Zimní oběť
Mons Kallentoft
Případy inspektorky Malin Forsové série
1. díl >
Panuje nejstudenější zima, jakou kdo pamatuje. Za obzvlášť mrazivé noci je nalezeno tělo obézního muže visící na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu. Případem je pověřena mladá kriminální inspektorka Malin Forsová, svobodná matka řešící své osobní problémy. S kolegy z linköpinské policie musí zjistit, kdo je onen muž a jak se jeho tělo ocitlo na stromě. A kdo ho zavraždil. Hledání vraha zavede Malin k nejtemnějším zákoutím lidského srdce. První díl kriminální série Monse Kallentofta, „nového krále skandinávské detektivky“, se okamžitě po vydání stal bestsellerem. Jen ve Švédsku bylo prodáno více než tři sta tisíc výtisků, kniha zde byla celé tři měsíce nejprodávanějším titulem a dominovala žebříčkům prodejnosti i v ostatních severských zemích. Práva byla prodána již do jedenácti zemí a chystá se filmové zpracování celé série.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2011
,
Host
Originální název:
Midvinterblod, 2007
více info...
Přidat komentář
Ponuré, neveselé čtení zapadané věčným sněhem. Detektivní zápletka společně s psychologickými portréty postav. Nečte se to moc lehce a občas jsem se v tom ztrácela. To přeskakování mezi vypravěči mě spíš rušilo než bavilo.
Velice zvláštní kniha - především a hlavně styl psaní. Trvalo dlouho než jsem si na něj zvykla. Začátek byl šíleně rozvleklý, zhruba do strany 100 jsem bojovala s tím, že knihu odložím jako nedočtenou. Pak ubylo poezie a začalo se i něco dít (i detektivní příběh). Zhruba od 200. stránky jsem četla s chutí. Konec mě však zklamal. Chybělo mi nějaké logické shrnutí motivu nebo lépe "proč zrovna tato oběť a v tuto chvíli" i odhalení pachatele znásilnění. Tak nějak si autor nechal spoustu věcí pro sebe. Což po přečtení téměř 440 stran mi od něj přijde nefér. Další autorovu knihu spíše už ne.
Knížka ve mně vzbudila emoci, že ji musím dočíst na jeden zátah, i když ráno bude krušné. Líbily se mi charakteristiky postav. Hlavní postava Malin je profesionálka, která nehledí na čas, když je na stopě, ale zároveň se snaží být mámou a má své pochybnosti. Knihu ozvláštnil monolog oběti. Četla jsem po sobě Pentagram a Zimní oběť. Jednoznačně vypravěčský styl Kallentofta u mě vyhrál nad příběhem Jo Nesbø.
Právě čtu a musím napsat, že jsem z této detektivky nadšená, už teď se těším na Letní smrt
Docela dobrá detektivka se zajímavými souvisejími příběhy.. Není sice žádný zázrak, ale není špatná a "bůh ví" kolik podobných asociálních rodinek bychom našli, kdybychom hledali..
Styl, kterým je kniha psaná, mě vůbec neoslovil. Bylo často velmi matečné kdo co říká, či si myslí, neustálé přecházení mezi myšlenkami několika lidí, a to i v jednom odstavci, čtenáře musí nutně mást...mě to aspoň mátlo a nejednou jsem nebyl schopen přijít na to, komu zrovna tato myšlenka v hlavě bloudí, nebo kdo vyřkl ona napsaná slova.
Zvláštní, jakoby umělecký styl psaní se mi také nelíbil. Ke čtení jsem se většinu času nutil, ale když už jsem začal číst, tak příběh plynul celkem bez problému. Jediný konec knížky se četl lépe, byl akčnější a plynul rychlejším tempem.
Poměrně náročný styl psaní pro čtenáře detektivek. Spíše připomíná Majakovského než Stiega Larssona nebo Michaela Conollyho. A o tom to právě je - originální příběh, pro mne v exotických kulisách s možností objevovat něco neotřelého a tedy zajímavého.
Výborná kniha...sice mi ze začátku dělaly problémy jména,ulice...ale člověk si zvykne... :-)))
Moje recenze:
V množství severských thrillerů, které si v poslední době u našich čtenářů získaly značné obliby, určitě stojí za zmínku vynikající román „Zimní oběť“ (orig. Midvinterblod) švédského autora Mons Kallentofta (*1968). Přestože autor přiznává, že pochází z klasické dělnické rodiny, kde kniha byla spíše vzácností, on sám během dospívání objevil kouzlo literatury a dneska je z něj jeden z nejčtenějších severských autorů současnosti. Mnozí dokonce tvrdí, že převzal žezlo krále thrillerů po zesnulém Stieg Larssonovi.
