Mansfieldské panství
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11800/mansfieldske-panstvi-11800.jpg
4
756
756
Třetí román Jane Austenové nabízí spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat... Překlad Eva Kondrysová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Mansfield Park, 1814
více info...
Přidat komentář
Mansfieldské panství - první polovinu jsem tak trochu protrpěla, ale druhou polovinu jsem statečně dočetla. Nic naplat, každému se čte dobře něco jiného.
Já osobně také nerozumím tomu, proč je Mansfieldské panství nejméně oblíbené... Před ním jsem četla jenom Pýchu a předsudek, ráda si to srovnávám jako nejoblíbenější a nejneoblíbenější knihu Austenové. Mansfield neměl oproti Pýše takový spád, některými rozhovory jsem se prokousávala dost bezmyšlenkovitě. Nicméně stejně mě nezklamal - Příběh byl hezký, i ta roztomilá ironie tam byla (i když někdy možná až moc, ale to je zřejmě pro Austenovou typické).
Postavy mě zaujaly velmi. Nebyly tak líbivé, jako v Pýše a předsudku, ale plastické byly taky hodně.
Fanny byla pravý opak Elizabeth, ale stejně jsem ji měla moc ráda a velmi jsem jí fandila (v tom možná ještě víc, protože o Elizabeth jsem nemusela mít starost, ta narozdíl od Fanny vše bravurně zvládla.:)) Asi mi na ní byla sympatická právě ta plachost, díky které byla velmi originální.
Edmund... No co si budeme povídat, nebyl to žádný romantický pan Darcy, ale já ho přesto měla ráda. Byl hodný, milý, uvážlivý a to musí stačit.:)
No a jinak jsem měla moc ráda Sira Thomase. Nevím, ale já mám asi nějakou zvláštní slabost pro tyhle (nejen) austenovské táty... ;) Přišel mi svým způsobem podobný panu Bennetovi, ten byl taky skvělý.:)
!SPOILER!
Co se mi na Mansfieldu hodně líbilo, bylo to, že nebyl předvídatelný. Ne, já jsem si opravdu nedokázala představit, kde by se na těch pár stránkách, co mi zbývaly do konce, mohl udát nějaký zlom. A přesto tam v anotaci pořád byla ta větička "Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat...". A ta mě nutila doufat.:) Slečna Crawfordová mi přišla docela sympatická a milá a přestože jsem fandila Fanny, věděla jsem, že pokud to dopadne tak, jak má, tak že mi jí bude líto... Nepřišla mi ani tak hrozně zkažená, jak o ní na konci mluvil Edmund. Aspoň na rozdíl od téměř všech ostatních.
Jak už tu někdo psal, škoda, že nebyl trochu víc rozepsaný konec. Ale na to už si asi budu muset u Austenové také zvyknout...
Pokud to stručně shrnu, Mansfield možná není knížka pro ty největší romantiky, co čekají něco jako Pýchu a předsudek, tý se v tom už nic nevyrovná, ale příběh je to krásný a v mnohém originální.
Mansfieldské panství je přece jen trochu jiná Austenová, i když nepostrádá typické znaky. Rozvíjí se hodně pomalu, chybí tu často ta "jiskřivá" konverzace, morální vyznění je hodně výrazné... ale přesto je to pěkná četba s trochu jinou hrdinkou, než jsem byla zvyklá. Trochu těžce jsem se knihou "prokousávala", ale rozhodně zklamaná nejsem. Kdo Austenovou rád, jistě si i tento titul náležitě užije.
Včera som prešla 28 km a slečna Priceová neprejde ani míľu a je zoslabnutá. Som rada, že nepochádzam z tých anglických dôb, kedy dámy boli chorľavé a dengľavé.
Kniha popisuje život stydlivé dívky, která díky své uzavřenosti prožívá spousty smutků a trápení. Příběh byl milý a poutavý, pro mě spíše oddechová četba. Jako všechny příběhy od Austenové končí příběh pro hlavní hrdinku dobře.
Takhle knížka mě držela od první do poslední stránky. A to tím, jak často mě hlavní hrdinka (spíš nehrdinka) štvala :-). Jak se liší od (jistě všemi a nejen mnou) oblíbené Lízinky z Pýchy a předsudku! Všechno jsem jí ale vždy odpustila, znám takovéto tiché statečné lidi ze svého okolí a tenhle způsob čelení osudu a problémům je dle mě stejně legitimní, jako jakýkoli jiný.
Nádherně plastická postava, pro mě opravdu jako živá.
