Matkina spoveď
Kelly Rimmer
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478480/bmid_matkina-spoved-CQw-478480.jpg
4
220
220
Predstavte si, že si váš manžel vezme život. Poviete pravdu celému svetu a zničíte aj to posledné, čo vám z rodiny zostalo? Alebo ju utajíte a dovolíte, aby vás toto tajomstvo rozožralo zvnútra? Voľba je ťažká a obe strany majú svoje pre aj proti. Olivia a David tvoria dokonalý pár. Celý život majú pred sebou a keď sa im narodí nádherná dcérka Zoe, zdá sa že im k šťastiu už nič nechýba. David však náhle zomrie a jeho smrť vnesie do Oliviinho života zmätok. Ukáže sa, že ich manželstvo nebolo také šťastné, ako pôsobilo navonok. Nájde Olivia odvahu po prvýkrát slobodne prehovoriť o manželových tienistých stránkach? A čo na to jej svokra Ivy, ktorá je odhodlaná ochrániť synovo dobré meno za každú cenu? Spravodlivosť káže, aby bol zločin potrestaný, no veci sa komplikujú, keď je v hre dobré meno rodiny.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
A Mother's Confession: A Heartbreaking Story with a Breathtaking Twist, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Další z knih, na kterou jsem narazila zde na Databázi. Byl to silný příběh, který ve mně rezonoval ještě dlouho po přečtení. Ta Tragédie, která se stala…měla jsem zase po nějaké době při čtení slzy v očích. A obálka knihy…, po přečtení ji pochopíte. Mám moc ráda jména Olívie a Zoe, a právě kapitoly z pohledu Olivie mě bavily více než vyprávění Ivy. Celá kniha je, i přes náročnost tématu, čtivá a překvapivá.
Čtení mi přinášelo spoustu otázek. Olivia byla hezká a inteligentní žena, věděla, čeho chce po studijní/kariérní stránce dosáhnout, měla milující (a jak sama řekla úžasnou) rodinu a pěkné dětství, měla se kam vrátit. Tak kdy a proč nastal ten zlom, že sebou nechala manipulovat až to přerostlo v domácí násilí? Proč si Davida vzala za muže, když už před svatbou věděla jaký je a jak se k ní chová? Kdy a proč přišel ten moment, že začala věřit tomu, že ona je zdrojem „všeho špatného“ a musí být potrestána?
A pak jsem se vrátila v příběhu a znovu si přečetla toto:
„…Když něco slyšíte dost často a když je vám lež opakovaná s dostatečnou upřímností někým, koho milujete celým svým srdcem, zdravý rozum nakonec ustoupí víře. Víra v sebe sama je velmi křehká věc – může se zlomit tak snadno, za těch správných okolností. … Nebylo to tak, že bych najednou jeden den byla přesvědčená Davidovou pokřivenou logikou – nebyl to jeden jediný okamžik, kdy bych si řekla: Aha. Je to moje chyba. Za všechno můžu já. Byl to sotva patrný proces, bylo to postupné prolínání jeho pohledu na věc s mým, docházelo k tomu tak pomalu, že jsem si vůbec nebyla vědomá, že k tomu dochází. …. Nějak jsem začala věřit, že když mi ubližuje, dělá to pro moje dobro. Stala jsem se obětí své vlastní pokroucené psychiky. … Začala jsem přebírat Davidův pohled na ošklivé aspekty našeho manželství – on byl dobrý člověk a já ho jenom neustále provokovala, kdo byl tedy nakonec na vině? (str.36)
„Protože jsem si, mami, myslela, že je to láska. Myslela jsem si, že on se změní – vždycky se dušoval, že to bylo naposled. Myslela jsem si, že si to zasluhuju, myslela jsem si, že jsem to celé vyprovokovala, myslela jsem si, že ho to mrzí. Myslela jsem si, že mu dokážu pomoct. Myslela jsem si, že mě potřebuje. Myslela jsem si, že by mě zabil. Později mi zcela jasně řekl, že by se zabil, kdybych ho opustila, a věděla jsem, že mi jenom tak planě nevyhrožuje. … Měl veškeré naše peníze, já neměla na svoje jméno ani cent. … A vážně jsem si myslela, že on je všechno, co mi zůstalo. (str. 239)
Kdo to nezažije na vlastní kůži to asi nedokáže úplně do detailu pochopit. Je pro mě prostě zvláštní, že se z někoho sebevědomého (a násilím „nezatíženého“) stane oběť domácího násilí.
