Matka
Maxim Gorkij (p)
Obsahuje bibliografické poznámky a vysvetlivky. Prvé vydanie v preklade Márie Klimovej.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Mať, 1906
více info...
Přidat komentář
První verze knihy vyšla v roce 1906 v Německu, bohužel do rukou se mi dostalo až soudruhy několikrát revidované vydání z Moskvy. To je bohužel škoda, protože celé dílo je zahaleno bolševickou propagandou a původní autor se v tom tak nějak vytrácí. Bylo by zajímavé se dostat k první verzi knihy a porovnat ji s tímto bolševickým paskvilem.
(SPOILER)
Gorkij byl skvělý spisovatel, i když jeho dílo bohužel propadlo době, takže v něm nejspíš dnešní ani budoucí čtenář zalíbení nenajde. Uměl skvěle a sugestivně popisovat postavy i prostředí, celou dobu jsem jeho svět plný úžasné sveřepé proletářské mládeže a zlých starých úředníků, kteří vlastně ani tak zlí nejsou, neboť je jen ovládá systém, viděla jak na dlani. Postava matky byla uvěřitelná, snad možná dokonce víc, než "soudruzi". To je ale možná ovlivněno dobou a tím, že dnešnímu člověku již jsou podobné myšlenky a revolucionářství vzdálené. Nádherně je zde popisována mateřská láska k synovi, kterého skrz knihu pořádně vidíme až na konci, je to postava v pozadí, o které se samozřejmě pořád mluví, ale přímo neúčinkuje. Sám o sobě totiž vlastně ani nemá pořádnou charakteristiku, tedy ne natolik propracovanou a výraznou, aby mohl být protagonistou. Možná i proto Gorkij jako protagonistku zvolil matku, protože být jím kdokoliv z hlavních soudruhů, je pravděpodobnější, že by z toho vyšla fraška. Takto je zde onen přidaný rozměr rodinných vztahů a "přerodu" Pavlovy staré matky, která za celý svůj život znala pouze strádání a poté objevila skrz svého syna komunismus...
Ale ano, celé je to opravdu více méně jen o tom, že budujeme komunismus, soudruzi.
Prebehol som si komentáre a ostal som v rozpakoch čo ku knihe napísať. Číta sa svižne, no postava matky mi skôr prekážala. Postava Pavla bola pre mňa osobne uveriteľnejšia, pretože podobne odhodlaného človeka som poznal, aj keď v inom smere. Vykresliť postavy sa autor pokúšal, no nezvládol to natoľko aby mi na nich záležalo. Myšlienky vložené do knihy sú pre mňa zásadné, no dej v ktorom sa nesú je viac rozprávkový a v podstate naivne šťastný, tu nehovorím o osudoch postáv ale slede udalostí a zobudení sa. Celkovo by som knihu chápal ako povinné čítanie pre Komsomol a určite nie ako súčasť skupiny najumeleckejšej, teda sovietskej literatúry, ako je uvedené na obálke knihy, kedy už len tvrdenie samotné o sovietskej umeleckosti je smiešne. Pobavil ma komentár v ktorom sa čitateľ snaží zistiť o akú továreň ide, načo? Toto dielo nestojí ani tak na deji ako na posolstve ktoré nesie, posolstve vykorisťovaných pracujúcich a pracujúcimi sú všetci, bez ohľadu na odbor alebo továreň. Inak však spomenutému zhodnoteniu knihy rozumiem.
jako mně se to líbilo ale to je dost možná ovlivněný tim že sem levičácká mládež žeo, samozřejmě je to napsaný jako propaganda ale to se dale čekat když je to z Ruska z první poloviny 20. století, ale Gorkij fakt uměl psát a ty postavy jsou vykreslený hrozně suprově takže i člověk kterymu se ta ideologie třeba hnusí si podle mě nějakou z nich oblíbí jako osobu
Beru tuto knížku jako svědectví doby. Něco jako zde zmiňovaná Olbrachtova Anna proletářka nebo třeba jako Fučíkova Reportáž psaná na oprátce. Tito autoři prostě žili v nějaké době a tato doba je nějakým způsobem ovlivnila. A to se projevilo i na jejich tvorbě. Nic dalšího bych v tom nehledala. Knížka Matka je sice silně tendenční, v mnohém překonaná, ale pravdou je, že Maxim Gorkij psát uměl.
Nebavilo mě to. Tak nějak jsem si říkal, že bych se měl snažit Matku přečíst, ale musel jsem se do čtení celou dobu hodně nutit a někde za polovinou jsem to vzdal. Měl jsem problém hlavně s hodně ledabyle načrtnutým prostředím a vlastně i odfláklými postavami.
Co to bylo za továrnu, ve které všichni v okolí pracují? Co se tam vyrábí? Co konkrétně tam těm aktivistům vadí? V tom úseku, co jsem zvládl přečíst, je vlastně řeč jenom o dočasné povinné srážce ze mzdy do fondu pro melioraci bažiny za fabrikou. Útrapy s přechováváním a distribucí zakázaných knížek, obavy, aby mě nezatkli, tak jako ty soudruhy přede mnou. Proč ne? Ale nesmělo by to všechno být tak plytké.
