Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345671/bmid_maly-zivot-Fha-345671.jpg
4
1076
1076
Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.... celý text
Přidat komentář
Ufff…
Páni, tohle jsem četla dlouho, ale jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla…
Kdo z nás by něco takového zvládl a vydržel…? A hlavně tak dlouho…
(SPOILER)
Kniha, která má podle všeho jediné poselství, a to, že některé věci zkrátka nelze napravit, někteří lidé nikdy nebudou v pořádku, i kdyby se okolní svět na hlavu postavil.
Co mi utkvělo v paměti nejzřetelněji je myšlenka, že Willem se dlouhé roky neptal, i když tušil pravdu ne proto, že by mu na Judovi nezáleželo, ale protože věděl, že není připravený slyšet odpověď. Nevím proč, ale tohle mi na celé knize přišlo nejsilnější.
Na někoho to může působit temně, depresivně a dost možná i melodramaticky, ale nejde o ty stinné stránky příběhu. Jde o drobné projevy náklonnosti, o vlídná slova, jemné doteky a bezpočet šancí, začínat zas a znovu. Ne nadarmo tam autorka zmiňuje, že se Jude musel naučit ,,znovu chodit".
Tahle knížka vás zraní, ale pokud dokážete číst mezi řádky, pak vám předá něco silnějšího, skutečnějšího, než jen zoufalý příběh jednoho zoufalého kluka.
(SPOILER)
To byla ta nejhorší a nejdepresivnější kniha, jakou jsem kdy četla. Ani jedna stránka té kniha nebyla pozitivní, ani jediná. Vždy, když se něco pozitivního objevilo, tak to zase rychle zmizelo a to buď nemocí, nehodou, záchvatem, hádkou nebo čímkoli jiným.
Kniha se zaměřuje na Juda a při tom všem, co se o něm napříč knihou dozvíme, vyvstává jen otázka, jak se tohle všechno může přihodit jednomu člověku? Připadá mi, že si z toho autorka urobila trochu parodii s generátorem lidského neštěstí. Nestačilo to, že tam figurovali témata jako znásilňování dětí, dětská prostituce, sexuální otroctví, únos, fyzické a psychické týraní všeho druhu, autorka si řekla, že tam ještě přidá sebepoškozování, pokus o sebevraždu, úspěšnou sebevraždu, drogovou závislost, nenávist k sobě samému a kopec dalších. Neexistuje téma o lidském neštěstí, které by v knize nebylo zmíněno.
Kdybych tu knihu měla ve fyzické podobě, tak ji spálím. Teď jenom lituji, že jsem za toto vyhodila peníze.
Jude je nejnarušenějším člověkem, jaký kdy ve vymyšleném a možná i v reálném světě existoval. Přesto napříč celou knihou, celých 630 stran odmítá odbornou pomoc (dobře, až na výjimku asi posledních 5 stránek). Nevidí sám sebe jako nemocného. Zároveň vůči sobě pociťuje tolik sebenenávisti, že to snad ani není možné.
V knize se neustále děje to samé, Willem, Malcolm a Džejbí se starají o Juda, Jude si ubližuje, všichni se ho snaží donutit přestat, on si ubližuje dál, nikdo o něm nic neví a on jim to nikdy neřekne, a když na něj trošičku zatlačí, tak si dále ubližuje.
Andy a Harold ho eventuálně donutili chodit po Willemově smrti k psychiatrovi, ale za celých předešlých 30 let se jim to nepovedlo? Andy jenom při každé návštěvě počítá Judovi nové řezy, ale najednou když mají něco po 50 se konečně zatne a řekne mu, že bude docházet k psychiatrovi, jinak ho dá hospitalizovat? A to nešlo dříve?
Celá kniha má 630 stran, i když jsou to ty samé věci, které se opakuji pořád dokola a dalo se to napsat tak na 300.
Zároveň ke konci knihy autorka zabije Willema, jediného člověka, kterého Jude miloval. Vážně? To jsem chtěla hodit čtečku přes celý pokoj. Pak se tam ještě asi 100 stran plácá kolem, než Jude konečně spáchá sebevraždu, i když není možné, že to někdo nečekal po přečtení tak 30% knihy. Prostě tato kniha je pro mě jedno velké NE a lituji, že jsem jejím čtením strávila týden života.
NÁROČNÁ A SMUTNÁ KNIHA.
Moc špatně se mi četla, ale SAKRA stojí za přečtení !
Příběh Juda mi trhal srdce na kousky, po tváři mi tekly slzy.
Zneužívání v dětství, ponižování, strach, neuvěřitelná bolest, sebepoškozování a pocit, že jste ošklivý, poškozený, zbytečný, nechcete nikoho žádat o pomoc a nechápete proč by vás někdo mohl mít rád...
To všechno Jude prožil a já měla chuť ho obejmout.
Říct mu, že každý je jedinečný, každý si zaslouží být šťastný.
