Nové komentáře u knih Monika Svoboda
Máma kriminálnice
„Jedna nehoda milující matky a vy se dostanete pod dohled OSPODu. Tolik chyb v soudním systému a vy máte svázané ruce. Nečetlo se mi to lehce, protože jsem soucítila s matkou a zlobila jsem se za to, že nikdo nic nechápe. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo strašně moc babrání se v pocitech a rozebírání nálad. Jinak dobrá kniha.“... celý text
— lalela
Máma kriminálnice
„Kniha mě zaujala hlavně tématem a já z toho všeho mám celkem smíšené pocity.
Pravdivý příběh o tom, co vše se může stát a co dokáže jedna nehoda. Přiznám se že mě to dost vyděsilo a asi se teď budu s dcerou bát k doktorovi, protože je malé kopýtko a třeba její nohy vypadají jak kdybych ji přes ně brala tyčí. Ale když ona jen ráda skáče a padá na kolena.
Chápu vážnost celé situace, i to jak se asi Monika musela cítit, nicméně na mě bylo až moc sebeobviňování a "ubrečených" chvil. Monča plačka, tak jsem ji začala říkat.
Každopádně je zajímavé kam až vás dokáže dostat jedno takové malé nedorozumění a až přehnaně "ambiciózní" úředníci, lékaři. Možná proto máme kolem sebe takových týraných a znásilňovaných dětí, protože tam kde by tu potřebnou iniciativu měli úřady vynaložit, tam není. Ale tak je to se vším a mohla bych se rozepisovat ještě dlouho, třeba dětské domovy a podobně.
Kniha se mi jinak četla dobře a dávám jedno malé plus za krátké kapitoly.“... celý text
— kniznisvetsjiri
Máma kriminálnice
„Zvládla jsem knihu dočíst... Nerada rozečtené knihy odkládám, ale... Nějak to nebyl můj šálek kávy. Jako malá jsem měla postýlku se zábranami a rozhodně si nemyslím, že bych z toho měla nějaké újmy.. Proč spí miminka celá století v takových postýlkách? Asi proto, aby z nich nespadla... To, že sociální pracovnice na takové postýlce trvala, zejména u dítěte, které bylo po tak vážném úrazu hlavy a následně rodičům po nějaké době opět z postele spadlo, mi přijde absolutně na místě. Neuznávám ani to, aby děti spaly s rodiči v posteli. Příběh je to smutný a úřední šikana této rodiny dle mého názoru velmi přehnaná. Zejména v případě lidí, kteří své dítě evidentně milují a úraz, který se mu stal je jednoznačně pouze nešťastnou náhodou zcela neúměrná. Kéž by takhle urputně úřady fungovaly v případech dětí, které pomoc skutečně potřebují. Chápu, že si hlavní hrdinka musela projít peklem, hlavně byla přece jednoznačně nevinná a celé mi to vůči její rodině přišlo nespravedlivé a chvílemi mi zůstával až rozum stát, jak daleko to až zašlo. Celkový dojem z knihy nic moc, příběh zajímavý, ale dočetla jsem to jen proto, že mě zajímalo, jak příběh dopadne. Místy jsem se u čtení dost nudila, bylo to takové celé ufňukané a zdlouhavé.“... celý text
— Myš007
Máma kriminálnice
„Kniha vypráví skutečný příběh o tom, jak se vám nešťastnou náhodou ve vteřině může změnit celý život :-(
Monika je normální maminka malého chlapečka, žije v úplně normální pohodové rodině, ovšem jednoho dne se jí ve vteřině změní život, když její chlapeček spadne a zraní se.
Začíná kolotoč lékařů, nemocnice, úřadů, policie, soudů, ale nikdo nechce poslouchat, nikdo nevnímá, nechce slyšet :-/
A tak chudák Monika musí podstupovat potupné výslechy a kontroly sociálních pracovnic. Musí snášet řeči o tom, jak špatná je matka, musí jít proti svému přesvědčení, proti své výchově, proti proudu .... :-(
Je to smutná knížka a vlastně odstrašující případ, kdy vám nešťastná událost změní celý váš svět a vy s tím nemůžete dělat vůbec nic :-/
Kniha se četla skvěle, jen mi trošku nesedl ten styl, proto jedna hvězdičkadolů, ale určitě moc doporučuji a jsem ráda, že jsem knihu četla :-)“... celý text
— kramlinka88
Máma kriminálnice
„Kniha me celkem zaujala nevsednim problémem. Na prvni pohled malickost, ktera se spustila v lavinu socialky az soudu. Bylo to zajimave, ale po par strankach jsem si rikala, ze uz toho fnukani bylo moc. Opravdu nektera zena si dava za vinu, ze porodí předčasně a miminku se omlouvá? Tohle mi prislo uplne zbytecne a celkem me to rusilo, krome jinych veci. Monika byla strašná plačka a ani mi nebyla sympaticka. V pulce knihy jsem to chtela uz mit proste prectene, abych vedela zaver. Na jednu stranu chapu, jak to musi byt pro matku traumatizující a zaroven je mi jasne, ze pokud se neco lekari nezda, tak musi udelat určitá opatreni. Bohuzel se to hodne vyhrotilo, ale cekala jsem napinavejsi pribeh. Chapu obe strany a tema je to závažné, nicméně po čtenářské stránce jsem si to prilis neuzila. Chybel tomu spad a hodne veci se opakovalo porad dokola. Nakonec průměrný pribeh, ktery me neoslovil, i kdyz anotace me nalakala.“... celý text
— monishek
