Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345671/bmid_maly-zivot-Fha-345671.jpg
4
1021
1021
Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Co se zprvu jeví jako generační příběh party mladých lidí, žijících život někdy naivně lehkovážný, jindy intelektuální, někdy bezcílný, jindy ustaraný, se rychle mění v silně emocionální drama. které si rozhodně nebere servítky. Autorka se s nesmírnou komplexností věnuje charakterům postav. Vykresluje je do takové hloubky, že už po nějakých 200 stranách jsem měl pocit, jako bych hlavní postavy znal mnohem více než by bylo za pár dnů čtení možné. Jako bych s nimi opravdu dlouhá léta žil a poznával je. Každý den, kdy jsem šel pokračovat ve čtení, jako bych šel číst o někom, koho dobře znám a projevovalo se to i při čtení, kdy jsem dopředu znal reakci postav na probíhající situace. Nicméně příběh se točí zejména kolem Judea. Postupné nahlížení pod křehkou skořápku Judeovi osobnosti, na jeho, životem se zmítající a na cáry roztrhanou duši, mi způsobovalo mé vlastní vnitřní bolení. Hluboké bolení z pocitu marnosti, vnitřní potřebě mu pomoct a směřovat děj tak, jak by se podle mě samotného hodilo, aby byl pozitivně ovlivněn vývoj. Opravdu silné! Bohužel, kniha má pro mne i pár slabých stránek. Nejvíce ze všeho mi vadila až absurdní míra stále stejného, monotématického utrpení, kterým si Jude musel ve svém životě projít. Retrospektivní pohledy do jeho života vypadaly, jakoby byl svět kompletně plný jen pedofilních homosexuálů. Sehnat jich po maloměstských motelech, kudy byl několik let vláčen, doslova několik tisíc. Sehnat je opravdu na denní bázi několik let, to je trochu přestřelené, i když si nedělám o zvrhlosti ve společnosti žádné iluze. Stejný nášup zneužívání však musel dostat i před tím, od prakticky všech v klášteře, poté od většiny vychovatelů a následně ještě potkávat doslova zástupy pedofilních homosexuálů za volanty kamionů. Opravdu ke zlomení těla i mysli nestačí méně? Opravdu se nenašel jeden jediný trýznitel, který by měl aspoň potřebu jiného typu trýznění a teroru? Tohle bylo na knize, bohužel, jednoznačně přestřelené, nevěrohodné a naprosto to ve mě anulovalo veškeré emoce z těchto děsných prožitků. Jsou to ty nejdrastičtější části knihy a přitom bez náležitého efektu. K tomu, aby se člověk vnitřně úplně zhroutil, stačí zlomek toho, čím si Jude musel projít.
Jen drobně mi pak vadilo, zejména na začátku knihy, hraní si s různými časy a formami vyprávění a záměrné neodhalování totožnosti osoby, jejímž pohledem byla ta která kapitola vyprávěna. Později, kdy jsem postavy znal do hloubky to nevadilo a nebylo ani nutné osobu jmenovat, jelikož bylo zřejmé z chování a jednání, kým že pohledem jest právě čtená kapitola vyprávěna.
Ze všeho nejméně, ale přesto, jsem se pak pozastavoval nad zvláštní sociální bublinou v níž se kniha a její hrdinové pohybují, kde byl téměř každý gay a pokud ne on sám, pak měl alespoň příbuzného, který byl. Je to vlastně jedno, nevadí mi to, jen to působilo až normativním společenským stavem a prostě mírně nerealisticky. Není to nic důležitého, ale mozek na to občas upozornil.
I když jsem o tom dlouze přemýšlel, zda to, co mi na Malém životu vadilo, by mělo mít vliv na výsledné hodnocení, nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Sice se rozcházím s autorkou v názoru na míru bolesti, kterou na Juda musela seslat, aby náležitě odůvodnila jeho rozpadlou osobnost, rozhodně jí nebylo třeba až nesmyslně tolik, ale Malý život mě zasáhl maximální silou. Přesně tak, jak čtenáře zasáhnout měl a ještě pár dní po dočtení ve mně ta bolest zůstane. Možná i víc než pár dní. Bolest za Judyho, za jeho duši navždy roztrhanou jinými lidskými bytostmi.
Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku.
Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou.
Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty.
Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost.
Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.
Bylo to neskutečně zdlouhavé čtení. Místy mě kniha bavila, ale ve skutečnosti jsem se těšila, až bude konec. Možná jsem ji nečetla ve správnou životní dobu a byť obsahovala velmi dojemné pasáže a náročná témata, ne úplně na mě dolehla a zapůsobila, což patrně měla.
Literárně velmi dobře napsaný příběh, který se dobře čte. Bohužel co se týká obsahu, tíha na mě nedolehla. Neštěstí tam totiž bylo tolik, že mi vlastně nepřišlo uvěřitelné, že se stane jednomu člověku. A taky v té dávce deprese, kterou Jude měl si myslím, že by to ostatní prostě vzdali a rozhodně se ho nesnažili ještě v 50 letech pořád uzdravovat.
Za celý můj "čtenářský život" jsem nic tak psychologicky hutného, emocionálně hlubokého a těžce stravitelného zatím nečetla.
Každá stránka té knihy bolí, zraňuje, pomalu mučí a trhá na kousky, takže se to musí odkládat a vydýchávat. Obsah tohodle románového kolosu tíží jak závaží ještě dlouho po přečtení..... nedoporučuju homofobům a jedincům s nedostatečnou mírou empatie (můžete si ji tu otestovat), představivosti a hlavně trpělivosti.
Pokud bych měla tento čtenářský "masochistický zážitek" přirovnat k některé jiné knížce, maličko se tomu přibližují díla Davida Vanna, ten je tedy milosrdnější, co se týče počtu stránek a čtenáře tudíž netrápí příliš dlouho. Není to kniha na jedno pochmurné odpoledne, ale pořádně zdlouhavý proces, který člověku dá nahlédnout do velice temných míst tam uvnitř .... V tomhle směru si dám asi chvíli "voraz"...
Po dočtení této knihy se cítím totálně emocionálně rozebraná. Ještě žádná kniha ve mně po jejím dočtení nezanechala tak hluboký otisk… Je to přesně ten typ knih, na které po jejich dočtení opravdu nikdy nezapomenete. Autorka umí opravdu skvěle a detailně popsat jednotlivé charaktery postav, vystihnout jejich psychiku tak, že se čtenář cítí, jakoby všechny, obzvláště hlavní postavy Willema a Judea, znal a prožívá tak vše naplno s nimi. Kniha je neuvěřitelně krásná a hrůzná a děsivá zároveň. Především když se čtenář postupně dozvídá celý Judův příběh – příšerné, čím si musel od raného dětství projít – tolik neléčené bolesti a traumat! Při čtení některých pasáží se mi dělalo až fyzicky zle, při čtení jiných pasáží mi tekly slzy… Možná tam na mě bylo až trošičku moc homosexuálních vztahů (skoro každý byl gay), ale to nijak neubírá na kvalitě této knihy. Pokud máte rádi psychologické romány, které jdou opravdu do hloubky (až na dřeň), rozhodně knihu doporučuji.
Definice toxického vztahu na 600 stranách v podivném bezčasí, které zahrnuje přes 30 let. Celkem vzato je to úmorná kniha, která má sice závažné téma, ale kdyby neměla, tak to není amíkovský generační román.
(SPOILER) Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě uchvátil nejen samotný příběh, ale i styl psaní, kde si autorka dokáže hrát s emocemi tak, že jsem Judea chvíli měla ráda a chvíli nesnášela. Příběh je možná až zbytečně moc krutý. Už jsem si říkala, že autorku musel nějaký chlap hodně naštvat, když všechny muže v románu povraždila. Ale i přes veškerou krutost a bolest, která v příběhu byla, mi kniha dlouho utkví v paměti. Asi nebudu mít potřebu si ji někdy v budoucnu znovu přečíst, každopádně patří mezi nejzajímavější knihy, jaké jsem kdy četla.
