Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345671/bmid_maly-zivot-Fha-345671.jpg
4
1021
1021
Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.... celý text
Přidat komentář
Dlouhá kniha, ve které se opakují některé věci, události, činy postav stále dokola (např. neustálé omlouvání, slovní spojení "je mi to líto" je použito nesčetněkrát), takže po čase příběh až na výjimky nepřekvapí a ztrácí dech a věrohodnost. Vzpomínkové návraty působí občas chaoticky co se týče zařazení v čase. Ale jedná se o neobvyklý příběh, to zas ano.
Malý život
Knihu mi poskytlo @aktuellvydavatelstvo v rámci spolupráce na recenziu #spolupraca
Q: Vás názor na Malý život? Zaslúži si svoj hype ?
Všade ospevovaná kniha, plná TW a emočne nabitého deja.
Neviem aké som na začiatku mala očakávania ale po dočítaní viem, že sa líšia od toho, čo som dostala.
Príbeh sa točí okolo štyroch postáv,s ktorými som v podstate prežila skoro celý ich život.
Je to riadna šupa na psychiku a pokiaľ nie ste práve v najlepšom rozpoložení, nepúšťajte sa do nej.
Každá strana odkrýva ďalšie a ďalšie osudy postáv v priebehu niekoľko desiatok rokov.
Ani jedna strana nie je nudná alebo navyše. Každá tam má svoje právoplatné miesto a bez nej by to nešlo.
Juda, Willema, JB-ho a Malcoma si budem so sebou ešte dlho nosiť, pretože mi prirástli k srdcu a prežila som s nimi veľa.
Koniec som tak nejak čakala ale aj tak ma prekvapilo ako sa ho autorka chopila.
Je to silná kniha, ktorá má v sebe plno ťažkých tém a nemusí to sadnúť každému, preto ju ani nebudem odporúčať. Každopádne vám však poviem, že je to príbeh, na ktorý tak rýchlo nezabudnem. Ani by to nešlo.
680 strán kedy som sa samej seba pýtala, či to ozaj chcem ďalej čítať ale zvedavosť ma posúvala. Musela som si dej dávkovať po kúskoch, pretože niektoré pasáže sa nečítali ľahko ale neľutujem, že som tomuto príbehu dala šancu.
Málo kdy mě kniha dožene k slzám ale tato je výjimkou. Malý život se mi zaryl do srdce. Nejlepší kniha kterou jsem četla, doporučuji všema deseti.
Poprvé nevím co napsat a poprvé jsem u knihy tak brečela, že jsem nemohla přestat. Tahle kniha mne vzala za srdce i duši. Chtěla bych vzít toho malého osmiletého chlapce Juda do náručí, zamotat ho do hebké deky a vzít do bezpečí.
Tenhle příběh byl dechberoucí a bolestný, ale byly zde i okamžiky štěstí- prostě MALÝ ŽIVOT.
Tenhle příběh budu mít navždy v srdci a hlavě.
Navždy budete se mnou Jude, Willeme, Malcolme, Džejbí, Harolde, Julie, Andy.
Kniha navždy zůstane se mnou a je to jediná kniha, kterou bych si vzala kamkoliv.
To nejde popsat, to se musí přečíst a prožít. Pro mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. 5*/5*
Kniha, která před pár lety projela knižním světem. Rozhodla jsem se, že se tedy podívám na to, o čem byl (a je) ten humbuk.
Výsledek:
Na začátku víceméně poznáváme 4 postavy, z nichž 1, popřípadě 2 se posléze stanou hlavními. Sledujeme jejich zápolení se životem (s osudem, s vlastními rozhodnutími, nebo jak tomu kdo chce říkat). Toto sledování trvá několik dekád (což strašně cením).
Myslím si, že zamýšleným motorem, který má čtenáře nutit číst dál a dál je především ze začátku "záhadná" postava Juda. Příběh plyne, přítomnost se střídá s minulostí (především jakožto vzpomínky). Některé informace jsou podány random, jakoby mimoděk.
Postavy jsem přijala se vším všudy. Někdo kdo potřebujme charaktery nastavené do avengers moodu tak bude zklamán. Příběh (respektive plot, či fabuli) většinou při hodnocení dávám do pozadí, ale rozhodně byl velmi silný. Řemeslně je to parádní - ovšem je to román, který vyžaduje plnou pozornost čtenáře, obsahuje pasáže, které působí až filozoficky.
