Mé erbovní zvíře je strom
Milan Ohnisko
Sbírka veršů současného brněnského básníka, od roku 2012 žijícího v Praze, těží z inspirací, které autor načerpal ve svém novém bydlišti a jež zaznamenává svébytnou poetikou vyhrocených kontrastů a paradoxů. Motivy Milana Ohniska se v této sbírce nezadržitelně sunou do pražské aglomerace, která postupně vytlačuje původní brněnskou. V básních ožívá atmosféra vltavských břehů, Vyšehradu a Řetězovky, potemnělá kavárenská zákoutí jsou konfrontována s prostředím žofínského ostrova a bezdomovci v parcích s prostorami řeznických podniků. Tady všude básník sbírá podněty, z nichž se líhnou drobné příběhy o stesku, vládnoucím v neuspokojivých vztazích, o lidské zabedněnosti a odměřenosti, o nedostatcích, které si člověk sice dokáže přiznat, méně se však pro ně trápí a tím pádem se od nich nemůže oprostit. To vše zaznamenává Ohnisko přirozeným básnickým jazykem, v němž je také skryt smysl pro detail a schopnost ve zkratce vylíčit nepokoje a neklid, vedoucí padesátilého básníka k tiše přicházejícímu časovému úseku, kdy se dopředu dere smutek, pomíjivost i podzimní deště.... celý text
Přidat komentář
Nepřjemné překvapení. Je to mizerná poezie, strašně plytká. Vybral bych tak čtyři básně, nebo spíš torza. Většinu bych zahodil.
Po dokonalém, nebo téměř dokonalém výboru Oh!, jenž osobně považuji za jednu z nejlepších sbírek-výborů poezie po roce 1989, přišlo lehké zklamání v podobě nejnovější autorovi sbírky. Mé erbovní zvíře není špatná sbírka, ale těch opravdu dobrých básní je tam pomálu, a až na pár výjimek jsou to ty, které jsou přítomny i ve výboru Oh! Autor bilancuje své zisky a ztráty. Mládí je nenávratně v čudu a zůstala jen melancholie a povzdech. Nicméně je to i tak velmi dobrá a povedená sbírka.
Autorovy další knížky
2020 | Jako bych žila dva životy |
2017 | Who The Fuck Is David Koller? |
2012 | Co to je toto? |
2021 | Hurikán Ivan |
2007 | Love! |
Sbírka přináší změnu stylu. Ironie ubylo, nebo je zproblematizovaná. Básně už nepůsobí jako jarmareční písně a přidrzlé glosy (až ve 2/3 knihy mi došlo, že je to kvůli absenci rýmu).
Humor tam je, sex tam je, je to pořád Ohnisko, ale je tam nové i potřeba zachytit cosi prchavého, nepointovat, ale spíš problematizovat (většina básní je nejsilnější v posledním verši).
V jistém ohledu autorova nejlepší sbírka (resp. přináší nové kvality).