Myš007
komentáře u knih
Uvězněna v rodné zemi
Katja Schneidt
(SPOILER) Tak tohle byla síla. Ony všechny knihy s touto tématikou jsou jako přes kopírák, ale u této je zarážející, že se všechno odehrávalo v Německu. Ve většině podobných příběhů se násilí ženám dělo až po odchodu z Evropy do arabské země, ze které jejich partner pocházel. Bezmoc a totální vztek se mnou cloumaly po celou dobu čtení, z jedné strany jsem už to depresivní čtení chtěla mít za sebou, z druhé strany jsem se od příběhu vůbec nemohla odtrhnout. Katja byla velice mladá, naivní a opuštěná, když Mahmouda poznala. Jinak by ve své zamilovanosti možná nepřehlédla varovné signály a buď by do vztahu vůbec nešla, nebo by to všechno nenechala zajít tak daleko. Žárlivá scéna a řev na ulici poté, co jí kolega z práce, kterého potkali dal pusu na tvář. I to, že jí Mahmoud úplně v klidu řekl, že jeho matka vychází z bytu jen na nákup anebo když jde navštívit nějaké příbuzné, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Strašně moc jsem si přála, aby kniha skončila na straně 37, kdy se Katja s Mahmoudem rozešli právě kvůli rozdílným názorům na to, jak se má žena chovat a co si smí a nesmí dovolit. Jenže mladá a naivní Katja tenkrát rozchod neunesla a i když jí Mahmoud řekl svá pravidla, rozhodla se ve vztahu pokračovat. A tak se stáváme svědky toho, jak se z mladé samostatné sebevědomé a chytré ženy postupně stává psychicky i fyzicky umučená troska, co se nejprve musí vzdát své práce i svých přátel, má zákaz se líčit a své hezké moderní oblečení musí vyměnit za dlouhé neforemné hadry. Na hlavě musí začít nosit šátek, z bytu smí vycházet jen pokud to její přítel dovolí. Nejhorší je ale fyzické týrání, Mahmoud Katju mlátí tak šíleně, že několikrát skončí v nemocnici s tržnými ranami, otřesem mozku, zlámanými žebry, či klíční kostí. Katja se bojí utéci a požádat o pomoc, protože jí Mahmoud neustále vyhrožuje, že si jí pak stejně najde a zabije ji. Velmi zarážející je také to, jak Turci „ždímají“ německý sociální systém. Zaměstnávají své příbuzné z Turecka načerno ve svých obchodech, ale zároveň je hlásí jako nezaměstnané a čerpají pro ně dávky od německého státu. Katja musí celé Mahmoudovo rozsáhlé příbuzenstvo doprovázet na úřady jako tlumočnice a tyto podvody jim pomáhat vyřizovat. Nejhorší je, že si evropské ženy nedají říct. Vztah s muslimem dle mého názoru nemůže fungovat, vždyť podobných příběhů existuje tolik! Na začátku velké exotická láska a na konci týrání a násilí. Proč si pořád další a další ženy myslí, že právě ten jejich muslim je jiný?
Náš drahocenný život
Katharina Fuchs
(SPOILER) Knihy Kathariny Fuchs, to je moje. Mám pokaždé velkou radost, když vyjde nějaká nová a hned ji musím mít. Tentokrát se dej odehrává v 70 letech minulého století. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací z této doby, o kterých jsem do teď neměla ani ponětí. Témata jako ústavní péče v padesátých a šedesátych letech, podávání léků a provádění pokusů na dětech v dětských domovech. Začátky ekologického hnutí a vznik strany zelených v tehdejším Německu. Kniha má 650 stran, ale klidně jich mohlo být ještě víc. Trochu mě mrzí, že neznám další osudy Claire, Marity a její malé dcery Claire, jak se vedlo Mince v politice, zda Caro uspěla v Paříži... A a a... Nebo, že by Katharina Fuchs chystala další díl, stejně jako tomu bylo u Nového života? Jediné, co bych knize trošičku vytkla jsou pojednání o politice, ale to je samozřejmě můj subjektivní názor, protože mě politika k smrti nebaví a nudí. Chápu, že je autorka psala pro dokonalé vykreslení politické situace v daném období, ale já je přelétala rychločtením...