Takže proč ne pět hvězd? - ani za jeden z nich bohužel nemůže kniha ani autorka ale..pravděpodobně okolnosti nebo já sama. Prostě životní období čtenářky. Četla jsem to snad od konce února do června a to je prostě moc na to, aby se vytvořila nějaká katarze. Na což navazuje druhý důvod. Tím pádem totiž emocionální dopad, který kniha slibuje vůbec nebyl takový, jaký by měl (a mohl) být. Jednou jsem se strašně (pardon my french) nasrala (Caleb) a jedna část se pro mě stala strašně důležitou (parafráze: to by po mě mohli rovnou chtít, abych uběhl maraton)
A za třetí. Bohužel jsem si nedopatřením nechala vyspoilerovat hlavní události z konce knihy.
Nicméně i tak, je to velmi dobrá kniha a umím si představit, že ji někdo má jako svoji srdcovku
Začíst se do některých příběhů je oříšek. Tento příběh byl pro mě ořech. Po sto stranách už byla kniha zařazena v Nepřečtených. Možná tomu napomohla i obálka, ze které na mě vyzařovalo velké utrpení. Četla jsem si komentáře a divila se, jak někdo může dát 5 hvězdiček. Děs - jedna věta představuje jeden odstavec. Nečetla jsem každý den a tak se i stalo, že když jsem začala číst vůbec jsem netušila, kdo danou kapitolu vypráví. A proč se detailně rozepisuje, kdo koho potkal a co s ním zažil. Nicméně díky těm komentářům se ve mně probudila síla zkusit číst dál. Tak jsem četla a pak už se nedalo odejít.
A teď po dočtení (stále plná emocí) jsem ráda, že jsem to nevzdala. A vidím, že bez toho detailního rozepisování a vzpomínání , které mi na začátku vadilo, by to nebylo ono. A tak i přes ty složité dlouhé věty dávám za pět.
Někdy mám problém se do nové knihy začíst a trvá mi pár stran, než si zvyknu na její styl a tempo. Ovšem do Malého života jsem vplula velmi lehce a přirozeně. Autorka hned od začátku staví atraktivní fiktivní svět, v němž budeme sledovat osudy čtyř hlavních postav, a musím přiznat, že mi tento svět přišel tak odlišný od toho mého a tak pohlcující, že jsem se v průběhu dne v práci těšila, až se do něj zase ponořím a uteču tak od reality.
Postupem knihy však opustíme idylu mladých mužů začínajících život po škole, pro něž je otevřen celý svět a ponoříme se do jejich vnitřních soubojů, traumat a strašáků ve skříni. Nyní, 14 dnů po dočtení knihy, mohu říct, že ačkoliv to bylo mnohdy těžké, jsem ráda, že jsem u knihy s Judem vydržela při postupném odhalování jeho bolestivého příběhu. Musím napsat, že jsem zvyklá číst podobně těžkou literaturu a jsem už značně otupená setkáváním s těmito tématy, přesto na mě kniha zapůsobila, ale v jiném smyslu. Nejvíce dojemné mi totiž přišlo, že cokoliv Jude udělal, jeho přátelé při něm stále stáli, strachovali se o něj, byli tam pro něj. Zapůsobilo na mě, jak se člověk vyrůstající v odmítajícím a hrůzném prostředí, nakonec v dospělosti dočkal milující rodiny, i když pro něj bylo obtížné ji přijmout.
Kniha mě nedohnala k slzám, jako mnohé tady, ale to neznamená, že se mě nedotkla. Často jsem na hlavní hrdiny myslela, tělem mi vždy projelo mrazivé chvění. Je to velmi smutný příběh plný odporných věcí, které jsou lidé schopni způsobit druhým lidem, zároveň je tam ale i světlá naděje v podobě hodných lidí, z kterých láskyplnost a oddanost sálá ze stránek všemi směry.