Scéna, kdy Olivia „procitla“, a uvědomila si co se vlastně ve skutečnosti stalo, byla velmi silná a smutná.
Ivy. Bylo mi z té ženy zle. Psychopatka, která vychovala psychopata. Scéna, kdy malý David přešlápl při přeskoku do písku byla úplně absurdní. („Nemůže být nejlepší ve všem, Ivy. Je ještě dítě – tohle má být zábava. Nespočívá snad podstata všech sportů v tom, aby se člověk naučil, jak vyhrávat a prohrávat? Jak si hezky hrát s ostatními dětmi? Jak to zkoušet a třeba i neuspět a přijmout to, když to tak dopadne?….Pokud to nepochopí, bude si myslet, že má nárok na to, aby se s ním celý život zacházelo jako s někým, kdo je lepší než ostatní.“ str. 68). Z Davida, jejího smyslu a středobodu života, vychovala sebestředného člověka, který se ničeho neštítí. Štvalo mě, jak Davida za všechno špatné omlouvala, jak ho ponoukala, dávala brouky do hlavy, jak ho utvrzovala v tom, že Olivia ho provokovala a že si zaslouží potrestat. Nebyla schopná otevřít oči a připustit si pravdu. „Jsem na tebe tak hrdá. Přesně takhle jsem si tvůj život vysnila.“ (str.265)
„Tuctová, nudná Olivia už nikdy nesbalí tak mimořádného muže, jako je David. Měla by být ochotná dát všechno stranou, jen aby mohla být s ním, stejně jako jsem to udělala já s Wyattem.“ (str.200)
David. „Nehoda“ se štěnětem. Nejdříve mě napadlo, jestli už od mala měl zlou povahu, která byla podpořena špatnou výchovou, ale asi to byl „jen“ projev toho, že toužil po pozornosti, na kterou byl zvyklý a najednou se mu jí dostávalo o trochu méně. To, že Livvy nutil do těhotenství, i když na to ještě nebyla připravená, že ji hlídal menstruaci, to pro mě bylo nepředstavitelné. A dušení ve spánku, silný kalibr. Dobře, že si zvolil takový konec, jaký si zvolil, ale měl v něm figurovat jen on sám! Byl to slaboch.
Wyatt, manžel Ivy, buran, který svou ženu před Davidem občas shodil („Mamince už narostly boky natolik doširoka, že se dneska večer vůbec nevejde do svý židle.“) Možná to mohlo působit jako „nevinný vtip“, ale…
Sebastian. Jeho láska k Olivii byla úžasná, dával jí prostor, s ním se cítila v bezpečí…ale mohl nějak „zasáhnout“, dřív.. a ta věc se Zoe, ach, bylo mi ho líto.
Kniha končí happy endem a jsem za to ráda, protože jsem Olivii přála normální život. Doporučuji k přečtení.
Do čtení jsem se musela nutit a kniha mě spíš nebavila, ani postavy mi nebyly nijak zvlášť sympatické - a to ani ty kladné. Posledních cca 20stran se už četlo rychle, ale to celkové hodnocení nezachrání (a to jsem jinak velmi citlivá, žádné srdce z kamene).
