Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345671/bmid_maly-zivot-Fha-345671.jpg
4
1022
1022
Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha měla vysoký potenciál, ale...
Psychologie postav není domyšlená. Přístup údajných přátel k psychicky narušené osobě je vyloženě směšný, jelikož jejich sobeckost ho nenaštvat a neznepřátelit si ho, jim zabránila mu sehnat psychickou pomoc. Příběhy z dětství jsou hrozivé, ale jejich neustálé opakování ubírá na jejich děsivosti. Asi je to tím, že nežiji v Americe, ale vykreslení většiny jejích obyvatel jako homoaexuáli, nejlépe s pedofilními sklony, se mi zdá zkreslený a přehnaný. Nedokáži si představit, že za 15 let Judova života, nepotkal ani jednu hodnou, respektive normální bytost.
Příběh samotný by mohl být zkrácený o nejméně 100 stran. Na samotném začátku se v knize střídají pohledy všech čtyř kamarádů, ale postupem času dva z nich přestali být pro příběh důležití, a tak jim autorka již moc prostoru nedala.
A osobní výtka - střídání pohledů mezi osobami a do toho zapojení retrospektivy pro mě bylo lehce matoucí.
Asi půjdu hodně proti proudu, ale za mě ne... Měla jsem od knihy obrovská očekávání, i díky komentářům tady. Ale nic nudnějšího jsem snad nikdy nečetla... Spousta naprosto zbytečné omáčky, která se zápletku nemá nic společného a do strany 100, kdy jsem to vzdala se vlastně vůbec nic nestalo. Knížky vždy čtu až do konce, i když mě nebaví, ale tahle byla první, kterou jsem kdy vzdala.
(SPOILER)
Zakoupeno na základě kladných hodnocení zde + je tlustá, takže vydrží mi celou dovolenou. To taky vydržela, natrápila jsem se s ní celý týden.
Toto je nepopsatelá ...blah!... ze všech stran. Pozor - následují spoilery!
Hlavní hrdina, strašně krásný gay, který uhranul všechny ostatní postavy knihy, je nezodpovědný citový vyděrač. Celý život řeší jen sebe a svoje mindráky a laskavost okolí projevuje pouze tím, že je vezme do snobské restaurace, kterou si může dovolit jen on a jeho blízký kamarád z vlády US. Proč někdo chtěl adoptovat sobeckého gigola, když na světě je asi 8 miliard milejších lidí, mi dodnes hluboce vrtá hlavou.
Když přesvědčil celkem promiskuitního předního filmového herce typu Alain Dellona, jemuž skáčou nejskvělejší světové ženy do postele a on to miluje, že má kvůli němu změnit sexuální orientaci, ačkoli mu až do konce odpírá sex, smála jsem se nahlas.
Celá ta partička kluků se "náhodně" potkala na univerzitě - ve složení: gay nebo asexuál - sám neví; gay milionář který se pak rozhodne pro hetero; hetero herec se stane nakrátko homo aby skončil jako bi, ne přece jen homo; rozmazlený gay zůstane gay je snová. Jejich kamarádi, kteří volně přecházejí mezi sexuální orientací až se většina z nich spokojení ukotví v milionářské gay komunitě je takovým reálným vzorkem současné US populace, že.
Já jsem měla normálně radost, když milenec konečně zelenookému nabančil a potrestat milence bolestivou smrtí mi přišlo od autorky nespravedlivé. Protože mi přišel jako jediný, kdo prokoukl to nebetyčné samožerství a neochotu zelenookého řešit svoje problémy, s kterými s chutí týral svoje okolí. K mému údivu to vždycky dokázal navlíknout tak, aby ho litovali a pomáhali, nechali všechno ležet a letěli se o něj starat.
Stupňující se fyzická i mentální degradace naprosto nevyhnutelně směřující k tomu, co se nakonec stalo, vás nutí kroutit hlavou a říkat si: "Proč ho, proboha, nenechali do toho blázince zavřít, důvodů byla hromada, proč mu pořád ustupují a nechají se týrat, vždyť jim všem pokazil život?!" Rozmazlený fracek.
Co se týká literárního stylu takto: stupňované napínání, že v hrdinově minulosti je "něco strašného, co provedl" nedošlo naplnění, prostě na to autorka asi zapomněla - a takový otevřených dějů je tam víc, což mne jako čtenáře rozdráždilo a v podstatě zvědavost byla jediná věc, proč jsem se raději nešla potápět. Přesněji to bylo tak, že voda v moři měla 17 stupňů a mně byl po Vánocích malý neopren, což hodně nahnalo body této knížce.
