Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537320/bmid_maly-princ-662e752060af8.jpg
4
16563
16563
Námětem Exupéryho krátkého, a přitom hlubokého textu je setkání s tajemnou postavou malého prince, který se znenadání zjeví letci havarovanému uprostřed pouště. Ušlechtilé „dítě“, které letci-vypravěči zprvu klade jakoby dětinské otázky, jež ho vyrušují od seriózních záležitostí, se brzy proměňuje v jeho průvodce po krajině citu a soucitu, zodpovědnosti a lásky. Exupéryho novela tak průzračným jazykem zachycuje úsilí o návrat k tomu nejpodstatnějšímu v našem životě. Není mnoho příběhů, které můžete slyšet vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového. Malý princ v podání Ladislava Mrkvičky a Daniely Kolářové k nim ale rozhodně patří.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Kniha vydaná skoro před 80 lety a pořád dokáže poučit. Kniha patří do každé správné knihovny. Můžete se k ni pořád vracet. Já si četla poprvé před 10 lety a dnes mi dala úplně jiný pohled na věc. Věřím, že až ji budu číst znova za pár let, opět mě v něčem dokáže poučit a vezmu si z toho něco jiného.
Na Malém princi mě velmi upoutala všudypřítomná zasněnost a rádoby dětská prostořekost/upřímnost. Je hezké, že příběh v každém vyvolá smíšené emoce, každý v něm vidí něco jiného a může si to napasovat pokaždé na situaci jemu vlastní. Příběh na mě působí jako záhada, která osloví každého čtenáře tím, že si ji může zakódovat podle sebe. Nepřímé, ale oslovující.
Na druhou stranu mi velmi nelahodí ta extrémní komerce, která se ozývá z každého knihkupectví a každé strany. Máte rádi Malého prince? Kupte si papírový kapesník s jeho motivem, dostanete k tomu jako dárek párátko ze stromu, na kterém seděla sama hlavní postava! Ne, to opravdu ne. Jsem ráda, že jsem knížku četla v době, kdy nepropadla takové komerci a "merči".
Knihu jsem začala číst 3x. Poprvé v deseti letech, to jsem ji nepochopila a odložila. Podruhé jsem ji znovuobjevila až v osmnácti a přišla mi překrásná. Potřetí jsem si chtěla připomenou tu krásu kolem třicítky. Knihu jsem musela opět odložit, protože mi přišla naivní a emočně vyděračská. Zřejmě se dá číst jen v jisté fázi života.
Ihned po přečtení jsem byla trochu zklamaná, ale myslím, že je potřeba, aby si příběh a myšlenky člověk nechal chvíli rozležet v hlavě. Nyní jsem nadšená. Síla přátelství, koukání na hvězdy a dětský pohled na svět, který by si člověk měl uchovat po celý život.
Moc doporučuji :)
Malý princ je jedna z těch knih, která vypráví příběh jak s uceleným a pochopitelným dějem, tak s hlubším smyslem. Je to však na každém člověku, jak tohle poselství pojme. Já to pojal jako vyprávění průběhu života, kde objevujeme končiny pro nás neznámé. Potkáváme mnoho lidí, prožíváme rozmanitá dobrodružství, ale i přes všechny problémy a neúspěchy máme někoho nebo něco, co nás motivuje jít vpřed. Abych byl upřímný, mě se tato kniha velmi líbila. Rozhodně si ji zase někdy v budoucnu přečtu.
Vracím se k němu pokaždé, když si potřebuju zlepšit náladu. Tak moc se mí líbí, miluju ty ilustrace, vlastně víc než ten text. Je to jediná kniha, kde si pozorně prohlížím každý milimetr ilustrací a text mám jen jako doplněk, jen k tomu, abych věděla, co znázorňují. Vím, je to divné, všichni většinou žasnou nad těmi myšlenkami a určitým druhem primitivní filozofie, která v té knize je, ale tak já to nemám. Potřebuju ji vnímat jako celek a ty ilustrace jsou branou k pochopení celé knihy, tedy alespoň podle mě.
(SPOILER) Kniha se mi líbila, protože byla krátká. Malému princi vyrostla růže na jeho planetě. Byla pyšná a ponižovala Malého prince. Malý princ se rozhodl putovat na další planety, kde potkal krále, ješitu, pijáka, podnikatele, lampaře, a místopisce. Dostane se na Zemi, kde se seznámí s pilotem, který havaroval v poušti. Vypráví mu o své planetě a o svých cestách. Přesně za rok se vrátí na svou planetu. Kdykoliv se pilot podívá na hvězdy, tak uslyší smích Malého prince.
