Marně hledám slov
Edward St. Aubyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255512/bmid_marne-hledam-slov-CPm-255512.jpg
4
68
68
Marně hledám slov je první St Aubynův román, jenž se nezaměřuje na rodinu Melroseových, nicméně podobně jako u předchozích knih je i zde zjevná autobiografická inspirace. Autor totiž nepochybně využil svých zkušeností s nominací na Bookerovu cenu za román Matčino mléko z roku 2006 a napsal lehkou, vtipnou frašku, v níž si utahuje z celého nakladatelského průmyslu: nakladatelů, kteří hledí jen na zisk, porotců, kteří účastí na ceně sledují vlastní cíle a knihy ani nečtou, ambiciózních autorů, pro něž je získání ceny věcí přežití, slávy či zapomenutí, a v neposlední řadě i médií, které nezajímá nic jiného než humbuk, který kolem ceny pomáhají vytvořit.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Lost for Words, 2014
více info...
Přidat komentář
St Aubyn opět nezklamal. Prohnilé zákulisní praktiky v udílení literárních cen jsou platné i pro fungování jiných podniků, nejen kulturních. Všeobecné zhnusení a nuda, rodiče, zanedbávající a ničící své děti z kariérních důvodů, zhrzené děti, které jim to oplácí, z nudy se opouštějící milenci, u nichž konec vztahu ovlivní jen jejich literární tvorbu, aniž by se skutečně dotkl jejich nitra a citů, apely na ochranu životního prostředí ze stran, které se na jeho destrukci značnou měrou podílí a v neposlední řadě bestseller, který vznikl omylem. To vše zabalené do celofánu sarkasmu a ironie, který by byl k popukání, kdyby to všechno nebylo tak realistické (nebo právě proto?). Obzvlášť mě bavily pomstičky zhrzených a odkopnutých postaviček - Nicola, která práskne na slavnou maminku, že se o ni nikdy pořádně nestarala, Didier, slibující si napsat něco tak velkolepého, že na to Katherine v životě nezapomene - jak výstižné, jak naivní, jak malé a lidské... Roztomilá kniha.
Úsměvné až šklebivé - ale obávám se, že bez znalosti anglických literárních reálií si to člověk moc neužije - i když svět pinožící se kolem jedné obskurní ceny jakžtakž funguje i sám o sobě. Holt jsem měla celou dobu pocit, že mi něco uniká... a není to St Aubynova chyba.
nosné téma, má chyba, proč mne příběh příliš nezaujal, je 1) absence smyslu pro humor, zvláště toho anglického, 2) neznalost reálií, kvůli níž mi patrně uniklo mnoho aluzí a narážek
kdyby někdo napsal podobnou novelu-reportáž, zasazenou ale do českého prostředí, to bychom se divili... (po vlastní zkušenosti jsem úplně zavrhl Magnesiu Literu a všechny podobné)
Osviežujúca satira, v skromnejšej verzii prenosná aj na české a slovenské literárne ceny a ,súťaže´.
,,Vesmír se rozpíná a zároveň umírá a jazyk, který tohle popisuje, proměňuje podstatná jména ve slovesa a slovesa v podstatná jména, slang povyšuje na vybranou mluvu, vytváří neologismy, přejímá cizí slova a do zapomnění vrhá slova nepotřebná, dělá vše pro to, aby tomuto pohybu stačil."
Bavila jsem se. Osobně si myslím, že pozadí udílení literárních cen má své i u nás. K autorovi se rozhodně vrátím - vím, že byl vybrán do projektu “Shakespeare 400” pro zpracování Krále Leara a už se těším, až vyjde u nás.
St Aubyn má skvěle odpozorovaný literární provoz a psychologii postav ve vyšších patrech anglické společnosti. Břitký a jízlivý humor. Ale úplně nesouhlasím s nálepkou satira, spíš se jedná o realismus, realismus literárního provozu, bohužel.
Ve výsledku to byla docela prča. Určitě se nechystám od St Aubyna číst další knihy, ale tohle jsem si přečetl díky tématu týkající se literárních soutěží. Ze všech těch postav mi nejvíce v hlavě uvízla promiskuitní Katherine, Sonny chystající svůj velký revenge a jeho teta, autorka kuchařky, kterou nominovali prostě omylem. Byla sranda, jak se porota dohaduje o vítězi ještě před samotným vyhlášením, nebo podle jakého klíče se jednotliví adepti dostávají do širší nominace. Je to fraška. A to jak v téhle knize, tak i v reálu. Můžeme se s klidem podívat na vyhlašování naší Ceny knižního klubu, která si také prošla mnoha pseudoskandály. Osobně mám za sebou pár povídkových soutěží a mohu s klidem říci, že je to všude úplně stejný. Stejně tragický, pokud nevlezete do toho správného zadku. :-)
Je vidět, že autor přesně ví, o čem píše. A taky je jasné, že po téhle knížce už asi žádnou literární cenu nedostane. Trefné, jasné, srozumitelné, zamotané a hlavně vtipné. Krásně si hraje se všemi vrstvami společnosti i jazyka a ví, že psát kuchařky se vyplácí.
