Malvína z Bretaně
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21784/bmid_malvina-z-bretane-UNJ-21784.jpg
4
102
102
Novela Malvína z Bretaně vychází roku 1916, kdy její autor má za sebou otřesnou zkušenost první světové války. Jerome Klapka Jerome nebyl přijat do armády pro svůj vysoký věk, bylo mu již padesát pět let, ale nabídl své služby francouzskému červenému kříži a válku strávil přímo na bojištích jako řidič ambulance. Válečné zážitky poznamenaly jeho tvorbu, z níž se vytrácí charakteristický humor. Malvína z Bretaně stojí někde na půli cesty. V knize se setkávají břitký vtip i nostalgický smutek. Především se ale jedná o nesmírně svěží, kouzelný a laskavý příběh o náhodném setkání válečného pilota a víly a o tom, co to všechno způsobilo. Obsahuje další povídky Jelenicové rukavičky, Dům s vyhlídkou na holou zeď. Prémie 20. ročníku edice Máj.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1982 , Mladá frontaOriginální název:
Malvina of Brittany, 1916
více info...
Přidat komentář
Občas by čtenářka měla sáhnout po díle klasika.
Netuše, do čeho jdu... Vlastně, tuše! Malvínu znám z TV filmu (2003). Je to, aspoň pro mě, roztomilý - fakt, roztomilý - a humorný filmeček a nevadí, že je poněkud jiný oproti předloze, jak jsem čtením zjistila.
Oboje podle mě stojí za to, jak přečíst, tak vidět, a pokud má někdo zvláštní přání, existuje ještě film ze slovenské TV Malvína z Bretónska.
Malvína je potěšný příběh, v němž se z víly stane lidská dívka - takovou moc má polibek z lásky :-). Víc mě ale zaujaly Jelenicové rukavičky, to je skvělá sonda do myšlení mladého muže - viz komentář od Legens. Poslední povídka je krimi a také mě měla co do sebe.
Není to žádná velká pecka, při čtení se u mě nekonal žádný šok a rozrušení. Ale ... má to grády. Mám ráda takové malé perly, nenápadné, ale zářivé.
Je to tak, že nejdříve byli klasikové, i když tehdy se tak asi necítili, a po nich nastoupili dnešní autoři... Je otázkou, kolik z nich se v budoucnu stane klasiky :-).
Tri poviedky, každá o niečom inom...
A možno ani nie. Závisí od toho, na koľko necháte do seba túto knižku preniknúť a na koľko ona dokáže do vás vsiaknuť. Pre niekoho mačkopes, pre iného geniálne dielo, ďalší len mykne brvami...
Ja som Malvínou nasiakol už pekne dávno a doteraz tam niekde vo mne je. Melancholická, nostalgická, s malým žmurknutím...
(SPOILER)
Důležitá úvodní poznámka: Tento komentář se vztahuje jak ke knížce "Malvína z Bretaně", tak jako doplnění mého komentáře ke knize "Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)", ten viz zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tri-muzi-tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-13151?orderBy=new
V komentáři k autorově nejznámější knize "Tři muži ve člunu o psu nemluvě" jsem napsal, že se mi její humornost jaksi nezdá, že humor v ní na mne nepůsobí zcela přesvědčivě. Do knihy jsou totiž vloženy tři epizody, které jsou ve skutečnosti velmi závažné a nemají s humorem co dělat. Proč tam jsou? Snad mi dává odpověď tato knížka, kde jen pouze prvá povídka má zdánlivý náznak humoru. Jako stěžejní myšlenku těchto tří povídek vidím autorovu velkou empatii k ženám, které jsou nuceny snášet lidsky ponižující stav ve společnosti, pro kterou je samozřejmostí to jejich podřadné postavení. Ve "Třech mužích ve člunu" jsem byl téměř šokován epizodou s nálezem utopené svobodné matky, která svou zoufalou společensky a sociálně neúnosnou situaci řešila sebevraždou. Tato epizoda je v knize vylíčena dle mého názoru daleko přesvědčivěji, než veškeré humorné záležitosti. Ve třech povídkách zde komentované knížky vidím jakési pokračování poukazování na tuto problematiku postavení žen.
