Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489150/bmid_maly-princ-CPD-489150.jpg
4
16466
16466
To důležité vidíme srdcem! S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Vracím se k němu pokaždé, když si potřebuju zlepšit náladu. Tak moc se mí líbí, miluju ty ilustrace, vlastně víc než ten text. Je to jediná kniha, kde si pozorně prohlížím každý milimetr ilustrací a text mám jen jako doplněk, jen k tomu, abych věděla, co znázorňují. Vím, je to divné, všichni většinou žasnou nad těmi myšlenkami a určitým druhem primitivní filozofie, která v té knize je, ale tak já to nemám. Potřebuju ji vnímat jako celek a ty ilustrace jsou branou k pochopení celé knihy, tedy alespoň podle mě.
(SPOILER) Kniha se mi líbila, protože byla krátká. Malému princi vyrostla růže na jeho planetě. Byla pyšná a ponižovala Malého prince. Malý princ se rozhodl putovat na další planety, kde potkal krále, ješitu, pijáka, podnikatele, lampaře, a místopisce. Dostane se na Zemi, kde se seznámí s pilotem, který havaroval v poušti. Vypráví mu o své planetě a o svých cestách. Přesně za rok se vrátí na svou planetu. Kdykoliv se pilot podívá na hvězdy, tak uslyší smích Malého prince.
Roztomilé čtení. Docela by mě zajímalo, jak tuto knihu chápou děti v porovnání s dospělými. Zda si uvědomují ještě něco "za tím" nebo naopak ještě nejsou schopny vidět ten velký rozdíl dětského a dospělého světa, protože s tím zkrátka nemají zkušenost.
Kniha hezká, je to taková klasika, kterou by měl asi přečíst každý. Nicméně ruku na srdce, úplně nesouzním s většinou zdejších komentářů, že je to TOP a že si z této knihy udělám životní filozofii. Tím však nechci říct, že neuznávám hodnoty, které kniha vyzdvihuje, naopak! Kniha obsahuje samozřejmě krásná poselství. Jen si myslím, že existují jiné knihy, které mě za srdce vzaly zkrátka více. Možná v tom největší roli hrál styl, jakým je Malý princ napsán. Nevím.
PS: Autor sice popsal, jak jsou důležité přátelství a láska, ale za mě by se hodilo taky vysvětlit, že chování princovy květinky není úplně v pořádku. Ono to tam sice v jedné větě je, ale v celkovém kontextu to dost zapadá. Toho je škoda. V kontrastu s princovou nevinností, který o květinu chudák ještě pečuje navzdory její odtažitosti / citovému vydírání, to totiž vypadá, že je jejich vztah vlastně naprosto zdravý, ač v reálném životě by takový vztah samozřejmě nefungoval správně. To je pro mě taková velká černá kaňka.
Je pravdou, že popisování dějové linie by bylo nošení dříví do lesa. Pro mě je to pohádka pro dospělé, ale to neznamená, že není pro děti. Chtěla jsem tím jenom říct, že si v sobě nese tak hluboké myšlenky, že některé z nich může člověk pochopit až dozraje. Je to má oblíbená kniha a stále se k ní vracím a nacházím v ní další moudra.
Klasika všech klasik. Pohlazení pro duši, ke které se člověk vždy rád vrátí, aby zavzpomínal na dětství a vnesl do svého života trochu krásy.
Tak z těch ód, co se tu pějí bych minimálně čekala, že mi kniha uvaří kafe, vyluxuje a setře celou domácnost a na závěr ještě natočí moji oblíbenou příchuť zmrzliny. Koukala jsem na film, četla jsem knihu, byla na tom v divadle, četla jsem snad tunu rozborů a........... nic. Nejdříve jsem si myslela, že jsem snad úplně blbá a nic jsem nepochopila. Že na to nejsem dost stará, ale ono snad i ne. Já to pochopila, doufám, správně. Je to o povahách, vztazích mezi lidmi, o rozdílných pohledech ze života dětí a dospělých a navíc skrz na skrz protkané citáty. Každý v tom údajně najde něco jiného. A to je asi ten problém. Ukamenujte mě, ale dle mého názoru je Malý princ stejný jako pohádka Císařovy nové šaty. Znáte ji, ne? Císař přišel na hostinu nahatý a tvrdil, že na sobě má nádherné šaty. Prý kdo je nevidí, není hoden svého postavení. Jistěže každý tvrdil, že šaty vidí, jak jsou krásné a že mu to moc sluší.