Často o knihách neříkám, že mě "rozložily". Možná bych mohla tvrdit, že jsem to vlastně neřekla nikdy o žádné knize. Používám asi mírnější termíny, jako že mě kniha "dostala, šokovala ". Ale tohle? Tahle naprosto nenápadná kniha, která se mi povaluje doma čtyři roky, přičemž jsem si jí pořídila v jakési akci, aniž bych o ni nějak extra stála, do které se mi celé ty roky vůbec nechtělo pouštět, tak ta mě opravdu, opravdu ROZLOŽILA! Na miliardu kousíčků. Ta schopnost zoufalé mysli potlačit realitu, jen aby se jí aspoň maličko ulevilo. Masakr, vážně masakr, jiná slova nenacházím. Kdo váháte s přečtením, tak ji okamžitě popadněte a čtěte, dokud nebude konec, tohle nenápadné dílko za to fakt stojí!
Poutavě napsaný příběh dvou žen, které mají jedno společné, a to je David. Jedna je jeho manželka a druhá matka. Tyto dvě ženy vypráví svůj příběh každý ze svého pohledu, čímž do sebe některé věci krásně zapadají a dovysvětlují. Z knihy mi kolikrát přeběhl mráz po zádech a obdivuji Olivii pro její sílu. Kniha mne udržela přikovanou až do konce.
Jo a obálku pořádně pochopíte až po dočtení, jinak mi přišla taková nenápadná. Já si toho všimla až teď při psaní komentáře, když ji mám před sebou.
Bolestný, hodně emotivní příběh dvou žen, manželky a matky, jež se ve vyprávění střídají. Nad Ivy mi zůstával rozum stát, nad její zvrhlou logikou, slepou, opičí mateřskou láskou. To jak popisuje Davidovo dětství, mládí, to mi bylo proti srsti, vůbec není divu, že z něj vychovala to, co z něj bylo.
To rozuzlení jsem opravdu nečekala, myslím, že ve mě v okamžiku poznání hrklo úplně stejně, jako v Olivii.
Závěr knihy jsem svoje emoce neudržela, opravdu velmi se mě to dotklo. Epilog sice vyzněl optimisticky, ale ten jsem stejně četla přes slzy zamlženýma očima.
Kniha je dobře, citlivě napsaná, kdo ji ještě nečetl, můžu doporučit. Autorku si tímto dávám do oblíbených a vyhledám další knihy.
(SPOILER) Dala bych asi přečíst každému, kdo šmahem odsoudí týranou ženu, že si za to může sama, že má vždycky možnost odejít. Jak se z největší lásky a přes ty nejlepší úmysly může žena propadnout do svého soukromého pekla, ze kterého je jen velmi těžká cesta ven. Protože násilníci bývají také velmi dobrými manipulátory, tady ještě podpořeno téměř psychopatickou matkou. Chvílemi jsem si nebyla jistá, komu více přikládat vinu, zda Davidovi nebo Ivy. Na konečný zvrat jsem sice taky přišla docela brzy, dalo se to odhadnout z mnoha narážek a situací, ale nic to neubralo na zážitku z dobrého, ač mrazivého čtení.
Nemohu souhlasit s tím, že konec byl šokující, protože mě tato varianta napadla poměrně brzy a jak už někdo zde napsal, pozorný čtenář tuto skutečnost vydedukoval, takže to nebylo překvapení. Spíš jste si přáli, aby to tak ale nebylo. Kniha je emocionálně nabitá a ukazuje, kam až může vést opičí láska matky a manipulace. Mrazivý příběh, skvěle napsané.
Tato kniha se poutavým, ale citlivým způsobem zabývá některými velmi obtížnými tématy: domácí násilí, sebevražda a smrt. Tuto knihu jsem nemohla odložit. Měla jsem pocit, jako bych prožíval emoce spolu s hlavními hrdiny. Od začátku jsem měla podezření, jak se zápletka vyvine, ale nebyla jsem o nic méně překvapena, když jsem viděla, jak to pro Olivii skončí.