Děj příběhu se odehrává v menším městě Linköping na jihu Švédska, kde sám autor vyrůstal. Během jedné obzvlášť tvrdé zimy se na planině za městem najde na stromu oběšená nahá mrtvola otylého muže. Jeho tělo je značně zohyzděno, je očividně hodně zmláceno a pořezáno. Případ dostane na stůl policejní oddělení z Linköpingu, kde pracuje jako kriminální inspektorka Malin Forsová, hlavní postava nejen tohoto příběhu, ale i několika dalších pokračování. Malin s kolegy po příjezdu zjistí, že oběť byla zabita někde jinde a posmrtně pověšena zde, všem na očích. Otázkou je, proč stálo někomu za námahu v této mrazivé době zabíjet, tahat a obtížně věšet na strom mrtvolu téměř sto padesáti kilového muže, ze které se nakonec vyklube postarší mentálně pomalejší osoba, která je známá svým neustálým postáváním u blízkého fotbalového hřiště.
Jak je u severských krimi thrillerů zvykem, autor zde nejde jen po klasické thrillerové linii, neklade hlavní důraz na brutalitu činu nebo absurdní vyšinutost pachatele, ale hlavním prvkem děje je člověk. Člověk, který má své klady i zápory, který má svůj osobní život, jenž má samozřejmě vliv i na jeho profesní záležitosti. Právě tato řekl bych kombinace napětí při odhalování zločinu a zosobnění se z postavami, je jedním z nosných prvků, které dělají z této literatury něco jiného, zajímavějšího. Takže i Malin Forsová je nám předkládána nejen jako policistka s výbornou intuicí, ale i jako svobodná matka dospívající dcery, která trpí svojí samotou, která má jisté sexuální frustrace a sama sobě přiznává, že nejraději všechny své soukromé i rodinné problémy řeší až moc často pomocí alkoholu. Vnímavější čtenář si určitě taky povšimne, že jako u mnoha severských děl, i zde autor poukazuje na sociální reálie Švédska, plné násilí, xenofobie a především alkoholismu, což je v jistém rozporu s našimi vžitými představami Švédska jako nejdemokratičtějšího a nejliberálnější státu Evropy.
Výjimečným prvkem v knize je pak jisté paranormálno. Kurzívou jen v ději psaný text, který nám mluví jazykem onoho mrtvého muže, vlastně jeho ducha. Nejedná se o „trapnou“ snahu přinést do knihy trochu populárního fantastična, ale z psychologického pohledu o geniální zatraktivnění příběhu.
„Zimní oběť“ je bravurně napsaným thrillerem, který odhaluje temnou stranu lidské psychiky, plné nepochopitelné nenávisti a logiky, či snad zvrácenosti, jež dokáže šokovat.
V překladu Luisy Robovské vydalo brněnské nakl. Host, které právě vydalo i další knihu z tohoto cyklu „Letní smrt“.
Může být detektivka poetická?Může. Zimní host je toho důkazem, už se nemůžu dočkat dalších dílů.
Nprosto skvělá kniha. Zajímavý případ, zajímavě zpracované postavy, velmi se mi líbily "duchařská" komentáře zavražděného. Prostě severské krimi thrillery jsou teď v Evropě jedničkami. Žádná moderní super kriminalistika jako americké CSI kriminálky. A hodně skvělý je taky propracovanost postav, které jsou jako normální lidé s klady i problémy.
Původně jsem odolával koupi... Podlehl jsem.... Po začtení z prvopočátku lehká rozmrzelost... Tempu jsme ale brzy přivykl.. Mrazivá atmosféra mnohdy popsaná sugestivně.... Skličující chvíle.... Obešel bych se bez přímých řečí mrtvoly, která se vznáší nad vyšetřováním. Délka kapitol mi tedy naprosto vyhovovala... U dlouhých rozvleklých částí knih usínám, tady mi to autor nedovolil:))) Zápletka dobře vybroušená... Rodinné tajemství drží pod zámkem ta nejsilnější postava... Jestli se ji poslušné ovce rozeběhnou, je na čtenáři po přečtení závěru... Podle mně dál vládne pevnou rukou a silným slovem.... Kniha mě po přečtení (tak jako 1. díl Larssonovy ságy) hodila do psycho stavu.... Tak a já jsem zvědavý na druhý díl - Smrt v létě!
švédové dávají světu pěkně zabrat - už to není jen Martin Beck a Pipi punčochatá - výbuch nastal s Mileniem a Keplerovým Hypnotizérem - a máme dalšího nového krále švédské detektivky - a znovu vyšlo v nakladatelství "Host" -- Monse Kallentofta - Zimní obět je špičková detektivka, která se prostě musí hltat a hltat
----- ve švédsku okamžitě rozebráno 300 tisíc a zároven prodáno do dalších 19 zemí a prodána práva na zfilmování.........
_____________
v tomto roce spolu s knihou Viktora Pelevina - Svatá kniha vlkodlaka to nejlepší co jsem stačil zhltnout
Autorovy další knížky
| 2011 |  Zimní oběť |
| 2014 |  Páté roční období |
| 2011 | Letní smrt |
| 2013 | Jarní mrtví |
| 2016 | Větrné duše |
Velmi čtivá detektivka, jen jsem si musela trochu na "řeč oběti".