Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Není pohádka jako pohádka, není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury. Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka, která vám jistě bude tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později nejednou rádi vracet.... celý text
Literatura světová Sci-fi Filozofie
Vydáno: 1977 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
tuhle knížku jsem dlouho měla v knihovně a od doby, kdy jsem jí zkoušela přečíst, jsem se k ní nevrátila. ale díky čtenářské výzvě mě to nakoplo a musím říct, že jsem ráda, že jsem ji dočetla až do konce. každý si z tohohle díla vezme něco jiného a upřímně... ano, je to vlastně smutná kniha. je skvěle napsaná a zasazená do příběhu tak nenuceně, že si každý najde v tom to své. určitě se k ní ještě vrátím
Tak zase klid. Všemi opěvované zvěsti o tom, že "Malýho Prince můžeš číst každý rok a odneseš si z toho něco jinýho" se opravdu, ale opravdu nenaplnily.
Asi by se někdo ve školství měl zamyslet a přehodnotit osnovy. Dítě na základní škole nemá šanci tomuto skvostnému příběhu porozumět.
Malého prince jsem četla jako malá holka na malém gymplu, jak jsme osmiletému gymnáziu říkali. Příběh mě nezaujal, jen jsem si odškrtla další položku ze seznamu povinné četby.
O 20 let později jsem se rozhodla si Malého prince přečíst znovu, abych přišla na kouzlo tohoto příběhu. Aby člověk pochopil smysl toho, co nám Malý prince chce svým vyprávěním říct, musí si něco odžít.
Je to příběh plný nevinnosti, moudrosti a laskavosti. Po tolika letech, kdy jsem se ke knize vrátila, mě Malý princ nezklamal. Ba naopak :)
Tato kniha si ke mě našla cestu až v mých 53letech. A byl to opravdu silný zážitek.
Je to kniha laskavá a plná moudrosti. Poslouchala jsem jako audioknihu a přednes pana Viktora Preisse jen umocnil zážitek z knihy. Rozhodně doporučuji...... malým i velkým!
Na mňa táto kniha pôsobila depresívne. Iba som sa opäť presvedčil, že bestsellery stoja za prd.
Četl jsem jen kvůli maturitě, ale byl jsem z knihy nadšený. Jedná se o velmi emotivní dílo, zároveň poučné a krátké. Doporučuji jako takovou jednohubku.
Kdo by neznal Malého prince. Příběh pilota letadla, který ztroskotá na poušti a seznámí se s Malým princem, který po něm chce, aby mu nakreslil beránka. Díky pilotovi a Malému princi hledáme životní moudrosti, a to takovou formou, že to zaujme malé i velké čtenáře.
Po letech jsem se vrátila k této knížce, a to hlavně proto, že v televizi běžela inscenace Malého prince s Janem Cinou v hlavní roli. Chtěla jsem si tak příběh připomenout dřív, než se na ni podívám. A byla jsem za to moc ráda. Knížka je prostě úžasná a pro mě velká srdeční záležitost. Při čtení této knížky se vždy musím „smutně usmívat“, takové to poznání pravdy o světě a životě, které není vždy veselé, ale je to úžasně podané.
Spousta životních mouder a pravd, které nás můžou motivovat, abychom některé věci dělali lépe a abychom se na svět kolem sebe lépe dívali. Spoustu věcí, jako dospěláci, přehlížíme a nevnímáme. Je fajn se na svět podívat zase jednou dětskýma očima.
Tato kniha je pro čtenáře v každém věku. Každý si tu najde to, co je pro něj důležité a zajímavé. A rozhodně je to kniha, ke které se v životě zas a znovu vracím a věřím, že ani tentokrát jsem ji nečetla naposledy.
Myslím, že i lidé, kteří tuto knihu nikdy nečetli, znají alespoň jeden citát z textu.
A souhlasím s názory v komentářích, že při každém opakovaném čtení se dá ve vyprávění najít něco nového.
Srdcová záležitost.
Tak jsem ve svých 38 letech konečně dala Malého prince. Poslouchala jsem ho jako audioknihu a úplně jsem si ho zamilovala. Jsem důkazem toho, že je to kniha pro všechny věkové kategorie. V té knížce je tolik pravdy podané tím nejčistším způsobem v podobě vyprávění Malého prince... Knížku si musím za nějaký čas přečíst znovu.
Malý princ je pro mě srdcovka. Poprvé jsem ho četla až na střední v rámci maturitní četby, ale zamilovala jsem si ho. Po každém čtení v něm najdu něco nového a krásného. Doporučuji všem, kteří v sobě stále nosí zvídavé dítě s nekonečnou fantazií.
Četbě Malého prince jsem se, ani nevím proč, dlouhé roky bránila. Teď vím jaká to byla škoda.
Příběh mě chytl za srdce, až jsem se divila "kolik" toho v sobě obsahuje a kolik toho dokáže tak malý výtisk "říct".
Moc pěkné, k zamyšlení hodné dílo, které převážně pochopí lidé, kteří jsou uvnitř ještě, alespoň z části, děti. Je to krásná součást našeho já a osobně bych o ni nechtěla nikdy přijít.