Je fakt, že pro jednoho člověka mi tam těch útrap přišlo opravdu moc, tohle mě nejspíš udrželo od pláče, protože chvilkami mi to přišlo nereálné, ale i přes to jsem cítila velkou lítost (a strašnou zlobu ke všem těm zrůdám) a měla vždy chuť Juda silně obejmout a nepustit (i když on by asi zrovna nadšený nebyl :) ). Měla jsem chuť obejmout a vzdát obdiv i Haroldovi a Willemovi za to, jaké to jsou krásné a čisté duše, zároveň i kamarádi a blízcí z Judova okolí ve mě dávali naději na to, že by ten smutný příběh nakonec mohl skončit dobře.
Je to asi nejzmatenější hodnocení co jsem kdy psala, píšu hned po dočtení knihy, jsem plná dojmů a myšlenky se mi honí stále hlavou. Jedno vím jistě - na tuhle knihu nezapomenu a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Kniha stojí za přečtení, ať už si na ni uděláte názor jakýkolivpak pochopíte, proč se tak těžko vyjadřují pocity z ní
Nikdy jsem u knihy necítila tolik silných emocí najednou. U knížek se někdy směju, brečím nebo jsem naštvaná, ale tohle byla absolutně jiná úroveň vnímání knihy a toho co mi dává. Někdo říká, že je to citové vydírání a podobně, ano hraje to záměrně na city ale v tomto příběhu a osudů lidí je něco co se vryje do kůže a nechce se pustit. Knihu jsem četla delší dobu a vytvořila si s postavami až hluboký vztah a rány co s dějem přicházely bolely víc a víc. Několikrát mi bylo skutečně fyzicky špatně i když je to fikce a měla jsem chuť třísknout knihou o zeď. Rozebírání sexuality, zneužívání, síly přátelství, důvěřivosti, osudu, lásky, sebedesktručních a sebenenávistných sklonů, smrti, na tom kniha stojí a při tom je to nádherně psaná literatura. Navíc nikdy nevíte, co vás na další stránce čeká, skutečně jsem si netroufla něco odhadovat a čím víc se blížíte konci, tím víc bomb vybuchuje. Copak toho nebylo dost? Ne to sakra nebylo. Člověk přemýšlí jak moc je schopný ubližovat sám sobě.
Taky bych chtěla poznamenat že ten nechutný ubožák(tady bych použila sprosté slovo) bratr Luke je nehorázný zbabělec a to jak skončil, mě absolutně neuspokojilo. Stejně jako osudy většiny záporných postav.
No ale jsem autorce moc vděčná za postavu Herolda
Závěr knihy jetěžký, smíšenost pocitů hluboká a myšlenky proudí v hlavě ještě dlouho poté.
Velmi působivý román. Bude patřit mezi ty,které jsem měla tu čest číst a které v paměti ani po letech nevyšumí. A to i přes to,že to pro mě nebylo vůbec lehké čtení (kdo je vypravěč,komu vypráví,kdy se děj vlastne odehrává,všechny ty připojené "mimochodem" příběhy v závorkách)...ze začátku jsem se nemohla začíst a vlastně jsem čekala něco úplně jiného,což podle všeho byl autorčin záměr. Když už jsem pochopila,o co jde,bylo čtení jako droga,kterou potřebujete a zároveň se bojíte,co s vámi provede.
Uf, tohle bylo pro mě celkem náročné čtení. Ale když jsem zdolala 100 stran, tak jsem se do příběhu ponořila. A byla jsem naprostou nadšená. Jediné za co sražím hvězdičku je ten konec. Ten mi přišel zase takový zkrácený. A bylo mi to líto. Na to jak se celou dobu seznamujete s postavami, když se vám dostanou konečně pod kůži, tak vám je někdo rychle sebere. A je konec.
Každopádně naprosto chapu, proč každý tvrdí, že by si to měl přečíst každý. Je to fakt totiž dobrý! Velmi osobitý!
Chtěla jsem toho napsat tolik, ale dívám se, že už vše bylo napsáno. Malý život je bezesporu výjimečnej román a dala jsem si načas, byla by i škoda tu bichli zkusit zkrotit za tři dny.
