Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537324/bmid_marie-a-magdaleny-662e76367050f.jpg
4
461
461
Jedna rodová linie a stejný osud Pokud nedokážeme svým dcerám předat příběhy o svých chybách, hrozí, že je budou opakovat. Ale jsou to vůbec chyby, když ničeho nelitujeme? Magdaléna, Libuše i Eva vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino kolektivizací rámované dětství končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A každá vypráví o lásce, naději a o vnitřním zdroji síly, která jim umožňuje nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. Všechny vyprávějí i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, jejíž nezdolnost a vzdor kolují v jejich žilách. Ocenění: Prix Renaudot des Lycéens „Román mi připomněl příběh žen z románu Žítkovské bohyně, který jsem načetla zhruba před pěti lety. Téma je ryze ženské, je o síle rodového předurčení, o emancipaci, nezávislosti, o společenském vyčlenění, pokrytectví, touze… Moje rodina pochází z moravského venkova, takže jsem tam našla spoustu situací, které mí blízcí prožívali obdobně.“ Tereza Bebarová, interpretka „Zajímalo mě, jak historie s velkým H ovlivňuje naše životy, i když si myslíme, že od ní jsme daleko a už se nás netýká. Říkám tomu román tří hlasů, čtyř žen a pěti postav.“ Lenka Horňáková-Civade, novinky.cz „Od mládí mě fascinovala Janáčkova opera podle díla Gabriely Preissové Její pastorkyňa. Ten příběh svobodné matky Jenůfy a zavražděného nemluvněte je děsivá tragédie, kterou ovšem obyčejný lid po staletí v různých variacích znova a znova prožívá. Bastardství nebo parchantství je těžký úděl, ale já jsem psala hlavně o jinakosti jako takové. To, že se společnost dívá na ty ženy a děti skrz prsty, že je odsuzuje a vystrkuje na svůj okraj, zároveň dává těm matkám i jejich potomkům právo dívat se na společnost také jinak.“ Lenka Horňáková-Civade, reflex.cz Copyrights: Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2016. Všechna práva vyhrazena. Lenka Horňáková-Civade Vystudovala VŠE a začala se studiem na FFUK, ale před dokončením školy dala přednost cestování a poté se usadila na jihu Francie. Na pařížské Sorbonně vystudovala výtvarné umění, kterému se aktivně věnuje; její kresby jsou použity i v obalu audioknihy. Česky vyšly její knihy Provence jako sen (2010), Lanýže (2011) a Pohlednice z kavárny (2015) – každá z nich jiným literárním jazykem odráží autorčino vnímání (jiho)francouzské reality. Publikace Prioritaire. Praha – Paříž (2013, se spoluautorkou Anne Delaflotte Mehdevi) ukazuje pohled dvou žen-cizinek, z nichž každá žije v rodné zemi té druhé. Rodinnou ságu Marie a Magdalény napsala autorka francouzsky (česky vyšla v jejím vlastním překladu). Román ve Francii obdržel Prix Renaudot des Lycéens i několik dalších literárních cen a je kladně přijímán jak kritikou, tak čtenáři. Valérie Zawadská (*1958) Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku jako elév, o rok později nastoupila na DAMU v Praze. Následovala divadelní angažmá v Západočeském divadle v Chebu a v Městských divadlech pražských. Od 90. let je na volné noze, hostuje hned v několika divadlech a kromě filmu či televize se věnuje též práci pro rozhlas. Hrála téměř v šedesáti filmech, inscenacích a seriálech, ale popularitu jí získal zejména dabing, za který obdržela několik ocenění TýTý i Cen Františka Filipovského. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mycelium: Jantarové oči (2014), Mycelium II: Led pod kůží (2015), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015), Tady byla Britt-Marie (2016), Mycelium III: Pád do temnot (2017). Tereza Bebarová (*1975) Vystudovala herectví na ostravské konzervatoři. Již během studia hrála v Divadle Petra Bezruče, po absolutoriu byla v angažmá v ostravském Divadle Aréna, později i v Národním divadle moravskoslezském a po přesídlení do Prahy v Divadle na Fidlovačce. Roku 2005 obdržela Cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Funny Girl. Aktuálně je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Působí v dabingu (třikrát získala Cenu Františka Filipovského) a patří mezi nejvyhledávanější audioknižní narátorky. Televizní diváci ji znají ze seriálu Ulice. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Žítkovské bohyně (2013), Dívka ve vlaku (2016), Playground (2017). Lucie Pernetová (*1978) Po gymnáziu nastoupila jako elévka do Městského divadla v Mostě, kde zůstala šest let. Poté dostala nabídku angažmá v divadle ABC. Nyní je členkou souboru Městských divadel pražských a spolupracuje s Českým rozhlasem. Hostuje také v Činoherním klubu, v Divadle Palace a je součástí uskupení Veselé skoky. Zahrála si v televizních filmech Dva na schodišti, Až kohout snese vejce, v pohádce Boháč a chudák či v seriálu Život a doba soudce A. K. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Sběratel (2015), Dívka ve vlaku (2015), S elegancí ježka (2015), Dívka, která spadla z nebe (2016), Provazochodkyně (2016).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Giboulées de soleil, 2016
Interpreti: Valerie Zawadská , Tereza Bebarová , Lucie Pernetová
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi v podstatě líbila, přečetla jsem ji rychle, ale přesto nemůžu dát plný počet. Námět byl skvělý, všechny ženské hrdinky zajímavé, ale na tak málo stránek bylo kolikrát plýtváno slov na květnaté ovšem nicneříkající souvětí. Styl bych přirovnala jako mnozí k Aleně Mornštajnové, ale ta pro mě píše přímočařeji a srozumitelněji.
