Máňa a my druzí
Simona Bohatá
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357154/bmid_mana-a-my-druzi-UZP-357154.jpeg
4
51
51
Dospívání není nikdy úplně lehké. Jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu a že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek, ještě o vaši výchovu zápolí velice neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Zdálo by se, že tím výčet strastí dětství v Praze 60. a 70. let pro malou Simonu končí, jenže pak… „mi došlo, že budu nosit brýle už „nafurt“. Skoro jsem se zhroutila, protože jsem si uvědomila, že budu automaticky zařazena mezi brejlouny, brejlovce, brejláče, což bylo v mých očích to jediné, co mi scházelo do naprostého deklasu.“ Vtipně, bez patosu, s citem pro detail a pointu, tak vypráví Simona Bohatá příběh Máni a druhých, příběh svého dětství.... celý text
Přidat komentář
Protože mě autorka nadchla svým Klikařem Benym, logicky jsem sáhnul i po její starší knize a rozhodně toho nelituji. Byť jsem mladší ročník než autorka a hrdinka knihy v jedné osobě, přesto mi při čtení začaly zničehonic vyskakovat vzpomínky na vlastní dětství plné her ale i ony obskurnější zážitky(jep,taky jsem vlastnil pionýrský šátek). Je to psáno s nadhledem a shovívavostí k druhým, občas jsem se od srdce zasmál.A na to, že zde není jediná přímá řeč, se mi to četlo výborně. Bavilo!
Máňa mě bavila. Knížka vzpomínek je napsaná s humorem a nadhledem, často jsem se nahlas zasmála, i když mnohé (pokud autorka nepřeháněla) bylo spíš smutné. Některé zmiňované situace, zážitky, věci (sádrová zvířata!) mi byly blízké i z mého dětství a při čtení tak vyvolávaly i moje další osobní vzpomínky. Nakonec jsem si důkladně prohlížela fotky na obálce - klidně mohly být uvnitř knížky, s popisky kdo je kdo (Máňa a Aranka jsou jasné :)
Kniha se čte sama. S humorem popisované v podstatě i mé dětství za minulé doby. Je vtipná a veselá, i když ta doba taková moc nebyla. Fakt doporučuji.
Doba,kdy jsem taky vyrůstala,naštěstí má matka krimplen a chemlon nesnášela.Neradostné dětství hlavní hrdinky,neshody matky s babičkou,muži,kteří prochází matčiným životem.Popisováno s jistou nadsázkou a humorem.
I když z dnešního pohledu není na popisované době nic chvályhodného, mám retro ráda a často se k němu vracím. Paní Simona naprosto vtipně a nenásilně vylíčila pocity a emoce dospívající dívky v době přímo plastové. Myslím, že podobně jsme se cítili všichni narození v této fázi naší historie. :-)
Doba normalizace dětskýma očima mezi soudružkami, s krimplenem a bonbónami Slavie mě vrátila na chvíli do dětství, i když jsem ho prožila úplně někde jinde. Bylo to milé, ale zaplaťpánbu ty časy jsou pryč.
Sice jsem se narodila o něco později než autorka, ale některé vzpomínky mám stejné. A tak jsem se s chutí ponořila do minulých let Dětství v komunismu je totiž i moje dětství. Knížka na mě působila neuvěřitelně mile a i jsem se dost zasmála. Doporučuji.
Vzpomínky na mládí mě pobavily. Hodně podobného jsem zažila i já, i když na malém městě.
Asi jsem měla větší očekávání. Nebylo to vyloženě utrpení, četlo se to vlastně docela příjemně, ale...nic se tam nedělo. Chaotické vyprávění vzpomínek mě úplně neoslovilo. Nesedlo mi ani přeskakování na časové linii. Jednoduše nemám pocit, že by mi kniha něco dala. Ano, někde mezi řádky se dá pocítit těžkost vyrůstání v takové rodině stejně jako chvílemi vyrůstání v té době. Nicméně jsem toho čekala více.
Blbá doba, ale jako děti jsme to tak nevnímaly. Bydlela jsem sice
na druhém konci Prahy,ale vzpomínky mám podobné jako autorka
Takový melancholický skoro Hrdý Budžes, jak už někdo podotkl. Čte se to dobře, kdo pamatuje, tak si vybaví spoustu věcí.
Milá vzpomínková knížka, ale spíš hlavně pro Pražáky - hodně místních odkazů...
literatura to není, ale jako vzpomínky na dětství zachycené na papír milé
jednoduché a čtivé, oddechové
Dospívání v době syntetických tkanin nebyl žádný med. Simona Bohatá socialistické školství líčí pohledem ironické outsiderky, útržkovitě, téměř bez dialogů a hlavně zatraceně vtipně. Rozesmála mě v každé ze 42 krátkých kapitol. A to se jedná o knihu o ne zrovna idylickém dětství. I když jsme vyrůstal v jiné době než autorka, tohle retro ve mně probudilo pár zavátých vzpomínek. Máňa snese srovnání s Hrdým Budžesem.
Štítky knihy
Praha vzpomínky dospívání dětství 60. léta 20. století normalizace (1969-1989) 70. léta 20. století babička svět očima dítěte české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Klikař Beny |
| 2019 |  Všichni sou trapný |
| 2017 | Máňa a my druzí |
| 2023 | Zbabělí hrdinové |
Příjemné čtení. Dětství ve Strašnicích, láska a nenávist mezi babkou Máňou a matkou Arankou, barvy komunistických základek, dětská (ne)přátelství až za hrob a prodírání se ke svobodě dospělosti. Atmosféra a vůně vzpomínek přesná. Jen zacílení rozmazané...