Líbilo: forma románu, prolínání časů (takový to odskočení v půlce vyprávění někam úplně jinam), vystavění charakterů postav, neurčitěj vypraveč na začátku kapitoly a taky to, že autorka podává i ty děsivý zážitky tak zdánlivě bez emocí... A pak ty emoce narve někam jinam a člověka to dostane. Líbilo se mi, že mě kniha zasáhla, dvakrát jsem brečela a několikrát měla na krajíčku, taky jsem ji chtěla odložit - ze začátku z nudy, hah, a potom z hnusu (ale to jsem chtěla jen tak na dvě minutky).
Nelíbilo: Vše, co mi přišlo nereálný. Judovo dětství. Ale ne proto, že bylo traumatizující, ale proto, že toho bylo prostě moc. Klášter, bratr Luke, kamioňáci, doktor, dětskej domov, no takhle to vypadá, že každej druhej muž je na chlapečky. Myslím, že k vystavění Judova charakteru pro román a jeho zlomení by stačilo mnohem míň a bylo by to reálnější... Taky je v příběhu trochu moc gayů (čímž nemyslím, že mi to vadí, ale i to není podle mě reálný - i v jejich kruzích se mi nechce věřit tomu, že každý druhý pár je homosexuální) a všichni jsou úspěšní. Ne normálně úspěšní, ale přímo megalomansky, mezi těma lidma není nikdo, kdo nemá světově uznávaný jméno, stipendijní fond a minimálně tři byty.
A i když to vypadá, že Malý život teď akorát haním, není to tak. Je to krásný čtení, smutný, ale krásný. Vyhraďte si v životě 21 hodin (jo vím to, protože moje soustředění dostává na prdel a musela jsem si na čtení natahovat Forest) na tuhle cihlu a čtěte.
Přečetl jsem nejen svoji letošní "knihu roku" (2022), ale také jednu z nejlepších, jaké jsem četl v posledních letech. Americká spisovatelka havajsko-japonsko-korejského původu Hanya Yanagihara (*1974) napsala vskutku velký a výjimečný román Malý život (A Little Life, 2015), a to nejen rozsahem, ale především hloubkou a záběrem, s nimiž zpracovala temný a silný, místy velmi tragický příběh o velkém celoživotním přátelství, o dospívání a zrání, o nadějích i zklamáních, o kariéře a vztazích, o nesmírných jizvách z dětství a o tom, že tyto jizvy nedokáže úplně spravit ani sebevíce hojivá síla lásky, o nemoci a bolesti, s nimiž se taky musí žít, a o tom, jaké hrůzy někdy mohou páchat lidé na druhých... Jeden z nejsilnějších a nejdrásavějších románů, jaké jsem kdy četl. U málokterého díla jsem se tolik nabrečel nebo měl minimálně v očích slzy a málokteré jsem musel tak vydýchávat a při čtení si dělat pauzy. Ale přes všechnu tu bolest a krutosti, o nichž autorka píše, je to román nádherný, který se mi dobře četl a ani ta délka (640 stran většího formátu) mi nevadila.
Příběh čtyř přátel z vysoké školy, které pak sledujeme po několik desetiletí, jak žijí v New Yorku a plní si své sny a kariéry. Hezký a nesmírně laskavý herec Willem Ragnarsson, bystrý a břitký gay černošský malíř Jean-Baptiste Marion zvaný DžejBí, skvělý architekt Malcolm Irvine a postava ústřední, Jude St. Francis, vynikající právník a geniální znalec mnoha dalších oblastí, rezervovaný, tajemný, skrývající děsivou minulost, s níž se nedokáže zcela vyrovnat a z níž si nese následky na celý život – vskutku nezapomenutelná postava! A kolem nich další, z nichž vyniká zejména Judeův obětavý a věrný lékař Andy a Judeův profesor práva Harold, stejně jako postavy záporné z Judeovy minulosti, bratr Luke či doktor Traylor.
Přeložila Petra Diestlerová, vydal Odeon, 2022 (první české vydání 2017).
Malý život. Nezapomenutelná kniha. Mnozí ji řadí mezi to nejlepší, co kdy četli, a já mezi ně nově patřím.
Kniha sleduje příběh čtyř kamarádů žijících v New Yorku od jejich studentských let až do středního věku. Příběh začíná zlehka, říkáte si, že to bude fajn, asi občas smutné, nějaké ty lásky a hledání sebe sama. Ale to ještě zdaleka nevíte, co vás čeká.
