší problém a vlastně se mi příběh zdál docela milý. Zato pointou druhé části se zdá být to, že smyslem života ženy je najít si manžela a pak se do konce života starat o děti a o domácnost. Takže jsem nakonec byla malinko zklamaná.
Ačkoliv se jedná o román pro dívky, kniha se mi líbila.
Kniha má 2 díly. V úvodu knihy je uvedeno, že druhý díl je slabší, většího úspěchu si získal první díl, nicméně druhý díl se mi také líbil.
Kniha vypráví o čtyřech sestrách, které žijí s matkou. Otec je ve válce, později v nemocnici, posléze se vrací do svého rodného domu. První díl se soustřeďuje na líčení života sester v domě, ve kterém se narodily, spřátelily se také s jedním klukem a dědečkem, který ho vychovával. Jejich dům sousedil s jejich domem.
V prvním dílu se mi také líbily hry, které dívky s dalšími členy hrály, např. hra na pravdu, vyprávění pohádky, kdy vypravěč v nejlepším okamžiku přestane s vyprávěním a dalšího slova se ujme jiný vypravěč, který pokračuje ve vyprávění smyšleného příběhu, hraní divadla. Anebo předčítání výstřižků jakoby z novin, které napsala Jo, kdy se dívky přestrojily do mužských šatů. Vytvořily si takové posezení, při kterém se oslovují postavami z jednoho románu.
V druhém díle se autorka zaměřuje na vlastní život jednotlivých dcer. V knize nacházíme řadu rad, které dává máma dcerám a i samotná autorka. Tyto rady do života jsou velmi cenné a nenarušují tok děje. Kdyby se jimi ženy řídily, ušetřily by si řadu nedorozumění, trápení a mnoho prolitých slz. Zmínil bych se o jedné radě a to té, že bychom se měli naučit krotit zlost, když nám někdo ublíží, a pokud možno odpustit, než usneme. Jinak může dojít k neštěstí, kterého bychom pak mohli litovat do konce života. O jedné příhodě, která mohla skončit tragicky se dočteme v knize.
V druhém díle se dočteme také o jedné smutné události, která je vylíčena velmi citlivě. V závěru knihy se Jo rozhodla založil školu pro bohaté i chudé chlapce.
V knize se také dočteme o kryse s názvem Zoubek, která se vyskytuje v komůrce s Jo, která píše knihy.
Kniha se mi dobře četla. Kniha byla napsána před 150 roky, ale rozhodně je to kniha, která možná předčí některé romány pro ženy (dívky), jež jsou vydávány v současné době. Žádná červená knihovna, žádné líčení milostných scén, a přesto přese všechno kniha nenudí, ba právě naopak. Z knihy bylo cítit, že nejdůležitější ze všeho je spokojená rodina. Rovněž pomoct cizím lidem, kteří se nacházejí v bezprostředním okolí, berou jako samozřejmost, ačkoliv nejsou na tom finančně příliš dobře.
Musím zároveň pochválit přebal knihy, který je velmi pěkný. Rovněž vysvětlivky, které se nacházejí na konci knihy, jsou velmi užitečné.
Konečně jsem to dolouskal. 250 stránek jsem se do žen snažil začíst. Kniha je spíš pro ženy, ale bavil jsem se a občas poplakal.
Pořád se tak nemohu rozhodnout, jestli se mi Malé ženy vlastně líbili či ne. Tomu odpovídá i mé hodnocení. Mnohdy jsem si cítila jako v domě pro panenky, kde vše špatné musí být potrestáno či z toho musí pramenit nějaké ponaučení. Kdy se hlavní hrdinky, tedy hlavně Beth chovala na dítě prostě dost zvláštně, byla jako stará dáma, bez duše dítěte. Byly momenty, které bych s radostí zkrátila, ale na druhou stranu přišli i chvíle plné emocí, porozumění a lásky mezi rodinou, z čehož by si právě mnoho dnešních rodin mělo vzít příklad.
Naprosto úžasná kniha. Četla se sama a myslím, že by si ji měl každý aspoň jednou v životě přečíst. Napínavá, dojemná a ukazuje, že v životě nejsou jen šťastné, ale ani jen smutné chvíle.
Úžasná kniha z 19. století. Na začátku šestnáctiletá Meg, patnáctiletá Jo, třináctiletá Beth a dvanáctiletá Amy - čtyři sestry Marchovy, které se potýkají s problémy života. Prostý, pro někoho možná nezajímavý a nudný, děj je skvěle napsaný a procítěný.
Četla jsem knihu, ve které byl i druhý díl, který je dnes mnohdy oddělován pod názvem Dobré manželky, tudíž jsem si mohla vychutnat nejen strasti a radosti dětství a dospívání malých žen, ale i jejich dospělost, která je sice více romantická, ale velice důležitá pro ukončení děje. Někdy si přečtu i Malé muže a Velké muže, ale pochybuji, že toto pokračování bude stejně tak dobré jako Malé ženy.
Během necelých pět seti stran uběhne přes patnáct let děje, který je zajímavý a při tom z běžného života dívek a žen v 19. století.
Příběh je doplněn o spoustu mouder a citátů, z nichž mnohé jsou krásné a pravdivé. Autorka se sama občas vkládá do děje, aby tam vyjádřila svou obavu či domněnku, což je originální a hezké.
