Kalužiny modré krve
Jaroslav Mostecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17727/mark-stone-kaluziny-modre-krve-17727.jpg
4
21
21
Tajemný mladý muž, příslušník neznámé islamadanské civilizace, zachrání Marku Stoneovi život při střetu s denebskou narkomafií na planetě Gatagéwa. A vzápětí ho mladíkův otec, oficiální vyslanec této civilizace, pověří úkolem přímo detektivním: Mark má vyšetřit vraždy v poslední době spáchané na členech vládnoucí královské rodiny. Podivuhodné na celé věci je, že k akci dali předem souhlas Markův šéf generál Khov i velitel Vesmírné policie admirál Neuman, aniž o tom Marka informovali…... celý text
Přidat komentář
Mark Stone je sci-fi kultovní klasika. Přestože jednotlivé díly (byť od různých autorů) mají šablonovitý děj a jsou to v podstatě hlouposti, zatraceně dobře se to čte.
Byla jsem zvědavá, co s brakovou sérií (jakou "Mark Stone" je a nemyslím to nijak pejorativně) dokáže udělat relativně dobrý spisovatel, nakoukla jsem tedy pod nevkusnou obálku "Kalužin modré krve". Několik úvodních stran mě navnadilo na obstojnou oddychovku - události na planetě Gatagéwa si udržují Mosteckého rukopis: nechybí moře, příšery a drsní muži, vzdorující osudu, je v tom cítit špetka charakteristické melancholie. Děj se bohužel brzy přesouvá na jinou planetu, k neznámé civilizaci lidí s modrou kůží... a padesátá stoneovka se zvrhává v chaotické dobrodružství, plné nezajímavých postav, špatně popsaných bojů, nudících intrik a plytkých dialogů.
Osobně mám pocit, že psaní tohoto rodokapsu vůbec autora nebavilo, vršil scény bez ladu a skladu, hlavně už to mít za sebou: žádná atmosféra, slabá akčně/detektivní zápletka, psychika postav nulová, zmatek - já jako čtenář jsem to chtěla mít rovněž za sebou. Dočíst mě nenutil zájem, nýbrž špatně uplatněná tvrdohlavost. Mizerné nejen na Mosteckého poměry, dokonce i v rámci této prostoduché série jsou "Kalužiny krve" slabota.
Je to asi třicátá kniha Marka Stone, co jsem četl. Ale suverénně zatím nejhorší. Chaos, nepromyšlenost, nekonzistentní chování postav. Postavy se chovají nelogicky. Děj je zmatený, jako kdyby autorovi drželi u hlavy pistoli a nutili ho psát násilím něco, co je mu proti srsti. Psychologie postav je zhruba tak nepropracovaná jako kdyby je popisoval mrtvý autista v depresi bez chápání lidského myšlení. Vše je zmatené, nepromyšlené, nenavazující. Špatně popsané zápletky, nuda, scény na sebe navazují jen stěží skrze hodně špatně vymyšlených oslích můstků.
Připadá mi tento díl spíše jako sadistická pomsta na čtenáři. Dočetl jsem spíše se sebezpřením, než že by mě to bavilo. To se mi u jiných sérií Marka Stone tak nestalo. Zřejmě začnu číst jen od Marka Stone jen originály od Garena.
Asi nejhorší sci-fi knížka/příběh, který jsem za svůj život četl. Velice velice slabé.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Jdi a přines hlavu krále |
| 1996 |  Lars, šťavnatá lebka |
| 2004 | Útesy křiku |
| 2001 | Ďáblovy dcery |
| 2000 | Prokletí přízračných hřebců |
„Je-li cílem evoluce na této planetě
vyhlazení humanoidů
a jejich nahrazení nějakou
jinou formou života,
nedá se nic dělat.“
Toto je šestá kniha v pořadí příběhů Marka Stonea, napsaná Českým spisovatelem. Jaroslav Mostecký se také do této sbírky přičinil svým příběhem Kalužiny modré krve. Tohle byl velmi divný příběh. Jakýsi pokus o vesmírnou detektivku. Jenže to trochu postrádalo logiku. Například jsem stále přemýšlel, co například ty holky zavřené v labyrintu serialu jedli. Nikdo tam nesměl, jen eunuši, ale zásobování vysvětleno nebylo. Takových holek na jednom místě musí mít své potřeby a to nepíšu jen o jídle. Je spousta dalších věcí. Tady mi to prostě hlava nebrala. Vlastně celý ten příběh mi nesednul. Sice se to hezky četlo, ale člověk nesmí moc přemýšlet o detailech. A to hold někdy prostě nešlo.
Citát: Rozčiluje mne, že se na cizí planetě setkám s inteligentní bytostí kdovíodkud, o jejímž světě Pozemská unie podle všeho vůbec nic neví, ta bytost mi zachrání život a osloví mě mým JMÉNEM!