Mé jméno je Legie
Roger Zelazny
V jedenadvacátém století jsou všichni lidé zaregistrováni v centrální databázi Mezinárodní Databanky, což jim umožňuje snadnou manipulaci a úplnou podřízenost všech členů společnosti. Pouze ti, jimž se díky vychytralosti a inteligenci podaří uniknout katalogizaci, si budou moci dovolit luxus opravdové svobody. Jeden z realizátorů globálního systému centrální registrace se vymkne zpod kontroly. Bude mít mnoho jmen. Může se stát, kým chce, a stane se „nikým“. Bude se moci stát kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv bude chtít…... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 1995 , AradanOriginální název:
My Name is Legion, 1976
více info...
Přidat komentář
Vždycky jsem se Rogera Zelaznyho bál. Jeho série Amber, fantasy příběh o Corvinovi a Merlinovi byla boží. Jenže sci-fi mu prostě nejde. Nemá na sci-fi fantazii. Zkoušel jsem od tohoto spisovatele několik knih a žádná mi nesedla. Ani tento příběh mě nevzal. Amber byl prostě Amber. Měl v něm pokračovat.
Mé jméno je legie je slaboučké. Příběh muže, který si vše vypráví sám a tvrdí o sobě, že je bůh a jmenuje se Legie je skoro směšný. Například příběh je napsaný v roce 1995 a odehrává se někdy kolem roku 2010, ale hlavní (bůh) hrdina používá jednorázový tlumič na pistoli. V dnešní době se něco takového už nedá sehnat, je to retro. Dalším příkladem je podmořské město, které pojme 100 000 lidí – slovy sto tisíc lidí – lidí, kteří se rozhodli, že pomůžou odlidnit planetu a dobrovolně se přesunou pod moře, kde bylo vybudováno toto město. Sakra, podmořské město s kapacitou 100 000 je blbost. Například okres Benešov má cca 98 000 obyvatel, ale upřímně, pomůže to dnešní situaci, když tento okres přesunem pod vodu? A co další rozmnožování? Kam dáme novorozence od 100 000 lidí? Ne, ne a prostě ne Zelazny nemá v tomto ohledu žádnou vizi budoucnosti. Měl prostě zůstat u fantasy jako je Amber.
Příběh mě vůbec nebavil a tak nějak jsem jej dočetl jen automaticky. Byl jsem venku, ale mít jinou knihu při ruce, ani to nedočtu.
Technicky slabé, postavy nevýrazné až moc hloupé a celý děj je podivný.
Malá ochutnávka.
Měl mnoho jmen, úkoly, jimiž byl pověřován, byly neproveditelné.
Už si od tohoto spisovatele prostě nic nepřečtu – nevěřím mu.
Naprosto typický Zelazny. Dobré nápady a nedotaženost. Kniha na rozdíl od mnoha jiných nepatří do New wave, ale je klasickým průměrným sci-fi příběhem z blízké budoucnosti. RFID čipy před 40 lety, Zelazny byl prorok. Ostatně nejspíš i vize jiných se plní. Kniha se skládá ze tří novel, které spojuje hlavní hrdina. Každý příběh je tak vlastně jednou z akcí tohoto tajného agenta, který žije mimo Systém. První dva příběhy mají sice zajímavé zápletky, ale provedení je zcela průměrné, jak má Zelazny občas ve zvyku. Naštěstí poslední novela je docela podařená a trochu zlepšuje dojem z knihy. Chtěl bych upozornit, že kniha je prachobyčejným sci-fi, které nevzniklo za účelem tupých akčních stříleček, ale jako určité varování před budoucností, a aby bylo možné jít hlouběji do lidské psychiky než umožňuje běžná literatura. Což se zde moc nepovedlo. Při rychlém čtení je kniha příjemně napínavá. 70%
Zelazny píše bud naprosto úžasně nebo… průměrně až podprůměrně. Mé jméno je legie je bohužel dílo podprůměrné a na dvě hvězdy se vyhrabalo jen kvůli poslední novele. Ta mi přišla vcelku solidně napsaná a čitelná, a ani překlad nebyl tak katastrofický jako u předchozích dvou novel, v nichž byl text často zmatený a naprosto nesrozumitelný.
Dějově se líbil mi nápad muže, kterému se podařilo uniknout ze systému a přestat tak formálně existovat. Jinak je to Zelaznyho běžný hlavní hrdina, tedy tvrdý jako diamant a drsný jako šmirgl. První zápletka s umělým ostrovem RUMOKO se mi zdála být poněkud nudná a jestli měl její konec vyvolat nějaké pocity, tak se nestalo. Pravda, možná v tom velkou roli sehrála výše zmiňovaná kvalita překladu. Druhý příběh mi přišel prapodivně vystavěný a přes původní nadšení ze skvělého nápadu jsem se dostala do rozčarování, že to nakonec všechno bylo tak triviální. Příběh vesmírného robota už byl však jiná liga. Líbilo se mi zpracování, zvrat, i ta trocha filozofování kolem.
Autorovy další knížky
1993 | Zbraně Avalonu |
1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
1999 | Devět princů Amberu |
1994 | Prokletý Dilvish |
1994 | Princ Chaosu |
Tuhle kniho považuji za Zelazneho z nejpovedenějších - povídky spojuje stejný hlavní hrdina, jsou originální a zajímavé.