Mansfieldské panství
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11800/mansfieldske-panstvi-11800.jpg
4
755
755
Třetí román Jane Austenové nabízí spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat... Překlad Eva Kondrysová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Mansfield Park, 1814
více info...
Přidat komentář
Knihy od Jane mám ráda, líbí se mi její styl psaní. Sice to není má nejoblíbenější kniha od ní, ale i tak se mi líbila.
Moc pěkná kniha. Příběh je poklidný a až ke konci dostane spád. Nevinná, křehká a čistá Fanny a srdečný Edmund který ji ochraňuje. Můj oblíbenec sir Thomas - morální ale laskavý, dobrého srdce a jako druhý po Edmundovi nevlídnější k Fanny i když nebyla jeho krev. Celé to bylo příjemné čtení a mohu doporučit.
Tento román se nečte snadno. Je přesycen plytkými dialogy a děj je nezáživný. Na druhou stranu je velkým přínosem, že se lze blíže seznámit se smýšlením tehdejší doby. Můžeme si udělat obrázek o tom, co bylo v popředí zájmů společnosti, jaké bylo postavení žen včetně nároků na ně, jak byl tráven volný čas, co bylo chápáno jako společenský poklesek (zejména ve srovnání s dnešními normami) apod. Toto vše je však vykoupeno celkovou nečtivostí příběhu.
Miluju Jane Austenovou bezmezně, a proto jsem se donutila Mansfield dočíst až do konce. Nakonec to nebylo tak nezáživné, jak se mi ze začátku zdálo. Přesto se mi ale děj vlekl, a když se něco konečně stalo, to "něco" bylo vlastně spíš nic. Ještě tak nejzajímavější pro mě byla proměnná povaha Henryho Crawforda, jeho potenciál pro zlepšení, ale špatná a nedostačující motivace. Taky se umím v některých ohledech vcítit do Fanny, ale to je tak všechno.
Pro mě nejslabší Austenová. Přesto převyšuje většinu romantických příběhů dnešních autorek.
Pre mňa jeden z najnezáživnejších románov od J. Astenovej a to som jej verná fanúšička. Teraz som prikúpila Emmu, tak snáď nesklame.
Málo známý a zpravidla nedostatečně pochopený román královny romantických dramat, přesto patří k jejím nejlepším.
Hlavní hrdinka Fanny je pasivní, pokorná, jemná, nevýbojná a citlivá (tedy přesně taková, jaká tehdy skutečně většina dívek byla). Je těžké se s ní ztotožnit, protože dnes už si nedokážeme představit, jaké to je, žít v tak závislém a nesvéprávném postavení. Přesto si zaslouží naše sympatie, pokud pochopíme, že její síla je skrytá hluboko pod navenek podřizujícím se povrchem. Fanny je ze všech austenovských hrdinek vystavena největším zkouškám a ponížením, často trpí, přesto nikdy neustoupí z toho, co považuje za správné.
Téměř dvě třetiny tohoto obsáhlého příběhu je Fanny jen pozorovatelkou každodenního života v sídle svých bohatých urozených příbuzných, je však pozorovatelkou velmi bystrou, a to jí dává schopnost odhalit důvody jednání ostatních lidí. Sama nesmí dát najevo své city, pocity a záměry ostatních však pro ni nejsou žádným tajemstvím. Když se najednou nechtěně dostane do centra dění, jsou jí právě tyto nabyté vědomosti o skutečné povaze dotěrného nápadníka jedinou oporou, která jí umožňuje čelit nekompromisnímu nátlaku rodiny, které dluží svoji vděčnost. Zkrušující události se na ni valí jedna za druhou a i její pevné odhodlání začíná nakonec povolovat. Jsme ale naštěstí v austenovském světě, kde se zhýralost na poslední chvíli odkryje ve své pravé podobě a pevný charakter může po všech trpkých zkouškách slavit vítězství :-)
Úžasný román, který ale vyžaduje trpělivost a pochopení pro to, že většina mezilidských dramat se napřed odehrává zdlouhavě a skrytě pod povrchem, než vybublají a naplno zasáhnou. A také uvědomění, že hrdinství může mít mnoho podob, včetně té, která spočívá v udržení si vlastní sebeúcty při každodenním čelení nepříjemným okolnostem.
Další klasická Austenovka. Obecně nejsem zas takový fanda Austenové, ale čas od času si nějaký ten její příběh ráda přečtu. V Mansfieldském panství mi trochu lezla na nervy samotná Fanny. Nemastná, neslaná, občas bych ji nejradši profackovala aby se probrala z té své hloupé naivity. Vlastnosti typické pro hrdinky podobných románů, pro Austenovou však dost nezvyklá.
