Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523954/bmid_martanska-kronika-652278aacf07f.jpg
4
1462
1462
Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Lidé přicházejí a svým vpádem ruší tiché kouzlo rudé planety, ale nakonec – po letech nesnadného vzestupu a následného pádu – ji stejně opouštějí a ponechávají znovu osamělou a ztichlou. Jen vítr se prohání opuštěnými městy pozemšťanů a dávno vymřelými letovisky Marťanů. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Do tváře Marsu spisovatelé často projektovali své obavy a sny – zvláště od dob Války světů od H. G. Wellse. V době, kdy převládala burroughsovská vize barvotiskových dobrodružství, jež na Marsu králů a princezen zažívají odvážní hrdinové, přišel Bradbury s originální kronikou plnou poetických obrazů. A právě jeho vize přetrvala a udivuje čtenáře svou působivostí dodnes. Překlad knihy byl pro nové vydání zrevidován, doplněn úvodním slovem, jež pro jubilejní vydání v roce 1997 napsal sám autor. Závěrečný portrét Raye Bradburyho pochází z pera německého znalce science fiction Rainera Eisfelda.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2023 , Kniha ZlínOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Zvláštní sbírka povídkových příběhu o kolonizaci rudé planety, z větší části zaobírající se nenasytnotností , bezohledností a nenapravitelností lidské rasy ( v jednom případě by mohli příznivci hnutí BLM lapat rozhořčenĕ po dechu ). Některé pionýrské etapy se mi líbily, obzvlášť ty hororovĕ laděné ( ale ne ta Lovecraftovská ), jiné zase méně, s odstupem času dávám tři hodně silné hvězdy i za tu malou dávku optimismu v závěru a příště s Rayem vletíme na samostatné povídky - 70%
Zvláštní a zároveň skvělé čtení. Dala bych přednost klasickému příběhu před povídkami, ale i tak se mi kniha moc líbila a budu na ni ještě dlouho vzpomínat.
Báseň. Hvízdající vítr studí a zpocená trika smrdí. Zničíme svět a rozhlížíme se po dalším. Kniha je o lidech, o mě, o nás.
„Čtěte ty autory, kteří píší tak, jak vy byste chtěli jednou psát, kteří myslí tak, jak vy byste rádi mysleli. Ale čtěte také ty kdo nepřemýšlejí a nepíší tak, jak vy byste chtěli přemýšlet a psát, což vám může ukázat směr, kterým byste se jinak dlouhá léta nevydali.“ Napsal Ray Bradbury ve stati Jak pěstovat a živit múzu.
Jaký je požitek číst Marťanskou kroniku z prvního brožovaného vydání v edici Kapka – knihovna pro každého, svazek 17, 1959, cena 5 Kčs! S doslovem Josefa Škvoreckého. (A se starým pravopisem: poesie, televise…) V tom roce vyšel poprvé i časopis Mladý svět (výtisk za 1 Kčs).
Škvorecký píše: „Autor tohoto románu, dnes osmatřicetiletý syn amerického středozápadu, je zajisté jednou z nejsympatičtějších postav amerického literárního světa. K psaní – smíme-li věřit reklamním pramenům – přivedla ho chudoba, ta typická chudoba amerických dětí, které si na coca-colu a na obrázkové magazíny vydělávají prodejem novin...“
Bože, kdo z nás v roce 1959 věděl, jak chutná coca-cola!? A četl nějaký obrázkový magazín? Snad Svět sovětů...
Bradburyho sága osidlování a vysidlování Marsu je romantická, poctivá a samozřejmě tradiční, co se hodnot středozápadu týče. Je hodna pokračování Poea, kterého zde také zmiňuje (vedle Darwina, Huxleyho a Freuda, kterého se lidstvo „pokusilo usměrnit“. Výsledek? „... s nimi se nedalo moc hýbat. Tak jsme se jako idioti pokusili zničit náboženství. A to se nám povedlo. Přišli jsme o víru, potáceli jsme se od ničeho k ničemu a lámali si hlavu, k čemu život vlastně je.“).
Škvorecký se jistě radoval, že to tam cenzoři nechali. Měl stejný názor.
„Ach, realismus! ...k čertu s tím vším!“ Edgar Allan Poe. Tak zní motto jeho doslovu v době, kdy byl socialistický realismus oficiální doktrínou. (Vypadalo to, že brzy ochutnáme i tu coca-colu!!!)
