Zasněžená žena
Leena Lehtolainen
Maria Kallio série
4. díl >
Hrdinkou románů Leeny Lehtolainen je mladá energická inspektorka (a později komisařka) Maria Kallio. Detektivka Zasněžená žena začíná tím, že ze zámečku Rosberga nedaleko Helsinek, v němž působí centrum pro pomoc ženám ve složitých situacích, jednoho zimního dne zmizí známá psycholožka Elina Rosbergová, která je o několik dní později nalezena zmrzlá v lese. Případ zpočátku vypadá jako nešťastná náhoda, ale postupně se komplikuje. Při jeho vyšetřování se dostáváme do severofinské vesnice, v níž působí přísná náboženská sekta, do erotické restaurace v Helsinkách či do chaty na břehu jezera, v níž se zabarikádoval uprchlý vězeň s policistou jako rukojmím... Kromě střídání zajímavých prostředí autorka umí velmi dobře stupňovat napětí až k velmi překvapivému odhalení skutečného viníka, který v pozadí "tahal za nitky" a manipuloval s lidmi. Překlad Markéta Hejkalová.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , HejkalOriginální název:
Luminainen, 1996
více info...
Přidat komentář
Pohodová detektivka, která poklidným tempem spěje ke zdárnému vyřešení případu sympatickou policistkou Leenou, doplněná zajímavými údaji a postřehy z Finska.
Jednoduchá detektivka na odreagování k přečtení za pár hodin, nic náročného, severská kosa a tma se vším všudy. Konzumní četba nic od čtenáře nevyžadující, vcelku příjemná.
Příjemná, nenáročná detektivka. Žádné velké napětí, ale líbilo se mi, že se v knížce řeší i soukromý život vyšetřovatelů. Trochu se mi pletla finská jména, ale to je můj problém. Za přečtení určitě stojí.
Snad první kniha od finského autora (autorky), kterou jsem přečetla. Že je to zrovna detektivka, asi není tak překvapivé vzhledem k rozmachu severských krimi, ale tohle bylo vlastně velice příjemné čtení. Nic tak thrillerového jako Lars Kepler, ale zase klasika po vzoru Agathy Christie také ne. Spíš něco mezi. Vražda s mrtvolou, která měla jen pár škrábanců, a hlavní vyšetřovatelka, která kromě toho řeší ještě ranou fázi těhotenství a smrt kolegy za dramatických okolností. Mám od téhle autorky ještě několik dalších detektivek, tak se k nim v průběhu roku třeba dostanu. :)
Víceméně poklidný průběh vyšetřování na zámečku Rosberga, jakémsi azylovém domě nešťastných žen. Mužům vstup zakázán! Řeší se vražda, o které nelze ani s jistotou říci, zda je to opravdu vražda. Ale to příběhu neubírá na zajímavosti - pravda, klidně knihu odložíte a jdete povečeřet, protože napínavých situací je tu pomálu, ale zase se dozvíte spoustu zajímavých údajů o novodobém Finsku.
Mně třeba zaujal výslech somálské rodiny na policejní stanici:
"No, musíme vyslechnout matku tý rodiny, jenže ona nemůže být bez manžela v místnosti, kde jsou cizí muži. A to zase naše zákony nedovolují, protože umí finsky. Tady máš ten svůj multikulturalismus v praxi. S tím se daleko nedojde."
Bylo to mé seznámení s touto autorkou,líbí se mi styl jejího psaní a určitě se k ní ještě vrátím.
Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Detektivka.
V ich formě píše vyšetřovatelka o vyšetřování zmizení a asi vraždě, i o svém rodinném životě, i o důsledku minulého případu.
Trochu o Finsku a mentalitě lidí.
Čtivé, ale konec takový "rozměklý".
(Vyposlechnuto) Úplně jiná severská krimi a já ji vítám jako osvěžení. Jako většina detektivních příběhů se nevyhne násilí a smrti, ale tady tak nějak vše poklidně zapadá do příběhu. Finská literatura není obvyklá a popis mimo vyšetřování mi prostředí přiblížilo. Vyšetřovatelka jako postava se mi zamlouvá. Jen závěr byl na můj vkus příliš rychlý a poněkud mi unikalo, jak k němu Maria došla. Jinak spokojenost, v budoucnu sáhnu po prvním dílu:-).
Přečetla jsem si ji s potěšením, stejně jako Krev v jezeře. Mám ráda detektivky, v nichž kromě zápletky sledujeme i osobní život vyšetřujících detektivů a životní styl dané země. V téhle knížce to tak je, líbila se mi.
Jako detektivka celkem dobrý, jako exkurs do finského způsobu života taky, ale s hlavní hrdinkou - policistkou jsem nějak nedokázala souznít...
Takové nijaké čtení, na které člověk za pár dní zapomene. Exkursy do hrdinčina soukromí mě tentokrát iritovaly ještě více než u jiných detektivek, závěrečné shrnutí trochu příliš teatrální, celá zápletka lehce přepatnáctělá a motivace postav na hranici uvěřitelnosti.
Přesto to není napsané úplně špatně, po dlouhém váhání nakonec lepších 50%.
Ne, že by byla tato kniha přímo nudná, ale všechno tak nějak plyne, navazuje na sebe, ještě, že je tam občas i nějaká policejní akce (jedna). Nesmírně mě otravovalo lamentování hrdinky nad případným těhotenstvím - probleskovalo během celých osmdesáti stran, to už je opravdu moc, pokud člověk vezme v potaz, že šlo o třicetiletou ženu. To se nepovedlo. Jinak je ale sympatická, líbí se mi i další členové týmu a od L. L. si určitě přečtu i další knihu.
Pěkná klasická detektivka s prvky společenského románu. Na své si přijdou spíše milovníci plynulého románového příběhu, než vyznavači akčních thrillerů. Zajímavý je pohled na dnešní finskou realitu s jejich saunami, alkoholem a laestadiány.
Jednoduché, nespletité, místy až nudné čtení bez napětí. Nicméně hlavní hrdinka Mari, řešící mimo jiné i své soukromé záležitosti, je sympatická, stejně jako je mi blízké chladné severské klima..
Lehtolainen se nikdy nevyrovná jiným severským autorům, její kriminální příběhy jsou prosťoučké, žádné složité a promyšlené postupy vyšetřování, psychické rozbory a politické souvislosti. Ale pro zábavu, napětí a poznání života v současném Finsku jsou knížky Leeny Lehtolainen zajímavé. A její vyšetřovatelka je se svými názory celkem sympatická.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Zasněžená žena |
| 2003 | Krev v jezeře |
| 2014 | Bodyguardka |
| 2009 | Spirála smrti |
| 2009 | Ostrov s majákem |
Jde o příjemnou, nenáročnou knihu - což jsem podle zdejších hodnocení čekala. Máte-li právě náladu na opravdu prostou detektivku, která ale, pozor, není zase hloupá a nebo špatně napsaná (potažmo přeložená) - pak doporučuji.
Je to čtvrtý díl série, předchozí části jsem nečetla, a protože předpokládám, že osobní život vyšetřovatelky mne nezajímal právě proto, tak v hodnocení přidávám čtvrtou hvězdičku, jak se říká, kvůli spravedlnosti.