Mansfieldské panství
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11800/mansfieldske-panstvi-11800.jpg
4
755
755
Třetí román Jane Austenové nabízí spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat... Překlad Eva Kondrysová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Mansfield Park, 1814
více info...
Přidat komentář
Upřímně nevím, co si o knize myslet. Rozhodně nedosahuje takové úrovně jako většina děl Austenové. Dokázala jsem se začíst, ale zároveň tu nebylo nic, co by mě ve čtení pohánělo dál. První polovina knihy byla celkem o ničem zajímavém, druhá už mě zaujala víc. Nemůžu říct, že by mi kniha nic nedala, ale rozhodně to nebylo tolik, v kolik jsem doufala. Postavy jsou pěkně vylíčené, ale čekala bych i rychlejší spád děje, který byl až na poslední strany hodně rozvláčný. Austenová je moje srdcovka, ale ze všech jejích románů mě Mansfieldské panství zaujalo nejméně
Miovníci Austenové mne asi ukamenují, ale i s přihlédnutím k době vzniku je to pro mne to jen docela dobře napsaná červená knihovna. Nepopuzuje mne, protože styl vyprávění je zvolen dobře a nečte se špatně, jen si (jako ostatně u všech Austenových děl) říkám, "proč?". Není to pro mne nuda- považuji to za dobré svědectví o době v níž knížka byla napsána, jen mi je trochu záhadou, co nabízela soudobým čtenářkám a čtenářům v praktikách vztahů své doby jistě dobře zorientovaných.
Úmysl při psaní měla autorka chvályhodný, román měl vzdělávat mladé dámy. Ovšem dnes je ideál o kousek jinde, takže přecitlivělá, stydlivá Fanny by stála asi leda frontu na psychofarmaka, místo na manžela.
Nebylo by to špatné čtení, kdyby neobsahovalo ty sáhodlouhé úvahy a obhajování každé myšlenky, každého pohnutí. Zkrátit na polovinu by neškodilo.
Tahle kniha není tak bohatá na postavy/typy postav, ani se neodehrává v tak bohaté společnosti jako Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, ale přesto je zajímavá. Ženská hrdinka je na tom dost bídně s vyhlídkami na slušnou budoucnost, potřebuje podporu příbuzných, ale je navzdory tomu vědomá si vlastní ceny. Tohle bylo v době napsání určitě důležité se z literatury dovídat, mít takový příklad.
Přiznám se, že občas jsem měl chuť knihu prostě odložit na věčné nedočtení. Jane Austenová mi zde poněkud připomíná naši Karolínu Světlou - podobná témata, prostředí, povahy apod. - avšak s tím rozdílem, že díla Austenové oplývají (avšak z mého pohledu spíše trpí) drahnou rozvláčností. Co mě opravdu pobídlo dočíst se konce byla záživnější část pozdější, v ní se konečně něco děje, do ní konečně plynou všechny cesty, které byly předtím vyšlapány.
Celá kniha na mě působila slabě a jsem trochu zklamán, Mansfieldské panství asi prostě není pro mne.
To co tady Austen dokázala a představila to se nedá nejen popsat, ale nedá se to tak lehko zopakovat. Každý po ní chtěl a strašně se snažil, ale už jí vlastně nemohl dorovnat. Je to excelentní ukázka doby, lidských povah a schopností i neschopností....je to odraz tak věrný a tak v mnohém bolestný, že to až není možné....
Konverzační vopruz. Odkládám to asi v jedné pětině. A to se mi u Austenové ještě nestalo a nevěřila jsem, že se někdy stane. Tohle je s velkou rezervou její nejslabší kus, jakkoli uznávám, že jako příručka o společenských pravidlech té doby a místa je to kus nejpoučnější. Potíž je v tom, že příručky si vystačí s desetinovou délkou a nesnaží se předstírat, že jsou román s dějem. Tady je "děj" jen jakási kulisa pro detailní pitvání etikety.
P. S.: Tak jo, dala jsem tomu ještě šanci, jen abych zjistila, jak moc se televizní adaptace odchyluje od předlohy, a přeskákala jsem to až do konce. Naštěstí se liší hodně. Rozdíl je propastný. V knize... gradace příběhu naprosto plochá, krize formou, kdy podstatné části děje nějaká postava jen vypráví, naprosto zoufale špatná, katarze nulová. Přesto tohle všechno jsou prvky, které v ostatních jejích knihách rozhodně nijak příšerné nejsou. Zřejmě jejím ostatním dílům prospěla pozdější revize, které Mansfieldské panství Austenová nepodrobila.
