Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537324/bmid_marie-a-magdaleny-662e76367050f.jpg
4
461
461
Jedna rodová linie a stejný osud Pokud nedokážeme svým dcerám předat příběhy o svých chybách, hrozí, že je budou opakovat. Ale jsou to vůbec chyby, když ničeho nelitujeme? Magdaléna, Libuše i Eva vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino kolektivizací rámované dětství končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A každá vypráví o lásce, naději a o vnitřním zdroji síly, která jim umožňuje nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. Všechny vyprávějí i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, jejíž nezdolnost a vzdor kolují v jejich žilách. Ocenění: Prix Renaudot des Lycéens „Román mi připomněl příběh žen z románu Žítkovské bohyně, který jsem načetla zhruba před pěti lety. Téma je ryze ženské, je o síle rodového předurčení, o emancipaci, nezávislosti, o společenském vyčlenění, pokrytectví, touze… Moje rodina pochází z moravského venkova, takže jsem tam našla spoustu situací, které mí blízcí prožívali obdobně.“ Tereza Bebarová, interpretka „Zajímalo mě, jak historie s velkým H ovlivňuje naše životy, i když si myslíme, že od ní jsme daleko a už se nás netýká. Říkám tomu román tří hlasů, čtyř žen a pěti postav.“ Lenka Horňáková-Civade, novinky.cz „Od mládí mě fascinovala Janáčkova opera podle díla Gabriely Preissové Její pastorkyňa. Ten příběh svobodné matky Jenůfy a zavražděného nemluvněte je děsivá tragédie, kterou ovšem obyčejný lid po staletí v různých variacích znova a znova prožívá. Bastardství nebo parchantství je těžký úděl, ale já jsem psala hlavně o jinakosti jako takové. To, že se společnost dívá na ty ženy a děti skrz prsty, že je odsuzuje a vystrkuje na svůj okraj, zároveň dává těm matkám i jejich potomkům právo dívat se na společnost také jinak.“ Lenka Horňáková-Civade, reflex.cz Copyrights: Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2016. Všechna práva vyhrazena. Lenka Horňáková-Civade Vystudovala VŠE a začala se studiem na FFUK, ale před dokončením školy dala přednost cestování a poté se usadila na jihu Francie. Na pařížské Sorbonně vystudovala výtvarné umění, kterému se aktivně věnuje; její kresby jsou použity i v obalu audioknihy. Česky vyšly její knihy Provence jako sen (2010), Lanýže (2011) a Pohlednice z kavárny (2015) – každá z nich jiným literárním jazykem odráží autorčino vnímání (jiho)francouzské reality. Publikace Prioritaire. Praha – Paříž (2013, se spoluautorkou Anne Delaflotte Mehdevi) ukazuje pohled dvou žen-cizinek, z nichž každá žije v rodné zemi té druhé. Rodinnou ságu Marie a Magdalény napsala autorka francouzsky (česky vyšla v jejím vlastním překladu). Román ve Francii obdržel Prix Renaudot des Lycéens i několik dalších literárních cen a je kladně přijímán jak kritikou, tak čtenáři. Valérie Zawadská (*1958) Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku jako elév, o rok později nastoupila na DAMU v Praze. Následovala divadelní angažmá v Západočeském divadle v Chebu a v Městských divadlech pražských. Od 90. let je na volné noze, hostuje hned v několika divadlech a kromě filmu či televize se věnuje též práci pro rozhlas. Hrála téměř v šedesáti filmech, inscenacích a seriálech, ale popularitu jí získal zejména dabing, za který obdržela několik ocenění TýTý i Cen Františka Filipovského. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mycelium: Jantarové oči (2014), Mycelium II: Led pod kůží (2015), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015), Tady byla Britt-Marie (2016), Mycelium III: Pád do temnot (2017). Tereza Bebarová (*1975) Vystudovala herectví na ostravské konzervatoři. Již během studia hrála v Divadle Petra Bezruče, po absolutoriu byla v angažmá v ostravském Divadle Aréna, později i v Národním divadle moravskoslezském a po přesídlení do Prahy v Divadle na Fidlovačce. Roku 2005 obdržela Cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Funny Girl. Aktuálně je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Působí v dabingu (třikrát získala Cenu Františka Filipovského) a patří mezi nejvyhledávanější audioknižní narátorky. Televizní diváci ji znají ze seriálu Ulice. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Žítkovské bohyně (2013), Dívka ve vlaku (2016), Playground (2017). Lucie Pernetová (*1978) Po gymnáziu nastoupila jako elévka do Městského divadla v Mostě, kde zůstala šest let. Poté dostala nabídku angažmá v divadle ABC. Nyní je členkou souboru Městských divadel pražských a spolupracuje s Českým rozhlasem. Hostuje také v Činoherním klubu, v Divadle Palace a je součástí uskupení Veselé skoky. Zahrála si v televizních filmech Dva na schodišti, Až kohout snese vejce, v pohádce Boháč a chudák či v seriálu Život a doba soudce A. K. Dále účinkovala v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Sběratel (2015), Dívka ve vlaku (2015), S elegancí ježka (2015), Dívka, která spadla z nebe (2016), Provazochodkyně (2016).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Giboulées de soleil, 2016
více info...
Přidat komentář
Já této knížce, s láskou, říkám: "Všichni dobří rodáci v sukni". Příběh tří generací silných žen, přičemž se na jeho pozadí odehrávají pohnuté dějiny naší země. Syrovost příběhů evokuje vůni rozorané země, spadlých jablek, hnoje a balíků sena ve stodolách... Velmi dobře napsané a já doufám, že se toho chopí někdo ze spolehlivých režisérů a my budeme moci tento příběh vidět i na prknech, která znamenají svět..
hodně lidem ta kniha připomínala nějakou jinou, mně ten příběh vzdáleně připomínal Sto roků samoty od Márqueze, osudy několika generací, v pozadí politika a problémy dané doby. Jinak velmi čtivá, zvládla jsem ji v průběhu jednoho odpoledne.
Kniha se dobře četla, nejvíc mě zaujal příběh Magdaleny, příběhy ostatních žen by si zasloužily více prostoru.
postavy jako šablony, pimprlové divadlo. hlavně babička Marie šustí papírem a idejemi. silné ženy, podivní či násilničtí muži. líbilo se mi, jak autorka vskočila do děje rovnýma nohama, dočetla jsem ale jen silou vůle.
Zajímavá kniha o ženách. Celá rodina, která se skládá především z žen, má stejný osud. Příběhem Vás provede babička Marie, dcera Magdaléna, vnučka Líba a pravnučka, všechny spojuje něco stejného. V knize nahlédnete i do historie, která začíná krátce před 2.světovou válkou. Přečtete velmi rychle a ženy nepřekvapí, jak umí být silné.
Nejspíš budu s tak nízkým hodnocením za černou ovci, ale nemůžu jinak, mě kniha zklamala. Skvělé téma, ale pro mě naprosto zazděné násilnou snahou o poetičnost a hluboké myšlenky. Jeden příklad za všechny: „Jsem tam, kde si představuju být, nastal soulad mezi přáním a bytím. Hruď se mi nadýmá štěstím, radostně dýchám, že žiju teď a tady v tuhle chvíli. Jsem velmi krásná, cítím to, vím to.“ U těchto pseudofilozofických monologů jsem trpěla jak pes. Navíc kdyby náhodou čtenář něco nepochopil z náznaků, tak mu pro jistotu autorka všechno o něco později důsledně vysvětlí.
A konec? Škoda mluvit….
Kniha podobná Slepé mapě od Mornštajnové, ta je však mnohem čtivější. Některé úseky byly moc zdlouhavé a spousta nepodstatných věcí hodně rozepsána. Spíš bych uvítala více rozepsat život Libuše, Olgy a Evy. Za mě 3,5 hvězdičky.