(SPOILER) Přiznávám, že jsem se opravdu dlouhou část přemáhala vůbec číst dál. Kniha mě moc nebavila a neskutečně mě iritovala postava Ivy. Nakonec jsem ale byla moc ráda. Strhující konec, všechno do sebe zapadlo a tentokrát jsem opravdu cenila romantický happy-end. Sama mám doma malé miminko, o to více mě příběh zasáhl.
Emočně strhující příběh dvou žen milujících stejného může. Ivy je matkou, Olivie manželkou. Kniha se může zdát v některých úsecích příliš dlouhá a popisná. Ale pokud vydržíte do strhujícího konce tak pochopíte, že kniha být kratší nemohla.
Moja tretia kniha od autorky a túto zatiaľ hodnotím najslabšie, čo ale vôbec neznamená, že kniha bola zlá. Naopak, kniha bola super, len proste predchádzajúce dve, ktoré som od nej čítala, ma bavili o trochu viac. Recenzie od čitsteľov hovoria o veľmi prekvapivom závere. V podstate je to pravda, ale človek keď dáva pri čítaní pozor, ho ľahko vydedukuje už skôr. Ja som už v prvej časti knihy nadobudla isté podozrenie a ďalej som tú vec (ktorá sa odhalila v závere) brala už ako samozrejmosť. Ak si to však čitateľ v priebehu deja nevšimne, tak na záver bude ozaj prekvapený. Knihu rozhodne odporúčam.
První třetina knihy mě tolik nebavila, zejména kapitoly, kde vypráví Ivy o Davidově dětství mi přišly trochu nezáživné. Ale samozřejmě byly nezbytné v popisu opičí lásky matky k synovi, která byla až nesnesitelná. Celé to gradovalo a bylo jisté, že to směřuje k tragédii. Napětí se stupňuje s každou další kapitolou a čtenář se snaží předpovědět jak to tedy vlastně bylo. A pak nastane šok a čtenář jakoby procitnul spolu s hlavní hrdinkou. A zpracovává to a cítí ztrátu a bolest a všechny malinké nejasnosti v průběhu čtení dávají smysl. A pak vynikne ta přidaná hodnota a odpovídající skvělé hodnocení. Opravdu luxusní závěr knihy, na kterou se díky tomu jen tak nezapomene.
Čekala jsem skutečně hodně, ale tohle tedy rozhodně ne. Celou knihu čtete takové dost drsné rodinné drama, zamilujete si hlavní hrdinku Olivii, se kterou budete soucítit celým svým srdcem, a zároveň budete celým svým srdcem do morku kostí nenávidět její tchyni (pokud tedy nějaké srdce máte). A Oliviin manžel David? To je kapitola sama pro sebe, nicméně můžu prozradit, že anotační tvrzení o jejich manželství, které nebylo takové, jak se na první pohled zdá, je více než pravdivé.
Celou knihu postupně všechny postavy poznáváte, seznamujete se, děláte si obrázek a sledujete, jak se pozůstalí vyrovnávají s Davidovou smrtí. Je to zajímavé čtení, které ve Vás vyvolá emoce, ale zároveň je to místy i zdlouhavé, nebo vám to tak alespoň připadá, protože zkrátka vůbec nemáte ponětí, kam to celé směřuje. A pak přijde závěr, který je tak šokojící, překvapivý a dojemný, že se z něj musíte nějakou chvíli vzpamatovávat, protože tenhle scénář vás během čtení nenapadl. A najednou chápete těch 90% na Databázi knih...
Autorka napsala nádhernou, čtivou, nekonečně dojemnou knihu, která vás rozpláče a pak utěší. Knihu, která je v mnoha ohledech ze života. A pokud takové příběhy vyhledáváte, rozhodně po ní sáhněte!
(SPOILER)
Opět jsem se nemohla odtrhnout. Ale neodpustim si to, musím to napsat. Tolik vzteku ke knižní postavě jsem ještě necítila. Ta matka je neuvěřitelná mrcha a kdyby to nebyla knižní postava, tak bych ji přála všechnu bolest horoucích pekel!