Přestože mám tenhle styl knihy nejradši, tato mi moc nesedla. Příběh má velký potenciál, bohužel jazykově mi nebyl moc blízký, některé slovní obraty se mi zdály krkolomné, zvláštní. Pochválit musím historický kontext a zachycení několika důležitých událostí v dějinách. 2,5*
Nemůžu se ubránit srovnání s Hanou, kterou mám ještě v živé paměti. Taky knížka Marie a Magdalény popisuje nelehký osud tří žen v průběhu politických proměn dvacátého století. Zatímco však po dočtení Hany ve mně příběh dozníval a měla jsem pocit, že všechno do sebe nádherně zapadlo a tvořilo dojemnou mozaiku lidských osudů, u této knihy se mi stal trošku opak. A tak mám pocit, že se mi nepodařilo proniknout do příběhu, jak bych chtěla. Že autorka místy klouzala jen po povrchu.
Po Kolombine dalsi kniha o zenach a jejich zivotnich cestach. Veslo se sem toho mnoho a zaroven mi to pripada jako spicka ledovce a spousta informaci byla "zamlcena", ukryta, nevyrcena.
Jak moc mame osud ve vlastnich rukou a jak moc ho ovlivnuji lide, rezimy, doba,...?
Nádherná kniha, která velmi citlivě a neuvěřitelně líčí osudy tří žen v průběhu století. Velmi silné charaktery, strhující dějová linka, krásně napsáno (člověk přímo vidí precizní ruční výšivky, autentické kroje, zapadlou vesničku kdesi na pomezí u hranic...). Rozhodně doporučuju, ne nadarmo získala tato kniha několik ocenění... a má nádherný otevřený konec.
Téma, vypravěčský styl, propojení s nedávnou historií naší země se mi líbilo. První dvě třetiny fakt skvělé, ale ke konci jakoby docházel autorce dech.
Achjo... Proč autorka udělala ze všech hrdinek..... Jak to říct slušně?
Nemanželské dítě je jedna věc. Ale ty příběhy, jak k němu přišly? Škoda. Knížka měla větší potenciál. 2,5. Nahoru zaokrouhluji díky pozadí dějin, na kterém byla vystavěna.
Knihu jsem si hned po přečtení z knihovny zašla koupit!
Mám velmi ráda generační a z několika úhlů pohledu vyprávěné romány.
Dokonale výstižný je popis z přebalu: ,,...příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný."
,,A co s těmi slzami, které se derou do očí samy?“
,,Spolknout, a šetřit je na vzácné příležitosti.“
,,Jaké? Co to jsou vzácné příležitosti?“
,,Když je to příliš silné. Jako třeba krása. Pro krásu, když se nám podaří s ní setkat, pro krásu se hodí plakat. Až budeš plakat pro krásu, tvé slzy budou mít smysl. Uvidíš.“
Přidám k ní poupátko, těsně před rozkvětem. Tak bude jasné, jak dečku položit na stůl, kytky směrem k sobě, když je člověk sám, anebo otočené směrem k hostům, když je u vás návštěva.
,,Malé ohleduplnosti ke světu“- tak soukromě naše nesouměrné výšivky nazýváme.
