Máma kriminálnice
Monika Svoboda
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500649/bmid_mama-kriminalnice-zmF-500649.jpg
4
68
68
Běžná nehoda převrátí naruby život celé rodiny Monika je milující a svědomitá matka, od svého půlročního batolete se téměř nehne. Matěj je pro ni vymodlené dítě, a tak se mu svědomitě věnuje a dohlíží, aby mu nic nechybělo. Když Matěj upadne a poraní si hlavu, vezme ho do nemocnice, kde mu lékaři zjistí tříštivou zlomeninu lebky. V této chvíli se její život promění v peklo. Výslechy na kriminálce, podezřívavé návštěvy sociálních pracovnic, žaloba a táhlý soudní proces, během něhož musí mladá žena napínat veškeré síly, aby ochránila sebe, svou rodinu i další dítě, které se má teprve narodit.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala hlavně tématem a já z toho všeho mám celkem smíšené pocity.
Pravdivý příběh o tom, co vše se může stát a co dokáže jedna nehoda. Přiznám se že mě to dost vyděsilo a asi se teď budu s dcerou bát k doktorovi, protože je malé kopýtko a třeba její nohy vypadají jak kdybych ji přes ně brala tyčí. Ale když ona jen ráda skáče a padá na kolena.
Chápu vážnost celé situace, i to jak se asi Monika musela cítit, nicméně na mě bylo až moc sebeobviňování a "ubrečených" chvil. Monča plačka, tak jsem ji začala říkat.
Každopádně je zajímavé kam až vás dokáže dostat jedno takové malé nedorozumění a až přehnaně "ambiciózní" úředníci, lékaři. Možná proto máme kolem sebe takových týraných a znásilňovaných dětí, protože tam kde by tu potřebnou iniciativu měli úřady vynaložit, tam není. Ale tak je to se vším a mohla bych se rozepisovat ještě dlouho, třeba dětské domovy a podobně.
Kniha se mi jinak četla dobře a dávám jedno malé plus za krátké kapitoly.
Zvládla jsem knihu dočíst... Nerada rozečtené knihy odkládám, ale... Nějak to nebyl můj šálek kávy. Jako malá jsem měla postýlku se zábranami a rozhodně si nemyslím, že bych z toho měla nějaké újmy.. Proč spí miminka celá století v takových postýlkách? Asi proto, aby z nich nespadla... To, že sociální pracovnice na takové postýlce trvala, zejména u dítěte, které bylo po tak vážném úrazu hlavy a následně rodičům po nějaké době opět z postele spadlo, mi přijde absolutně na místě. Neuznávám ani to, aby děti spaly s rodiči v posteli. Příběh je to smutný a úřední šikana této rodiny dle mého názoru velmi přehnaná. Zejména v případě lidí, kteří své dítě evidentně milují a úraz, který se mu stal je jednoznačně pouze nešťastnou náhodou zcela neúměrná. Kéž by takhle urputně úřady fungovaly v případech dětí, které pomoc skutečně potřebují. Chápu, že si hlavní hrdinka musela projít peklem, hlavně byla přece jednoznačně nevinná a celé mi to vůči její rodině přišlo nespravedlivé a chvílemi mi zůstával až rozum stát, jak daleko to až zašlo. Celkový dojem z knihy nic moc, příběh zajímavý, ale dočetla jsem to jen proto, že mě zajímalo, jak příběh dopadne. Místy jsem se u čtení dost nudila, bylo to takové celé ufňukané a zdlouhavé.
Kniha vypráví skutečný příběh o tom, jak se vám nešťastnou náhodou ve vteřině může změnit celý život :-(
Monika je normální maminka malého chlapečka, žije v úplně normální pohodové rodině, ovšem jednoho dne se jí ve vteřině změní život, když její chlapeček spadne a zraní se.