Vteřiny života
Katharina Fuchs
Knihy od Kathariny Fuchs patří mezi mé obzvlášť oblíbené a tahle se mi líbila snad nejvíc ze všech. Napínavý příběh, kde se člověk dozví spoustu zajímavých informací o dění a poměrech Západním Německu a NDR v polovině minulého století. Kristýna se věnuje gymnastice na vrcholové úrovni, ale metody jejího trenéra jsou velmi drastické a zdraví škodlivé. Kristýna má spoustu únavových zlomenin a trpí hladem a podvýživou. Angelika jde tvrdě za svým cílem stát fotoreportérkou. Obě hlavní hrdinky mi byly velice sympatické, nesnášela jsem fanatickou matku Kristýny a jejího komunismem posedlého bratra. Zajímavé podrobnosti z období stavby Berlínské zdi. Dávám do doporučených.
Návrhářka z Paříže
Georgia Kaufmann
Kniha má nádhernou obálku, která vyloženě láká ke čtení. Kniha se mi velmi líbila. Je to zajímavý a moc pěkně napsaný životní příběh hlavní hrdinky. Plně chápu důvody, které ji vedly k tomu, aby opustila svého syna. Ostatně nechala u hodných lidí, u kterých měl jistotu, že ho budou milovat a zároveň mu budou moci poskytnout mu stabilní domov a také vše potřebné po materiální stránce, čehož Rossa v dané situaci schopna nebyla. Bavilo mě sledovat její cestu za úspěšnou kariérou od chudé holky z vesnice až po slavnou milionářku. Musím říct, že měla velké štěstí na lidi, co v životě potkala a kterými se obklopovala. Kromě toho má autorka dar popisovat místa, kde se děj odehrává tak barvitě a dokonale, až máte při čtení pocit, že se procházíte v italské horské vesničce, po Paříži, New Yorku, nebo po horkých plážích v Brazílii.
Vnučka
Bernhard Schlink
(SPOILER) Velmi zajímavý příběh. Kašpar se o existenci své „vnučky“, která vlastně ani není jeho biologickou vnučkou dozví až po tragické smrti jeho ženy, když se mu do rukou dostanou její zápisky a odhalí tak velké rodinné tajemství. Je to jedna z knih, co vás chytne a nepustí. Vztah dvou mladých zamilovaných lidí v 70. letech minulého století, kdy jeden pochází ze západního Berlína a druhá z východu, Birgitin útěk z NDR do západního Berlína přes Československo a Rakousko i to, jak si zvykala na život na západě a začala pít. Kašparovo pátrání po její dceři a pak asi nejsilnější část celé knihy, kde se Kašpar začne starat o svou vnučku, bere ji k sobě na prázdniny a s neskutečnou trpělivostí se snaží otevřít jí oči a změnit její pohled na holocaust, cizince, Hitlera, 2. světovou válku i její zločiny. Sigruniny názory jsou způsobené výchovou fanatického otce a prostředím neonacistické komunity, kde vyrůstala. Kašpar své vnučce dává číst kvalitní literaturu, platí jí hodiny klavíru, bere ji na koncerty vážné hudby a také společně cestují. Škoda, že kniha tak brzy skončila a tudíž nevíme nic o Sigrunině životě v Austrálii, jak se jí tam dařilo a zda se s Kašparem skutečně zase setkali. Nezbývá mi, než si to představovat. Zároveň jsem se dozvěděla zajímavé informace o poměrech v Německu v 70. letech a o neonacistických vesnicích, o jejichž existenci jsem do dneška neměla ponětí. Knihu vřele doporučuji a co nejdříve se pustím do Předčítače.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