V povídce Malvína z Bretaně vůbec nevidím jako hlavní postavu vílu Malvínu ani muže kolem ní, ale ty dvě ženy, jejichž manželům nevyhovuje jejich chování. Tak si to s pomocí kouzelné víly zařídí, aby se dotyčné změnily. A ony se změní. A manželům to najednou nevyhovuje a chtějí to zpět. V prvém případě se to podaří, ve druhém to již nelze, protože Malvína tím, jak se změnila z víly v ženu už moc měnit lidi ztrácí. To je ale jen děj, který by nás měl donutit se zamyslet. Proč by se vlastně měly ty ženy měnit? Chtěly to ony samy? Proč se nenechali změnit ti muži? Proč oni neřekli kouzelné víle "Prosím Tě kouzelná vílo změň mne, udělej ze mne milujícího manžela ať jsem spokojen s tím jakou ženu mám a nacházím na ní v tom stavu v jakém je to, co je v ní dobré a přestane ze mne být upšnivý brblavec." Ne, oni potřebují změnit ženu. A na názor ženy se nikdo neptá.
"Jelenicové rukavičky" jsou snad nejsmutnější povídkou, jakou jsem četl. Zdánlivě příznivě a slibně se rozvíjející milostný příběh je okamžitě uťat když muž poznává, že dívka, se kterou navazuje vztah a ve které vůči sobě vyvolal příznivé emoce má tělesnou vadu. Beze slova končí vztah a když mu později lékař sdělí, že ta vada je léčitelná, tak začíná onu dívku opět hledat. Bezúspěšně. Na pocity oné dívky se dotyčný muž vůbec neohlíží, vidí zde svůj výhradně sobecký zájem: Má vadu, nechci ji. Jééé, vždyť je to léčitelné, honem za ní zpět. A ještě si namlouvá, že to je vlastně pro její dobro, protože on by jí pomohl. Sobectví kombinované s pokrytectvím.
Třetí povídka je jakási malá detektivka, ze které uvedené myšlenky sice jen druhotně, ale přece jen rovněž prosakují.
Závěrem uvedu, že zejména prvé dvě povídky na mne svou atmosférou působí jaksi výrazněji, než humor vylíčený ve "Třech mužích ve člunu". Kdyby ve "Třech mužích" nebyly ty jednoznačně smutné epizody, byl bych i ochoten věřit, že autor si psaní humoristického románu (zde použiji módního slova) "užíval". Ale ony tam jsou, takže můj dojem je, že zde zabil dvě mouchy jednou ranou: Jednak v oněch smutných epizodách přesvědčivě uvedl své názory a jednak vyhověl žádosti nakladatele aby napsal úspěšný humoristický román. Podařilo se mu obojí.
Malvinu si komornostou viem celkom dobre predstavit ako divadelnu hru. Jerome ale kolise medzi romantickym pribehom pilota lietadla (podoba s Exuperym?) a neznej vily. Neskor dojde na vtipnejsiu zapletku ked sa Malvina stava ..... ale, je to kratke, precitajte si to. U nas to dokonca bolo zinscenovane, s Lasicom, Satinskym, mladuckou eterickou Magdou Vasariovou. (da sa vyhladat po internetoch.... zmurk zmurk). Teda ked uz tomu nechcete venovat citatelsky cas. Literarne to nie je zazrak, JKJ uz bol za zenitom. Ak cakate humor, je tu schovany uz len v ramci zapletky. Chvilami, nostalgicka rozpravka, chvilami satira, za mna taky macickopsik :)
Tři roztomilé drobnosti; ironický přepis pověsti o víle se schopností "vylepšit" lidi na přání, nešťastná romance, která spíše naštve než rozpláče, a napínavá detektivní historka o ne zcela správně vyřešeném zločinu. Tři různorodé příběhy s nenápadně pozoruhodnými ženskými hrdinkami. Melancholie a humor v jednom. Příjemné.