Líbily se mi časté odkazy na Poutníkovu cestu, kterou si také někdy ráda přečtu.
Kniha se po přečtení zařadila mezi mé nejoblíbenější a dávám jí zasloužených pět hvězdiček.
Knihu jsem četla 2x, nejprve před mnoha lety, poté asi před rokem. Ke knihám se obvykle nevracím, ale toto je opravdu příjemné čtení.
Knížka mě padla pod ruku náhodou v knihovně, a byla jsem zvědavá, jak moc se liší literární podoba od filmové. Film se mi moc líbil a podle knihy byl značně očesaný , zřejmě jen na důležité události. Kniha se mi líbila, i když je místy plná kudrlinek, drobností, kytiček, mráčků a sluníček, kde musím říct, že jsem některé pasáže přeskakovala. Ale jinak se mi knížka líbila:-)
Měla jsem půjčenou knihu, která obsahuje oba díly, jak Malé ženy, tak Dobré manželky, takže jsem to měla hezky všechno popořadě :)
První část je příjemná, milá a dá se říct, že čtenář sám získává ponaučení z chyb a poklesků hlavních hrdinek. Co mne ale uchvátilo víc, byla právě druhá část - díl, chcete-li, Dobré manželky. Z určitého důvodu pro mne i mnohem dojemnější, než první díl a jestliže jsem první díl četla tak nějak po dávkách, od druhého jsem se skutečně nemohla odtrhnout :) Asi bych to vystihla jednou, jedinou větou: Malé ženy, to je milé čtení, Dobré manželky, to je návod jak žít.
Dlouho jsem tu knížku hledala, měla jsem pocit, že si ji musím přečíst. Nakonec se mi dostalo do ruky vydání z roku 1974 v překladu Evy Jelínkové. V této verzi jsou i jména jiná - je to příběh Markéty, Jo, Amy a Lízy a jejich přítele Tadeáše a jedná se pouze o první část.
Ale jinak je to přímo sluníčková knížka. Bylo mi s ní dobře.
Po přečtení zkrácené verze této knihy jsem prostě musela vědět, jak to všechno dopadne, a běžela do knihkupectví koupit si úplnou verzi. A udělala jsem dobře. Příběh byl krásný a skončil jak měl a já si to opravdu užila, protože tahle kniha je jednou z těch, které rozhodně musím mít ve své knihovně vedle dalších literárních skvostů.
Bohužel se mi do ruky dostalo asi právě nějaké zkrácené vydání, takže nevím, jak příběh čtyř sester pokračuje. Četla jsem jí jen proto, abych věděla, jestli bude vhodná pro dceru a musím říct, že to bylo milé pohlazení. Jen jí asi seženu tu kompletní verzi, takto mi to přišlo useknuté.
Opravdu milá, jemná originální kniha, která nám předává ponaučení skrze životní situace, do kterých se hlavní hrdinky dostávají :). Krásný příběh, určitě bych ho jednou doporučila k přečtení i svým dcerám :). Jedinou výtku mám na druhou část románu - velmi mě zklamalo Joino rozhodnutí ohledně Teddyho. Konec mě rozčaroval, ale celkový dojem je skvělý :).
Malé ženy je jedna z těch knih, kterou jsem si hned po prvních stránkách zamilovala a jsem ráda, že nechybí v mé knihovně..
Příběh čtyř sester mě vtáhl do sebe a nechtěl pustit. Je to asi první knížka, při které mě delší popisky nevadily, nýbrž právě naopak. Doporučuji!
Tato knížka se dá vystihnout jediným slovem a to "milá".
Bylo milé sledovat život mladých sester, vidět jejich dětské vnímání světa, jejich malé i velké chyby. Obzvlášť v dnešní době je krásné začíst se do knihy, která je tak naivně čistá a přesto obsahuje mnoho vážných věcí a pravdivých ponaučení. Určitě se do budoucna zařadí na čelní místo v mé knihovně a vždy, když bude pošmourno, buď venku či v mé duši, sáhnu po ní :)
Rozhodně nelituji, že jsem po knize sáhla. Je docela pěkným obrazem doby, mravoučná je přesně na hraně snesitelnosti, hezký styl a pěkné historky - dovedu si představit, že byla oblíbenou dívčí četbou. Druhá část už se mi tak nelíbila, přece jen analogie příběhu s Poutníkovou cestou první polovině dávala ještě trochu vyšší kvalitu, ale zase je přirozené, že se čtenář chce dozvědět, jak to bylo dál... takže možná sáhnu i po dalších dílech.
Štítky knihy
ženy zfilmováno americká literatura romantika válka Sever proti Jihu (1861-1865) klasická literatura
Autorovy další knížky
2009 | Malé ženy |
2000 | Dobré manželky |
2000 | Malí muži |
2002 | Veľkí muži |
1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Knížku jsem vzala do rukou díky Rachel z Přátel... Ovšem její nadšení nesdílím. Mně se to až tak nelíbilo. Samozřejmě jsem pochopila, že je to obrázek dospívání čtyř dívek - sester, jejich vývoj, růst, jejich radosti, starosti, smutky..., ale i tak... První částí jsem se nemohla prokousat.
Druhá část se mi líbila víc, tam už byl nějaký děj. Jedině proto jsem dala tři hvězdičky.