...Copak se dá někdo tak jednoduše vymazat ze života? A ze života ostatních? Kdyby nám o něm ta paní neřekla, byl by dokonale mrtvý a definitivně, nezvratně by umřel v den její smrti. Poprvé jsem fyzicky ucítila tíhu paměti. Otřásla jsem se od hlavy až k patě.
,,No tak tahle otázka stojí za to! Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem, každý podle svého gusta.“
Kniha mě mile překvapila. Poslední příběh Evy mě vrátil do doby, kterou si pamatuji ... kreslení rudých hvězd, předělávání leváků na praváky, jiskřičky, pionýři... s tím, že Eva měla na rozdíl ode mne větší nadhled.
Četla jsem nedavno Hanu a ta me oslovila mnohem vic,zde jsem par odstavcu i preskakala,zbytecne popisy.Ale dejova linka zajimava,byt trosku neuveritelna...
Výborná kniha, psaná s lehkostí a nahledem. Jen současná linie lehounce místy pokulhávala.
Čtyři generace silných žen, někdy vláčených osudem a dost si vlastní osud vytvářející. Marie, Magdaléna, Libuše a Eva. Jako pevná nit na jejich propracovaných výšivkách s mnoha detaily, tak se odvíjí příběh od začátku druhé světové války až do 80. let. Chlapi to v téhle knize nemají vůbec lehké. Líbila se mi Marie. Matka rodu, nejstarší, jemná a přesto tvrdá, a nejmoudřejší, a mladá Magdaléna a její čistá láska k Josefovi, a ta vesnická prostá idyla. Ale příjemný pocit ze čtení se vytrácel, čím se rodinná sága přibližovala nedávné minulosti. Čím častěji čtu o válečných hrůzách, stavím se k té době s menším zděšením, už jsem nějak otrlá. Zato padesátá léta a všechno to svinstvo kolem kolektivizace atd. mi připadá horší a horší, lidé zlejší a nenávistnější. Ale o tom tu mluvit nemusím. Doporučuji! Poznámka naokraj: baví mě ta biblická jména, a nezávislá "kněžna" Libuše ve vší té tupé normalizaci!
Příběh rodové linie nemanželských dcer, na jehož pozadí se odvíjí dvacáté století. Celý příběh je velmi uvěřitelný a o to vlastně smutnější. Člověku je úzko z toho, jak mohl vypadat život žen jen před pár desítkami let. Kniha je velmi čtivá, jen mi přišlo, že postupně slábla a poslední příběh už úrovně prvních dvou nedosahuje. S touto jedinou výhradou se však jedná o výbornou knihu.
Tak tohle mě fakt bavilo (o čemž svědčí už fakt, že jsem knihu zhltla během dvou dnů)!
Marie a Magdalény, příběhy tří žen, pocházejících z jedné rodové linie. Co je všechny mimo jiné spojuje je fakt, že ani jedna z nich nemá otce a je takzvaným "parchantem", to je v příběhu podle mě významným bodem. Kniha je rozdělena na tři části, v každé z nich poznáváme odlišnou dobu a díváme se na svět z pohledu jiné ženy. Magdaléna, která zažila nacistickou okupaci, Libuše a její dětství v období kolektivizace a v neposlední řadě Eva, jež je dítětem normalizace. Všechny tři, navzdory nejednoduchému životu, ale mají hlavu vztyčenou a uvědomují si svou vnitřní sílu, která je všechny spojuje.
Kniha je to silná, na jejím konci jsem měla dokonce husí kůži. Skvělost skvělost skvělost!
Příběh vystavěný na ženách minulého století. Tři hlavní hrdinky z rodové linie. Téma pro mě lákavé. Ale na můj vkus strašně moc těžkotonážní. Nebo alespoň větší část knihy. Filozofických myšlenek a duševních úvah přehršel, který mě prostě nebavily. Nečekala jsem až tak výjimečně trýznivý styl psaní, kde jsem sice občas světlo na konci tunelu zahlédla, ale nakonec i to vždycky zhaslo.
Vynikající kniha a nevím proč, úplně mě v souvislosti s touto knihou napadl Vladimír Körner a režisér František Vláčil, který jeho příběhům dával něco neuvěřitelně silného. Vřele doporučuji a po dlouhé době dávám 5 hvězd z 5.
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkovAutorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Něco na způsob Mornštajnové a jejího Hotýlku/Slepé mapy... Generační román, který je vyprávěn z pohledu tří různých hrdinek. Ale i tak moc hezké čtení.