Beton a hlína
Viktorie Hanišová
Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“... celý text
Přidat komentář
Myslím, že do klimaxí série se knížka hodí. Je to něco jiného. Lokální, současné, založená na konkrétních příkladech občanského aktivismu, nebo jen pouhého stylu života, který je alternativní.
Asi každá, z popisovaných aktivit mi přišla zajímavá, jestli jde o včely/med, zahrádky, čtverečky, rozhazování rostli, komunity, jabka, školky no bylo to toho hodně. :D Také samotné vyznění, jdeme cestou, co nám dává smysl. Neříkáme, že je správná (i když), prostě to tak děláme. Samo sebou se rozhovory občas stočili někam jinam, občas si někdo postěžoval, ale jak sama autorka uvádí, je to kaleidoskop současných městských snah o větší propojení s přírodou. Také bylo hezké vidět využití dnes již běžných technologií pro lepší propojenost a funkčnost.
Líbilo by se mi, kdyby tazatelka trošku víc zabrousila do technické a finanční stránky jednotlivých projektů, kde by se mi líbilo vidět víc pod pokličku jednotlivým aktérům. Ale i tak, jako inspirace a přehled si myslím, že knížka funguje skvěle. :)
Přišlo mi docela zvláštní vše provázat environmentálním žalem. Kloním se k názoru, že je to hodně kontraproduktivní myšlenkové nastavení. Hlavně po přečtení Mannov Nové klimatické války (jinak hrozně napsaná kniha), jsou zželení, nebo anglicky doomáci, špatně, stejně jako lidé, co si myslí, že vše je o osobní odpovědnosti. Nemám na to vyhraněný názor, zatím jen nasávám podstatu :), no v knížce to na mě působilo jako manifest autorky. A neumím se rozhodnout, zdali mi to vadí, nebo nikoli. :D Tak zůstanu u slůvka zvláštní. ;)
A závěrem? Jo, dobrá knížka. Povedla se. :)
Parádní kniha od mé oblíbené spisovatelky. Zaujaly mě všechny rozhovory, nějaké projekty jsem znala, s dalšími jsem se ráda seznámila.
Pokud budu hodnotit úroveň knihy po stránce literární, tak asi není co vytknout. Autorka ve formě rozhovorů docela čitelně popsala problematiku, která ji zaujala. Orientuje se ale na docela uzavřenou skupinku lidí většinou v Praze a okolí. Čekal jsem od knihy něco více a asi i něco trochu jiného.
Informace, které někteří protagonisté v knize pronesli, stojí určitě za zamyšlení.
Náš systém vzdělání musí být v totálním rozkladu už řadu let a nejen v posledních pár letech. Nějak jsem nepředpokládal, že může existovat někdo, kdo má občanku, a neví, kdy dozrává ovoce. No a takto bych asi mohl pokračovat dále.....
Granty, dotace, neziskovky - to je dnešní svět.
Širší záběr problematiky, pohled i z jiných úhlů a na jiné skupiny lidí by knize rozhodně prospěl. Určitě existuje celá řada organizací i jednotlivců, kteří pro zlepšení nebo aspoň udržení životního prostředí dělají také hodně. Ale jako stručný úvod do problematiky pro neznalé je to určitě dobrý počin. V dřívějších komentářích je to jasně patrné, spoustu lidí to oslovuje a to je dobře.
Knížka mě doprovázela při cestách vlakem do školy. Byla příjemným společníkem, inspirujícím a osvěžujícím. Nenáročným, ale zároveň obohacujícím. Knížku teď nutím příteli, a to je znamení, že byla dobrá.
Beton a hlína je kniha, kde najdete 13 rozhovorů.
Rozhovorů o naději.
Jsou lékem na zmírnění environmentálního žalu, který prožívá spousta z nás.
Ale fňukání nám nepomůže.
A tato kniha je důkazem, že mnoho lidí má pořád zájem na tom, aby nám planeta vydržela.
A tak je to ohromný nabíječ energie, protože vám garantuju, že budete chtít alespoň něco zkusit (spíš skoro všechno).
Rozhovory vede Viktorie Hanišová a vede je velice příjemně! Najdete tu skvělý výběr témat i osobností.
O včelaření, o komunitních zahradách, o kompostování, o odpadu. O životě ve městě, přitom pořád tak nějak ve spojení s přírodou.
A taky o tom, že každý může něco změnit. A kdo tvrdí že ne, tak se jen zbavuje vlastní zodpovědnosti.
Je to velmi přístupně napsané, takže je to opravdu kniha pro každého.
A já ji doporučuju jak nejvíc to jde!