Celkové hodnocení: blah!
Nemám slov. Už druhý den přemýšlím, jak okomentovat tuto knihu, ale nějak nenacházím slova. Neskutečný příběh, který mi vyrazil dech. Chvílema jsem musela knihu odložit a vstřebat, co vlastně čtu, a když jsem si myslela, že už to nemůže být horší, přece jen mohlo. Ač byl příběh proložen i šťastnými chvilkami, vůbec jsem je nedokázala vnímat. Spíš mě přiváděli k pláči ještě víc (ano, brečela jsem snad od začátku do konce).
No tak tato kniha... Absolutně souhlasím s tím, že jsem právě přečetla nejlepší a nejhorší knihu mého života... Malý život mi ležel doma 2 roky a jeho čtení jsem neustále odkládala, věděla jsem dle recenzí, že mě kniha emočně zničí a já jednoduše nebyla připravená... Teď už vím, že na tuto knihu jsem nemohla být připravená nikdy... Těchto 630 stran vám změní život, opravdu... Ukáže vám hodnoty, kterých je třeba si v životě vážit a nezapomínat na ně... Taky vám dojde, že život není fér a někdo má větší smůlu než vy, byť si třeba myslíme, že hůř být nemůže... U knihy jsem brečela, hodně... A často... Myslím si, že nikdy nebudu schopna úplně popsat vše, co mi kniha dala či vzala... Co ve mně vše zanechala a za co všechno jsem jí vděčná... Nemám slov, jdu si znovu pro kapesník a vy popadněte tuto knihu, není na co čekat....
Toto je absolutní emocionální brutalita. Čtete rozpaky, tajemství, smutek, strašný smutek, jiskra naděje, zase smutek, zase jiskra naděje, smutek, nečekaný obrat, naprosté štěstí, nejistota, přece štěstí, jistota, štěstí, štěstí, pak strana 500 cosi, neeee, ne, ne, ne, ne ...smutek, nikdy nekončící smutek. Rozervaní to dočtete a zjistíte, že jste přečetli nejkrásnější love story vašeho života, ačkoli jste posledních 400 stran brečeli.
Nejmíň měsíc nebudu schopná číst cokoli jiného. Jo, a určitě ji doporučuji všem, co chtějí zážitek!
Přijde mi, že ať napíšu cokoli, nedokáže to ani zdaleka vystihnout, jaká kniha je, jaké jsem z ní měla pocity a co ve mně zanechala. Je to těžká kniha, spousta emocí, trápení, bolesti a strachu, ale také lásky, oddanosti a přátelství. Poplakala jsem si, a tahle kniha ve mně dlouho zůstane.
Příběh čtyř spolužáků z vysoké školy. O tom, jak se z mladých, „ztracených“ lidí, stanou dospělí lidé. Jejich osudy, jejich lásky, jejich práce, jejich přátelství.
Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání, sebepoškozování, lásce, obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.
Když jsem knihu začala číst, myslela jsem si, že to bude o tom, jak se čtyři kluci protloukají světem, ale po pár stránkách jsem zjistila, že je to o mnohem, mnohem více. Silný příběh, který Vás totálně dostane. Příběh plný smutku i naděje.
I přesto, že je příběh napínavý a chcete se dozvědět, co bude dál, jsem musela knížku často odkládat. Kruté vylíčení všeho, čím si člověk může v životě projít, mě nenechávalo chladnou a musela jsem si dávat od čtení pauzu. U knížky jsem si i několikrát pobrečela.
Některé situace a chování, nejen hlavních hrdinů, by Vám normálně přišlo divné a hloupé. Ale autorka dokázala vylíčit jednotlivé postavy tak dokonale, že se do nich dokážete naprosto vcítit a i když konají něco pro Vás nelogického, v tu chvíli naprosto chápete, proč to dělají.
Přes 600 stran, které Vám dají zajímavý, citlivý, drsný pohled na život, na svět, na sebe.