Ještě musím upřesnit, že do hodnocení nepromítám, že nesnáším tenhle typ "hrdinek". (Jakkoli Anna Elliotová je hadrová panenka, Fany Priceová je fakt totální onuce zralá na psychiatra. Jediná postava Austenové, kterou jsem naprosto nesnášela, a to počítám i lady Catherine de Bourghovou...)
Příběh Fanny a jejího dospívání v bohaté rodině její tety byl zajímavější než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek, přestože mnohem "didaktičtější", což se děje obzvláště v závěru, za který jsem musela ubrat jednu hvězdičku.
Ano, Mansfieldské panství není autorčino nejlepší dílo. Přesto si myslím, že si kniha 4 hvězdičky zaslouží. Fanny jsem přála, aby se dočkala svého “happy endu”.
Pro mě nejhorší knížka od Jane Austen. Hlavní hrdinka mi přišla taková moc dokonalá, nechybující a oproti dalším spisovatelčiným hrdinkám trochu uťáplá. Ani další postavy mi příliš nepřirostly k srdci. Dějem jsem se prokousávala velmi těžce.
Hodně dlouho jsem knihu nečetla tolik dní. Děj jako takový nebyl špatný, připomínal pohádku o Popelce, ale kniha byla zbytečně zdlouhavá a naopak konec extrémně rychlý. Jiné knihy Austenové mě bavily mnohem více.
Nebylo to vyloženě špatný, ale tehdy jsem ještě nečetla v originálním jazyce. Ten překlad mi trochu vadil. Nedávno jsem ale viděla film, opravdu dobré zpracování.
Já nevím. Mě to nebavilo. Nudné, dlouhé, hlavní hrdinka taková nijaká. Vlastně mi asi bylo jedno, jak to dopadne. Chtěla jsem se jen prokousat příběhem, který mě nijak neuchvátil a to se mi nakonec povedlo. Dočetla jsem, ale po pár letech už si vlastně nevzpomínám, o čem to bylo...
O tom, jak "Popelka - Harlequinka" zamíchala se smetánkou, s příslušníky generace se stříbrnými lžičkami. Hraním si na gentlemany a dámy. Čaje /p/o páté s citronovým plátkem, citovými pavučinkami.
Poměrně dlouhý román, ale krásně se mi četl, moc mne bavil. Ke konci jsem začala pochybovat, jak se to celé vyvine a tak jsem byla fakt na vážkách. Líbilo se mi i závěrečné nastínění co se dělo dál s postavami, které prošly dějem, vše bylo dořešeno, takže spokojenost!
Dočetla jsem, ohodnotila... a jsem smutná! Kdo by nebyl, když musí opustit Mansfieldské panství? -
Krásný a podle mne nedoceněný román Jane Austenové. Působil na mne jako jemná perokresba postav a jejich charakterů. Zamilovala jsem si především hlavní hrdinku Fanny. Je tak jemná, citlivá, neprůbojná a skromná, dnes by se řeklo, že je "zakomplexovaná", a přesto trvá na svých mravních zásadách s nečekanou odvahou a neústupností! A její protipól paní Norrisová! I ona je vykreslena až do nejmenšího detailu! Skvělý román!
Kniha mě velmi pobavila, i když u ostatních autorčiných knih jsem se bavila více. Fanny mě jako hrdinka lezla na nervy, ale beru to jako autorčin záměr. Je to hrdinka, která má vždycky ve všem pravdu a vždy se zachová jen správně, všechno ji příliš vyruší, ... jednoduše čtenáře nutí k trpělivosti. Navíc oceňuji hrdinku, která je svým způsobem závislá na mužích (což se v dnešní době nenosí), ale je jim zároveň oporou, takže je to krásný rovnovážný stav.
Mansfieldské panství je asi nejslabším románem z pera Jane Austenové. Autorku je třeba milovat, k tomu se dále hodí deštivé dny a pohodlná pohovka, zvlášť šťastným čtenářům krb s planoucími poleny a okno do stinné zahrady... Krb nemám, ale užila jsem si to moc pěkně!
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura anglický venkov romantika historické romance regentská Anglie anglické romány vyšší společenské třídyAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Pro mě to byl po dlouhé době pěkný návrat k této autorce ....
Její náhled do společnosti v panství Mansfield nám připomene dobu minulou - kdy žena měla jiné postavení, kdy skryté intriky ovládaly životy jednotlivých postav .... a kdy rozdíly v majetku určovaly osud....
Postava Fanny stojí trochu v pozadí - ale přesto jí autorka dala osobní hodnoty, které ji pomáhají vytvořit si vlastní budoucnost .....
Zajímavé seznámení s dobou, v níž autorka žila a čerpala náměty ....
I když dnes jsme někde jinde, ráda jsem si knihu přečetla ....