Malevil
Robert Merle
Idylický venkov se v jedné vteřině promění v přízračnou krajinu.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Kristián Entertainment
Originální název:
Malevil, 1972
Interpreti: Martin Myšička , Jiří Lábus , Daniela Kolářová , Jaroslav Plesl
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná kniha, které nutí přemýšlet a uvízne v hlavě. Je to zajímavá sonda do myšlení a chování v uzavřené skupině po velké katastrofě. Napsané je to moc dobře, začátek má sice pozvolný rozjezd, ale od cca 150 stránky už to skoro nejde odložit. Ke knize je potřeba přistupovat trochu s nadhledem. Kniha je poplatná době vzniku, má v sobě prvky idealizmu i komunismu, některé technikálie nesedí, některé strategické otázky jsou podle mne mimo, popis ženských rolí může dnes někoho urážet, ale přesto je to dobrá kniha, která stojí za přečtení. Pár věcí, které mi uvízly:
- role „sounáležitosti“ v kolektivu, v rodině, ve společnosti. Tento prvek je zde hezky a zajímavě použit
- co dělá dobrého vůdce
- jaká je role náboženství ve společnosti
- co člověk udělá aby přežil
- jak je člověk zranitelný a závislý na tolika věcech, lidech, zvířatech, počasí, atd.
"Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin."
Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda.
Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují "dobu předtím," zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy - toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli.
Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.
Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky.
Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje.
A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.
Knihu jsem poslouchala.
Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu "před" a "poté." Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.
Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :).
Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).
Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER:
Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je.
Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží?
Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat?
Sakra, teď budu mít botanické sny :).
Tato kniha byla pro mě jakýmsi zklamáním, první třetina bylo nutné povídání od dětství a mládí. zbytek knihy už byl lepší, ale i tak, jednalo se jednalo se o silně optimistický a jednoduchý příběh. Já osobně si postkatastrofický scénář představuji úplně jinak.
Sám jsem se několikrát přistihl při úvahách, jak bych některé situace řešil já. Ale pak mi vždycky došlo, že bych s největší pravděpodobností podobnou katastrofu nepřežil.
Vteřiny po výbuchu jsou jedním z vrcholů knihy. Robert Merle si mě svým poutavým vyprávěním získal a navnadil na další jeho díla.
Autor za to nemůže, ale mně dělalo často problém se soustředit. Občas se to prostě vleklo.
Místy mi připadá kniha trochu vleklá, ale vtáhla mě do sebe a vyplivla až na konci. Trochu na mě vystrkovaly růžky některé nábožensko-politické názory, které úplně nesdílím, ale ne tolik, abych ubrala hvězdičku.
Připadá mi to hodně francouzské aniž vím vlastně proč.
Svižná, čtivá záležitost která vás drží a nepustí.
Knihu jsem dostala jako doporučení mé kamarádky a musím říct, že jsem ji neskonale vděčná!
Tedy posledních 40 stránek je už táhlých a přišlo mi, že trvá celou věčnost je dočíst!
Jinak je to úžasný román a mě velmi bavilo porovnat mezi sebou Smrt je mým řemeslem a tento kousek, kde obojí je jiné a přesto neuvěřitelně návykové.
Skvělý román, ve kterém ovšem najdete i náznaky myšlení doby, ve které byla napsána. Dnes by to již bylo psáno jinak. Ale díky tomu je kniha ve svém ději strohá, bez zbytečných technikálií, s pragmatickým přístupem k tomu, co musely postavy řešit, aby přežily. Místy jsem se neztotožnil s tím, co se tam dělo a jak se postavy rozhodovaly, nicméně to byl pohled autora. Chvílemi si říkáte, zda byste to zvládli vy v jejich pozici, jak byste se asi rozhodli. V tomto žánru je to povinnost, ale kniha je psaná jinak, než soudobá díla. A právě proto stojí za přečtení. Za mne výborné dílo.
Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný "zmáčkne čudlík"... V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách - beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti... Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí - proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 90%
Knížka i její průběh děje se mi moc líbila, přečetl jsem ji jedním hltem.
Na druhou stranu, po několika dnech od přečtení si říkám, že celá řada věcí mohla být jinak. Nejvíc asi konec knihy, který působil unáhleně (na posledních X stranách vysvětleno tolik děje co za celý zbytek knihy...). A dál mi, stejně jako řadě jiných čtenářů níže chybí kontext - to nikdo z osazenstva nechtěl vědět, co se stalo, a proč se to stalo? Jestli to znamená pustinu pro celou zeměkouli, nebo jen pro nejbližší okolí? Atd. atd.
I tak se mi kniha moc líbila...
Je to Robert Merle, nečekala jsem tedy postapokalyptický román s přesnými technickými detaily. Čekala jsem filozofický náhled na smysl života na zničené Zemi a vystižení charakterů lidí v extrémní situaci - a toho se mi dostalo.
Je lepší, když vám knížka zodpoví otázky, nebo když vám naopak nasadí do hlavy takové, které jste zatím neřešili, a vy je v hlavě převracíte a hledáte odpovědi? Já hledám v sobě po četbě Malevilu odpovědi např. na tohle:
- ztratím svou rodinu a zároveň ztratím svět: zabije mě to? a co dřív?
