lalela komentáře u knih
Třikrát jsem odhalila vraha, bohužel pokaždé někoho jiného. Tato kniha vás opravdu nenechá v klidu. Neměla jsem stání, chtělo se mi číst dál a dál, když jsem se pročetla ke konci, byl to blesk. Všechny postavy jsou tajemné, všechny něco tíží, všechny mi sedly. Prostě detektivka, která má všechno, co má správná detektivka mít. Těším se na další knížky.
Kriminální thriller od českého autora! jo! miluju! Ale zase to moje ale. Několik dějových linií, až jsem se v tom chvílema ztrácela. Stále jsem chytala pointu a děj příběhu. Vždycky autor naznačil a už jste byli jinde v jiné dějové linii a dokonce i v jiném času. Za mě by to chtělo vymazlit , příběh nebyl špatný, i když takhle zaměřené příběhy nemám moc ráda.
Knížka očekávaná, ale pro mě nijaká. Stále se nemohu rozhodnout, jestli byla super dobrá, nebo průměrná, ale asi se kloním k té průměrnosti. Nicméně u této knížky by se slušelo napsat, že rozuzlení bylo famozní. Ale k hlavní hrdince, vůbec nechápu, jak se z takové holky mohla stát tak úžasná žena. To byl trochu přestřel autora, proto ta průměrnost.
Všechno co bych ke knížce napsala, již napsala Jitka160. Do puntíku s ní souhlasím. Proč nám autor dlouze vysvětluje každou prkotinu, kterou se snaží do knihy napsat? Jsem knihou neskutečně zklamaná a to ráda dávám šanci novým českým autorům.
Roztahaná knížka, která je tak trochu zmatená. Čekala jsem to velký wau na konci příběhu, ale opět se nekonalo, jako u všech rádoby zahraničních bestsellerů.
Opět autor, jehož knížky jsou na jistotu, bavil mě doktor, bavily mě lehké děvy. Kdyby byla kniha delší, nezlobila bych se, ale hvězdičku neubírám.
Případy, které jsou přetřásány stále a stále dokola jen různými autory a trochu jinak literárně pojaté. Nicméně, kniha byla zajímavá.
My z vesnice víme. Umíme. Známe. Zvlášť my starší odchovaní zvířectvem a užitkovou zahradou. Jako malá jsem musela plet, protrhávat, sázet a vybírat brambory, chodit na mandelinky, trhat úrodu, hrabat listí, dělat seno, postarat se o zvířectvo a je jasný, že vlastní úroda, nehnojená chemicky je lepší než supermarket. A pak někdo z Prahy objeví Ameriku.....
Taková pěkná utahaná pohodová detektivka. Krauz mě tedy neskutečně iritoval svým přístupem ke vztahům, ale čtení mě moc bavilo.
Opět skvělý historický román z prostředí Brna. Je až s podivem, kolik se toho člověk dozvěděl z této knížky, o nevěstkách, jak to chodilo v nevěstincích. Zajímavé pro mě bylo i to, jak to vůbec chodilo v rodinách. Nádherně popsaný tehdejší život.
Toto je přesně ten styl knížky, co se mi líbí a hezky čte. Historický román, ale je tam přiblíženo, jak se dříve žilo, jak se vařilo, jedlo, namlouvalo. Knížka se četla doslova sama.
Tak krásně se příběhy splétaly a proplétaly, opravdu jako když pečete bábovku, to těsto se spojí, akorát z dobrého těsta je nakonec upečená dobrá bábovka, tady je ze skvělých příběhů utnutý konec, což je nakonec strašná škoda, proto ubírám jednu hvězdu.
Začátek vypadal dost dobře. Jedné rodině zemře děťátko a adoptuje si jiné od ženy, která je v tíživé životní situaci. A pak se to zvrhlo, úplně jsem vpadla do mexické telenovely, chyběl tam jen Chosé, ten zřejmě nepřišel. Za mě ne, ale kdo má rád napínavé slaďáky, ten si počvachtá.
Kdyby byla tato knížka napsaná a vydaná o pár let dříve, tak bych jásala. Nad tím, jak jsou ty ženy statečné a přes všechno se vydají budovat si vlastní budoucnost do cizích zemí, odlišných kulturou, mentalitou a způsobem života. Ale, píše se rok 2024 , 35 let od sametové revoluce. V mém okolí, i když jsem z malé vesničky, je spoustu, ne sem tam někdo, spoustu lidí, kteří mají někoho trvale žijícího v cizině, já dokonce chodím na výuku cizího jazyka k cizince žijící u nás již 24 let, která si zde vybudovala rodinu. Spolužačky ze školy jsou různě po světě, Kanada, Francie, Japonsko, Německo, Švédsko. Tohle není wow knížka, protože takové věci jsou dávno samozřejmostí, tady se už na cizince nekouká s očima na vrch hlavy. Navíc mi na knížce vadil za každým příběhem dovětek autorky, kde se v podstatě opakovalo to samé, co v příběhu, zbytečných několik stránek. Pro mě byla kniha něco jako přečíst si v obědové pauze pár životopisů různých lidí. Taková nuda na dva večery.
V hlavní roli prsten, o kterém jsme se nedozvěděli skoro nic podstatného, i když je důležitou součástí knižního děje. Knížka byla pro mě chaotická, nadnesená, ani mě moc nebavila. Dočetla jsem, ale rozhodně se k ní vracet nebudu.
Skvěle propracovaný příběh lidí z jedné vesnice. Myšlenky se prolínají z chalupy do chalupy, každý každého zná. Když to čtete, úplně se vcítíte do života v malé zapadlé vesnici. Tak to tam prostě chodí.
Kniha, která vás ohromí svým příběhem bez příkras, tak opravdovým, strohým. Tereza tuší, že to co se děje by se nemělo, ale baví ji to, a Ivan, to je prostě chlívák.
Mám ráda knihy od Hájíčka. Příběh ze života, ze současné vesnice. Trochu smutná kniha, když se někdo moc snaží, a jde mu to, vyhlédne si ho někdo mocnější, kdo ho chce zlikvidovat. Teď je jen otázka, jestli to ten slabší ustojí, a kolik ho to bude stát sil.
Popravdě stále nevím, jak se ke knížce postavit. Takhle přeci žádné puberťačky nemůžou přemýšlet? Nejenže o svých rodičích v hlavě smýšlela úplně strašně, ale ona v té hlavě měla jen sex a sex a drogy a zase sex. Celá kniha se nesla v duchu, kdy a s kým já si konečně zap*chám a nejraději od rána do večera a od večera do rána. Hlavně si vyleštit nářadí. Místy mi to přišlo až nechutné, a jestli tohle čtou puberťačky, tak to, co ještě neuměly, po této knížce dospějí k názoru, že když na tábor, tak tam si zap*cháme, a všechno se naučíme a bude to jedna velká jízda, opijeme se na to, protože je to cajk. Smutné.
Když jsem začala číst knížku, přišlo mi, že to bude další americká slátanina, ale jak jsem se začítala, vciťovala jsem se čím dál víc do Tory. Při některých pasážích jsem měla chuť dát Elois za vyučenou, zařvat na ni, říct jí, že už s ní nikdo pracovat nebude, že se chová opravdu hrozně. Tory měla neskutečnou trpělivost, empatii, cítění. A jsem ráda, že se to vyplatilo.