Olivie byla neuvěřitelně silná knižní postava a nakonec vlastně je konec velmi šťastný. Přes veškerou bolest to dokázala.
Dlouho jsem zvažovala zda dát 3 nebo 4 hvězdičky. Kniha ve mně totiž vzbudila rozporuplné pocity. Přiklonila jsem se nakonec ke třem, jelikož se dá říci, že mě 3/4 knihy příliš nebavilo. Děj mi přišel vleklý a takový předvídatelný, složen z velké části ze vzpomínek dvou žen, tchýně a snachy. Dle recenzí jsem čekala, že závěr bude nečekaný. A ani já jsem to neodhadla. Totálně mě dostal, opravdu velmi silný konec. Navíc si člověk/žena/matka i pobrečí.
Vždycky, když se pustím do nové knihy autorky Kelly Rimmer, tak si v duchu říkám, že tentokrát už jsem připravená. Že mě tentokrát příběh nesemele a emočně nevyždímá do poslední slzy.
Tak ani tentokrát se mi to nepodařilo. Aktuálně se díváte na jednu z TOP knih roku a určitě o ní budu ještě hodně mluvit.
Matčino vyznání mě emočně rozložilo. Neumím si představit, co by se mnou kniha udělala, pokud bych už byla mámou. Sledujeme osud dvou matek, Ivy a Olivie. Obě milující jednoho muže a v odlišném postavení - jedna je jeho matkou, druhá manželkou. Obě s odlišným pohledem na milovaného muže. Která z nich je v právu? Která opravdu zná jeho duši?
Nabízí se tady tolik morálních dilemat. Kniha ve mně neustále rezonuje, potřebovala bych si ji brzy přečíst ještě jednou. Otevírá se tady tak citlivé téma, otázky typu: Je špatná matka jen ta, která dítě zanedbává, nebo stačí jen zavírat oči? Jak udělá člověk ve výchově chybu?
Postavy a jejich životy byli tak reálné, což mě taky moc zasáhlo. Přemýšlela jsem, kolik naoko dokonalých lidí po světě chodí, a že nikdo z nás neví, co se za zavřenými dveřmi děje. Jak mnozí z nás před křivdou zavírají oči. Nejvíc jsem si oblíbila Olivii, psychologie její postavy byla tak reálná, až jsem měla místy husí kůži. Rozuzlení Oliviina příběhu mě zničilo. Dlouho jsem u knihy tak nebrečela.
Skvělá kniha, uprostřed čtení jsem si říkala, že by mohla být i kratší, ale když přišel na konci pro mě nečekaný zvrat, tak jsem pochopila, že kratší být nemohla. Určitě doporučuji, zatím jsem u žádné knihy nezírala překvapením jako u této.
Štítky knihy
pro ženy manželství psychologické příběhy domácí násilí rodinná tajemství ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2017 |  Až budu bez tebe |
| 2017 |  Když jsem tě ztratila |
| 2019 | Matčino vyznání |
| 2020 | Utajená dcera |
| 2022 | O čem se nemluví |
(SPOILER) Tak tohle bylo divné! Tchýně na zabití, je tohle vůbec možné, že takhle někdo naprosto zničí život svému dítěti? Takový paskvil vychovat! Celá rodina značně nesympatická. Olivie to rozhodně lehké neměla, nicméně myslím, že si spoustu věcí mohla nechat ujít a včas z tak toxického vztahu odejít. Přes nelehké téma to bylo opravdu čtivé a Sebastian to zachránil. I když "kauza" medvídek s urnou a dítě, to mi přišlo trochu moc přes čáru. Takhle by to asi v normálním světě nefungovalo. Olivie by nejspíš byla už v péči psychiatrů. Komedii by s ní asi nikde celé město nebo vesnice nehrála.