Začíná kolotoč lékařů, nemocnice, úřadů, policie, soudů, ale nikdo nechce poslouchat, nikdo nevnímá, nechce slyšet :-/
A tak chudák Monika musí podstupovat potupné výslechy a kontroly sociálních pracovnic. Musí snášet řeči o tom, jak špatná je matka, musí jít proti svému přesvědčení, proti své výchově, proti proudu .... :-(
Je to smutná knížka a vlastně odstrašující případ, kdy vám nešťastná událost změní celý váš svět a vy s tím nemůžete dělat vůbec nic :-/
Kniha se četla skvěle, jen mi trošku nesedl ten styl, proto jedna hvězdičkadolů, ale určitě moc doporučuji a jsem ráda, že jsem knihu četla :-)
Kniha me celkem zaujala nevsednim problémem. Na prvni pohled malickost, ktera se spustila v lavinu socialky az soudu. Bylo to zajimave, ale po par strankach jsem si rikala, ze uz toho fnukani bylo moc. Opravdu nektera zena si dava za vinu, ze porodí předčasně a miminku se omlouvá? Tohle mi prislo uplne zbytecne a celkem me to rusilo, krome jinych veci. Monika byla strašná plačka a ani mi nebyla sympaticka. V pulce knihy jsem to chtela uz mit proste prectene, abych vedela zaver. Na jednu stranu chapu, jak to musi byt pro matku traumatizující a zaroven je mi jasne, ze pokud se neco lekari nezda, tak musi udelat určitá opatreni. Bohuzel se to hodne vyhrotilo, ale cekala jsem napinavejsi pribeh. Chapu obe strany a tema je to závažné, nicméně po čtenářské stránce jsem si to prilis neuzila. Chybel tomu spad a hodne veci se opakovalo porad dokola. Nakonec průměrný pribeh, ktery me neoslovil, i kdyz anotace me nalakala.
Velice poučná kniha o tom, co všechno se může stát. Nechtěla bych být v kůži mámy. Ta naštěstí měla podporu v nejbližší rodině, takže vše ustála.
Kniha je napsaná dobře, čtenář prožívá veškeré trápení spolu s hlavní protagonistkou. Jak se prolínají roviny, tak někdy není poznat, v které části se nacházíme. Třeba na začátku čeká na právníka, popisuje sjednání první schůzky s právníkem a pak na dost stránkách mluví o právničce. Proč? Protože se jednalo o jiný časový úsek, ale to mě trklo až později.
Velice zajímavá knížka o tom, Jak funguje odbor sociální péče. Respektive nefunguje. Hlavní hrdinky mi bylo nesmírně líto, protože to, s jakou liknavostí se setkala, je neuvěřitelná snůška smůly. Byla jsem docela zaskočena fungováním našeho soudního systému, přesto nelituji a knihu doporučuji
Kniha mě zajímala,zároven se vtéto situaci muže ocitnout každá která se již stala matkou. Tento príběh je mi blízký ,smutny,který nemusel zajít tak daleko.
Dokážete si představit, že jste obviněni a taháni po soudech kvůli tomu, že vaše dítě nešťastnou náhodou upadne na hlavu tak, že si roztříští lebeční kost? A ještě ke všemu to vypadá tak, že si o mechanismu úrazu vymýšlíte? Ne? Já taky ne Nicméně tento případ se skutečně stal a sledujeme Moniku, matku dvou dětí, jak se s tím musí vypořádat.
Není to úplně tak dávno, co jsem na tento příběh narazila na stejnojmenném IG profilu. Na chvíli jsem se začetla, protože tyhle životní příběhy jsou něco pro mě. V zápětí jsem ale zjistila, že o tom je napsaná kniha a mně brzy přijde ve štafetě. Takže jsem čtení profilu nechala, protože jsem si nechtěla prozradit úplně všechno. Zhruba jsem tedy věděla, do čeho jdu, ale jak se bude případ dále vyvíjet, to pro mě bylo tajemstvím.
Musím říct, že mě kniha bavila a přelouskala jsem ji v podstatě za dva dny. Chápala jsem jak samotnou Moniku, tak ale i pohled lékařů.. Když se prostě něco nezdá, hlásit se musí. Nicméně celý náš byrokratický systém je opravdu na palici a absolutně si nedokážu představit, něco takového zažívat. Byly tam sice nějaké nesrovnalosti v komunikaci mezi úřady a obviněnou, které bych si dokázala představit jinak, ale kniha se mi moc líbila a jako takový odstrašující případ doporučuji i všem ostatním. Byť některé matky by to mohlo negativně ovlivnit.
Vytknu ještě nevhodnou vazbu knihy, pevný paperback, který se špatně drží v ruce. Ty bych úplně zrušila.