Roztomilé čtení. Docela by mě zajímalo, jak tuto knihu chápou děti v porovnání s dospělými. Zda si uvědomují ještě něco "za tím" nebo naopak ještě nejsou schopny vidět ten velký rozdíl dětského a dospělého světa, protože s tím zkrátka nemají zkušenost.
Kniha hezká, je to taková klasika, kterou by měl asi přečíst každý. Nicméně ruku na srdce, úplně nesouzním s většinou zdejších komentářů, že je to TOP a že si z této knihy udělám životní filozofii. Tím však nechci říct, že neuznávám hodnoty, které kniha vyzdvihuje, naopak! Kniha obsahuje samozřejmě krásná poselství. Jen si myslím, že existují jiné knihy, které mě za srdce vzaly zkrátka více. Možná v tom největší roli hrál styl, jakým je Malý princ napsán. Nevím.
PS: Autor sice popsal, jak jsou důležité přátelství a láska, ale za mě by se hodilo taky vysvětlit, že chování princovy květinky není úplně v pořádku. Ono to tam sice v jedné větě je, ale v celkovém kontextu to dost zapadá. Toho je škoda. V kontrastu s princovou nevinností, který o květinu chudák ještě pečuje navzdory její odtažitosti / citovému vydírání, to totiž vypadá, že je jejich vztah vlastně naprosto zdravý, ač v reálném životě by takový vztah samozřejmě nefungoval správně. To je pro mě taková velká černá kaňka.
Je pravdou, že popisování dějové linie by bylo nošení dříví do lesa. Pro mě je to pohádka pro dospělé, ale to neznamená, že není pro děti. Chtěla jsem tím jenom říct, že si v sobě nese tak hluboké myšlenky, že některé z nich může člověk pochopit až dozraje. Je to má oblíbená kniha a stále se k ní vracím a nacházím v ní další moudra.
Klasika všech klasik. Pohlazení pro duši, ke které se člověk vždy rád vrátí, aby zavzpomínal na dětství a vnesl do svého života trochu krásy.
Tak z těch ód, co se tu pějí bych minimálně čekala, že mi kniha uvaří kafe, vyluxuje a setře celou domácnost a na závěr ještě natočí moji oblíbenou příchuť zmrzliny. Koukala jsem na film, četla jsem knihu, byla na tom v divadle, četla jsem snad tunu rozborů a........... nic. Nejdříve jsem si myslela, že jsem snad úplně blbá a nic jsem nepochopila. Že na to nejsem dost stará, ale ono snad i ne. Já to pochopila, doufám, správně. Je to o povahách, vztazích mezi lidmi, o rozdílných pohledech ze života dětí a dospělých a navíc skrz na skrz protkané citáty. Každý v tom údajně najde něco jiného. A to je asi ten problém. Ukamenujte mě, ale dle mého názoru je Malý princ stejný jako pohádka Císařovy nové šaty. Znáte ji, ne? Císař přišel na hostinu nahatý a tvrdil, že na sobě má nádherné šaty. Prý kdo je nevidí, není hoden svého postavení. Jistěže každý tvrdil, že šaty vidí, jak jsou krásné a že mu to moc sluší.
Ne, já prostě Malého prince nemám ráda. Nemám prostě ráda, když bych v něčem, podle někoho, měla vidět něco, co tam nevidím. A když nevidím, tak co? Budu jako v pohádce Císařovy nové šaty prohlášena za tupou lhářku.
Převelice se omlouvám, jestli vás má recenze pohoršila nebo naštvala. Pokud na císaři vidíte nádherné šaty, protože máte tak bujnou fantazii, kterou autor tak opěvuje, nic proti vám, pokud se kniha líbí, tak ať. Já vám to rozhodně neberu.
Malého prince jsem četla na základní škole a moc mi toho v hlavě nezůstalo. Teď jsem si ho díky čtenářské výzvě přečetla znovu a je to pro mě pohlazeni v dnešní divoké době.
Je tam opravdu něco co je očím neviditelné.
Rozhodně musím říct, že Malého prince jsem si zamilovala doopravdy hned na první čtení a doopravdy nevím, kolik uběhlo rereadingů. Letos jsem dostala zase chuť si tento příběh oprášit a zvolila jsem formu audioknihy, kterou načetl Eduard Cupák a rozhodně nelituju.