Ne, já prostě Malého prince nemám ráda. Nemám prostě ráda, když bych v něčem, podle někoho, měla vidět něco, co tam nevidím. A když nevidím, tak co? Budu jako v pohádce Císařovy nové šaty prohlášena za tupou lhářku.
Převelice se omlouvám, jestli vás má recenze pohoršila nebo naštvala. Pokud na císaři vidíte nádherné šaty, protože máte tak bujnou fantazii, kterou autor tak opěvuje, nic proti vám, pokud se kniha líbí, tak ať. Já vám to rozhodně neberu.
Co k tomu mám říct? Je to klasika, ale zároveň i master piece. Kdo to nečetl, tak nemá život! 10/10
Malého prince jsem četla na základní škole a moc mi toho v hlavě nezůstalo. Teď jsem si ho díky čtenářské výzvě přečetla znovu a je to pro mě pohlazeni v dnešní divoké době.
Je tam opravdu něco co je očím neviditelné.
Rozhodně musím říct, že Malého prince jsem si zamilovala doopravdy hned na první čtení a doopravdy nevím, kolik uběhlo rereadingů. Letos jsem dostala zase chuť si tento příběh oprášit a zvolila jsem formu audioknihy, kterou načetl Eduard Cupák a rozhodně nelituju.
Kniha byla namluvená velice pěkně a já jsem se ráda vrátila do „světa“ Malého prince. Pokaždé, když knihu čtu, tak mi dá něco jiného a i když příběh velmi dobře znám, znovu a znovu mě donutí se zamyslet nad lidmi, jejich povahami, chováním, názory atd. Po každé mám pocit, že si z knihy odnáším něco jiného a nového, čehož jsem si pri posledním čtení nevšimla, jak kdyby se to tam zjevilo nově.
Já jsem si „čtení“ náramně užila a vám všem, kteří neznáte Malého prince, tak bych vám ho chtěla jen a jen doporučit. Vím, že tohle není klasická recenze, jak jste zvyklí, ale těžko se sepisuje hodnocení kratičké knížečky, která podle mě každému člověku dokáže dát něco jiného.
⭐ 5/5
Příběh by měl povinně číst každý. Ke knize jsem se vrátila po 20 letech ( kdy jsem jí četla dětem ). A dala mi jiné myšlenky. Pravděpodobně ji za pár týdnů znovu přečtu a takto to bude stále dokola
Spolu s jarem, k nám přišlo i období Malého prince. Díky školskému systému.
Znovu se mi dostalo do ruky nejznámější vydání - to, co je na obrázku, ale taky poprvé i originální verze. Má stejné ilustrace a velikost písmen, není o moc silnější než české vydání, ale je poloviční - rozměr A5. Asi je francouzština výstižnější než čeština.
Tento komentář píšu proto, abych si utřídila myšlenky, kdyby došlo k diskuzi na dané téma.
Strhnout skvost světové literatury před školní mládeží není moc taktické, ale lhát se nemá, obzvlášť ne příbuzným.
Malý princ je alegorická pohádka. V tom tkví jistá celosvětová nadčasovost, ale zároveň je to její největší nedostatek.
Myslím si, že nikdo na Zemi přesně neví o čem to vlastně je. Kdoví, jestli to věděl sám autor. Možná, že knihu napsal následkem nadměrného pobytu na prudkém slunci. (To pochopitelně říkat nahlas nebudu)
Do alegorie si každý jednotlivý čtenář dosadí přesně to, co potřebuje. Mezi řádky se dá najít řemeslně vedený děj, kouzlo dětství, rozdíly mezi světem malých a velkých, psychologie mezilidských vztahu… Pokud to umíte, najdete v příběhu přesně to, co hledáte a budete nadšeni. Autor zachytil vaše myšlenky.
Takových čtenářů je naštěstí většina. Jim vděčí Malý princ za svou nehynoucí slávu.
Část lidí to neumí. Mezi řádky nic nevidí, ale je to celosvětově proslulé dílo, tak jej adorují, pro svůj lepší pocit, taky.
Někteří přetaví ztrátu času nad knihou, která jim nic nedala, ve vztek a označí ji za “odpad”.
Ne, odpad to není.
Pro mě je Malý princ v literatuře, asi totéž , co Mona Lisa v malířství. Ten záhadný, tmavý obraz s nepříliš krásným obličejem má neuvěřitelnou uměleckou a historickou hodnotu. Proč? Proslulý tajemný úsměv? Ten zvládne každá dnešní holka. Pochopitelně nahodit, ne namalovat. Víc tam nevidím.