Budem písať o knihe mimo jej politický obsah (a áno, ide to). Budem písať o hlavnej myšlienke, ktorou je matka, jej city, zmýšľanie, vzťah k synovi a životu. Matku si nemožno neobľúbiť. Jej chytrosť a citlivosť zároveň, vášen, ktorá v nej vzrastá a láska k dobru sú chytľavé. Miestami dielo rušia politické a socialistické názory, ktoré sú s týmto časovým nadhľadom mylné. No i tak toto dielo ostáva v mojom povedamí ako zaujímavé a čitateľné. Je prešpikované myšlienkami o sile a nezdolnosti, o vymanení sa z hlúposti a zadubenosti myslenia:
" Pomôž mi! Daj mi knihy, ale také, aby si človek nenašiel pokoja, keď ich prečíta. Treba ľuďom nasadiť ježa do hlavy, ježa pichľavého! Povedz tým svojím mestským, čo pre vás píšu, aby písali aj pre dedinu! Nech tak podkúria, aby dedina zovrela, aby ľud šiel aj na smrť."
Tiež som tam našla aj nádherné vyznania matky, matky jedného syna, matky celého hnutia. Vyznania nie o láske ale o vďačnosti z osvietenia myslenia a o vďačnosti za múdrosť:
"My robotní ľudia cítime všetko, ale je nám ťažko to vysloviť, hanbíme sa, že reku aj chápeme, a vypovedať to nevieme. A často sa zlostíme na vlastné myšlienky, lebo sa hanbíme. Život nás zo všetkých strán šľahá a bije, radi by sme si oddýchli, ale myšlienky nám nedajú."
Jedná se o sociálně-psychologický politický román.
Citáty, které mne oslovily:
Lidé žijí v očekávání něčeho krásného, ale není-li co očekávat, co je to za život?
Možná že příliš opatrně střežíme své city, příliš přemýšlíme, a to nás trochu kazí, hodnotíme, ale necítíme...
Nikdo se však nespokojí s trochou štěstí, a když je ho mnoho, ztrácí na ceně...
Vždycky jsem říkal, že dobrá válka je lepší než špatný mír...
Uprostřed jsou lidé, kteří lízají ruce těm, kteří je bijí, a sají krev těm, kteří jsou biti, to je střed!
Víme velmi dobře, že bohatství je sypké jako písek, neleží klidně, ale zase se rozleze na všechny strany!
Z této knihy jsem doopravdy překvapen. Je psána neskutečně přirozeně. A také nato, že je od ruského autora mě vážně zaujala. Není jiná možnost, než vřele všem doporučovat
Po přečtení Matky jsem měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě kniha svým obsahem nadchla, nutila mě přemýšlet, nadruhou jsem byla trochu zmatená. Některé pasáže jsou dle mě zbytečné.
Nabízí se srovnání s Olbrachtovou Annou Proletářkou ( obě díla se točí kolem začátku komunistického hnutí, odehrávají se v dělnickém prostředí, hlavní postavou je žena... ) a Gorkého dílo vychází z tohoto srovnání jako jasný vítěz.
Pro skutečného milovníka literatury je nemožné říci, které dílo je "nejlepší". Ale myslím, že určit "nejhorší" dílo, možné je. Z české literatury je to pro mě zatím Babička od Boženy Němcové, ze světové literatury Matka od Gorkého. Jedním slovem bych Matku definoval jako: příšernost.
Mimo důraznou kritiku toho, že jak je známo, bylo toto dílo psáno jako politická propaganda, vyčítám nesmírně nudný děj a naprosto nevěrohodné postavy. Matka, která má působit jako pozitivní postava, se mi spíše jeví jako znuděná a přihlouplá bytost, která s sebou nechá lehce manipulovat. Její syn má být dokonalý muž - statečný, silný, rozhodný, inteligentní, altruistický, gentleman atd. ... Pokud by takový člověk byl postavou ve westernu či pohádce, tak bych se nad tím jen pousmál. Zde to autor ale myslel naprosto vážně, a to je na tom to nejhorší.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, na této knize opravdu nevidím téměř nic pozitivního. Snad jen jednu věc. Jakožto student dějin na díle oceňuji fakt, že je to zřejmě nejdokonalejší ukázka socialistického realismu.
Snad je to pouhá náhoda, že mnou vybrané "nejhorší" knihy se týkají názvů ženských členů rodiny (Babička, Matka), ale až narazím na dílo Dcera či Vnučka, budu se dvakrát rozmýšlet, zda si knihu přečíst.
To nie je kniha, ale politický manifest a navyše mizerný, za takéto niečo si autor plne "zaslúžil" prenasledovanie cárskej ochranky. V tomto odôvodnenom prípade, by som to kvalifikoval len ako ochranu dobrého vkusu. Túto knihu "bibliu proletariátu" som nedokázal dočítať za celý mesiac. A to v časoch, keď som v pohode hltal 300 strán denne.
Autorovy další knížky
| 1957 |  Matka |
| 2010 | Na dně |
| 1976 | Pieseň lásky |
| 1974 |  Foma Gordějev |
| 1986 | Makar Čudra / O neopätovanej láske / Mesto Žltého diabla - a iné |
No co na to říct. O Gorkij jsme se učili ve škole a nechápala jsem proč i když patřil mezi spisovatele, který položil základy socialistickému socialismu a který tyto knihy mě moc nebrali. Spíš jsem se tenkrát divila o setkání Gorkého s Masarykem nebo jeho vnučka v náručí dalšího politika známého okolo Stalina. Jinak co na tuto knihu říct, popsané prostředí tak jak on uměl, no rok 1905 pokud je mi známo z knih tak všude dělnici zvedali hlavy, všude ve světě byli sociální bouře.