Kniha byla namluvená velice pěkně a já jsem se ráda vrátila do „světa“ Malého prince. Pokaždé, když knihu čtu, tak mi dá něco jiného a i když příběh velmi dobře znám, znovu a znovu mě donutí se zamyslet nad lidmi, jejich povahami, chováním, názory atd. Po každé mám pocit, že si z knihy odnáším něco jiného a nového, čehož jsem si pri posledním čtení nevšimla, jak kdyby se to tam zjevilo nově.
Já jsem si „čtení“ náramně užila a vám všem, kteří neznáte Malého prince, tak bych vám ho chtěla jen a jen doporučit. Vím, že tohle není klasická recenze, jak jste zvyklí, ale těžko se sepisuje hodnocení kratičké knížečky, která podle mě každému člověku dokáže dát něco jiného.
⭐ 5/5
Příběh by měl povinně číst každý. Ke knize jsem se vrátila po 20 letech ( kdy jsem jí četla dětem ). A dala mi jiné myšlenky. Pravděpodobně ji za pár týdnů znovu přečtu a takto to bude stále dokola
Spolu s jarem, k nám přišlo i období Malého prince. Díky školskému systému.
Znovu se mi dostalo do ruky nejznámější vydání - to, co je na obrázku, ale taky poprvé i originální verze. Má stejné ilustrace a velikost písmen, není o moc silnější než české vydání, ale je poloviční - rozměr A5. Asi je francouzština výstižnější než čeština.
Tento komentář píšu proto, abych si utřídila myšlenky, kdyby došlo k diskuzi na dané téma.
Strhnout skvost světové literatury před školní mládeží není moc taktické, ale lhát se nemá, obzvlášť ne příbuzným.
Malý princ je alegorická pohádka. V tom tkví jistá celosvětová nadčasovost, ale zároveň je to její největší nedostatek.
Myslím si, že nikdo na Zemi přesně neví o čem to vlastně je. Kdoví, jestli to věděl sám autor. Možná, že knihu napsal následkem nadměrného pobytu na prudkém slunci. (To pochopitelně říkat nahlas nebudu)
Do alegorie si každý jednotlivý čtenář dosadí přesně to, co potřebuje. Mezi řádky se dá najít řemeslně vedený děj, kouzlo dětství, rozdíly mezi světem malých a velkých, psychologie mezilidských vztahu… Pokud to umíte, najdete v příběhu přesně to, co hledáte a budete nadšeni. Autor zachytil vaše myšlenky.
Takových čtenářů je naštěstí většina. Jim vděčí Malý princ za svou nehynoucí slávu.
Část lidí to neumí. Mezi řádky nic nevidí, ale je to celosvětově proslulé dílo, tak jej adorují, pro svůj lepší pocit, taky.
Někteří přetaví ztrátu času nad knihou, která jim nic nedala, ve vztek a označí ji za “odpad”.
Ne, odpad to není.
Pro mě je Malý princ v literatuře, asi totéž , co Mona Lisa v malířství. Ten záhadný, tmavý obraz s nepříliš krásným obličejem má neuvěřitelnou uměleckou a historickou hodnotu. Proč? Proslulý tajemný úsměv? Ten zvládne každá dnešní holka. Pochopitelně nahodit, ne namalovat. Víc tam nevidím.
Naprosto bezpečně jsem v textu pochopila, že Růže psychicky vydírá Prince, vyhrožuje mu sebevraždou, pokud je ohrožena její jedinečnost.
A tady by bylo vhodnější, aby autor místo náhubku pro beránka, nakreslil princi talíř. Aby mohl květinu naservírovat beránkovi a ten ji se vší parádou sežrat.
Takhle by to bylo správně.
Nejen v pohádce.
I v životě je lepší se od vyděračských praktik ze strany okolí rychle oprostit.
Ani v tom se, bohužel, se Saint- Exupèrym neshodneme.
Jak tedy s přidělením hvězd knížce?
Vidím to na plných pět hvězdiček!
Ocenění výjimečně neposílám Malému princi, ale jednomu českému Honzovi. Ten v 16-ti letech přečetl knihu v originále a snad jí porozuměl víc než já.
tuhle knížku jsem dlouho měla v knihovně a od doby, kdy jsem jí zkoušela přečíst, jsem se k ní nevrátila. ale díky čtenářské výzvě mě to nakoplo a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji dočetla až do konce. každý si z tohohle díla vezme něco jiného a upřímně... ano, je to vlastně smutná kniha. je skvěle napsaná a zasazená do příběhu tak nenuceně, že si každý najde v tom to své. určitě se k ní ještě vrátím
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura dětský hrdina Malý princ sci-fi klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Neboj se Antoine, až se malý princ vrátí, okamžitě ti dáme vědět....