Toto byla nejvíc bezútěšná kniha, kterou jsem kdy četla, a to už jsem četla ledacos. Dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, co má autorka za vnitřní démony, když stvoří příběh, ze kterého pro postavy příběhu nečiší ani jiskřička naděje. To co stvořila si koleduje o diagnózu. Ani nemůžu říct, jestli se mi kniha líbila, nebo nelíbila, každopádně končí tak, jak už čtenář na začátku tuší, jenom to trvá přes 600 stran.
To tedy bylo hutné čtení. Co všechno člověk vydrží, když má přátele, kteří sice neví s čím pomáhají, ale pomáhají již jen tím, že jsou. Příběh plný hnusu a zároveň plný dobra a lásky. Sice jsem nepochopila, proč šli všichni Judemu na ruku, ale asi by jinak nebylo možné tak důkladně a důsledně popsat duši a myšlenky zneužívaného člověka.
Ufff…
Páni, tohle jsem četla dlouho, ale jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla…
Kdo z nás by něco takového zvládl a vydržel…? A hlavně tak dlouho…
(SPOILER)
Kniha, která má podle všeho jediné poselství, a to, že některé věci zkrátka nelze napravit, někteří lidé nikdy nebudou v pořádku, i kdyby se okolní svět na hlavu postavil.
Co mi utkvělo v paměti nejzřetelněji je myšlenka, že Willem se dlouhé roky neptal, i když tušil pravdu ne proto, že by mu na Judovi nezáleželo, ale protože věděl, že není připravený slyšet odpověď. Nevím proč, ale tohle mi na celé knize přišlo nejsilnější.
Na někoho to může působit temně, depresivně a dost možná i melodramaticky, ale nejde o ty stinné stránky příběhu. Jde o drobné projevy náklonnosti, o vlídná slova, jemné doteky a bezpočet šancí, začínat zas a znovu. Ne nadarmo tam autorka zmiňuje, že se Jude musel naučit ,,znovu chodit".
Tahle knížka vás zraní, ale pokud dokážete číst mezi řádky, pak vám předá něco silnějšího, skutečnějšího, než jen zoufalý příběh jednoho zoufalého kluka.
(SPOILER)
To byla ta nejhorší a nejdepresivnější kniha, jakou jsem kdy četla. Ani jedna stránka té kniha nebyla pozitivní, ani jediná. Vždy, když se něco pozitivního objevilo, tak to zase rychle zmizelo a to buď nemocí, nehodou, záchvatem, hádkou nebo čímkoli jiným.
Kniha se zaměřuje na Juda a při tom všem, co se o něm napříč knihou dozvíme, vyvstává jen otázka, jak se tohle všechno může přihodit jednomu člověku? Připadá mi, že si z toho autorka urobila trochu parodii s generátorem lidského neštěstí. Nestačilo to, že tam figurovali témata jako znásilňování dětí, dětská prostituce, sexuální otroctví, únos, fyzické a psychické týraní všeho druhu, autorka si řekla, že tam ještě přidá sebepoškozování, pokus o sebevraždu, úspěšnou sebevraždu, drogovou závislost, nenávist k sobě samému a kopec dalších. Neexistuje téma o lidském neštěstí, které by v knize nebylo zmíněno.
Kdybych tu knihu měla ve fyzické podobě, tak ji spálím. Teď jenom lituji, že jsem za toto vyhodila peníze.
Jude je nejnarušenějším člověkem, jaký kdy ve vymyšleném a možná i v reálném světě existoval. Přesto napříč celou knihou, celých 630 stran odmítá odbornou pomoc (dobře, až na výjimku asi posledních 5 stránek). Nevidí sám sebe jako nemocného. Zároveň vůči sobě pociťuje tolik sebenenávisti, že to snad ani není možné.
V knize se neustále děje to samé, Willem, Malcolm a Džejbí se starají o Juda, Jude si ubližuje, všichni se ho snaží donutit přestat, on si ubližuje dál, nikdo o něm nic neví a on jim to nikdy neřekne, a když na něj trošičku zatlačí, tak si dále ubližuje.