Zdálo by se, že čtení "o čtení" bude nudné. Naopak! Tato satira nepojednává jen o zákulisí udělování literárních cen, ale také o vztazích a hodnotách. A to s napětím a velkou dávkou sžíravého humoru.
V době, kdy se kultura na stránkách mnoha novin redukuje na zpravodajství ze šoubyznysu, jsou literární ceny čím dál důležitější. Laureátům zaručují publicitu, otvírají dveře k překladům do jiných jazyků i do televize. A není na světě cena respektovanější než britská Man-Bookerova, díky níž si román loňského výherce Richarda Flanagana Úzká stezka do vnitrozemí našlo přes milión čtenářů.
Něco o tom ví i Edward St Aubyn, který byl finalistou Man-Bookerovy ceny v roce 2006 (kdy prohrál s Kiran Desaiovou) a v roce 2011 se jeho román nedostal ani mezi 13 kandidátů širšího výběru. St Aubyn tehdy zareagoval slovy: „Letošní Booker mě nezajímá o nic víc než světový šampionát v boxu, který taky nevyhraju. Nezáleží mi na něm.“ Ve skutečnosti mu na něm záleželo natolik, že místo polemiky napsal o pár let později frašku Marně hledám slov.
Ta se točí kolem Elysejské ceny, již sponzoruje Elysian Group, kontroverzní výrobce geneticky modifikovaných plodin. Do čela poroty dosadili řadového opozičního poslance, jehož úlohou je „inspirovat, vést, shrnovat a především delegovat“. V porotě pak zasedla Vanessa Shawová, protože není na škodu mít v týmu odborníka na dějiny literatury, herec Tobias Benedict, jenž zmešká většinu zasedání poroty, neboť hraje Estragona v hiphopové adaptaci Čekání na Godota, či mediální celebrita Jo Crossová, která zase knihy hodnotí podle jejich relevance pro čtenáře svých sloupků.
K pretendentům na cenu patří alter ego Aubyna, spisovatel Sam Black, autor úzkostného bildungsromanu Zamrzlý proud, dále pak šesti stý padesátý třetí badanpúrský maharádža Sonny se svým dvoutisícistránkovým románem Morušový slon, pseudonymní autor drsného skotského románu na co vejráš, vole? či Novozélanďanka Hermione Fadeová, která sepsala historický román Svět jako jeviště.
První osou románu jsou machinace poroty na cestě k vyhlášení vítěze, kdy literární kvality ustupují do pozadí před cílem předsedy poroty „předložit vizi Británie rozmanité, multikulturní, decentralizované a samozřejmě vlídně nakloněné mladým spisovatelům“ (a protlačit román, který napsal jeho nadřízený), druhou pak osobní život Katherine Burnsové, která by měla šanci na vítězství, kdyby její rukopis v nakladatelství omylem nezaměnili za Palácovou kuchařku, sbírku rodinných receptů Sonnyho tety, okořeněnou vinětami ze života vyšší indické společnosti. A zatímco dění kolem Elysejské je čím dál fraškovitější, vyústění druhé linie sexuální predátorky Katherine je překvapivě katarzní.
St Aubyn umí psát, je mistr satirických šlehů, trefných postřehů z literárního zákulisí, jdou mu pastiše na Irvina Welshe i bídné historické romány a přímo exceluje v parodii na francouzské lacanovské teoretiky. Bohužel v tom reji více či méně nesympatických postaviček se nemá čtenář s kým identifikovat, takže mu nakonec na osudech hrdinů příliš nesejde.
Téma románu nakonec v poslední kapitole pregnantně shrnul majitel Elysium Group: „Já osobně mám za to, že konkurence by se měla podporovat ve válce, sportu a obchodě, ale že v umění nemá smysl. Je-li umělec dobrý, nikdo nedokáže to co on, a tudíž všechna srovnání pokulhávají. Srovnávat lze jen ty průměrné, kteří prosazují omšelý způsob života omšelým jazykem, ale má žena má za to, že název ,nejmíň průměrný z průměrných‘ není pro cenu vhodný.“
Skvělá satira.
Ze sledování reakcí britského tisku při vyhlašování nominací na Booker Prize už jsem si udělala rituál a každý rok se docela bavím, kolika kritikům se následně hroutí svět. Berou to opravdu neuvěřitelně vážně. Takže tohle je pro mě taková třešinka na dortu. A moc bych se nedivila, kdyby dost podobným způsobem, jakým probíhá soutěž v této knize, došlo i k vítězství Banvillova Moře v roce 2005.
A když už jsem u těch literárních cen, tak i tahle knížka jednu vyhrála - Bollinger Everyman Wodehouse Prize.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Patrick Melrose I. |
| 2015 |  Marně hledám slov |
| 2020 | Patrick Melrose II. |
| 2018 | Nerieš to |
| 2019 | Zlá správa |
Spíše než třeskutě vtipné vyprávění očekávejte sžíravou a ironií prodchnutou kritiku všech těch současných (nejen) literárních cen, ale také celého světa vysoké kultury. Více než kvalita dané knihy je preferován politický/kulturní/etnický profil pisatele. Každý má své měřítko, svou agendu, své loutkovodiče. Jako fraška, kritika, je to dobré. Větší ambice kniha asi ani nemá. Za mě tedy příjemná jednohubka.