Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489150/bmid_maly-princ-CPD-489150.jpg
4
16596
16596
To důležité vidíme srdcem! S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Malý princ...
Tuhle knihu jsem poprvé četla když mi bylo asi osm a už v tu chvíli jsem si uvědomila že je v ní něco jedinečného. Něco co vás nutí přemýšlet nad tím jejich vztahem, nad životem prostě nad vším co vás napadne. Vždycky přemýšlím jak by to skončilo kdyby to mělo ještě pokračování, jenže pak si uvědomím že pokračování si už musí každý vymyslet své vlastní. Aby každý měl svůj příběh Malého prince.
(SPOILER)
Tuhle knihu prostě miluju, je úžasná. Už jsem ji četla tolikrát, že některé pasáže znám nazpaměť. Je to nádherná filosofická pohádka, kterou mohou číst děti i dospělí. Ačkoliv kniha vlastně končí smutně, je to napsáno tak citlivě, že to ve mně zanechává spíše pozitivní pocity. Autor v díle zapracoval několik velice hlubokých myšlenek a celkově je Malý princ prostě nadčasová kniha.
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"A pro ten čas, který jsi té růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži."
Všichni tuto knihu chválí. Ani já nezůstávám pozadu, ale velice smutný závěr ve mne zanechal cosi hlubokého. Toto dílo vzniklo za jiné generace. Před více jak sto lety a přesto má stále tolik obdivovatelů. I to musí o ledasčem vypovídat.
Já si k této knížce našla cestu až v dospělosti. Některé myšlenky opravdu správně pochopí pouze dospělý... Kniha krásná a rozhodně doporučuji, jen velice záleží na vzhledu knihy.
V dětství mě tato knížka úplně minula. Na střední škole o ní samozřejmě zmínka byla, ale ani to mě nedonutilo si ji přečíst.
Dostala jsem se k ní až nyní a měla jsem ji přečtenou asi za hodinu, možná dvě. Tím chci říct, že se výborně čte, takže stránky ubíhaly samy.
Bylo tam pár myšlenek, které se mi líbily, ale že by mě dostaly natolik, abych si to četla opakovaně, to asi ne. Možná zase někdy po letech.
Ke knize jsem z dálky ,,přičuchla'' na střední při literatuře a valný pocit jsem z toho teda neměla a nechtělo se mi to číst. Nyní jsem se donutila přečíst a říkám rovnou, že tohle dílo už číst určitě nebudu. Je mi opravdu záhadou, jak to některé lidi, nebojím se říct, zfanatizovalo. Myslím, že poučení, či moudra (v dobrém slova smyslu), které z knihy vychází, trochu chytrý člověk v životě pochopí docela brzy. Upřímně kdybych dala na pocit ze školy o nic bych nepřišla.
Kniha mého dětství, ke které se každý rok vracím. Vždy v ní znovu objevím krásu a něhu.
S komentářem si nevím rady. V dětství jsem se s Malým princem nepotkala a zatím mám v sobě pocit, že jsem až tak o nic nepřišla. Jeho, jistě skvělé, myšlenky jsem v průběhu života získala z jiných zdrojů.
Chápu poselství knížky, ale forma sdělení mi přijde těžko přístupná. Je to takový sen, ze kterého se probudíte, chcete rychle usnout aby se vám dozdál, ale přijde sen jiný, taky hezký, ale cítíte, že jste ošizeni o ten původní. Celou knížku jsem přečetla za dvě hodiny a vím, že v ní bylo mnoho myšlenek, které mi za tu chvilku nemohly do podvědomí proniknout. Z komentářů mi vyšlo, že asi nejsrozumitelnější je čtení ve dvou (v kolektivu). Dospělí a děti kteří si vzájemně pomohou porozumět.
V komentářích se píše že v každém věku si z knihy vezmete něco jiného. Zkusím se k ní za pár měsíců nebo let vrátit, třeba z ní přecejen získám něco víc.
Děkuji všem, kdo jste se v komentáři opravdu pokusili vysvětlit, co knížka dala zrovna vám.
P.S.: Na planetě Utopie si umím představit seminář pro všechny rodiče, učitele, vychovatele na téma: poselství malého prince a jak ho aplikovat do života.
Malého prince jsem si na doporučení přečetla v rámci maturitní četby. Bezprostředně ihned mě zaujal autorův styl vypravování, podobný tomu, který nacházíme v pohádkových knížkách. Čtení bylo velmi milé a příjemné s mnoha filozofickými úvahami, nad nimiž se jistě zamyslí ti starší z nás. DOPORUČUJI!
Na knihu jsem narazil tady u jednoho uživatele v seznamu. Znám ji z doby, kdy jsem ji četl své dceři. Samozřejmě jsem to četl jako pohádku a moc o tom nepřemýšlel. Podle komentářů tady skoro každý píše, že s odstupem času je v ní něco hlubšího. Proto jsem ji znovu našel v knihovně a ano pro dospěláka, který už něco zažil mohou mít některé kapitoly trochu jiný význam. Za mě je to, ale pořád pohádkový příběh, který musí milovat všechny děti :-)
Četl jsem když mi bylo 8 let. Jediné co si z toho pohlazení po duši pamatuji je, že si to musím přečíst znovu a pochopit to.
Tato kniha je jeden zvláštní odstavec za druhým. Mně osobně se kniha líbí, ale nejsem z ní tak odvařená jako ostatní. V každém věku si v tom najde svůj smysl a něco vás to naučí.. Když jsem knihu četla jako malá tak jsem stejně jako malý princ, toužila po odpovědích na mé otázky, ale teďka když jsem starší a už nevidím slona, kterého snědl had, tak přemýšlím zase nad něčím jiným, více "potřebným" a asi stejně jako dospělý se honím za něčím co nemá smysl. Je to krásná fyziologická kniha a možná jednou až budu starší tak jí budu chápat víc.
Pěkné, ale že bych to zbožňovala způsobem, jakým to zbožňuje velká spousta lidí, to tedy ne. Takové milé, ale znovu si to jistojistě nepřečtu.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Četl jsem na střední a moc se mi to nelíbilo, četl jsem pak ještě jednou o dvacet let později a už se mi to moc líbilo. Určitě doporučuji k přečtení. Na druhou stranu mi to nepřijde tak zázračné, jak o tom dokážou někteří básnit.