Mám se dobře, ale špatně to snáším
Jiří Raichl
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446447/bmid_mam-se-dobre-ale-spatne-to-snasim-74K-446447.jpg
4
15
15
Máte rádi palačinky? Asi ano. A co takhle pavlišovský řízek? Možná taky. Ne, nenechte se mýlit. Tahle kniha je všechno možné, jenom ne převlečená kuchařka. Najdete v ní rozmanitou pětici povídek, jejichž receptura obsahuje napětí, tajemno, romantiku, kousavý humor a leccos jiného. V první z nich lehce podusíme samolibého prozaika, vmanipulovaného do záludné pasti. V další si smlsneme na bodrém penzistovi, jedoucím lokálkou z Opočna do Dobrušky, ovšem tahle banální projížďka se promění v pořádný mazec. Následně upečeme pletýnku (pardon, zápletku) volně inspirovanou kuriózními, leč vpravdě skutečnými událostmi ze srpna 1968. Pak už konečně dojde na ty slíbené palačinky, ale pozor! Jsou kořeněné zločinem. A ve finále budeme přizváni ke krkolomné horské túře do nitra melancholické samoty vápencových štítů. Naší společností bude dvojice alpinistů, provázaných dávnými vzpomínkami se zatraceně hořkou příchutí. Všechny příběhy jsou uhněteny v díži historického koloritu totalitního režimu padesátých a šedesátých let dvacátého století. Na pozadí „velkých dějin“ se odvíjejí pohnuté osudy (zdánlivě) obyčejných lidí, hledajících cestu k prostému lidskému štěstí. Tedy k lásce, porozumění a pocitu, že alespoň něco má hodnotu a smysl.... celý text
Přidat komentář
Ne vždy má člověk chuť číst povídky zasazené do těžkých časů. Toto je ale výjimka!
Jiří Raichl píše jedinečným stylem, svižným a poutavým, není možné knížku odložit. Jeho příběhy jsou ohromně napínavé a často ještě zahalené lehkým oparem tajemna. Zároveň jsou ale jejich postavy nesmírně lidsky blízké ať už tím, co prožívají, tak i tím, jak v daných situacích reagují. Rozhovory jsou naprosto přirozené a leckdy (i ve vypjatých okamžicích) nečekaně vtipné. Ano, takhle spolu mluví příslušníci zvláštních jednotek, když řeší napadení republiky! Ano, takhle spolu mluví horolezci ve chvílích, kdy balancují na hraně přežití!
Výborné čtení, určitě se budu těšit na další.
Zajímavý a příjemně čtivý sborník pěti povídek. Sice jsem podle názvu i podle předchozích zkušeností s tvorbou J. Raichla čekala další dávku kousavých legrácek, ale vůbec mi nevadilo, že tentokrát autor zabrnkal na vážnější strunu - ba právě naopak! Více v mé přiložené recenzi.
Název knihy mě zaujal a rovnou i trochu pobavil - a taky přednasměroval, protože jsem čekala určitě cosi jiného, než co jsem pak četla. Ale rozhodně nejsem zklamaná. Další velice čtivé příběhy tohoto nenápadného autora mě doslova přikovaly lampičce. Nejvíc mě dostala prostřední povídka "Příliš blízko slunci" - vtipná, nostalgická, dojemná, a pochopitelně i napínavá, jak už to tak u Raichla bývá.
Další zajímavá kniha tohoto poněkud "utajeného" autora. Chutnala mi zatím ze všech nejvíc, i proto, že jednotlivé příběhy mají společnou tematickou vazbu na události z nedávné historie naší země, což mi jako milovníkovi literatury faktu docela sedělo. Líbí se mi, jak působivě je kolem toho vystavěn děj nepostrádající dobrodružství, vtip (občas hodně břitký), dojemné scény a sem tam i nějaký ten paranormální jev :). Moc hezky se to čte, díky svižnému vypravěčskému stylu.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Pomalá voda |
| 2018 | Zítra už bylo |
| 2019 | Tenčí než vlákno pavučiny |
| 2020 | Mám se dobře, ale špatně to snáším |
| 2018 | Poblíž nebe |
Duel Vostrý x Raichl?
Obě dvě nové knihy mi přišly jak přes kopírák, předpokládám, že to nějaký smysl či cíl mělo. Tentokrát ovšem o prsa vítězí Vostrý.
A ač jsem četla i závěr úvodu, nemůžu si to odpustit - "vlekouc" je prostě rod ženský :-)
Zase... :-)