Bradburyho kniha je kritická k rasismu, společenské nerovnosti, poručnictví, byrokracii, je protiválečná. Ale hlavně je plná nádherných nápadů a her fantazie.
„Chci, aby moje knihy byly především rozptýlením a ohromnou legrací, která stimuluje, provokuje, děsí, a doufejme pobaví. Vyprávět dobrý příběh… zbytek ať se dostaví poté, co hra skončí a diváci se rozejdou domů… v noci se probudí a řeknou: Tak o tohle mu jde! Nebo následujícího dne zvolají: On tím myslí nás! Zajímá ho, co je teď! Náš svět, naše problémy, naše radosti a naše zoufalství!“ (R.B. - Tajemná mysl)
Jistě. Tak to je.
Knihu jsem přečetl už před dvěma lety, ale čas do času si na ni vzpomenu, a to nejen když nakouknu do knihovny. Vryla se mi pod kůži. Ta marťanská poetika je prostě dokonalá a nic na tom nezmění fakt, že to ve skutečnosti vlastně sci-fi není...
Hrozně zvláštní a popravdě - z mého pohledu ne moc dobrá kniha. Sbírka více či méně provázaných povídek o kolonizaci Marsu. Bohužel věk se na téhle vizi podepsal nehezky a nebýt řečeno, že se to odehrává na Marsu a občas zmíněné slovo raketa tak pomalu ani nepoznáte, že jde o scifi. Daleko víc to má k jakémusi magickému podobenství osídlování amerického západu. Většina povídek je spíše smutná nebo kritická k lidstvu, najde se i pár trochu vtipných. Bradbury je sice pan spisovatel a píše skvěle ale když to porovnám s mojí oblíbenou 451 stupňů Fahrenheita, je to doslova nebe a dudy, jak kdyby obě díla napsal jiný autor. Hezká mi přišla poslední smutná povídka s rodinou. Měla pěkný závěr se špetkou optimismu. Akorát mi přišlo, že by se tenhle hezký závěr hodil k daleko lepší knize.
Dystopie lidské všednosti v kulisách sci-fi...
Opravdu krásná obálka (sladěná s přebalem i prvními stranami, srdce knihomola plesá...), ale velmi smutný obsah. Marťanskou kroniku už jsem četl opravdu dávno a pamatuji si prakticky jen první dvě (ony delší) kapitoly. Zároveň si pamatuji i tu předposlední, která jak dovětek správně připomíná, se objevovala často v čítankách a i pro mě tak byla prvním čtenářským seznámením s Bradburym. Celek pak doplňují další pochmurné kapitoly plné rasismu (nejen) doby vzniku, bezohlednosti, přehlídky špatných lidských vlastností i vynalézavosti lidstva použité samozřejmě špatným směrem. To vše ve srovnání s lehkostí a zároveň solidností Marsu a jeho (původního) osídlení. Člověka až netěší číst tolik pesimismu, který stále tne do živého i přes nesmírně dlouhou dobu, která od vzniku uběhla.
Na knihu jsem si nedávno vzpomněla a jsem za to ráda. Přečetla jsem ji před mnoha lety a stále mám v paměti. Není to čtení pro každého, já sama jsem knihu přečetla na etapy, ale i přesto mohu říci, že to bylo opravdu pěkné čtení a člověk si spoustu věcí uvědomoval. Pan Bradbury je mistr na tento druh literatury.
Zrovna včera jsem si na tuto dávno přečtenou knihu vzpomněla. A jsem za to ráda. Kniha byla zvláštní, ale přesto čtivá, i když ne najednou, ale na etapy. Ale i přesto to bylo čtení, na které se nezapomíná a mohu doporučit. I když ne každému sedne.
Skvělá kniha, četla jsem ji jako malá a seznámila mě se scifi, vesmírem, tajemnem...byla jsem jí fascinovaná a potom nic nebylo takové...dlouhou dobu...a tak jsem si ji pořídila v antikvariátu a přečtu si ji znovu...teď už v době zahlcené modernější literaturou scifi, filmy, romány, seznámená s moderními autory a po přečtení úplně celého díla Danikenova...tak uvidíme...ale rozhodně už dopředu nesouhlasím s výroky, že ta kniha za nic nestojí...autora si moc vážím
Většinu sci-fi literatury z minulého století pokládám, v dobrém slova smyslu, za úsměvnou. Tohle tak úplně ne. V každé povídce je něco hlubšího, pravdivějšího a děsivějšího. Tohle mi zůstane v paměti dlouho, a ne díky bizarnosti.