Nemám slov - vše, co bych mohla napsat, zapsaly velmi výstižně především Jizi a S.monika. Volba jmen a obecně zajímavých ženských hrdinek, historické mezníky v soukromých osudech. A ten jazyk, ta úžasná čeština! Nevím, jak dlouho žije autorka ve Francii, ale mateřský jazyk by mohla vyučovat v rámci autorského psaní - neuvěřitelná čtenářská lahůdka! Třeba tohle:
Jestli mě někdo zná ze všech stran, pak je to moje matka. . . . Co říct?
Že jsem neodjela? To vidí.
Že nevím, co dál? O tom nepochybuje.
Že si se mnou život ošklivě zahrál? To ví moc dobře.
Doporučuju všemi deseti!!!
Skvělá kniha, která mě vtáhla už po první straně a musela jsem ji přečíst na jeden zátah. Tematikou mi připomněla Dcery od K. Dubské. Osud několika generací žen jedné rodiny na pozadí peripetií 20. století. Autorka má velmi čtivý styl, ačkoliv chvílemi dokázala čtenáře dokonale zmást a musela jsem se vracet na začátek odstavce, abych náhlé události pochopila (např. část o smrti Petříka). Škoda, že knížka neměla tak o 200 stran víc, četla bych dychtivě dál a dál...Doporučuju všem, kteří rádi hltají rodinné osudy v pohnutém 20. století.
Zajímavý námět, krásně popsané osudy žen několika generací. Škoda, že poslední z žen Evě je věnován malý prostor, který není rozvinut...
Výborný námět, výborně popsaná krajina i dobové dění. Možná jsem při čtení této knihy nebyla v tom správném rozpoložení, ale přišlo mi, že některé události nebyly dotažené do konce a popsané tak, abych nemusela tápat a přemýšlet, jak to vlastně celé bylo.
Jednání dvou z hlavních hrdinek mi přišlo nelogické, ale styl vyprávění to zachránil, dávám pěkné 4 hvězdičky.
Já jsem se nějak nemohla začíst. Styl psaní není podle mě moc poutavý. Jinak hezký příběh.
Jsem moc rada,ze mne tato kniha neminula a ja si mohla precist pribeh, kde jsou krasnym jazykem vykresleny osudy ctyr zen z jedne rodiny, ktere si zazily kazda kousek historie nasi republiky.Je to jedna z knih, kde bych klidne uvitala vice stranek. Skoda, ze neovladam francoustinu natolik, abych si tuto knihu mohla precist i v originale, protoze autorka ji napsala ve francoustine ,a az pote prelozila do cestiny.Jsem rada, ze jsem objevila ceskou autorku, o ktere jsem doposud nemela ani tuseni, a ktera mne svou knihou nalakala k tomu, abych se poohledla i po dalsi jeji tvorbe.Za mne velke doporuceni:-)
Čtyři ženské hrdinky napříč českou (moravskou) poválečnou historií. Tímto mě dostala už Slepá mapa, Marie a Magdalény se jí zasazením příběhu a podobnými figurami (nadšený raný komunista, kterého dostanou komunistické procesy).
Marie a Magdalény mají ale svůj originální příběh, kdy nemanželská dcera porodí rovněž nemanželskou dceru. Vlastně si tyto ženy založily svůj rod parchantů, což ovlivňuje i manželské členky této rodiny.
Každá z žen zažívá svůj vlastní příběh s (doslova) bolestivými problémy, naštěstí mají bábinku Marii.
Líbilo se mi - napojení na Francii a Kulhavec, ze kterého se stal Kulhavý dědek. Krásný jazyk, který se běžně nevyskytuje - asi podruhé v životě jsem viděla použité slovo vůkol (poprvé to bylo ve spojení s rudým vřesem).
Celkově je kniha i díky svojí stavbě velmi čtivá.
