Marta děti nechce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551287/bmid_marta-deti-nechce.jpg
4
401
401
Může cesta do Santiaga člověku změnit život, nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Vlastní děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co vlastně řeší? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváním svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích příbuzných a přátel a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.... celý text
Přidat komentář
Typická, úžasná Petra Soukupová. Miluju její knížky. Každý se v nich najde, jako by mluvila spoustě z nás z duše…. Konec otevřený, což ale u této autorky není překvapením. Komu nevadí absence přímé řeči, doporučuji.
No já teda nevím, nečekala jsem žádné filosofické čtení, ale toto mě zklamalo. Marta v roce vetřelce se mně líbila, ale v této knize byl styl psaní takový přihlouplý. Jako by příběh vyprávěla puberťačka a ne zralá žena. V podstatě kniha o ničem.
V novince Marta děti nechce autorka vypráví příběh ženy, která se vypořádává nejen se svým vlastním životem ale i tím, co od ní očekávají ostatní. Dokáže její život změnit pěší pouť do Santiaga?
Po své první zkušenosti jsem se trochu bála, jak se mi bude kniha číst, autorka totiž u přímé řeči nepoužívá uvozovky. Tentokrát mi to ale vůbec nevadilo a naopak se mi to k příběhu hodilo. Kromě Marty se v knize vystřídá celá řada vypravěčů a díky této formě jsem měla pocit, že jim vidím do hlavy. Za styl tak nečekaně dávám palec nahoru!
Od knížky jsem ale dostala něco trochu jiného, než na co mě nalákal název. Těšila jsem se na příběh, ve kterém Marta bude řešit, proč děti nechce a jak na to reaguje její okolí. Marta se ale místo toho celou pouť věnovala spíš svému vztahu s Hynkem a jestli má tohle jejich soužití smysl. A stejně jako Martě pomalu ubýhaly kilometry, mě stejně pomalu utíkal příběh.
Marta je postava, která vás bude během čtení pěkně štvát a to mě na ni vlastně bavilo. Bavilo mě taky sledovat, jak se na své pouti vypořádává se všemi nástrahami a sahá si na své dno.
Nejdřív mě trochu zarazily dialogy v podobě vyprávění, na to nejsem moc zvyklá, ale pak jsem se do děje tak zacetla, že nešlo přestat. Perfektní příběh, takovou cestu na vyčištění hlavy by asi potřeboval každý z nás.. Docela by mě i zajímalo, jak tos tím dítětem nakonec dopadlo
Bavil mě styl psaní, bavil mě příběh, bavilo mě, jak to vidí jiné postavy. Prostě mě to celé bavilo.
Z knihy jsem nadšená.
Sama o cestě do Santiaga uvažuji nějakou dobu.
Moc se mi líbily příběhy a náhledy ostatních postav.
Každopádně nejméně oblíbená postava, která mě ke konci vyloženě vytáčela - byl Hynek..
Pro me absolutne nejlepsi kniha autorky, dotyka se me asi na milionu mistech. Ale tak nejak v dobrym. Tohle je fakt fajnovka.
A sakra, az pozde koukam, ze jde o druhy dil, musim docist.
Bavilo mě být na té pouti s Martou, i když v jejím případě si nejsem úplně jistá, jestli to mělo smysl. Spíš má ještě dlouhou cestu před sebou. Líbily se mi i postřehy jejího okolí, jak ji vidí její nejbližší. Nelíbí se mi ale stále styl psaní, ale když už jsem dala autorce po letech druhou šanci, tak jejím knihám přicházím na chuť.
Trochu netypicky dnes publikuji recenzi rovnou na dvě knihy, ale myslím si, že v tomto případě si to můžu dovolit - jedná se totiž o dvě knihy jedné autorky, jež na sebe volně navazují a pojí je hlavní hrdinka Marta. Ano, řeč je o dvou knížkách, které obletěly Instagram - Marta v roce vetřelce a Marta děti nechce.
Petra Soukupová zde ve stylu sobě vlastním opět dokázala naprosto realisticky popsat osudy hlavní hrdinky a osob jí blízkých. Já fakt nevím, jak to autorka dělá, ale já naprosto VŽDY najdu ohromné množství pojítek buď s mým vlastním životem, nebo alespoň životy mých blízkých. A nejinak tomu bylo “v Martách.
Jak už jsem zmínila, obě knihy mají stejnou hlavní hrdinku - v prvním díle je Martě devatenáct let, v tom druhém přes třicet. V obou řeší svá osobní dramata, v prvním díle formou deníkových zápisků, ve druhém formou klasických vyprávěcích kapitol z pohledu Marty samotné a rovněž jejích nejbližších. Dějově knihy nejsou nijak extra nabité, jak jsme u Soukupové zvyklí, o to více se však soustředí na psychologii postav, která je zde opět bravurní.
Pokud bych měla knihy porovnat, mým oblíbencem je díl první. To, co hrdinka zažívá, a to, s jakou surovostí je to popsáno, mi častokrát bralo dech. Z knihy jsem byla doslova nadšená. Druhý díl byl možná trochu víc dějově založený, Marta totiž absolvuje pěší pouť do Santiaga a u toho retrospektivně hodnotí svůj život a vztahy. Určitě je lepší mít načten i první díl, pomůže vám to pochopit spoustu věcí a uvědomit si, jaký posun hrdinka za ta léta udělala (anebo neudělala?…).