Jediné čím mě Fanny opravdu nakrkla a co jsem jí neodpustila: jak odsuzovala chování své matky a rodiny. Mně byla její rodina tedy velmi sypatická, na rozdíl od tetičky a strýčka, kterým by patřilo nakopat. Ale i to svědčí jistě hodně jak o Austenové, tak o její době: nepochopitelný odmítavý postoj Fanny k životnímu stylu jejích rodičů a sourozenců, který byl nahlíženo z pohledu hlavní hrdinky skandální (přitom šlo většinou jen o formální a vnější věci, nebyli to žádní záporáci, jen byli tak trošku rozjívení). A jak se těšila zpět k tetičce! Netrpěla ona ta Fanny nakonec Stockholmským syndromem? ;-)
Celkové vylíčení reálií bylo jedním slovem dokonalé a také to, jak se v knížce vlastně nic nedělo (nepočítám zápletku s manželstvím sestřenice, to je jediné drama, které mi ze čtení utkvělo) a přitom se od ní nedalo odtrhnout.
Mansfieldské panství jsem četla o hodně roků později než ostatní knížky od Austenové. Myslím, že to bylo dobře, že bych si je v telecích letech nevychutnala ani z desetiny. Můžu vřele doporučit! Už se těším, až budu mít zase někdy příležitost si ho přečíst.
Pokud se potřebujete s hrdiny knížek ztotožňovat, tak opatrně, odečtěte si od mého hodnocení klidně i dvě nebo tři hvězdy, dle vlastní úvahy :-)
Má druhá nejoblíbenější kniha od Jane Austen a mám stejný problém jako Eseter pochopit proč si tak nesnadno nachází cestu k srdcím, protože to je naprostý unikát se všemi citovými,dramatickými i životními proporcemi na jaké lze u J. Austen narazit. Za další v podaní nezhýčkaném a nesebelítostivém, což už dnes člověk nevidí, tady se člověk ještě dostává do propastných hlubin které se dnes líčí - až na vyjímky -velmi zploštěle. Velmi si této knihy cením.
Mansfield Park patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám. Chápu, proč je z šestice románů Jane Austen nejméně oblíbený, já to tak však necítím. Pro mě je z jejich děl nejlepší vždy to, které právě čtu a to platí i pro Mansfield Park. Mám ráda jeho odlišnost od ostatních pěti, hlavně to jak moralistický je. Mám ráda Fanny, jsem ráda, že i člověk jako ona může být hrdinkou. Jane Austen opět dokázala vykreslit úžasné postavy, například se mi moc líbí Henry Crawford a jeho dvoření, či Mary, kterou bychom někdy i mohli pokládat za hrdinku, leč ona si to vzápětí něčím pokazí. Je trochu škoda, že jsme ochuzeni o podrobnější vyprávění o tom, jak se dá Fanny s Edmundem dohromady, ale takhle to má Jane Austen ve zvyku.
Hlavní hrdinka tohoto románu je velmi plachá, jemnocitná ale silná osobnost budící dojem, že projevovat negativní pocity je jen pro slabochy. Působí jako žena, která je připravena vydržet vše a za všech okolností pomoci svým blízkým. Přes veškerou nadsazenou adoraci však příběh zní uvěřitelně, a ačkoliv se děj stáčí předvídavým směrem, je zajímavé sledovat nevšední události hrdinčina mladého života. Zvláště milovníky anglické kultury potěší rozbor takových událostí, jako je první ples, uvedení do společnosti, návštěvy rodinných přátel i nezvaných hostů... Detailní, ale nevyčerpávající vylíčení toho, jak to v té době skutečně chodilo nejen ve vrstvách vyšší ale i nižší společnosti, je velmi zajímavé, stejně tak jako nutně různorodá sestava nerudných až komických postav, které celý, jinak průhledný děj, odlehčují a zpestřují.
Mansfieldské panství patří k těm slabším knihám Jane Austenové a Fanny k těm méně povedeným hrdinkám.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura anglický venkov romantika historické romance regentská Anglie anglické romány vyšší společenské třídyAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Četla jsem od Jane Austenové všechno a Mansfieldské panství mi přišlo nejslabší. Myslím, že je to především kvůli hlavní hrdince, která mi nepřirostla k srdci, ve srovnání s hrdinkami autorčiných dalších románů mi přišla až příliš "ušlápnutá". Nicméně i tak kniha podle mne stojí za přečtení, i když na seznámení s tvorbou J. Austenové bych silně doporučila něco jiného.