"Ať se jedná o dům, o hvězdy nebo o poušť, co tvoří jejich krásu je neviditelné."
Malého prince jsem četla kdysi, ale teď mi dala mnohem víc až jako dospělá jsem pochopila smysl knihy a přistihla se, jak souhlasím nahlas s myšlenkami, které byly napsány.
Knihu jsem dostala jako malá a četla jí mockrát. Teď jsem ji našla a přečetla ji znovu. Srdcová záležitost. Jak pravdivé a výstižné. Povinná četba.
Náhled na tuto knihu změní to, když si uvědomíte, jak silně je v ní mj. obsažen aspekt narcistické poruchy osobnosti. K tématu doporučuji na youtube kanál nebo knihy prof. Vaknina, který tuto tematiku přibližuje mnohdy velmi poeticky (a občas i drasticky) prostřednictvím literatury.
K této knize se snad nedá ani nic nového napsat. Je to krásný příběh s mnoha moudry a metaforami o lidské povaze. Člověk ji v každém věku vnímá jinak a při každém čtení lze najít něco nového. Jeden citát z knihy, který mě zaujal při tomto čtení:
"Vyžaduji, aby druzí brali moje tragédie vážně"
Tuhle knihu znám už ze studentských let, ale nikdy jsem ji nečetla. Ke čtení jsem se dostala až teď a to jen díky povinné četbě svých dětí. Vůbec nechápu, jak mi taková krásná knížka s tak jemných a laskavým příběhem mohla unikat. Rozhodně se k ní budu vracet.
Malého prince jsem četla několikrát. Po pár letech jsem si přála knížku k Vánocům. No a mám ji doma stále při ruce. :-) Někdy si jen tak nalistuju libovolnou stránku a na chviličku vypnu... Je to prostě srdcovka.
Myslím si, že je podstatné, kdy knížku poprvé vezmeme do rukou.
Jako malou by mě to nejspíš neoslovilo tak jako v pozdějším věku. Nebo bych to úplně nedocenila... Ale za zkoušku tenhle poklad rozhodně stojí!
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura dětský hrdina Malý princ sci-fi klasická literatura
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Spolu s jarem, k nám přišlo i období Malého prince. Díky školskému systému.
Znovu se mi dostalo do ruky nejznámější vydání - to, co je na obrázku, ale taky poprvé i originální verze. Má stejné ilustrace a velikost písmen, není o moc silnější než české vydání, ale je poloviční - rozměr A5. Asi je francouzština výstižnější než čeština.
Tento komentář píšu proto, abych si utřídila myšlenky, kdyby došlo k diskuzi na dané téma.
Strhnout skvost světové literatury před školní mládeží není moc taktické, ale lhát se nemá, obzvlášť ne příbuzným.
Malý princ je alegorická pohádka. V tom tkví jistá celosvětová nadčasovost, ale zároveň je to její největší nedostatek.
Myslím si, že nikdo na Zemi přesně neví o čem to vlastně je. Kdoví, jestli to věděl sám autor. Možná, že knihu napsal následkem nadměrného pobytu na prudkém slunci. (To pochopitelně říkat nahlas nebudu)
Do alegorie si každý jednotlivý čtenář dosadí přesně to, co potřebuje. Mezi řádky se dá najít řemeslně vedený děj, kouzlo dětství, rozdíly mezi světem malých a velkých, psychologie mezilidských vztahu… Pokud to umíte, najdete v příběhu přesně to, co hledáte a budete nadšeni. Autor zachytil vaše myšlenky.
Takových čtenářů je naštěstí většina. Jim vděčí Malý princ za svou nehynoucí slávu.
Část lidí to neumí. Mezi řádky nic nevidí, ale je to celosvětově proslulé dílo, tak jej adorují, pro svůj lepší pocit, taky.
Někteří přetaví ztrátu času nad knihou, která jim nic nedala, ve vztek a označí ji za “odpad”.
Ne, odpad to není.
Pro mě je Malý princ v literatuře, asi totéž , co Mona Lisa v malířství. Ten záhadný, tmavý obraz s nepříliš krásným obličejem má neuvěřitelnou uměleckou a historickou hodnotu. Proč? Proslulý tajemný úsměv? Ten zvládne každá dnešní holka. Pochopitelně nahodit, ne namalovat. Víc tam nevidím.
Naprosto bezpečně jsem v textu pochopila, že Růže psychicky vydírá Prince, vyhrožuje mu sebevraždou, pokud je ohrožena její jedinečnost.
A tady by bylo vhodnější, aby autor místo náhubku pro beránka, nakreslil princi talíř. Aby mohl květinu naservírovat beránkovi a ten ji se vší parádou sežrat.
Takhle by to bylo správně.
Nejen v pohádce.
I v životě je lepší se od vyděračských praktik ze strany okolí rychle oprostit.
Ani v tom se, bohužel, se Saint- Exupèrym neshodneme.
Jak tedy s přidělením hvězd knížce?
Vidím to na plných pět hvězdiček!
Ocenění výjimečně neposílám Malému princi, ale jednomu českému Honzovi. Ten v 16-ti letech přečetl knihu v originále a snad jí porozuměl víc než já.