Fanny má svatou trpělivost, i když jako schovanka bez vindry, pardon, bez šilinku, si asi nemohla moc vyskakovat. Nicméně, té knize chybí odpich, potřebovala by být asi tak o třetinu tenčí. Jinak příběh se mi líbil, kdo chce přečíst něco dalšího od Austenové po PP, doporučuji.
A propos, konečně vím, po kom je pojmenovaná FIlchova kočka:-)
Zcela upřímně jsem se tři čtvrtě knihy nudila. Nepamatuji si, že bych v nějaké z knih Austen četla tolik nudných dialogů. Ani jedna z postav mi vyloženě nepřirostla k srdci. Možná až na Williama, který vůbec nedostal prostor. Fanny mě svojí uťáplostí vyloženě rozčilovala. Nejednou jsem si vzpomněla na okouzlující Lizy. Rozhodně řadím mezi slabší díla Austen.
Krásná kniha. První polovinu jsem si užívala popisu situací, krajin i doby, kterou mám ráda. Užívala jsem si i rozhovory hrdinů, mám dojem, že je jich zde více, než v ostatních knihách. Druhou polovinu jsem už byla napjatá, jak věci dopadnou a zda je šance, že by mohly dopadnout podle mého přání, v což jsem chvíli ani nedoufala. S Fanny jsem uměla soucítit, její křehká postava a dobré srdíčko na mě působilo mile. Knihu rozhodně stavím nad Rozum a cit, který mě od autorky zaujal téměř nejméně.
Kniha mě chytla asi tak od poloviny. Něco ten příběh v sobě musí mít, protože se mi kniha četla špatně , ale přesto jsem jí dočetla do konce. Nejvíc se mi líbilo vykreslení hlavních postav. Jinak mi chybělo, že autorka nedala větší prostor Fanny a její lásce.
Hlavní hrdinka opravdu neodpovídá třeba charakteru Lizzy Bennetové, na druhou stranu mi svým způsobem byla sympatická a dokázala jsem ji pochopit. Zápletka byla velmi zajímavá, charaktery postav opět mistrně zpracované... a konec? Klasicky austenovský :). Moc doporučuji k přečtení!
S trochou překvapení jsem si přečetla komentáře. Právě jsem knihu dočetla a moc jsem si její čtení užila. Ale je pravda, že hlavní hrdinka je z těch, se kterými se jako čtenáři máme problém ztotožnit - to není jen o jiné době ( protože emoce jsou si podobné v každé době), ale zřejmě o tom, že poněkud nevýrazná, milá a poddajná hrdinka nevzbuzuje tolik odezvy, jako je tomu u hrdinek silných, bojujících a vítězících. Přesto jsem po dočtení knihy vzala okamžitě do ruky další román od autorky a určitě se vrátím i k jejímu románu Pýcha a předsudek, který jsem přečetla před mnoha lety.
Proč? Nu...protože - Jane Austen píše způsobem, jež nezestárne, své hrdiny provádí situacemi, které jsou sice na hony vzdálené současnému přetechnizovanému světu, ale je v nich něco, co se dotýká něčeho velmi vzácného v nás samých.
Zajímalo by mne, jak by spisovatelka vnímala dnešní dobu - chci věřit, že by její hrdinky vstaly čas od času od počítače ( místo od vyšívání) a bojovaly za lepší vztahy a život svých blízkých a nevzdávaly se naděje na pravdivou lásku.
A nemohu než doporučit, vždyť její hraní se slovy je prostě naprosto úžasné : " Návštěva podle obecného soudu proběhla příjemně, jelikož mezi přítomnými byl vyvážený počet těch, kdo se rádi vypovídali, a těch, kdo raději poslouchali" ....naslouchejme tedy :o)
Tahle knížka pro mě byla trochu oříšek. Ještě než jsem ji četla, viděla jsem dvě filmová zpracování. Příšernou verzi z roku 2007 a moc milý film z roku 1999. U obojí jsem však měla tušení, že to ta Austenová napsala jinak. Podezření se mi potvrdilo! Na rozdíl od filmů je v knihách Fanny velice "slabá", tichá, uťápnutá. Možná je to i tím, že je vlastně jen na pozadí příběhu. Přišla mi jako vedlejší postava, která nějakým způsobem propojuje mozaiku životních osudů členů její rodiny a přátel. Ve výsledku mě pak zajímali všichni ostatní, jen samotná Fanny mi byla víceméně ukradená. A to je pro mě tím matoucím faktorem. Ve všech ostatních knihách od Austenové jsem si hlavní hrdinky zamilovala a dýchala s nimi, tady ne. Nejsem si jistá, jestli jsem s tím spokojená... Možná při příštím čtení.