Kniha je plná kontrastů - láska/nenávist, souznění/nedůvěra, závislost/odtažitost, bohatství/chudé poměry, radost/bolest, naděje/utrpení; takto bych mohla pokračovat dlouho. Autorka si se čtenářem pohrává, máte pocit, že už to snad ani nemůže být horší, a ono se to vždy pokazí o kus víc. Nádherná sonda do mysli a pocitů, do mezilidských vztahů.
Nečekejte žádný pozitivní závěr či myšlenku, která by vás nějak namotivovala. Snad jen - obklopujme se těmi, kteří nás milují, a važme si toho, co máme.
Nebudu zde zacházet do přílišných detailů, jen chci zdůraznit, že každá nahuštěná strana téhle 600 stránkové bichle za to stála.
Autorce má v tomto roce vyjít v českém překladu nová kniha a já se už nyní moc těším!
A samozřejmě - 5/5!
Mrazivý zážitek o rozkladu jedné duše a nemožnosti sejít z jednou vytýčené cesty. Ani zdaleka dokonalý, chybělo mi víc Malcolma a z nějakého naprosto iracionálního důvodu vůbec nesedl výlet do Alhambry. Emocionálně naprosto vyčerpávající, balancující až na samé hranici fyzické bolesti, s tak šíleným odhodláním tlačit na pilu, že si říkáte, že tohle už prostě, kromě toho číst dál, nedokážete nadále brát ani vážně. Skoupý na nechutné detaily, až vás všechny ty odporné činy nechávají téměř chladnými, včetně jedné posrané autonehody a rozsekají vás až následky táhnoucí se desítky let nebo pár týdnů, odhalující mnohem víc než jen žiletkami obnažené krvácející maso. Četla jsem do dvou do rána s vědomím, že za tři hodiny vstávám do práce, ale přes všechny ty nedostatky to prostě nebylo možné odložit. A bylo to.…….. však vy víte.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Čím začít... Knihu jsem četla asi měsíc - začátek šel ztěžka, potřeba navyknout si na autorčino velmi podrobné líčení postav, historek, okolí... Po asi 100 stránek jsem se jak lusknutím prstu dostala na stranu 500, objasňování postavy Judea opravdu skvost. A ten konec... já nevím, sekla bych to opravdu o dost listů dříve. Děj jako takový je opravdu "krásný", má hloubku, určitě to ve Vás něco zanechá, přinutí Vás to k zamyšlení - alespoň pár věcí. K autorce - nevím, jak píše jiné knihy, neměla jsem možnost přečíst jich více (upřímně zřejmě po jiné knize ani nešáhnu). Daná kapitola vždy vždy výstižné zarážející jádro obklopené několika "nudnějšími" vrstvami, obdivuji, jak se vcítila do různých způsobů přemýšlení postav, ale za mě zkrátka stále platí přísloví "někdy je méně více". Tím, jak byly občas nedůležité věci příliš dlouhé, nespočetněkrát opakování několika frází, několika myšlenek pořád dokola... ubralo to na dojmu a postupně i na důležitosti prvotních pocitů (alespoň u mě). Minimálně 200 stránek bych vytrhla a raději si přečetla rozvinutější věty, historky a přemýšlení u jiných postav, které byly taktéž hlavní, ale nebyly zas tak v popředí samostatně (Malcolm + jeho otec, i JB, Julie...) - klidně i v myšlení právě nad Judeem, jelikož se celý příběh točí kolem něho. Přišlo mi, že se ke konci neustále motaly ty stejné věci - Willem, Jude, Harold... Každopádně bych to shrnula tak, že jsme velmi vděčná za přečtení knihy, doporučila bych ji spíše lidem, kteří pro to mají ten správný "cit", ale znovu bych si ji již neotevřela. Její hype chápu - opravdu povedená kniha, autorka je opravdu vynikající a napsala skvělý jedinečný příběh, ale mám raději knihy, po jejichž přečtení mám smíšené pocity a jsem zklamaná, že jsem ji již přečetla, že jsem se nedověděla více... Tady jsem byla opravdu ráda, že jsem knihu konečně přečetla a bylo vše krásně popsané, odvozené a vysvětlené autorkou tak perfektně, že mi již moc nezbylo nad čím přemýšlet (snad jen nad tím smutným příběhem celkově...).