Je to i příběh výjimečného přátelství a lásky.
Je to příběh utrpení.
Je to kniha, která mě nenechala vydechnout, musela jsem na ní pořád myslet a
JEŠTĚ DLOUHO BUDU...
dobrá, ale ťažká kniha, nie len témou, ale aj spôsobom opisu príbehu. velmi dobre opísaný smútok a zúfalstvo nad stratou milovanej osoby.
Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.
(SPOILER) Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Jak někteří zde píší, trvalo mi to skoro měsíc se knihou prokousat, ale to není způsobeno tím, že by byla nudná, ale naopak jsem si to místy musel dávkovat a jsem za to rád. Je to hodně silná kniha, která ve mně něco zanechala, přesně tak by to mělo být. Emoce na vás stříkaj z každý stránky, a když už máte jiskřičku naděje, že to bude lepší, tak vás to zase srazí na kolena. Je to skvěle napsáno a cesta do hlubin zlomené duše byla skvěle napsána. Do knihy jsem se zamiloval, ale zároveň ve mně zanechala hlubokou ránu. Dílo na mě hodně zapůsobilo, zamýšlím se nad sebou a přemýšlím i nad osudy hrdinů knihy. Někteří vyzdvihují nereálnost postav, jejich velké kariéry, jejich obrovské smůly, ale takový je malý život, který žijeme každý z nás.
Kniha mě naprosto pohltila. Nemohla jsem se odtrhnout, pak však přišly chvíle, kdy byl příběh tak moc nefér a krutý, že jsem nemohla chvíli číst dál. Bála jsem se, co se dal dozvím. Každopádně dávám 5 * a na přečtený příběh jej tak nepřestanu myslet.
Tak jako i ostatním zde, i mě knížka trvala. Má všechno, co od knížky čekáte - příběh, emoce, logiku i hloubku - a umí ve čtenáři nechat svůj otisk - rozhodně patří k těm, které bych doporučil číst jen tehdy, jste-li připraveni na syrové emoce mistrovsky smíchané tak, jak byste asi ani ve snu nečekali. Doufám, že se dočkáme dalších autorčiných děl - má co nabídnout.
Propracovanost i popis emocí - všechno výborné, ale vidím i mnoho nedostatků, které se ve mně při závěrečném hodnocení hodně bijí. Například hlavní sdělení knihy.. Co si má pomyslet po přečtení jiný zneužívaný člověk? Který zrovna nebude tak vysoký, fyzicky krásný a extrémně inteligentní jako Jude? Všimli by si ho vůbec Willem nebo Harold, kdyby byl třeba průměrně vypadající, s nadváhou, průměrných studijních výsledků? Je to taková pohádka pro dospělé..extrémní zlo střídá extrémní dobro a mezitím se opakuje nekonečno popisu řezání a toho, jak Jude něco "řekl tiše". Hlavní dějová linka skvělá, ale umím si to představit ještě trochu lepší.
No co k tomu napsat. Zničilo mě to. Prokousávala jsem se tím opravdu hodně dlouho a rozhodně to nebylo délkou knihy. Na čtenářova ramena je ze začátku nakládáno lehké závaží a potom na vás spadne náklaďák plný emocionalních kolotočů. Od určité pasáže jsem nemohla přečíst ani stranu bez toho, aniž bych uronila slzu, nebolely mě nohy, či jsem se jen musela dívat do stropu a totálně vypnout mozek, jen abych neumřela zármutek. Jako někdo, kdo je vážně hodně citlivý a empatický, jsem to zvládala opravdu hodně těžce. Ale z mého výčtu emocí, které jste si mohli přečíst, jde vidět, že je to opravdu vynikající kniha, jelikož to by měla dobrá kniha dělat, budit emoce. Hodně mě toho naučila, co se týče problémů, které se v knize objevují. Naoplátku si vzala litry mých slz :)
Velmi náročné čtení, při kterém jsem mnohokrát už chtěla skončit, ale pak jsem se doslova prokousala složitým dějem i tragickým příběhem. Je to rozhodně dobrá literatura, ale za mě příliš negativní. Obraz současné americké společnosti je určitě fascinující, ale stejnou mírou deprimující, takže dávám o hvězdičku méně a nedoporučuji do pochmurných podzimních dnů.
Malý život je kniha, která s vámi zůstane dlouho po přečtení poslední stránky. Už je to pár dní, co jsem ji dokončila, ale i tak se v myšlenkách stále vracím k některým momentům a frázím, které ve mě utkvěly. Na knihu jsem četla spoustu recenzí, a ačkoliv souhlasím s tím, že má i své nedokonalosti, pro mě to byl natolik intenzivní zážitek, že jí musím udělit plný počet. Jak už bylo několikrát zmiňováno, knížka určitě není vhodná pro citlivější jedince. Já sama jsem při čtení několikrát propadla černým myšlenkám, zároveň mě však příběh přiměl vážit si všech dobrých věcí, které v životě mám.