- jak bych obstála já se svým vstřícným vztahem k lidem, s myšlenkou "všichni se spojíme a zvládneme to"? Na to si i odpovídám: úplně špatně bych dopadla! Proto se choval Emanuel tak, jak to situace vyžadovala; autoritářsky (nebo i krutě), když to bylo potřeba; já se svým sluníčkářským postojem bych byla mrtvá hned; nebo bych dokázala jít proti svému dosavadnímu životu?
- byla by opravdu možná určitá míra demokracie i v tak vypjaté době? (doufám, že ano).
Abych pravdu řekla, nemůžu Malevil z hlavy dostat pořád. Známka dobré knihy, řekla bych.
My lidé milujeme příběhy a ty nám poskytují bohatou paletu prožitků, přes které nabíráme cenné zkušenosti navíc. Ty zprostředkované se míchají s těmi osobně prožitými a máme tu bohatou škálu modelů, jak se chovat v běžných i mimořádných situacích. Zkusme postavy z románu Roberta Merleho s troškou fantazie zaměnit za postavy reálné, představme si tam taky samy sebe a výsledkem bude studené orosení. Ruku na srdce, kdo by byl schopen přežít ?
Popis technologie přežití v extrémních podmínkách by stěží ale vydal na skoro 500
čtivých stran (pomineme technické nesrovnalosti), kdyby nešlo veskrze o lidskou společnost se všemi klady i zápory podanou díky dovednosti autora s vtipem a nadhledem.
Osobně nemám ráda knihy s tematikou post-apo. Pokud by mne totiž něco takového mělo někdy potkat, určitě bych si přála raději smrt. To ale nic nemění na skutečnosti, že Malevil je vynikající kniha. Je jedinečná hned po několika stránkách. Především ale nabízí hluboké zamyšlení nad tím, jak by se asi žilo, kdyby náhle, bez jakéhokoliv varování, došlo ke zničení všech zaběhaných a zažitých postupů a lidé by se museli vrátit k praktikám dávné doby bez moderních technologií. Autor zde hrstku lidí postavil před tuto zcela novou životní situaci. A i když konec je poměrně optimistický a z dnešního pohledu je tento obraz společnosti opravdu naivní, není to žádná pohádka…
Po přečtení skvělé knihy Smrt je mým řemeslem jsem měla chuť se s autorem ještě jednou setkat. Sáhla jsem ke zcela jinému žánru a sáhla jsem dobře. Robert Merle je PAN SPISOVATEL.Skvěle vylíčená atmosféra, postavy živé a plnokrevné, děj skvěle ubíhající. Drama i chvíle zamyšlení...Navzdory tématu mne kniha naplňovala určitým klidem, optimismem a nedějí.Bojím se,že realita by byla mnohem mnohem drastičtější, a tak díky za krásný ostrůvek naděje na francouzském venkově
Scéna odohrávajúca sa po výbuchu je napísaná vynikajúco, hovorila som si pri nej tak toto áno to bude možno naj postapo, ale... ale potom sa kniha uberá viac menej spôsobom, ktorý mne osobne nevyhovuje aj keď je napísaná kvalitne, ja len tak trochu od postapa očakávam skôr distópiu ako utópiu, po prvotnom výbuchu má pre mňa málo napätia a zvratov, všetko sa tak viac menej dá očakávať a hlavná partia zo všetkého vyviazne bez väčších alebo zásadných problémov. To ten Emanuel bol iná hlavička, keď všetkých pre.ťal, malo by sa to premenovať na Emanuel Comte - Last intelligent person on Earth. A bola by som veru zvedavá ako by prestála tá ich politika ohľadom žien a ich vlastného výberu s kým budú súložiť ak by si nejaká mladá dáma vzala do hlavy, že proste s nimi súložiť nebude :D To by to šlo všetko do toalety, mali celkom šťastie že im skočili hneď dve vysoko promiskuitné devy do rany
Jedna z nejlepších postkatastrofických SF, co jsem kdy četla. A to ji prosím napsal autor historických románů!! Ale proč ne, ten jiný, nežánrový úhel pohledu rozhodně stojí za to. Za sebe tedy pochybuju, že by mělo na vztahy v obrozující se společnosti až takový vliv náboženství, a z Emanuelovy dokonalosti by se taky dalo maličko ubrat... Ale četla jsem to jedním dechem již v minulém století, a když se mi knížka nedávno opět připletla pod ruku, ráda jsem si ten požitek zopakovala. :-)
PS. Mám takový pocit, že existují dva české překlady Malevilu, jeden příšerný, druhý - patrně pozdější vydání - velmi kvalitní. Na celkovém dojmu z knihy je to velmi znát, tak pozor, na který z nich padnete. ;-)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Mrazivý a opravdu chytlavě napsaný post-apo román, který mě opravdu dostal, a to už ve věku nějakých 14-15 let. Kdo máte tento žánr rádi, neváhejte.