Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134776/bmid_maly-bobes-TwG-134776.jpg
4
570
570
Tato kniha je zčásti autobiografická a je zasazena do prostředí Radobylic původně Radňovic na Žďársku, kde J. V. Pleva jako malý nějaký čas s rodiči a sourozenci pobýval. Kniha je i sociálně zaměřená, ukazuje tvrdý život chudších vrstev vesnického obyvatelstva 30. let minulého století, viděný dychtivýma očima malého chlapce. V té době nebyla lékařská péče a hygiena samozřejmostí, Bobeš se tak stává svědkem smrti malého bratříčka, který onemocněl záškrtem. Ani párek nebyl samozřejmostí a pro šestiletého chlapce to byl vždy svátek, když mu jej rodiče mohli dopřát.... celý text
Přidat komentář
Ano tato knížka byla povinnou četbou ve 3 třídě.Ta tenkrát způsobila,že jsem chtěla vědět víc dopředu než co jsme právě četli. A tak jsem se díky Bobšovi začala zajímat i o jiné knížky.Do té doby mě knížky nebavily.Každá doba nese svoje. A dnešní povinná četba? Taky nic moc :-)
To byla naše povinná četba a v ní jsme viděli to, co pro nás bylo cizí - a sice rozdíly mezi chudými a bohatými, pojem nezaměstnanost - prostě my jsme žili v lepší společnosti, než Bobeš, který žil v kapitalismu.
Jako malá jsem ji jednou četla a pamatuji si, že na mě tehdy velice negativně zapůsobila smrt malého bratříčka Bobeše. Od té doby jsem knihu nevzala do ruky a asi už ji nikdy nepřečtu. Pro malé děti je podle mě nevhodná.
Před chvílí jsem knížku dočetla (znovu po mnoha a mnoha letech). Je zajímavé, že okamžiky,které jsem si z dětství pamatovala (např.jak si Bobeš hrál u Miládky s porcelánový ouškem) se odehrály úplně jinak a nebyly ani tak moc důležité.Naopak klíčové okamžiky (např.smrt bratříčka) jsem si nepamatovala vůbec. Na konci v posledních asi dvou kapitolách už tam na mně té politiky bylo moc i když věřím, že to tak tehdy bylo. Mohu ale říct, že kniha je nadčasová a má určitě dnešnímu čtenáři co říct.
Hodně zajímavá, škoda že je to tak opomíjená knížka. Přijde mi, že jsou tam hodně drsné a zajímavé momenty.
Povinná četba na základce. Četla jsem z musu a zemřelého Františka oplakala =)
Jedna z mých oblíbených! Poprvé jsem jí četla cca v 11 letech, nějak jsem unikla té povinné četbě, což bylo asi dobře.
Hodně drsných momentků očima dítěte, které vyrůstalo v minulém století na venkově. Dobrá kniha, která zaujme a zároveň i dojme....
Asi jako většina lidí mám tuto knihu spojenou s povinnou četbou na základní škole. A nejsem si jistá, zda je pro 7-8 leté děti zcela vhodná, zda jim v tak nízkém věku dokáže opravdu něco dát, krom tíživých depresivních pocitů.
Povinná četba ze základní školy. Kniha, kterou jsem odmítal číst možná proto, že to byla povinná četba a nějak jsem jí nevěřil. V té době už jsem četl verneovky a mayovky, tak nějaký Pleva mě nic neříkal. Později na doporučení mladšího bratra, který si jí povinně přečetl jsem to tedy také riskl a musím říct, že hned od první stránky se mi moc líbila. Nakonec jsem se nemohl odtrhnout, moc hezky napsáno. Těšil jsem se, až si jí přečtu znovu, dodnes jsem se k ní nedostal tak jako k mnoha jiným knihám z mého dětství.
Jako mladý jsem tuto knížku úplně hltal. Pamatuji si, jak jsem ji asi ve 12 zabavil mamce z knihovny, která ji měla ještě jako povinnou četbu. Ještě stále si po těch letech pamatuji příhodu, kdy Bobeš jede poprvé vlakem a bojí se, že narazí do toho protijedoucího :)) Hezky napsáno
Kniha je velmi dobrou psychologickou sondou do duše malého chlapce, patrně osobní autorovi zážitky.
Je třeba si uvědomit, že řada komunistů před rokem 1948 byla pronásledovaných a skončila svůj život v koncentračních táborech.
Jak říkal Arnoš lustig, který je v koncentračním táboře poznal, tak to byli pro něho ti nejlepší lidi, jaké kdy poznal, takže chtěl být jako oni, a tak vstoupil, i když byl židem, taky mezi komunisty.
Později vystoupil, protože když dostali moc, tak se mu jejich praktiky nelíbili.
Faktem ale je, že komunistů zahynulo víc, než oni sami pohřbili především v letech padesátých minulého století.
Bohužel jak už to bylo za Habsburků, kdy se nedobře chovala jediná církev, co zde vládla od roku 1628 - 1871, tak zde vládli komunisté od 1948 - 1989, tak ideologie je krásná, ale člověk není schopen ji chápat stejně, takže proto mají dneska komunisté, i když je to už 21 let, kdy zde nevládnou - špatný zvuk.
Povinná četba ze základky. Nejdepresívnější kniha pro děti co jsem kdy četla. Ale nechci ji hanit, byly tam i milé momenty.
Přesně tak, taky jsem plakala... Jako malá jsem tuhle knížku četla pořád dokola a dodnes je jedna z mých nejoblíbenějších.
Oblíbená kniha mého dětství. Četla jsem ji několikrát. Kapitolu, kde Bobešovi umře břatříček František, jsem ale pokaždé přeskočila, protože mně ho bylo moc líto.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství česká literatura rodina dětství autobiografické prvky mezilidské vztahy dětský hrdina příběhy pro dětiAutorovy další knížky
| 1955 |  Malý Bobeš |
| 1970 | Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 1984 | Budulínek |
| 1968 |  Hoši s dynamitem |
| 1960 | Kapka vody |
Nepamatuji se, že bychom ji měli ve škole jako povinnou četbu, ale milovala jsem ji a všude tahala s sebou, taky je dnes na ní už vidět, co všechno zažila. A rozhodně si nemyslím, že není vhodná pro dnešní děti, spíš naopak. Smrt patří k životu a v minulosti asi víc než dnes byla součástí každodennosti, i dětí, když to člověk pochopí, není to pro něj nic depresivního ani děsivého.