Tak tahle knížka od JKJ mne doslova vzala za srdce. Hluboká, něžná s milým vtipem a přitom dojemná. Jak se říká v doslovu, každý zná především Tři muže .... a ostatní autorovo rozsáhlé dilo je jimi zastíněno. Skvostná byla jak poetická a vtipná pohádka o marnivé a krásné víle z Bretaně, tak i další dvě povídky.
Malvína z Bretaně je něco jako variace na pohádkové téma.
Jelenicové rukavičky jsou asi milostný příběh.
Dům s vyhlídkou na holou zeď je příběh kriminální.
Trochu každý pes jiná ves. Nevím jestli to knize prospělo.
Na Malvínu z Bretaně mě navnadila ukázka ve středoškolské čítance, bohužel (čítankové) setkání poručíka Raffletona a Malvíny byla asi nejzajímavější část, čekala jsem od toho příběhu víc.
Všechny tři vzájemně nesourodé povídky jsou v anglickém originálu součástí mnohem pestřejší sbírky příběhů, možná kdyby jich česky vyšlo víc... Nejvíce mě zaujal „detektivní“ Dům s vyhlídkou na holou zeď, ale ani on ve mně nezanechal nějaký hlubší dojem.
Malvínu jsem začala číst jen díky čtenářské výzvě a hle, co se to nestalo. Báječně jsem se bavila. Tajemné, lehce vílí a dobrodružné čtení, které v sobě anglický humor nezapře.
"Hele, já se vás nebudu na nic vyptávat," řekla paní Muldoonová, "abyste nemusel vohrožovat svou nesmrtelnou duši..."
Moc hezká kniha. Díky, výzvo.
Komentáře zde mne podnítily k tomu, abych knihu sehnala a přečetla. Hlavně kvůli rozporuplné Malvíně. Viděla jsem pohádku natočenou podle ní a je báječná a zcela pochopitelná, jmenuje se trochu jinak tuším O víle Malvíně. Hraje Lucie Vondráčková a také pan Somr.
Kvůli Malvíně z Bretaně jsem ji četla. Zůstal stejný dojem z příběhu jako před jeho přečtením - závan tajemna z vřesoviště a dobrodružství z prolnutí světa moderního a pohádkového. Ještě bych vyzdvihla anglický humor a nadhled. Další dva příběhy splynuly se zapomněním...
já prostě musím dát plný počet hvězdiček...opravdu mile překvapila
myslím, že ve mě podnítila touhu sehnat si další knihy o J.K.J. (navíc i proto, že sehnat jeho knihy je prý umění)
každá povídka z jiné "kapsy" ... každá o něčem jiném, krátká a výstižná ... vše nakonec vysvětleno, to mám ráda.
Zas jedna nepochopená knížka. To nemám ráda. Snižuje mi to sebevědomí. Jelenicové rukavice nebyly špatné. Takové výchovné... Jakože člověk udělá ( nebo neudělá ) něco, čeho pak lituje, a už to nejde vrátit. To jsme koneckonců zažili všichni a známe to... Ta detektivka " Holá zeď " byla tak trochu Holmesovsky zašmodrchaná. Ale budiž... Malvína ? Nerozluštěná hádanka... Nejprve se objevila jako cca 16 víla. A pak zas najednou byla mimino. A přitom se měla stát ženou... je mi to líto, že mi smysl této povídky zcela utekl :-(
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Romantická novela s pohádkovým nádechem jako zpříjemnění všedního letního odpoledne byla fajn. Milý příběh o setkání víly a válečného pilota, kteří k sobě vzájemně vzplanou láskou. Odpočinková četba, která neurazí, člověk se i pousměje, ale nic převratného nečekejte.