V té knize toho je tolik, že se neumím ani pořádně vyjádřit. Každý si tam rozhodně najde to své. Já, ač čtu rychle, tak tuhle knihu jsem si opravdu vychutnávala a četla ji dlouho. Nakonec jsem nechtěla, aby skončila, a já se tak mohla se všemi ještě pár dní setkávat…
Mám k této knize značnou spoustu výhrad, četla jsem ji v originále a neskutečně dlouho, většinu času jsem se jí musela doslova prokousávat. Zároveň jí ale nemůžu dát méně než tři hvězdičky, protože je to ve spoustě směrech brilantně napsaná kniha a něco ve mně určitě zanechala a já jsem ráda, že jsem ji přečetla. Bohužel je ale zbytečně dlouhá a zbytečně drastická, což jí hodně ubírá na kouzle. Autorka se často opakuje, čímž příběh neskutečně protahuje a většina věcí mi přijde přehnaná - jak utrpení, kterým si Jude prošel, tak dokonalost, které jeho životní úroveň dosáhla v dospělosti. Mimoto příběh ve skutečnosti není o čtyřech přátelích, ale jen o tom jednom, o jeho dětských traumatech a o jeho zoufalství, neštěstí a sebedestruktivních sklonech. V knize jsou výborně napsané scény, vykreslené postavy a krásné myšlenky, ale všechno se to trochu ztrácí v tom, co má čtenáře "šokovat" a co je zkrátka... příliš. Tak příliš, až ho to ve finále úplně mine.
Mazec. I přes četná varování a náznaky zde v komentářích jsem začal tento dlouhý román číst před Vánoci s tím, že půjde zejména o životní příběhy skupiny přátel, kteří se navzájem znají od dob studií. Tehdy jsem však naprosto netušil, jak moc těžké a emoční čtení to bude. A i navzdory tomu, že bych v uplynulém období naopak potřeboval číst spíš nějaké oddechové a veselé příběhy, tak jsem nemohl se čtením přestat. Postupně se mi tyto knižní postavy a osudy vryly příliš hluboko pod kůži a do duše. A ač to bylo hodně temné a náročné čtení, tak si myslím, že mě obohatilo a opět jsem si uvědomil jak moc náš život a jeho smysl stojí na našich blízkých a jak je zároveň důležité, abychom tu my byli pro naše blízké i v neradostných a těžkých životních obdobích a jak je obecně blízké přátelství důležité, ač to už může znít jako klišé.
Neuvěřitelně silný příběh, který se nedá číst jedním dechem, jinak by vás utrápil zaživa...
Velice silná kniha. Možná jedna z nejsilnějších, co jsem četl.
O obsahu, postavách či formě bylo popsáno v minulých komentářích dost, s naprostou většinou souhlasím. Je tedy zbytečné se opakovat. Snad jen ještě jednu poznámku. Oč bylo složitější čtení, o to víc se mi to všechno někam ukládalo. Tahle kniha mi v nitru zůstane zatraceně dlouho, nejspíš napořád.
Knihu jsem četla velmi dlouho. Že začátku jsem se nedokázala úplně začíst, ale potom mě to pohltilo a byla jsem s těmi čtyřmi kamarády uvnitř jejich příběhu. Několikrát jsem měla na pěkně na krajíčku toho, jestli se rozbrečím nebo ne, hodněkrát se mu dělalo z popisovaných věcí zle a těžko jsem je snášela. Překvapilo mě ale, že všichni byli nakonec tak moc úspěšní a majetní, což je trošku neuvěřitelné a až nereálné.
Je to velmi smutná kniha a člověk se v tom bude často babrat a nechápat to a potom mu to bude líto a potom bude zase smutný.
Vyprávění mě zasáhlo. Na tuhle knihu jen tak nezapomenu a moje záda, které ji neustále někam tahaly také ne, pronese se a není to zrovna útlá knížečka.
Dávám 5 hvězdiček za ty naše Malé životy.
Malý život je knížka, která vám bude neustále lámat srdce, a i přesto se nedokáže donutit přestat ji číst. Je skvělou ukázkou toho, kolik neštěstí mohlo být napácháno na jednom člověku, a že slova dokáží vytvořit hlubší a trvalejší jizvy než fyzické násilí.
Jedná se o výjimečně napsanou knížku, použitý jazyk je nádherný, příběh nesmírně silný a knížka jako celek ve vás bude rezonovat dlouho.
