Maminka

01.05.2020

Krásné verše, vzpomínky na dětství a na maminku, laskavé odhlédnutí za chvílemi, které už odvál čas. Některé básničky známe ze školních čítanek, např. "Maminčino zrcadlo".
Všechny básničky jsou půvabné, mne se nejvíce líbily tyto: "U okna" "Pavučina"
"Cukrářský krám" "Růže pro slečnu učitelku"
"Dědečkův pohřeb".
Knížku stojí zato mít v knihovničce i díky krásným obrázkům Jiřího Trnky (mám 1. vydání z r. 1954). Určitě doporučuji.

28.04.2020

Nádherná sbírka básní, Nobelova cena byla opravdu zasloužená :)

14.04.2020

Nádherná kniha plná zajímavých básní, v nichž každá zpracovává téma maminky v jiném kontextu. Zamilovala jsem si verše, ale i to, co v nich člověk na první pohled nevidí. Rozhodně doporučuji!

12.04.2020

Tuto knihu jsem si přečetla jen díky čtenářské výzvě. Nebylo to špatné, ale můj šálek kávy to není.

11.04.2020

Při čtení nádherných Seifertových veršů, ve kterých se vrací ke svému dětství a vzpomíná na svou maminku, jsem si neustále vybavoval vzpomínky své. Nostalgie časů dávno minulých, které se (bohužel) nikdy nevrátí. S přibývajícím věkem má člověk zřejmě tendenci více myslet na minulost než na budoucnost.

07.04.2020

Básně nečtu, po této knize jsem sáhla jen díky výzvě a jsem za to nesmírně ráda. Básně jsou krásné, pohladí po duši. Myslím, že se k této básnické sbírce budu vracet, jak se mi líbila.

29.03.2020

Básně pohladí po duši a vytáhnou vzpomínky na dětství

24.03.2020

V díle je hodně poznat, jak autor v průběhu dospívání a stárnutí je více pesimistický. Básničky mi přišly smutné.

20.03.2020

Seiferta mám spojeného s maminkou. Tohle ještě umocňuje název.

07.03.2020

Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Šla jsem do veřejné knihovny, dětského oddělení, vytáhla si z police tenkou knížku jako už tolikrát předtím. Postavila jsem se zaujatě k otevřenému oknu, za nímž rostly stromy a začala si číst. A hned jsem tušila, že tentokrát jsem narazila na něco výjimečného, aniž bych věděla, o jak významného básníka se jedná nebo jak se vůbec jmenuje. To všechno až potom. :) Prostě jsem jenom četla, ani nedutala a první přečtenou básničku se bezděky naučila zpaměti přímo v té knihovně.
Poezie, která zůstane čtená a oblíbená už napořád. Alespoň v to doufám.

U okna
Když přišlo jaro, na pešuňku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
− Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.

Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
− Proč pláčeš, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh

03.03.2020

Básničky nečtu, byť mohou být skvělé... Po této knížce jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě.

02.03.2020

Trochu jsem se poezie bála. Asi předsusek ze školy, kdy jsme se museli učit báseň zpaměti. Ale tyto mě nadchly. Nejvíce se mi líbily: Maminčino zrcátko, Maminčina kytice, Všední den a Domov. Domov byla nejsmutnější, ale i pravdivá.

28.02.2020

Nejsem fanouškem básní, ale jelikož jsem si k maturitě musela vybrat, zvolila jsem maminku a ani trochu nelituji. Krásné básně, které dojmou.

25.02.2020

Soubor krásných básní, které bych nepřečetla, nebýt Čtenářské výzvy...nejvíce mi utkvěli básně "Slečna ze čtvrtého" a "Maminčino zrcátko"... a

Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?

22.02.2020

Nádherné básničky o mamince i dalších pár členů rodiny... Nejhezčí je ukolébavka na dobrou noc a housle

13.02.2020

Tuto knihu jsem si vybrala k maturitě a musím říct, že byla má nejoblíbenější. Neuvěřitelně krásná a dojemná knížka, která zasáhne každého. Jako knížku (nejen) k maturitě jen a jen DOPORUČUJI.

10.02.2020

Dojemná sbírka poezie, která ukazuje autorův život v mládí a hlavně jeho lásku ke své mamince.

24.01.2020

Touto sbírkou pan Seifert potvrdil, že v jednoduchosti je síla.
Jednoduché verše a tolik něhy, úcty, obdivu, nostalgie, tolik lásky... A přesto i tolik bolu, který je však přirozenou součástí života.
Sbírku jsem našla pod vánočním stromečkem. Byl to dárek od srdce, v pravou chvíli... Byl to dárek pro maminku. Kdykoli ji otvírám, tiše ke mně promlouvá:
,, Maminko má, jak je to hezké u nás doma."

P.S: Těmito verši pan Jaroslav Seifert otevře srdeční čakru všem, kteří mu to dovolí.
P.P.S: Těmito verši překročil Jaroslav Seifert v mém srdci Rubikon geniality.

23.01.2020

Myslím, že ve škole jsem Maminku buď nečetla, s výjimkou nějakých úryvků v čítance, anebo mi vůbec neutkvěla v paměti. A není se čemu divit – dětem často připadá zbytečné psát o obyčejných věcech, jako je mlýnek na kávu, tím méně pako věcech smutných, třeba o pohřbu... Tehdy jsme měli život před sebou, rodiče byli mladí, a že jednou možná budeme svírat v dlani jen prstýnek po mamince, nám na mysl nepřišlo... Myslím, že tuto sbírku plně ocení až dospělé děti, až uvidí, jak čas nezadržitelně plyne a všechny ty obyčejné, ale přitom krásné věci odnáší s sebou... laskající ruku, maminčin úsměv.

Zvláštní je, že mnoho básní se o mamince či jiných členech rodiny vůbec nezmiňuje, ale cítíte je tak nějak v pozadí... asi tak, jako když si navždy v srdci uchováte i ty, co už s vámi nejsou, a nosíte je tak všude s sebou.

Verše jsou doplněny nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky. Dýchá z nich pohoda, vzpomínky. Nevím proč, v dětství se mi jeho obrázky vůbec nelíbily :-). Ale všechno má svůj čas...