Andy a Harold ho eventuálně donutili chodit po Willemově smrti k psychiatrovi, ale za celých předešlých 30 let se jim to nepovedlo? Andy jenom při každé návštěvě počítá Judovi nové řezy, ale najednou když mají něco po 50 se konečně zatne a řekne mu, že bude docházet k psychiatrovi, jinak ho dá hospitalizovat? A to nešlo dříve?
Celá kniha má 630 stran, i když jsou to ty samé věci, které se opakuji pořád dokola a dalo se to napsat tak na 300.
Zároveň ke konci knihy autorka zabije Willema, jediného člověka, kterého Jude miloval. Vážně? To jsem chtěla hodit čtečku přes celý pokoj. Pak se tam ještě asi 100 stran plácá kolem, než Jude konečně spáchá sebevraždu, i když není možné, že to někdo nečekal po přečtení tak 30% knihy. Prostě tato kniha je pro mě jedno velké NE a lituji, že jsem jejím čtením strávila týden života.
NÁROČNÁ A SMUTNÁ KNIHA.
Moc špatně se mi četla, ale SAKRA stojí za přečtení !
Příběh Juda mi trhal srdce na kousky, po tváři mi tekly slzy.
Zneužívání v dětství, ponižování, strach, neuvěřitelná bolest, sebepoškozování a pocit, že jste ošklivý, poškozený, zbytečný, nechcete nikoho žádat o pomoc a nechápete proč by vás někdo mohl mít rád...
To všechno Jude prožil a já měla chuť ho obejmout.
Říct mu, že každý je jedinečný, každý si zaslouží být šťastný.
Je to i příběh výjimečného přátelství a lásky.
Je to příběh utrpení.
Je to kniha, která mě nenechala vydechnout, musela jsem na ní pořád myslet a
JEŠTĚ DLOUHO BUDU...
dobrá, ale ťažká kniha, nie len témou, ale aj spôsobom opisu príbehu. velmi dobre opísaný smútok a zúfalstvo nad stratou milovanej osoby.
Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.
(SPOILER) Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Jak někteří zde píší, trvalo mi to skoro měsíc se knihou prokousat, ale to není způsobeno tím, že by byla nudná, ale naopak jsem si to místy musel dávkovat a jsem za to rád. Je to hodně silná kniha, která ve mně něco zanechala, přesně tak by to mělo být. Emoce na vás stříkaj z každý stránky, a když už máte jiskřičku naděje, že to bude lepší, tak vás to zase srazí na kolena. Je to skvěle napsáno a cesta do hlubin zlomené duše byla skvěle napsána. Do knihy jsem se zamiloval, ale zároveň ve mně zanechala hlubokou ránu. Dílo na mě hodně zapůsobilo, zamýšlím se nad sebou a přemýšlím i nad osudy hrdinů knihy. Někteří vyzdvihují nereálnost postav, jejich velké kariéry, jejich obrovské smůly, ale takový je malý život, který žijeme každý z nás.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Bylo toho tolik, že nevím, jak začít. Z počátku jsem nebyla úplně nadšená, musela jsem se trochu zorientovat, ale potom...Pecka. Autorka píše o ději docela neosobně, že ani nevěříte, z jakou lehkostí vám láme srdce, ale pak se vrhne na dlouhý a hluboký popis emocí a já poraženě přiznávám, že jsem knížku musela kolikrát zavřít a prodýchat ji. Hanya Yanagihara má na toto totiž velký dar, až takový, že je snad nemožné, aby příběhy všech postav neprožila. A ano, mohli bychom tu debatovat o tom, jak dlouhá knížka je a jak moc je zbytečně protahovaná, když je jasné, že tohle nikdy nemůže dospět do šťastného finále, ovšem já ji miluji přesně tak a možná bych se nebránila ještě delší verzi s více částmi o DžejBím, protože v některých momentech bych ráda znala jeho úhel pohledu.