Mapa Anny

13.02.2015

Depresivní zážitek, který budu moct zopakovat bez zhroucení až tak za 30 let.

24.01.2015

V několika propojených povídkách zachycený život, ve své běžnosti a pravdivosti. Pohyb ruky, nohy, hlavy, myšlenky vykreslený slovem tak, že je vám to důvěrně známé, nebo to chcete poznat. Chcete být bedlivějším pozorovatelem. Externím, interním, to stejně úplně neoddělíme.
Ukázka http://art.ihned.cz/c1-62879480-marek-sindelka-mapa-anny

24.01.2015

Z povídek je poznat, že autor je básník. Občas těch poetických obratů a metafor bylo až příliš. Nejlepší povídky - Mapa Anny, Architekt a Růst krystalu.

05.11.2014

Poeticky napsané povídky, které se velmi rychle a snadno čtou. Jejich propojení lehké a nenásilné.

13.10.2014

Ach, svět je tak komplikovaný, nejistý a tak...tak neautentický!

Autor trpí něčím, co bychom mohli nazvat „předčasné osvícení“ (illuminatio praecox – analogicky k ejaculatio praecox). Jeho problém není v tom, že by neměl o čem psát, ale že se svým psaním snaží vzbudit dojem, že sežral Šalamounovo lejno. Z jeho prózy čpí patetické moralizování, jež se přitom opírá o hromadu banalit, obecných povrchností a klišé (záměrně roztříštěných do tvaru nejasné mozaiky, aby to nevypadalo příliš mělce). Mezi nimi se – pravda – občas mihne pěkná a originální metafora, což ovšem bezútěšnost situace moc nevylepšuje. Jediná povídka, která má viditelné kvality a z celého souboru také vyčnívá, je Štafeta – kdyby byla na stejné úrovni celá kniha, pak by se snad dalo hovořit o novém literárním objevu, jak se o autorovi od jeho prozaické prvotiny Zůstaňte s námi mluví (asi není náhoda, že právě Štafeta byla také coby reprezentativní ukázka vybrána do letní literární přílohy časopisu Respekt). Takto je Mapa Anny ve svém celku spíše zbytečným (ani nelze říci nedotaženým) textem, neboť pole toho, co pojmenovává, je neobjevné a jeho kritická výpověď impotentní — autor se v tomto podobá lidovým románům Michala Viewegha (srovnej třeba s Biomanželkou) — Viewegh je také velký moralizátor, kterému však skutečnost spíše uniká, jen se zaměřuje na jinou sortu čtenářstva. Marek Šindelka naštěstí zatím nemá tolik sebevědomí a není tak zkažen pofidérním úspěchem a penězi (které by mu kritikové mohli závidět), tudíž se tak neuzavírá do hloubky svého Velkého Morálního Ega a snad má tedy ještě naději, že by mohl napsat i něco zajímavějšího, než krákorání šité na míru přemoudřelým hipsterům, kteří si hrají na „ztracenou facebookovou generaci“ toužící po mase a krvi (nebo mléku a strdí?).

Stejně jako tvůrce známé alegorické morality Poutníkova cesta John Bunyan i autor Mapy Anny má v oblibě schematické postavy bez života — tak zde vystupují hrdinové s lapidárními jmény: Moderátor, Makléř, Architekt a Anarchistka (těch je zde hned několik, jelikož autor pod tuto kategorii zařazuje většinu soudobých městských dívek, jejichž věk nepřesáhl mentální adolescenci). Kromě nich jsou zde ovšem také Petr, Lenka, Ondřej, Miloš a samozřejmě Anna (také mimojiné anarchistka). Všichni jsou nějak nešťastní, kromě Architekta – jediné pozitivní postavy, tedy jediné postavy, která je schopna svůj život cílevědomě a kteativně směřovat (viz jeho „biometrický dům“) – pak také nezajímaví a nudní. Autor v jednom ze svým výlevů sarkasticky glosuje určité prozaické manýry: v sedmnácti jsem napsal pětisetstránkový román s filozofickým přesahem, v němž se na pěti stech stranách odehraje to samé, co říká i jeho název (volně po paměti parafrázováno). Do kolika vět by se dala vtěstnat Mapa Anny? již dospělá Anna na výletě v Alpách otěhotní s Ondřejem, který je uvnitř ještě dítě, přičemž ani jeden z nich dítě nechtěli (Anna nechtěla dítě v Ondřejovi, ani dítě v sobě) – naopak oba uvažovali o rozchodu. Situace vyjadřuje obtížnost života mladých anarchistek a intelektuálů, kteří nemajíce návod, musí v životě improvizovat, přičemž během „hledání pravdy“ a touze po uchopení absolutna neustále nachází zklamání. Stejně jako všichni ostatní, jsou jen nešťastnými brousiči facebookových profilů žijící obklopeni neautenticitou a prázdnou pózou. No a pak je tu ještě jeden havíř....

03.10.2014

Skvělé! Nikdy bych nevěřila, že mě bude povídková kniha tak bavit :-) Ikdyž nad některými povídkami zůstával rozum stát, tak ve výsledku opravdu povedené!

22.09.2014

K Mapě Anny jsem přišla jak slepý k houslím. No, až tak ne, ale když mi ji přinesl bratr jako dárek, doopravdy jsem nevěděla, co čekat.

Nicméně po pár přečtených stránkách – první povídce – mi došlo, že tohle brácha koupil jen čirou náhodou. Po čtivu pro náročné by s úmyslem určitě nesáhnul.
Mně to ale nevadí. Ba naopak, té náhodě jsem opravdu vděčná, protože díky tomu jsem měla možnost okusit jedno ze současných kvalitních českých děl.
Nevšední, inteligentní, procítěné, zábavné a chytré. A i když je to trochu těžší kalibr, mně se Mapa Anny četla s lehkostí!

Je to jedna z mála povídkových knížek, které jsem vůbec kdy četla a z ještě většího mála, které mě vůbec bavily. A právě proto si té knihy tolik cením.