(SPOILER) Milé čtení, jen úplně nevím, jak to nazvat – něco jako romatická oddechovka s napínavým příběhem, sympatickými hlavními hrdiny, okořeněná zajímavými informacemi o druhé světové válce a leteckých bitvách. Prolínání dvou příběhů, které se nakonec spojí v jeden a vše do sebe krásně zapadne. Četlo se to samo, na pláži, v posteli před spaním, ve frontě v supermarketu, prostě všude, protože člověk musí číst dál a je zvědavý, jak to dopadne. Jen až na ten konec… „Popelka“ Jess přijde na svatbu do milionářské rodiny, svým zpěvem zachrání celou svatbu a všechny uchvátí. Následně pak ještě zdědí Danův dům. Tady mi to trochu připomíná červenou knihovnu. Celkově se mi kniha moc líbila.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) Krásná kniha. Přečteno za 3 dny, protože jsem pořád musela číst dál a dál a nemohla jsem přestat. Zuzana měla krásné dětství a její milující rodiče ji zahrnovali láskou i bohatstvím. Líbilo se mi, jak řádila venku v lesích a u rybníka se svými dvěma kamarády a psy, i když z ní maminka chtěla mít čisťoučkou slečnu. S dospíváním začaly přicházet rány osudu. Smrt matky, okupace a nakonec koncentrační tábor. Při scénách, kde se Zuzana svéká a nechá se sexuálně zneužívat, aby tak zajistila dostatek potravin pro ní a jejího nemocného otce mě mrazilo, ale pak přišly pasáže o týrání v koncentračním táboře, kde se stala součástí skupiny, na kterých nacisté prováděli pokusy na lidech a to už mi zůstaval rozum stát. Je to jedna z nejsilnějších knih, co jsem za poslední dobu četla, dávám do doporučených. Otevřený konec mi nevadí, ráda si příběhy domýšlím sama. Podle mého názoru se Zuzana s Janem již nikdy nesetkala, protože měl v Americe novou rodinu v Čechách pár let po válce nastoupil komunismus, takže by to ani nebylo možné. Určitě se jí povedlo Hanušovu smrt navléci jako nešťastnou náhodu a tudíž nešla do vězení.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Moje druhá kniha od Lucie Hlavinkové. Jako první jsem četla "Pravda nebyla k dostání" a ta se mi velice líbila , takže jsem se potom hned začala pídit po dalších knihách a musím říci, že opět velké nadšení. O salónu paní Podolské jsem měla někde v podvědomí, že existoval, ale to je tak asi všechno. Bylo to velmi zajímavé čtení. Napínavý příběh, skvěle popsané postavy a jejich charaktery. Oblíbila jsem si paní Podolskou, která i přes všechny křivdy a šikanování jí i její rodiny ze strany komunistů zůstala pravou dámou. Nejsympatičtější mi byla asi Milena s její odvahou, drzostí a odvážnými modely. Těším se na další knihy od této autorky.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Knihy od paní Körnerové mám moc ráda a tahle je za mě jedna z těch NEJ. Irma, Edita, Kristýna. Tři generace, tři dějové linky, přeskakování v čase,to všechno dělá knihu ještě více čtivou. Chudák Irma měla opravdu těžký osud. Konečné rozuzlení, kdo je kdo mě potěšilo, i když jsem něco podobného předpokládala. Prostě fajn počteníčko!
Žárlivka
Lenka Pastorčáková
Chorobná žárlivost je opravdu velký problém nejen pro toho kdo žárlí, ale zejména pro jeho okolí. Hlavní hrdinka Renáta mě po celou dobu neuvěřitelně štvala, úplně to ve mě vzteky vřelo. Skvěle popsané psychické stavy chorobné žárlivky. Obdivovala jsem svatou trpělivost jejího manžela Davida i její nejlepší kamarádky. Co všechno jsou schopní vydržet, co všechno si nechají líbit a pořád dokola Renátě odpouští, pomáhají jí a jsou tu pro ni, ať provede cokoli. Kniha skvěle napsaná, ale pořádně depresivní.