Nejedná se o jednoduché čtení, které si vezmete do tramvaje, veškerý čas, který s ní strávíte, ale rozhodně stojí za to
Strávila jsem s knihou přesně týden a musím říct, že to byl masakr, je to kniha, na kterou se nezapomíná, vyvolává emoce, zadře se člověku pod kůži, zároveň chce i nechce vědět, jak to bylo dál a tak čte a čte a čte... zároveň si říká, je tohle vůbec možné? autorka sama přiznává, že dílo je třeba brát s nadsázkou, trochu jako pohádku.. když bych hodnotila knihu z tohoto pohledu a s určitou mírou shovívavosti, pak je třeba říct, že kniha je výjimečně dobře napsaná, jsou zde fantasticky vykreslené charaktery všech postav, noříme se do nich a přesně chápeme, proč to nebo ono dělají, co cítí, čeho se bojí, po čem touží... i použitý jazyk je velmi velmi bohatý, souvětí jsou dlouhá, složitě stavěná, text vyžaduje plnou čtenářovu pozornost... co se týče kompozice knihy, ta bravurně podněcuje čtenářovu zvědavost v tom smyslu, že děj je naporcovaný přesně tak, aby čtenáře nutil číst dál a dozvědět se, jak to sakra s tím Judem v dětství bylo... To jsou věci, které se mi na knize moc líbily a které obdivuji. Na druhou stranu mi připadalo, že i nelogičností a náhod bylo v knize spoustu... například jsem si kladla otázku, proč dvanáti- třináctiletý kluk, který už musel chápat, co se mu děje, neutekl, proč se nevzepřel, byl na svůj věk vysoký a velmi chytrý, jistě by měl spoustu příležitostí v době, co jezdil s Lukem, jak to, že když pak v dospělosti tolik trpěl bolestmi a všemožnými zdravotními problémy, byl schopný pořád pracovat a ještě v takovém rozsahu, soustředit se na práci, která byla velmi náročná, jak je možné, že se jim všem povedlo být takto úspěšní, vydělávat miliony, kupovat si domy a byty jen to sviští, každý druhý je gay nebo homosexuální pedofil a další a další věci... souhlasím v tomto s komentářem níže uživatele Pepa62, který to všechno vypsal detailněji... no nicméně suma sumárum je třeba říct, že tato kniha je velmi obratně napsaná, a při tom, když se čtenář pozvnese nad samotný příběh Juda, který je děsivý a vzbuzuje soucit, je v ní spoustu nádherných zamyšlení o životě a plynoucím času, které mají obecně platný přesah pro každého... Pro mě to byl úžasný čtenářský zážitek, který si zaslouží plný počet hvězdiček :-)
Tahle kniha je naloz smutku a nasledne nadeje. Ctenarsky je narocna a ja ji cetla docela dlouho, mozna i diky tomu mi prislo, ze postavy opravdu znam a jejich pribehy jentak neplynou kolem me. Za nejzajimavejsi pasaz povazuji Haroldovy "dopisy" pro Willema, kde me uplne dostala myslenka, ze pokud cloveku zemre vlastni dite, tak vlastne krome neuveritelne bolesti pociti ulevu, ze uz o nej nemusi mit strach, protoze to nejhorsi se prave stalo. Po recenzich ostatnich jsem ocekavala, ze me kniha mozna dojme k slzam, ale ten konec me vubec neprekvapil.
Doporucuji kazdemu, kdo se nezalekne rozsahu.
Ten příběh byl jedním slovem silný. Tolik bolesti, beznaděje, trápení. Tolik krutosti a brutality vykonané na člověku. Z toho bolí srdce. A vy tak nějak celou dobu doufáte, že to dobře dopadne. A pak se to pokazí. A pak zase zlepší. A vy se bojíte číst dál, aby se nepokazilo zase něco, protože vás to bolí za ty lidi. A protože si chcete udržet naději, když oni už to nedokážou. A pak přijde zvrat.
Ta kniha vám zlomí srdce. Musela jsem si ji nechat v hlavě chvíli uležet, abych zjistila, jaký je můj vztah k ní. A nemůžu jinak, než: přečtěte si ji. Stojí za to. Více jsem se rozepsala v recenzi (Malý život velkého člověka).
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Na knihu jsem se neskutečně těšila a pravdou je, že za to mohly především nadšené ohlasy zdrcených fanoušků této knihy.
Bohužel ale do této skupiny nespadám. Nevím, zda je to stylem autorky, načasováním či pouze knihou, ale ačkoliv při čtení narazíte na skvělé myšlenky a náčrt příběhu s velkým potenciálem, nebudete moci číst dál. Alespoň já nemohla. Proč? Neskutečná NUDA.
Zhruba po 250 stranách jsem si řekla a dost! Autorka se neustále opakuje a jak už jsem psala výše, psychologie postav i náčrt děje super, ale problém je, že se v knize nikam nehnete. Tam, kde jste byli na první straně, tam jste i na dvousté.
Kniha může být všechno - nereálná, nepropracovaná, neoriginální,... ALE musí být čtivá. A to bohužel pro mne Malý život nebyl a ačkoliv bych se k němu někdy v budoucnu ráda vrátila, teď ho odkládám, protože pro mě čtení bylo mučením. A doufám, že v ní v budoucnu najdu takový poklad, jaký našlo mnoho nadšených čtenářů.