Na závěr mám ještě poznámku k českému vydání. V ukázce na zadní straně přebalu je do očí bijící chyba, kde Jude říká: "Ty a Jude si sednete k ní." Přitom tam má být: "Ty a DžejBí si sednete k ní." Nechápu, jak se něco takového stalo, protože v samotném textu knihy je tato věta uvedena správně.
Nádherná, ale velice smutná kniha. Vypráví o životě Judea, homosexuálního, tělesně postiženého sirotka vyrůstajícího v klášteře. Vše špatné, co čtenáře napadne, že se takovému člověku může stát, se také stane. Navíc je celé vyprávění popsáno velice realisticky. Doporučuji číst v psychické pohodě, jednoho dne mi kniha způsobila pořádnou depresi. Nedivil bych se, kdyby na některé čtenáře měla podobný účinek, jako prý mívalo Utrpení mladého Werthera s tím, že Jude trpí samozřejmě daleko víc, než jen kvůli neopětováné lásce.
Po dočtení se cítím, jako by mi někdo vyrval duši z těla ven a poškrábal ji, načež mi ji vrátil zpět, navždy poznamenanou. Vtipné na tom všem je, že přibližně prvních sto stránek pro mě bylo utrpením a já se nutil číst dál. Chybělo opravdu jen málo, abych knihu zavřel a nechal ji nedočtenou, ale děkuji všem instinktům, že jsem to nakonec neudělal.
Jak už mnozí přede mnou napsali, kniha je neskutečně náročná na psychiku člověka. Při čtení vám postavy proklouznou pod kůži tak nepozorovaně, že mě teď po dočtení až překvapuje, jak moc jsem si je zamiloval i znenáviděl.
Mrzelo mě, že Malcolmův a posléze i Džejbího příběh byl odsunut do pozadí. Líbil se mi právě kontrast mezi těmito dvěma postavami a rozhodně mě štvalo, že jsem se nedozvěděl, jakým postupem Malcolm vyřešil své vlastní démony a problémy. Chápu ale proč je autorka odsunula do pozadí a nedá se jí to ani zazlívat při 678 stránkách.
Jude a Willem mě pohltili od samého začátku. Už od první kapitoly jejich pohledu jsem si je zamiloval. Willema pro jeho lidskost, pochopení, pro jeho nesobeckost, obětavost, smysl pro spravedlnost. Juda pak pro jeho sílu, odhodlání, tajemnost, která se s postupem času odkrývá. A právě oni dva se stali důvodem, proč se cítím neskutečně zlomený celým příběhem.
Autorka každé postavě vtiskla charakter takového rázu, že jsem měl pocit, že to nejsou jen fiktivní lidé, ale že jen popisuje něco, co se ji nebo někomu v jejím blízkém okolí přihodilo (což doufám, že není pravda). V jistých částech knihy se zasmějete, v jiných po vás běží husina, koušete si nehty a pokládáte si jednoduchou otázku - proč? A stejně na ni nedostanete odpověď.
Závěr knihy je pak něco, co mě totálně obralo o jakoukoliv sílu odolávat smutku a moje oči začaly samovolně produkovat krokodýlí slzy, což se mi při čtení stalo poprvé v životě. Ale nelituju, že jsem knihu dočetl. Teď si právoplatně nárokuje místo v mé knihovně a troufám si říci, že je to dosud nejlepší kniha, kterou ve své sbírce mám!
Dočíst tuhle knihu bylo opravdu těžké. Příběh mě nebavil, postavy mi nebyly až na výjimky ani trochu sympatické a chování Jude a to jeho neustále omlouvání se mě spíš iritovalo. Tahle kniha jde opravdu mimo mě. Musím však vyzdvihnout psaný styl knihy. To je ale tak vše
Kniha, která šokuje, která rozbrečí, kniha, která bolí..
Hrozně dlouho mi trvalo se začíst, proto strhávám jednu hvězdu, ale jinak.. Vlastně ani nevím, co k tomu říct dál..
Všichni mi tuto knihu v mém okolí doporučovali. Nevím, co se stalo u mě, ale nedokážu jí dočíst a přijde mi zbytečně dlouhá. Vážně se snažím, ale prostě mi to nejde. Snad si k ní ještě najdu cestu, ale bohužel mi asi prostě nesedí. :/
Dočetla jsem jí a měla jsem z ní depku.
To tedy bylo hutné čtení. Co všechno člověk vydrží, když má přátele, kteří sice neví s čím pomáhají, ale pomáhají již jen tím, že jsou. Příběh plný hnusu a zároveň plný dobra a lásky. Sice jsem nepochopila, proč šli všichni Judemu na ruku, ale asi by jinak nebylo možné tak důkladně a důsledně popsat duši a myšlenky zneužívaného člověka.