Maxim Kammerer
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468061/bmid_maxim-kammerer-GEM-468061.png
4
22
22
Maxim Kammerer série
>
22. století… Lidská rasa je na vrcholu svých sil. Války, nemoci, tmářství – to všechno zůstalo v dávné minulosti. Civilizace, nesmírně vyspělá nejen po technologické, ale i po mravní stránce, již dávno opustila svůj mateřský svět a její mezihvězdné lodě nyní brázdí galaxii. Někteří z pozemšťanů, známí jako progresoři, působí i na těch nejzapadlejších a nejzaostalejších planetách, kde šíří pokrok a zasévají myšlenky humanismu… Je ale pozemská civilizace skutečně hlavní silou ve vesmíru? Nebo zde působí nějaká další mocnost – skrytá, ale o to vlivnější a nebezpečnější? Jaká tajemství skrývala dávno zaniklá supercivilizace Poutníků, jejíž stopy se dodnes objevují na vzdálených planetách? A lze tuto civilizaci skutečně považovat za zaniklou? Odpovědi na tyto otázky hledá Maxim Kammerer, jehož osud a proměny sledujeme od mládí, plného optimismu a elánu, až po hluboké stáří, které přináší poznání a moudrost… ale také smutek a rozčarování. Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.... celý text
Přidat komentář
Mám přečtené všechny díly s Maximem. Musím uznat, že je určitě budu číst znovu. A ať už čtete nové vydání spojené do jedné knihy nebo stará vydání tří knih. Je tento příběh velmi zajímavý a stojí za přečtení.
Hvězdy dávám zejména nakladatelství Triton za odvahu vydat po Brouku v mraveništi kompletní trio méně známých příběhů od bratrů Strugackých s hlavním hrdinou Maximem Kammererem. Každý z příběhů je úplně jiný (space opera - akčňák - filosofické sci-fi) , ale dohromady přimějí každého pozorného čtenáře k zamyšlení.
Slyšel jsem reakci "proč furt vydávají ty bolševické bláboly..." Inu, ony to jsou bolševické bláboly asi jako Star Trek, a troufnu si říct, že v anglosaském prostředí, kde se méně debatuje a víc děje (proč zrovna Brouk je srovnáván s Asimovem, že ano) by z Kammerera druhý Star Trek vyrostl. Jak poznat bolševický blábol? Jednoduše -- ořežte všechny obří sochy Lenina a úspěchy komunismu a pokud to, co zbyde, funguje stejně jako před ořezáním, blábol to není. Tímto sítem spolehlivě neprojdou třeba Astronauti a Magellanovy mraky, ale Strugačtí od šedesátých let spolehlivě. A v tom to je: pokud chcete něco dobrého vydat v totalitním režimu, musíte nějakou tu službičku totalitě udělat. Vyspělý čtenář to stejně vymaskuje. Potom si můžete dovolit i celý režim v nějakém oblastním magazínu shodit, jako to bratří udělali v pohádce o Trojce, nebo na daleko větším formátu Vladislav Krapivin ve Vlaku do stanice Most, což je dokonce maskováno jako dětská četba. Doporučuji pro dokreslení novelu Útěk, ve které je explicitně popsána realita nikoli německého, ale sovětského lágru (i se sibiřskou zimou).
Zkrátka: doporučuji, protože to je dobré, nadčasové a pozitivní. Existují i nedystopické verze budoucnosti...
Perfektní počin nakladatelství Triton, kde dostanete pohromadě kompletní ságu Maxima a Poutníků v jednom krásném vydání.
Ad Obydlený ostrov -
Slabší část příběhu ze světa Maxima Krammerera a Poutníků. V Obydleném ostrově jde spíše o militantní fantasy epizodu a nějak mě nekoresponduje s celkovým sci-fi vyzněním ságy. Děj je natahovaný na hranici snesitelnosti a občasné originální nápady nemají šanci udržet čtenářovu pozornost linkou celého příběhu. Tady by neškodilo zredukovat dílko na polovinu a zvýšit tak dynamičnost vyprávění. Ovšem patří to k celkovému příběhu M.Kammerera a v kontextu všech tří příběhů jsou zářnou ukázkou autorského zrání dvojice tvůrců.
Ad Brouk v mraveništi -
Dokonale vystavěná detektivní zápletka ve stylu I.Asimova a jeho Elijáše Baleyho. Páni autoři dokázali až do posledních stránek udržet napětí a pocit nejistoty z příběhu a jeho rozuzlení. Třešničkou na dortu je pak Hafan a jeho druh vůbec.
Ad Vlny tiší vítr -
Epické finále ságy v komorním provedení ve stylu Ludvíka Součka a jeho Cesty slepých ptáků. Vlny tišící vítr odpoví na část, v předchozích příbězích, nastolených otázek a zároveň rozjitří čtenářovu fantazii a vytvoří množství nových otazníků jež zůstanou na věky nezodpovězeny. Ovšem i tak je závěr rozhodně uspokojivější než třeba Simmonsův Ilion a Olymp.
