Manfréd
George Gordon Byron
Dramatická báseň Manfréd (1817) patří k nejpozoruhodnějším básnickým skladbám evropského romantismu. V Manfrédově konfliktu se spojují dvě báje: báj o učenci, pro nějž se magie stala klíčem k poznání základních problémů lidské existence, a stará báj o polobohu, dárci ohně, umění, kultury a řemesel.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1989 , Supraphon (Editio Supraphon)Originální název:
Manfred, 1817
více info...
Přidat komentář
Manfréd, hrabě z hor, má svědomí zatížené dávnou vinou a hledá NĚCO- řešení, vykoupení, odpuštění, smrt....těžko říct, co vlastně.Soustředí se spíše na hledání samo, a protože cíle nemaje, hledání je to bolestné. Tady duch, tam duch, tady víla, tuhle démon. Je to takový byronovský instinktivní text z počátku devatenáctého století a český překlad je Vrchlický ze samého počátku století dvacátého, tedy je to spíše dobová duchařina na ochutnání, než že by se to dalo normálně číst.
V náznacích je velká dramatičnost. Hrdinův neklid a rozervanost prostupuje celé dílo. Knihu doprovázejí velmi hezké ilustrace Adolfa Absolona. Příliš však nekorespondují s duchem díla, a to pro jejich barevnost, která je náladově optimistická, klidná. Jistě by bylo vhodnější jejich černobílé provedení.
Štítky knihy
dramata poezie anglická dramata
Autorovy další knížky
1922 | Vězeň chillonský |
1989 | Manfréd |
1981 | Poutník z Albionu |
1904 | Don Juan – I. a II. zpěv |
1896 | Kain |
„Tak těžké není, starče, umírat."