Pěkné shrnutí toho,co se dá dělat hned a jednoduše.Název má ode mě pět hvězdiček. Líbily se mi zmínky o ekologických knížkách,zasloužilo by si to seznam literatury na konci :)
Byla jsem moc zvědavá jaká bude knížka, která tématem tak nějak vyčnívá mezi ostatními knihami Viktorie Hanišové. Zpočátku se mně četla dost těžce, dokonce jsem trochu i přeskočila, abych se pak zase vrátila. Bylo to čtení pomalé, ale velice zajímavé a poučné.
Četla jsem a hodnotila už před několika měsíci. Protože na ni docela často myslím, asi jsem hodnocení podcenila. Musím jednu hvězdičku přidat.
Báječné rozhovory, spousta inspirace a myšlenek, tipů jako je Na ovoce a další. Moc doporučuju.
Skvělé čtení! Moc mě bavil styl psaní, každý rozhovor byl něčím zajímavým a nenásilnou formou jsem se dozvěděla hodně užitečných věcí a začala se více rozhlížet kolem sebe. Moc doporučuji.
Super pokud chcete získat přehled o českých iniciativách v oblasti ekologie. Bylo také zajímavé si přečíst, jakou mají zakladatelé vnitřní motivaci a co je k tématu přivedlo.
Na knize mi pravděpodobně vadio to, že je psána formou rozhovorů, jinak by se mi asi celkem líbila. Někteří protagonisté mi byli velmi nesympatičtí, ale ne každý může sednout všem, i tak se mi některé části líbily:)
Kniha plná rozhovorů se zajímavými a inspirativními lidmi, kteří stáli u založení mnoha ekologicky a udržitelně laděných skupin. O spoustě z nich jsem před přečtením knihy ani nevěděla, takže se cítím rozhodně obohacená. A možná si konečně pořídím ten vermikompostér!
Výborné čtení. Rozhovory s neběžnými osobnostmi o tématech, která by běžná být měla, ale nejsou. Tři sdělení, která si schovávám - 1. jedinec není zanedbatelný, 2 chceš-li udělat NĚCO, zbytečně nefilozofuj a rovnou začni, 3. třídění je jen začátek a re-use přístup k životu může být zábavný, ať už ve vztahu k okolí či k sobě samému... A pokud píšete depresivní Dlouhou trať, spravte si chuť Betonem a hlínou - něco tak čistokrevně pozitivního jsem už dlouho nečetla.
Vcelku rychlé čtení, které je i poučné. Autorka vydává knižně rozhovory s několika lidmi, kteří se snaží o lepší planetu a přístup k ní. Zároveň představuje jejich projekty, cíle a vlastně i návody na možnou změnu v přístupu k přírodě. Čteno spíše ze zvědavosti, ale oceňuji některé informace, které jsem se dozvěděl.
Příjemné čtení o tom, jak clovek muze byt "vice eko". Pri cteni na me nedopadal pocit marnosti, ale prave naopak, rozsiril mi povedomi u různých iniciativach a ikdyz nektete rozhodne sama provozovat nebudu (preba vcelarstvi), jsem rada, ze se tomu nekdo venuje. Navic forma rozhovoru poskytla nahled na danou tematiku z ruznych stran, nejednalo se pouze o nazory autorky, pri cteni tedy dostanete vice podmetu k přemýšlení. Myslim, ze kniha stoji za precteni i pokud nemate zajem o komunitni zahrady, ci renovaci nabytku. Uz jen to, ze budeme vice vnimat prirodu kolem sebe je dobry zacatek.
Zajímavý náhled do fungování komunitních zahrádek i dalších organizací, kterým záleží na životním prostředí a udržitelném rozvoji. Koho zajímá environmentalismus, určitě doporučuji.
Trochu jiná Viktorie Hanišová, než na jakou je čtenář zvyklý. I když nežiju ve městě, ale jsem zapadlý venkovan, tak mě kniha "Beton a hlína", která obsahuje "Rozhovory o enviromentalismu městě", nadchla, asi proto, že je o stejných "bláznech" jako já, těch, co třídí odpad jak zběsilí, respektive se jej snaží nevytvářet, co se v rámci možností snaží o maximální soběstačnost a udržitelnost, co recyklují, upcyklují a nekupují módní hadry a blbosti, co trpí "enviromentálním žalem"... co se snaží "něco" dělat... Vřele ji doporučuju k přečtení co neivíc lidem, nejenom těm městským, ale i vesnickým... třeba i proto, že při svých pravidelných výletech na "skládku" s nevírou hledím na věci, co lidi na venkově vyhazují a tahám je domů a dávám jim nový život... Sice nevím, jak s touhle knihou u sousedů pochodím, ale budu ji doporučovat, kudy budu chodit, protože, jak píše autorka: "I kdyby tato kniha ovlivnila jen jediného člověka, splnila svůj účel"...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Zajímavá, inspirativní kniha, která aspoň mě dodala trochu naděje, že není vše ztraceno a jsou mezi námi i lidé, kterým není všechno jedno a kteří radši dělají než mluví. Děkuji a vřele doporučuji.