Dostala se mě ruky výborná záležitost Brouk v mraveništi a pustil jsem se s ní do napravování restů u východních autorů sci-fi. Po dočtení a následném nadšení jednoduše nebylo zbytí a musel jsem pořídit komplet ságu.
Nelituji, naopak, stydím se, že tuhle stránku bratrů Strugackých jsem ještě neznal. Napraveno a knížku řadím do knihovny vedle ság Heechee a Hyperionu. Tam někam totiž Maxim patří. I když v celku není tak promyšlený a autoři spíše promlouvají mezi řádky, celkové vyznění a poselství jej řadí k vrcholům světové sci-fi literatury.
Tomuto souboru škodí dvě věci: jednak je pospojován z knih z různých desetiletí, které se hodně liší stylem, jednak první díl byl psaný hlavně jako kritika sovětské společnosti, což dnes už prostě nemá tu sílu. Kdo nezažil, nepochopí.
Nejlepší je prostřední Brouk v mraveništi, který nastoluje zásadní otázky: jak přistupovat k jiné civilizaci? Je třeba se bát té rozvinutější?
Tři knihy v jedné a všechny stejně mizerné. Bohužel kromě Stalkera se mi žádná kniha od Strugackých nelíbila a po strašném Odsouzeném městě je Maxim Kammerer jen o něco málo lepší. Zápletky i ukončení vycucané z prstu, děj je pomalý a místy nudný.
Hodně težké čtení. Pro dobu a místa vzniku je dílo typicky rozvláčné a někdy přitažené za vlasy a naivní. Hodně dobrých myšlenek je zavalených nepodstatnou sutinou. Přiznávám, že druhou polovinu díla jsem zvládl díky pomoci vodky, mnohé souvislosti zrazu dávají smysl. Podobné knihy by měli být součástí knižní výzvy. Tohle totiž výzvou skutečnou jest.
@Kory98: to předělávání mě taky dost zaujalo. Lidé se cpou všude, předělají řeku a pak se diví. Kam přijedou, to je jejich (tady se jen vnucujou a neví, jestli to je dobře), snaží se vše přerobit k obrazu svému a drancovat - viz ANglie a ostatní kolonisté - jsou to jen divoši, tohle je naše území, "lidé, honem přijeďtě, budeme rozdávat cizí půdu".
Další fiktivní návštěva Země a vesmíru v daleké budoucnosti s bratry Strugackými, na jejichž nově vydanou knihu jsem se velmi těšila.
Možný SPOILER
Tato kniha je vlastně 3 v 1, protože obsahuje tři romány, jejichž společným jmenovatelem je hlavní hrdina Maxim. Oblíbené téma bratrů Strugackých – zásahy člověka z planety Země do dění na jiných planetách a jiných mimozemských kulturách. V prvním díle Obydlený ostrov se seznamujeme s mladým člověkem plným ideálů, kterému jsou přiděleny první pracovní úkoly progresora. Záhy zjistí, že všechno není jen černobílé a rozdělené na dobré a zlé, jak mu to vštěpovali při studiu, ale na vlastní oči uvidí a na vlastní kůži pozná osudy jiných lidí i jiných mimozemských tvorů. Přesto, že musí respektovat rozkazy nadřízených, už si dokáže vytvořit vlastní názor. Dalším dílem je Brouk v mraveništi – Maxim zde už jako zralý muž (45 let), člen „tajné“ organizace, je pověřen hledáním jediného člověka, což se ukazuje jako úkol nesnadný a v závěru se velice zajímavě rozuzlí. Vlny ztišují vítr – Maxim Kammerer ve věku 89 let je vysoce postaveným pracovníkem Komkonu-2. Podaří se konečně dokázat lidem přítomnost jiných bytostí ve vesmíru, které by chtěly ovlivnit pozemský život?
Myšlenka, která mě v knize zaujala, cituji: „Vždyť vy, jakmile se dostanete do jiného světa, hned ho začnete předělávat, aby byl jako ten váš. A samozřejmě pro vaši fantazii je zase těsný, takže začínáte hledat zase jiný svět a zase ho předěláváte…“ To bylo vysloveno o lidech.
Nevím, zda se to tak zdá jenom mě, ale já v dílech bratrů Strugackých čtu mezi řádky. U nich mám pocit, že chtěli něco skrytě čtenáři sdělit anebo ho donutit hodně přemýšlet. Že v rámci psaní svých knih rádi utíkali od reality, protože ve sci-fi a fantasy žánru je dovoleno mnohé vyslovit, vždyť je to přece fikce. A čtenář přemýšlí jaké poselství chtěli vyslovit…
Tento příběh stojí za přečtení je dobře napsaný čte se sám