Já nevím...První věc, která mi vadila, byla hlavní hrdinka, která mi prostě k srdci nijak nepřirostla. Místo ní jsem tedy téměř po celou dobu fandila slečně Crawfordové, která byla značně živější a zábavnější, byť možná ne tolik morální. V knize mi jako taková potvora nepřipadala, ve filmu (viděla jsem ten z roku 1999) už ano. Na rozdíl od Pýchy a předsudku, kde byla většina postav alespoň trochu sympatických, tady o takové postavy byla nouze. Pro mě zatím nejslabší kniha od Austenové.
Kniha se mi až tolik nelíbila jako jiné knihy od Jane Austen. Začátek mi přišel pomalý, druhá půlka knihy je mnohem lepší, i když konec byl zase příliš zrychlený. Hlavní hrdinka Fanny mi přišla příliš plachá a moc morální. Hezky je popsán vztah Fanny a jejího bratra Williama - myslím, že tam Jane Austen popisuje svůj vztah k bratrovi Charlesovi, který mimochodem dovezl Jane a její sestře topasový kříž (v knize Fanny dostává od Williama jantarový přívěšek).
Tahle kniha od Austenové není oblíbená? Mě se líbila a moc! Ve vlastním žebříčku si ji dávám na stejné místo jako Pýchu a předsudek. Je pravda, že začátek je takový rozvláčný. Pořád jsem čekala, kdy nastane ta hlavní zápletka - kdo s kým (nečetla jsem obsah). Kniha má plynulý a pro některé dost pomalý děj (kromě konce). Řekla bych, že i díky tomu, se podařilo autorce tak skvěle vystihnout charaktery postav. V tom je Austenová úžasná. Ta její "něžná ironie".
Těžko jsem se srovnávala se skutečností, která v té době byla naprosto normální......Od první chvíle jsem prostě odmítala, že by se Fanny mohla zamilovat do vlastního bratrance. Kvůli tomu jsem i trochu doufala, že se z pana Crawforda vyklube něco zajímavějšího...
Mansfieldské sídlo nezklamalo, což se od Austinové dalo čekat. Anglická próza? Považuji to za její vrchol!
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura anglický venkov romantika historické romance regentská Anglie anglické romány vyšší společenské třídyAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Knížka mě jazykově velmi obohatila a dokázala mě spolehlivě přenést do kultury 18.století. V tomto ohledu je Jane Austenová opravdu jedinečná. Zdvořilé konverzace, spousta ironie a celkové prostředí si mě ihned získaly. Přesto mě však některé věci opravdu udivily a překvapily:
-Hlavní hrdinka. Fanny není jen tak obyčejnou hlavní hrdinkou. S hlavní postavou jejího charakteru, její povahy a způsobu myšlení jsem se ještě nesetkala. Přesto mi její plachost a jemnost nevadila. Bylo zajímavé sledovat svět z úplně jiného pohledu.
-Děj. Co se samotného děje týče, tak se v knize nedělo vlastně skoro nic. Celý příběh byl založen jen na rozhovorech, obyčejných událostech a vývoji hlavní hrdinky. Moc mi to nevadilo, ale v některých chvílích bych opravdu ocenila, kdyby se tam alespoň něco málo stalo.
-Henry Crawford. Henry na mě zapůsobil asi nejvíce. Jeho dokonale vystižený a propracovaný charakter i se všemi důsledky jeho výchovy a povahy mě ohromily. A jeho proměna na konci... Autorka si s ním opravdu vyhrála.
-Konec. Konec na mě působil velmi urychleně. Styl, že v poslední kapitole se dozvíte všechno jako fakta a skutečnosti, mně zrovna moc nesedí.
Celkově jsem s knihou spokojená, hodně mi přinesla, ale je taková... jiná. Musíte prostě počítat s tím, že si přečtete něco, co má obrovskou literární hodnotu, spolehlivě vám to ukáže dřívější kulturu a setkáte se s dokonale vypracovanými charaktery postav, které se během příběhu různě vyvíjejí a mění, avšak strhující děj či nějaké napětí se zde skutečně vyskytovat nebude.