Zase něco trochu jiného. Krásná, drsná kniha z našeho prostředí. A když si po přečtení uvědomíte, že to není ještě tak dávno, co se tohle všechno dělo...
Marie a Magdaléna. Ale také Libuše a Eva. Čtyři ženy z jednoho pokoleni vystavené stejnému osudu – života bez pokrevního otce, který zmizel z jejich života nikoliv pouze, ale především, nemilosrdnou hrou dějin. Židovský vídeňský lékař, velkostatkář, sovětský voják. A Marie, symbolická pramáti, vždy a znovu přivede na svět a ujme se další a další dcerky ("Každé dítě, které jsem mohla přivést na svět, je jednou z mořských vln. Každé zrození mi připomíná moře, světlo jihu vůni lásky. Každá z vás, mých dcer, v sobě nesou kousek toho slunce.").
Nemilosrdná hra dějin, zajímavá, mnohdy lehce klišoidně zpracovaná (a prvoplanovitě psaná pro zahraniční publikum), představuje poutavé kulisy. Ale je to ženská hrdost a odhodlání postavit se nepřízni osudu čelem, které vystupují do popředí a čtenáře pohltí. Je to jeden z románů, které ve mně vzbuzují hrdost na to být ženou (podobný pocit jsem zažívala u Žítkovských bohyní). Laťku vysoce nastavenou vyprávěním Magdalény a Libuše se žel nepodaří udržet. Evino vyprávění začíná být překombinované, nepravděpodobné a konec mi celkově připadal nedotažený.
Pár komentářů bokem. Je zajímavé, že se nikdy nedozvime příjmení hrdinek, přestože je to určitý leitmotiv celého příběhu (“Jsi tvrdá palice. Proč by ta malá nemohla nosit naše jméno?” "Magdaléna si vybrala toho druhého. Ty se chceš u parchantů zbavit kulhavého. Chceš si hrát na velkolepou dámu a zachránit nás ? Před čím? Dát nám almužnu ? Proč? Nech si svou falešnou štědrost., my dobře víme, kdo jsme. Máme naše jméno a u toho zůstane. Ty chceš potomky, my si chceme nechat jméno." )
Vždy si sednu na zadek z psaní Petry Soukupové a jejího mistrného zachycení rozdílných postav. Tady jsem si opět potvrdila, jak je v tom dobrá. Skladba tohoto příběhu by si výraznější vymezení postav zasloužila (a naopak babi Marie se proměnila až přespříliš).
Kniha vyšla prvně ve francouzštině, až poté následoval autorčin český překlad. Francouzský název Giboulées de soleil (« slunečné přeháňky ») mi přijde hravější, možná i výstižnější, Marie a Magdalény v sobě ještě více nesou důraz na ženský prvek románu.
Ráda čtu knihy, kde z příběhu postav poznávám, jak se "někde někdy" žilo. Marie a Magdalény to dokonale splňují, na příběhu čtyř žen v jedné linii čtenář poznává narůstající zášť vůči Židům, komunistický převrat, kolektivizaci i normalizaci. Jediné, co mi vadilo, byly ty zdlouhavé popisy a jinotaje, nicméně věřím, že většině čtenářů to překážet nebude a určitě bych nerada někoho od čtení tak zajímavé knihy odradila.
Škoda, že má jmenovkyně - poslední z linie - dostala v knize tak málo prostoru, jelikož mi přišla ze všech čtyř nejzajímavější.
Všechno tu už bylo řečeno - osudy žen na pozadí naší historie, skvěle napsaná kniha, která se mi dostala pod kůži.
Štítky knihy
ženy 20. století rodinné vztahy rok 1968 socialismus vesnice osudy žen ságy matky a dcery český venkovAutorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
Nepochybně zajímavé téma, navíc čtivě zpracované. Jediné, co mě trochu mrzelo, byla schematičnost příběhů a postav, myslím, že by si ústřední trojice zasloužila větší hloubku.