Ray Bradbury měl rozhodně pravdu, že Marťanská kronika není žádná sci-fi. Všechny povídky do jedné jsou vlastně strašná blbost, ale je v nich hodně filosofie a podobenství. To mi úplně nevyhovuje. Jsou tu dvě výborné povídky, Pozemšťani a Třetí expedice, asi pět dalších se celkem dá a zbytek je nezajímavý. Zejména ty krátké tu vůbec nemusely být. Celkový dojem je nekompaktní a celé mi to nedávalo moc smysl.
Napínavé i oddychové. Tajemné i srozumitelné. Vtipné i smutné. Filozofické i plytké. Společenské i komorní. Velkolepé i intimní. Depresivní i nadějeplné.
Neopakovatelné.
Vynikající.
Krásně naplněná forma kroniky, kdy na velkém množství postav v poměrně velkém časovém rozsahu autor "nenápadně" popíše vzestup a pád lidské civilizace na Marsu. Některé povídky na sebe přímo navazují, některé i později vrací do děje některé postavy. Je zajímavé, jak Bradbury zahájí nějakou povídku a pár stránek čtenář si pořádně nemůže být jistí tím, co se vlastně děje... a až za chvíli se chytne a pochopí ten most k minulé povídce. Bravo.
A pokud by si lidstvo mělo založit nějakou cestovní kancelář, tak by se určitě měla jmenovat "Zničíme vše" aneb Pokud si myslíte, že ne, ještě jste lidstvo úplně. nepoznali.
Rudá planeta. Tak vzdálená a přesto tak blízká... Chronologicky řaděná série nezávislých povídek o kolonizaci Marsu, zániku Země a postupném znovuobydlení Marsu posledními přeživšími. Příběhy bych neoznačila za sci-fi v pravém slova smyslu, technický aspekt je zde druhořadý. Jedná se spíše o psychologicko-sociologickou sondu člověka jako živočišného druhu. Bradbury ve svých převážně melancholických příbězích díky dokonalému rozhledu poukazuje na jeho špatné, ale i dobré stránky, na zákonitosti migrace a chování civilizace jako takové. Jaké pocity v člověku vyvolává pohled na nekonečný vesmír? Osamělost, strach i naděje na nové začátky. Nejmilejší se mi stala úžasně sarkastická povídka Usher II. o tom, že nevědomost může být osudná. Nutno uznat že paralela na E. A. Poea u mě vždy boduje.
Krásná sci-fi knížka povídek čtená ušima. Vlastimil Brodský mi ji svým úžasným hlasem přečetl. Povídky se mi líbily i když provázání mezi nimi mi trochu chybělo.
Dle mého naprosto geniální téma, ale horší zpracování - rozhárané, roztrhané. Možná by pomohla větší provázanost jednotlivých povídek.
Povídky jsou některé lepší, některé horší, ale rozhodně nutí zamýšlet se nad lidským druhem jako takovým.
Chvilka poezie vhodná především pro poslech jako audio kniha. Verze, která byla k dispozici k poslechu na ČRO Vltava byla skvěle odvyprávěna. Petr Lněnička se poslouchal krásně.
Velmi zajímavé povídky z žánru Sci-Fi, ale je tomu úplně tak? Není tato kniha spíše varováním před lidským pokolením samotným, válkami, ničením planety Země, diktaturou, zákazem svobodného myšlení apod. a tento žánr pouze schůdnější cestou, jak mohl Ray Bradbury svobodně vyjádřit své myšlenky ? Mám výtisk z roku 1963, ve kterém je doslov odpovídající ideologii své doby - také lahůdka :-)
Část díla
...ač bude stejně luna plát
1948
Brašnářství
1950
Břeh
1950
Dlouhá léta
1948
Kobylky
1950
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Samotná kniha mě zprvu moc nezaujala, asi to nebude můj šálek čaje. Tak ve třetině už to bylo lepší a začalo mě zajímat, jak se příběh vyvine. Nicméně z mého pohledu je to slabší kniha, na které ale oceňuji tu všude vzpomínanou Bradburyho poezii. Ještě musím zmínit doslov od Františka Vrby (ve vydání z roku 1963), který byl snad zajímavější než celá kronika. Je to velmi dobře napsaný text o tom, jak je ta Amerika špatná a CCCP nejlepší. Prostě dobový doslov, na kterém můžeme krásně vidět, co to tenkrát bylo za dobu. Trochu mě z toho mrazí.