Máma kriminálnice - Monika Svoboda
Kniha, ke které jsem se dostala díky knižní štafetě. ️
Anotace:
Běžná nehoda převrátí naruby život celé rodiny.
Monika je milující a svědomitá matka, od svého půlročního batolete se téměř nehne. Matěj je pro ni vymodlené dítě, a tak se mu svědomitě věnuje a dohlíží, aby mu nic nechybělo. Když Matěj upadne a poraní si hlavu, vezme ho do nemocnice, kde mu lékaři zjistí tříštivou zlomeninu lebky. V této chvíli se její život promění v peklo. Výslechy na kriminálce, podezřívavé návštěvy sociálních pracovnic, žaloba a táhlý soudní proces, během něhož musí mladá žena napínat veškeré síly, aby ochránila sebe, svou rodinu i další dítě, které se má teprve narodit.
Recenze:
Tak tohle je podle mě příběh, ze kterého by měla husinu naprosto každá matka. To, že se bojíme, že dítě skočí do jezírka, do silnice, z balkonu - to je prostě fakt a proto dítě hlídáme. A pokud by se něco takového odehrálo, myslím, že je jasné, kde je vina, dítě jsme nehlídali. Ale co všechno může způsobit pád dítěte ze stoje, když se učí stavět a chodit?
Absolutně nerozumím tomu, že si musela tahle máma vytrpět tolik soudů, výslechů, papírování a ponižujících kontrol.
Mě osobně přijde, že jediná chvíle, kde bych jednala jinak, by byla bezprostředně po tom pádu, ale dle logiky lékaře a OSPODu bych dopadla úplně stejně.
V některých pasážích už mi její pofňukávání lezlo na nervy, ale muselo to být opravdu složité, takže odpouštím a hodnotím nadprůměrně. Rozhodně stojí za přečtení!
4/5 ⭐️
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️
(SPOILER)
O existenci knihy jsem neměla nejmenší potuchy. Nalákala mě na ni až recenze Renatky @renulka16 které děkuji i za možnost přečíst si knihu ve štafetě ️.
Při čtení knihy se mi místy nechtělo věřit, že jde opravdu o skutečný příběh. Vážně se něco takového u nás děje? Je mi z toho zle. Ti, který by si zasloužili být pranýřováni unikají systému a odnáší to milující rodiče.
Pro mě jako matku byl příběh hodně emotivní. Nedokáži si představit být v kůži Moniky, snášet potupy a vidět nedůvěru v očích druhých. Každá z nás se snažíme být nejlepší mámou jakou dokážeme být. Představa, že by někdo hodnotil a dopodrobna rozebíral moje chování v roli matky je šílená. Je obdivuhodné, jak stále dokázali fungovat jako rodina a jsem ráda za konečný verdikt soudu.
Nikdy jsem se ani na sebemenší chviličku nezamyslela nad tím, jak by mi jeden pád mého dítěte mohl změnit celý život. Je pravda, že bych se po pádu zachovala trošku jinak než hlavní hrdinka. Respektive chovám se jinak když mé dítě upadne. To ale neznamená, že ji nějak odsuzuji. Každá z nás má jiné reakce a ve finále by vše nejspíš dopadlo úplně stejně.
Jedním slovem šílené, ještě když je to skutečný příběh. Jedna z matek, která upřednostňuje kontaktní rodičovství, své dítě miluje a blbou souhrou okolností a pochybení všech možných lidí kolem se na ni jako lavina sesypala žaloba, kontroly OSPODu a nepředstavitelný stres. Místo aby si užívala mateřství, než dítě bude ve školce a ona zpět v praci, zažívá rok a půl pekla a šikany ze strany úřadů. Co mi na knize hoooodně vadilo, byla vazba. Nikoliv pevná ani klasický měkký nebo širší paperback, ale strašně tuhý paperback, který nešel pořádně otevřít, takže se vnitrni půlka stran četla hodně obtížně. To bylo fakt terno.
Znovu jsem se utvrdila v tom, že ten, kdo píše blog nemusí být spisovatel. Ale téma a příběh jsou silné. Člověk si musí klást otázku, jak by pod drobnohledem sociálky a byrokratické mašinerie obstál on (taky nemám vždy doma naklizeno, vypráno a navařeno...).