Pod africkým sluncem
Barbara Wood
Nádherná kniha. Trvalo mi cca. prvních 50 stránek, než jsem se začetla, ale pak už jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Autorka popisuje krásy africké přírody tak barvitě, až jsem měla pocit, že se tam procházím. Skoro jsem záviděla Grace, že má vlastní ochočenou gepardici, která s ní spí v posteli a Rose má jako domácí mazlíčky opičky. Velice napínavý příběh několika generací. Mou nejoblíbenější postavou byla rozhodně odvážná energická Grace a hned po ní Debora. Bylo mi líto ubohé Rose, která k tomu všemu chudinka ve své naivitě přišla jak slepá k houslím, štval mě nafoukaný a egoistický Valentin. Bavila mě Wachera – její zatvrzelost a to, jak si zásadně vždy a za každých okolností dělala, co chtěla. Postav tam bylo opravdu mnoho, což je ovšem poměrně logické u knihy, která má 600 stran a děj se odehrává téměř po celé století. Postavy se mi v žádném případě nepletly a u čtení se nešlo nudit. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o historii Keni a o povstání MAU MAU, o jehož existenci jsem do teď nevěděla. Autorka se také věnovala problematice ženské obřízky. Při scéně, kdy se mladé dívky koupou v jezeže v ledové vodě, zpívají a nakonec jak zfanatizované kráčí k obřadu, kde jim znetvoří genitálie tak brutálním způsobem, přičemž ledová voda je jediná anestezie mě opravdu hodně mrazilo. A závěr knihy ? No prostě úplně NEJ ! Hlavně mě dostalo, kdo vlastně nakonec zavraždil Valentina, měla jsem několik tipů, ale tohle mě nenapadlo. Knihu dávám do oblíbených a časem se určitě pustím do dalších knih od této autorky. Teď si ale na oddech dám něco českého.
Panenky z ráje
Barbara Wood
Moje první kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Ačkoliv tam bylo hodně postav, rozhodně se mi nepletly. Velice čtivé a napínavé čtení. Občas trochu ve stylu červené knihovny, ale ne nijak zvlášť. Drsně popsaná problematika ženské obřízky. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, jak matky a tety dokážou mrzačit malé holčičky, své vlastní děti. Čtenář zároveň pronikne do smýšlení muslimů. To, co muži smí dělat zcela běžně, je pro ženy zločin. Pokud dojde ke znásilnění, může za to žena, buď ji zabijí, nebo vyženou. Muži stojí jen o mužské potomky, dcery pro ně nemají žádnou hodnotu. Muži smí všechno, ženy nesmí nic. Knihu si za nějaký čas ráda přečtu znova a pořádně si ji vychutnám, teď jsem ji spíše zhltala. Dávám do doporučených a jdu se pustit do knihy „Pod africkým sluncem“ od stejné autorky.
Dvojčata paní Karoliny
Ronald H. Balson
(SPOILER) Dočetla jsem "Bývali jsme bratři" a hned jsem se pustila do "Dvojčat paní Karolíny". Příběh je to rozhodně napínavý, velmi čtivý a člověk se od knihy nemůže odtrhnout. U popsaných hrůz holocaustu člověka až mrazí. Ale při vší účtě k autorovi, je to takové celé přehnané. Jako Česku mě potěšilo, že se Lena v pracovním táboře v Poříčí v Československu měla relativně dobře, tedy v kontextu s tím, jak se jí vedlo v jiných táborech, ale rozhodně vím , že není možné, aby jí Češi strkali přes plot banány. Opravdu si nemyslím, že by v období druhé světové války nějaké mohli mít. No a samotné vyvrcholení příběhu, kdy se odhalí, že hlavní hrdinka vyhodila dva kojence z jedoucího vlaku, byť pomalu jedoucího a kojenci to nejen přežili, ale nakonec se všichni po 70 letech šťastně shledali, je na mě už trochu moc. Dle mého názoru má autor zbytečně bujnou fantazii, někdy méně znamená více.