Naprosto bezpečně jsem v textu pochopila, že Růže psychicky vydírá Prince, vyhrožuje mu sebevraždou, pokud je ohrožena její jedinečnost.
A tady by bylo vhodnější, aby autor místo náhubku pro beránka, nakreslil princi talíř. Aby mohl květinu naservírovat beránkovi a ten ji se vší parádou sežrat.
Takhle by to bylo správně.
Nejen v pohádce.
I v životě je lepší se od vyděračských praktik ze strany okolí rychle oprostit.
Ani v tom se, bohužel, se Saint- Exupèrym neshodneme.
Jak tedy s přidělením hvězd knížce?
Vidím to na plných pět hvězdiček!
Ocenění výjimečně neposílám Malému princi, ale jednomu českému Honzovi. Ten v 16-ti letech přečetl knihu v originále a snad jí porozuměl víc než já.
tuhle knížku jsem dlouho měla v knihovně a od doby, kdy jsem jí zkoušela přečíst, jsem se k ní nevrátila. ale díky čtenářské výzvě mě to nakoplo a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji dočetla až do konce. každý si z tohohle díla vezme něco jiného a upřímně... ano, je to vlastně smutná kniha. je skvěle napsaná a zasazená do příběhu tak nenuceně, že si každý najde v tom to své. určitě se k ní ještě vrátím
Tak zase klid. Všemi opěvované zvěsti o tom, že "Malýho Prince můžeš číst každý rok a odneseš si z toho něco jinýho" se opravdu, ale opravdu nenaplnily.
Asi by se někdo ve školství měl zamyslet a přehodnotit osnovy. Dítě na základní škole nemá šanci tomuto skvostnému příběhu porozumět.
Malého prince jsem četla jako malá holka na malém gymplu, jak jsme osmiletému gymnáziu říkali. Příběh mě nezaujal, jen jsem si odškrtla další položku ze seznamu povinné četby.
O 20 let později jsem se rozhodla si Malého prince přečíst znovu, abych přišla na kouzlo tohoto příběhu. Aby člověk pochopil smysl toho, co nám Malý prince chce svým vyprávěním říct, musí si něco odžít.
Je to příběh plný nevinnosti, moudrosti a laskavosti. Po tolika letech, kdy jsem se ke knize vrátila, mě Malý princ nezklamal. Ba naopak :)
Tato kniha si ke mě našla cestu až v mých 53letech. A byl to opravdu silný zážitek.
Je to kniha laskavá a plná moudrosti. Poslouchala jsem jako audioknihu a přednes pana Viktora Preisse jen umocnil zážitek z knihy. Rozhodně doporučuji...... malým i velkým!
Na mňa táto kniha pôsobila depresívne. Iba som sa opäť presvedčil, že bestsellery stoja za prd.
Četl jsem jen kvůli maturitě, ale byl jsem z knihy nadšený. Jedná se o velmi emotivní dílo, zároveň poučné a krátké. Doporučuji jako takovou jednohubku.
Kdo by neznal Malého prince. Příběh pilota letadla, který ztroskotá na poušti a seznámí se s Malým princem, který po něm chce, aby mu nakreslil beránka. Díky pilotovi a Malému princi hledáme životní moudrosti, a to takovou formou, že to zaujme malé i velké čtenáře.
Po letech jsem se vrátila k této knížce, a to hlavně proto, že v televizi běžela inscenace Malého prince s Janem Cinou v hlavní roli. Chtěla jsem si tak příběh připomenout dřív, než se na ni podívám. A byla jsem za to moc ráda. Knížka je prostě úžasná a pro mě velká srdeční záležitost. Při čtení této knížky se vždy musím „smutně usmívat“, takové to poznání pravdy o světě a životě, které není vždy veselé, ale je to úžasně podané.
Spousta životních mouder a pravd, které nás můžou motivovat, abychom některé věci dělali lépe a abychom se na svět kolem sebe lépe dívali. Spoustu věcí, jako dospěláci, přehlížíme a nevnímáme. Je fajn se na svět podívat zase jednou dětskýma očima.
Tato kniha je pro čtenáře v každém věku. Každý si tu najde to, co je pro něj důležité a zajímavé. A rozhodně je to kniha, ke které se v životě zas a znovu vracím a věřím, že ani tentokrát jsem ji nečetla naposledy.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura dětský hrdina Malý princ klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Příběh je milý, pěkný a rychle se čte, avšak nenašla jsem zde nic nového.