"Paní se s námi baví o našich rodinných poměrech, práci, výši příjmu a shledává, že po téhle stránce je všechno v pořádku."
Takže nezaměstnaná máma samoživitelka je hned zaškatulkovaná?
"Nerozumím tomu právnickému jazyku a to je to, co ve mně vyvolává hrůzu, děs a šílené představy."
Jak snadné je octnout se na pomyslném dně....
Ja se mohu shodnout s kiraa. Je prece dobre ze se podezrele urazy resi, ne? Copak se u vysokoskolaku - hezky oblecenych a na prvni pohled milujicich rodicu - nemuze objevit tyrani svych potomku?
Chapu, je to stresujici situace. Subjektivne
se zda, ze nic neni fer a v knize se poukazuje na jiste tahanice a vytraceni podstatnych informaci... ale co kdyz by bylo dite opravdu tyrane? Jak jinak se ma postupovat? Ci koho vyhodit z kola ven? Podlehnout predsudkum?
V titulu se hodne veci opakuje a je to spis takovy denik z terapie. Zadne sokujici zalezitosti ani sokujici justicni omyl necekejte.
To byla teda jízda! Jeden nešťastný pád malého dítěte a jdete do vězení. Vůbec nechápu, že celá situace mohla dojít tak daleko - tím mám na mysli vyšetřování a obvinění. Neumím si představit, co celá rodina musela prožívat. Můj obdiv patří nejen Monice, ale i manželovi a dětem, jak to celé ustáli. Je to silný příběh, velmi emotivní a rozhodně mě v klidu nenechal.
Příběh, který se skutečně stal. Dva vysokoškolsky vzdělání lidé, kteří praktikují kontaktní rodičovství a respektující výchovu. Místo toho, aby se systém zabýval okolnostmi pádu, tím jak se dítěti vedlo před tím, podklady k posudku...tak se řeší, že dítě nemá vlastní postýlku nebo že nemá dost vysoké zábrany...
Úzkostná matka Monika řeší každej zaraženej prdíček, ale když její osmiměsíční syn padne plnou vahou nazad a lebku si pomalu rozlouskne jako kokosovej ořech, tak je to podle ní běžná nehoda. Bez MUDRa. Vše se zkonzultuje jen fotkou a esemeskou přes telefon s panem Dušanem (otec Matěje) a ten, nevím podle čeho, usoudí, že to bude oukej. Ani fakt, že na hlavě je boule velikosti mandarinky a tkáň je měkká jako rozvařená těstovina. Nou problém. Následně je diagnostikována sedmicentimetrová tříštivá zlomenina lebky a ošetřující lékař podezřelý úraz nahlašuje. Rozjede se celá řada opatření ze strany policie, OSPOD a stanovení dohledu nad rodinou. Vypracovaný posudek znalcem vyústí v podání žaloby a následný soud. Neustále dokola jsou popisovány kontrolní návštěvy fúrií ospoďaček. Mezi tím opět Matěj padá v noci z postele. Tedy ne ze svojí, protože tu nevlastní. Přece nebude chudák ležet jako v nemocniční postýlce, která připomíná cirkusový klece pro zvířátka. Ani vysokoškolsky vzdělaná matka nechápe funkci zábran. Dušan není o moc pozadu. Tomu třeba zase nechce porozumět jeho zaměstnavatel, jelikož mu neumožní pracovat doma. On je přece RODIČ a nehodlá promarnit ani jednu minutu z dětství svých synů. Matka se omlouvá Matějovi a prosí za odpuštění, že ho zradila (tedy jako její tělo) a porodila o pět týdnů dříve. Stále pláče, objímá, řeší příkrmy a kojí. A kojit bude. Ale to my už tady nebudem :)
Tak a tohle jsem vydržela skoro tři sta stran. Uffff!!!
Drsný příběh, ukazka toho,jak nezodpovědnost a přílišná horlivost bez ověření dukazu ,může zničit život jedné rodině.
Máma kriminálnice
Jedna nehoda milující matky a vy se dostanete pod dohled OSPODu. Tolik chyb v soudním systému a vy máte svázané ruce. Nečetlo se mi to lehce, protože jsem soucítila s matkou a zlobila jsem se za to, že nikdo nic nechápe. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo strašně moc babrání se v pocitech a rozebírání nálad. Jinak dobrá kniha.