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
Moje první kniha od této autorky a musím říct, že to bylo příjemné překvapení. V 80.letech jsem také chodila do školy, recitovala jsem básně o ruských hrdinech a zpívala ruské písně na svátku písní v letním kině navlečená v pionyrském kroji. Příběh je velice čtivý, napínavý a rodinné tajemství společně s hlavní hrdinkou odhalujete postupně. Něco jsem předpokládala, něco bylo nakonec úplně jinak. Bavila mě proměna třídní potvory Mášlové v sympatickou Ditu, nesnášela jsem ruštinářku Janákovou i domovnici Blechovou. Do toho detaily z dané doby. Moc dobře si pamatuji vůni čerstvě namleté kávy v obchodech, propíchané pytlíky mléka, které plavaly v krabici s vyteklým mlékem, které tak strašně smrdí a já měla pokaždé cestou ze školy za úkol koupit "mléko co neteče", takže jsem tu krabici musela celou prohrabat a pak mi smrděly ruce. I to, jak jsme si v polední přestávce chodili kupovat vitacit, lízali jsme ho z ruky a měli jsme barevné ruce i jazyky. Plechovka od coca coly byl ten největší poklad a kdo měl tričko s Mickeymousem, perleťový lak na nehty, či deodorant impuls, zejména růžový, nebo duhový, byl prostě hrdina. Trvalo mi asi prvních 50 stránek, než jsem se začetla, ale pak už se od knihy nedalo odtrhnout. Dávám do doporučených a hned se pustím do "Kdo šije u Podolské?"
Dálnice
Lenka Potůčková
Od autorky jsem četla Návrat nežádoucí, který se mi moc líbil a proto jsem se na její novou knihu moc těšila. I Dálnice se mi vlastně moc líbila, asi hlavně proto, že jsem právě v této době vyrůstala. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla moc smutná, že nemůžu také cvičit „Poupata“, protože jsem byla přesně o rok mladší, než abych do nich spadala a stašně moc jsem záviděla o rok starším holkám. Příběh to je zajímavý, až tedy na ten konec. Připadalo mi to takové celé nedokončené. Jakoby autorku najednou psaní přestalo bavit a tak to prostě ukončila. Nebo se chystá další díl ?
Máma kriminálnice
Monika Svoboda
Zvládla jsem knihu dočíst... Nerada rozečtené knihy odkládám, ale... Nějak to nebyl můj šálek kávy. Jako malá jsem měla postýlku se zábranami a rozhodně si nemyslím, že bych z toho měla nějaké újmy.. Proč spí miminka celá století v takových postýlkách? Asi proto, aby z nich nespadla... To, že sociální pracovnice na takové postýlce trvala, zejména u dítěte, které bylo po tak vážném úrazu hlavy a následně rodičům po nějaké době opět z postele spadlo, mi přijde absolutně na místě. Neuznávám ani to, aby děti spaly s rodiči v posteli. Příběh je to smutný a úřední šikana této rodiny dle mého názoru velmi přehnaná. Zejména v případě lidí, kteří své dítě evidentně milují a úraz, který se mu stal je jednoznačně pouze nešťastnou náhodou zcela neúměrná. Kéž by takhle urputně úřady fungovaly v případech dětí, které pomoc skutečně potřebují. Chápu, že si hlavní hrdinka musela projít peklem, hlavně byla přece jednoznačně nevinná a celé mi to vůči její rodině přišlo nespravedlivé a chvílemi mi zůstával až rozum stát, jak daleko to až zašlo. Celkový dojem z knihy nic moc, příběh zajímavý, ale dočetla jsem to jen proto, že mě zajímalo, jak příběh dopadne. Místy jsem se u čtení dost nudila, bylo to takové celé ufňukané a zdlouhavé.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Moje druhá kniha od autorky, první byly "Kyselé třešně" a tato kniha na ně vlastně volně navazuje. Ráda jsem zase virtuálně potkala svou oblíbenou postavu Lotu Kiliánovou z Kyselých třešní. Příběhy ze života od českých autorů, to já ráda. Kniha je velmi čtivá a příběh poutavý. Autorka dokáže svěle popsat postavy a vystihnout jejich charaktery, takže se do děje lehce vžijete. Měla jsem moc ráda hodnou Andělu jejího manžela Fabiána, což byl sice bručoun, ale také moc hodný. Facinovalo mě, jak rozdílní mohou být dva bratři, co se narodili i vyrůstali ve stejných podmínkách, dostalo se jim stejné výchovy a přesto je v dospělosti každý úplně jiný i to, jak starší Teodor zcela propadne komunistické propagandě. Vůbec celý ten proces znárodňování, vymývání mozků, manipulace, praktiky tajné policie je šílený. Bylo mi líto Valjy, co měla v životě tak neuvěřitelnou smůlu a k srdci mi během čtení přirostla také Irena, kterou jsem ze začátku knihy moc v lásce neměla. Upřímně jsem nesnášela potvoru Betty a úplně ze všeho nejvíc protivnou kuchařku z fary. Kniha mě nadchla. Dávám do doporučených.