Oba díly mě bavily moc, opět jsem si potvrdila, že Soukupovou já prostě můžu, miluju její práci s postavami a pokaždé mám pocit, že vychází z mých zkušeností.
Pěkná kniha mé oblíbené autorky. Navíc i téma sedlo, protože ráda chodím na poutě.
Kniha mě mic nezaujala i přes to, že se motá ohledně Santiaga. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická a její přítel ještě víc. Trvalo mi než jsem si zvykla na způsob jakým je text psán.
Moc se mi to líbilo. Hlavně to, že děj střídá vypravěče a tak se na stejné situace díváte z pohledu různých postav a najednou není všechno takové, jak to zprvu vypadalo. Prostě skvěle napsané, jako ze skutečného života. Ač mi hlavní postava až tak sympatická nebyla, četl jsem jedním dechem.
(SPOILER)
Ke knize mě dovedl společný zážitek trasy z Porta do Santiaga. Podle mě nemusí jít člověk zrovna svatojakubskou cestu, aby pocítil vliv putování. Stačí vzít do batohu spacák, olfen mast, vazelínu, náplast na puchýře a jít. Kamkoliv. Alespoň týden vkuse neřešit nic jiného, než kolik km ujít, co sníst a kde spát. Pak zůstane v hlavě dost prostoru na to, aby si uvědomila, co potřebuje. Nicméně, proč jít jen tak někde, když můžete jít v Portugalsku a Španělsku, že jo.
Styl psaní mě chytl už od prvních řádků. Prolínání vyprávění ostatních postav ukázalo další pohledy a vykreslilo problémovou povahu hlavní postavy, která by bez nich měla mé plné sympatie.
Možná by s jiným mužem byla šťastnější, ne tolik vznětlivá? Naštěstí kniha skončila téměř otevřeně, takže si mohu myslet, že dlouhá pouť do Santiaga zaúřadovala, jak taková cesta umí.
Vždycky jsem si myslela, že taková cesta do Santiaga je věc víry...ale jak vidět z příběhu Marty, tak při odřených patách, námaze, horku a nebezpečí se lze oprostit od hloupostí v hlavě a vykrystalizovat tu správnou odpověď: doufám, že Marta toho svého doktora poslala k čertu
Díl o 19leté Martě mi sedl víc, asi jsem k ní měla víc soucitu. V tomto díle jsem s ní už soucit neměla, jsme podobně staré, a často mě milá Marta pěkně štvala. Jinak se kniha četla hezky, líbily se mi odbočky k ostatním postavám. Paní Soukupová umí skvěle psát o událostech obyčejných dní bez obrovských dramat.
Když jsem na první stránce zjistila, jakým stylem je kniha psaná, přiznám se, že jsem nejásala a bála se, že mi to bude vadit. Ale opak se stal skutečností, rychle jsem si zvykla, myšlenkové pochody Marty byly skvěle napsané, ve spoustě jsem se i viděla, respektive takové to "rotování" v hlavě co by, kdyby...to snad zná skoro každá. Bylo to super čtivé, bavily mě i pohledy ostatních postav, hezky to k sobě zapadalo, s nějakým "konečným koncem" jsem ani nepočítala, takže jsem zklamaná nebyla a byla celkově spokojená. Musím nastřádat i ostatní knihy spisovatelky, neboť mám díru v knihovně a toto je moje teprve druhá.
Marta v roce vetřelce byla moje první kniha od mě oblíbené Petry Soukupové, takže bylo jasné, že tento druhý díl si nemůžu nechat ujít... Námět dobrý - Marta děti nechce a teď se k tomu vyjadřují v knize i další blízké osoby. Je určitě zajímavé, jak to kdo vnímá... Průprava do hlavy hlavní postavy je úctyhodná, Petra to rozhodně v knihách umí... Ve spoustě situacích jsem se našla. :-)
Nicméně hvězda dolů za to, že to vlastně nikam nespělo, respektive já z toho měla takový dojem. Marta přemýšlí, přemýšlí, jde a jde... A asi jsem čekala, že dojde k nějakému většímu rozhodnutí. Možná došla, já jsem to nepostřehla. Ze závěru knihy jsem měla pocit, že se stejně vrátí do starých kolejí... Takže lehký pocit frustrace, že ta cesta, "kterou jsem s ní absolvovala", byla vlastně nijaká, plochá...
A, ach Bože, Hynka jako chlapa bych nechtěla ani za milion! :-D
Štítky knihy
děti partnerské vztahy česká literatura rozvod rodinné vztahy Santiago de Compostela pracovní vztahy životní problémy milostné vztahy česká společnost odvahaAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Flashback. Stejnou cestou loni v létě. Navíc od mé oblíbené autorky. Tohle jsem si musela přečíst.
Ze života, čtivé, trefné, člověk se tam ve spoustě situací pozná, vídí, to mám na Soukupové ráda. I ty její otevřené konce jsem si oblíbila. Narozdíl od hlavní hrdinky Marty, která mi ke konci knihy začínala být značně nesympatická.