Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Sedm příběhů zaklínače Geralta. Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali. Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro své zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem, a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak mnoho jejich atributů je převzatých ze současnosti. (Dotisk tohoto vydání proběhl v roce 2008.)... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Další excelentní povídky, které prostě dělají dobře na duši. Nemůžu si pomoct, ale číst obdobné povídky dělají čtenářovi prostě dobře.
Tak abych řekla pravdu tak tento II. díl na mě zapůsobil o dost více než díl první. Oblíbila jsem si zaklínače a jeho kamaráda Marigolda, na druhou stranu jsem stále nepřišla na chuť čarodějce Yennefer a Geralt mě s ní štval, ale i přesto jsem si s tímto podivným párem milenců užila šťastný konec.
"Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní." (Ač z první povídkové knihy, tento citát mi utkvěl v paměti a nesla jsem si ho s sebou nejen celou druhou povídkovou knihu, ale ponesu si ho i dál do života :))
Jinak nemám co dodat, snad jen, že povídka Věčný oheň je skutečně mistrovské dílo, jak už bylo psáno pode mnou a mne nezbývá nic jiného než jen souhlasit :)
Věčný ohen, kde vystupuje postavička Vexlinga, považuji opravdu za majstrštyk. " Dali jste,“ pokračoval doppler, šklebě se drzým Marigoldovým úsměvem,„skromnou možnost asimilace trpaslíkům, půlčíkům, gnómům, dokonce i elfům. Tak proč bych já měl být horší? Proč mě nechcete dát to právo?Co mám udělat, abych mohl žít v tomto městě? Změnit se v elfku s laníma očima, hedvábnými vlasy a dlouhýma nohama? Ano? Proč je elfka lepší než já? Protože když uvidíte elfku, nevíte kam s očima, a když uvidíte mě, chce se vám zvracet? Běžte se vycpat s takovým argumentem. Já stejně přežiju. Vím jak na to."
První povídková kniha nic moc, tahle druhá je znatelně lépe napsaná. Povídky jsou delší, smysluplné, ne tak snadno předvídatelné. Je to zábava. Těším se na román!
Nádherná kniha,prectena jednim dechem.Moc doporucuji, ale pokud nemate v planu precist serii o zaklinaci,radeji se do cteni teto knihy nepoustejte,silne navykove....
Skvělé pokračování první knihy. Povídky mě do jedné bavily, pan Sapkowski si mne dvěma knihami naprosto získal. Jedna z nejlepších fantasy co jsem četl. Oddechové a zábavné čtení.
Na druhé povídkové sbírce je vidět, jak příběhy zvolna ztrácejí epizodovost a jsou víc a více provázány v kompaktní děj. Místo zabíjení monster řešíme Geraltovy vztahy, zejména s jeho láskou Yennefer. Příběhy s Ciry pak už jsou přímou cestou k pentalogii. Humorný epilog jsem rozdýchával ovšem dost těžko a tak budu dělat, že jsem ho nečetl.
Slzy, smích, hluboké dumání - Geralt nám dá vše.
Tohle bylo snad nejjasnějších 5 hvězd.
V čem jsou vlastně povídky o Zaklínači tak jedinečné, proč je lidé i po těch letech stále dokola čtou? Řekla bych, že je dělají především postavy, které Sapkowski bravurně vykreslil. Nejde jen o Geralta, který je ale zřejmě tím největším důvodem, ale také o ostatní postavy, protože všechny, i ty zdánlivě nepodstatné mají svůj charakter, svůj úkol a své místo ve světě i v příbězích. Každá postava je jedinečná.
Dalším důvodem je originalita. Sapkowski nestvořil příběhy, v nichž bojuje dobro se zlem. V Geraltově světě neexistuje dobro ani zlo, nic není černé a bílé, tak, jak je tomu v mnohých fantasy. Tady je všechno jen v odstínech šedé, každá postava má pro své konání důvody, každá má nějaký svůj cíl. Ani sám Geralt není klasickým hrdinou typu Aragorn. Má své slabosti a není jich málo, má své problémy, své bolesti a strasti. Miluje i nenávidí. Ale mnohdy je on, mutacemi pozměněný Zaklínač daleko více lidský než kdejaký člověk. Má silný cit pro spravedlnost a čest, nemá předsudky k žádným rasám...
V Sapkowského povídkách najdete téměř vše. Každá povídka obsahuje jakési morální ponaučení, řeší se zde problémy mezi jednotlivými rasami, politické problémy i problémy společnosti. Ukazuje svět takový jaký je a nijak ho nepřikrášluje. Příběhy tak působí velmi realisticky.
Ale nemyslete si, že byly napsány jen proto, aby čtenáře poučovaly. Ne, o žádné těžké čtení tady nejde. V příbězích narazíte taky na mnoho humoru, o který se s lehkostí postará třeba bard Marigold, který nenechá žádnou holku na pokoji. Maličká Ciri pak do příběhu vnese dětskou radost a tvrdohlavost. Povídky mají také skvělý spád, nechybí napětí a samozřejmě ani o akci zde není nouze, protože na světě je pořád dost potvor, které je třeba hubit. Je až s podivem, že se toho do relativně krátké povídky vejde tolik...
Dokonalé završení naprosto dokonalého díla. Jedinou vadou na kráse shledávám tu, že série Zaklínač nemá více (konkrétně nekonečně mnoho) dílů... :)
Většinu mého dospívání jsem snila o tom, že se provdám za Geralta. Je to zkrátka frajer, kterýmu není rovno. Povídky mám radši než ságu, přijde mi, že Sapkowskimu krátké příběhy zakončené skvělými pointami víc sedí. A konkrétně povídky Něco více a Trochu se obětovat považuji za jeden z vrcholů (fantasy) literatury vůbec. Přečetla jsem je tolikrát, že bych z nich mohla citovat celé odstavce i ve 4 ráno.
"Chránit lidi, zachraňovat jim životy, jaká to je podle tvého názoru práce? Dobrá nebo špatná? Těch čtrnáct na Pahorku, ty sám na mostě. Cos činil, pane, dobro nebo zlo?"
"Nevím," odpověděl zaklínač pomalu. "Opravdu nevím, Yurgo. Občas se mi zdá, že to vím. A někdy mám zase pochybnosti. Opravdu bys chtěl, aby i tvůj syn měl takové pochybnosti?"
"Jen ať je klidně má," řekl vážně kupec. "Je to dobrá věc, která pomáhá lidem."
"Co?"
"Pochybnost. Pouze zlo, pane Geralte, nikdy o ničem nepochybuje. A svému osudu nikdo neunikne."
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Už s jedničkou jsem měl problém, ale tady se vysloveně trápím. Knihu odkládám, prostě mě to nebaví...