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Od autorky jsem četla knihy Tchýně a Hodná sestra a ty se mi líbily opravdu hodně. Proto dávám této knize o hvězdičku méně. Ne, že by se mi nelíbila, ale líbila se mi prostě o něco méně. Ze začátku jsem měla problém se začíst, bylo tam moc postav a moc jmen, pletlo se mi, kdo je čí manžel a úplný guláš jsem měla v té spoustě dětí. Zápletka zajímavá a zjištění, kdo je vlastně Isabella překvapivé, myslela jsem, že to bude trochu jinak. Ale ten konec ? Zbytečně sladké, příliš ideální a nereálné. Myslím, že právě to knihu sráží na úroveň červené knihovny.
Pozdrav z Itálie
Jules Wake (p)
Jasně, že letní holčičí kniha, nic vážného... Ale prostě "božííííí" Přesně víte, jak to dopadne vlastně hned po přečtení anotace. Charismatický Cam, totální hňup Robert, přeměna ošklivého kačátka v sebevědomou ženu. Prostě lehké letní čtení na pláž pod slunečník, těžko bych tam četla třeba Remarqua... Trochu kýč, ale milý. Úplně nejvíc mě pobavilo, jak Laurii přejela průsmyk Stelvio, já ho totiž přejela taky jako mladá holka ve fiatu UNO, aniž bych to plánovala a opravdu si to pamatuji do dneška. Vřele doporučuji všem, co si chtějí vyčistit hlavu holčičí četbou..
Štěstí hřeje jako slunce
Pauline Mai
(SPOILER) Po přečtení dvou těžších knih o zločinech nacismu a komunismu jsme potřebovala nějaké to milé čtení na vyčištění hlavy a tohle byla ta správná volba! Za mě ze tří knih, co jsem od autorky četla ta jednoznačně nejlepší. Sama trávím každý rok několik měsíců v Itálii, takže mě nadchlo Toskánsko, Florencie i to, jak Carli ráda jí a umí italská jídla popsat tak barvitě, až na ně člověk dostane chuť. Znovu jsem se díky ní vrátila k tomu, jak je fajn procházet se po starých uličkách Florencie, obdivovat západ slunce na piazza Michelangelo, nebo vnímat krásy toskanskeho venkova. Konec byl jak už to tak už těchto holčičích knih bývá dost předvídatelný, ale s tím se prostě musí počítat. Bavila mě dějová linka Clemenzy a Fabrizia i to, jak se postupně rozmotávala záhada ohledně jejich minulosti. Oblíbila jsem si charismatického Elia, prastěnou Fritzi i chudáka Gianniho, tak nešťastně zamilovaného do Carli. Však i on měl na šťastném konci svou zásluhu, díky tomu, že vytáhl z koše složku s Eliovymi návrhy...
